Time-management

Zasvěcení vědí, že jedním z nejslavnějších bloggerů, kteří se zabývají osobní produktivitou v duchu GTD, je Leo Babauta. Na svém blogu Zen To Done (sledujte sloupeček novinek vpravo dole) pravidelně píše o ZTD, tedy o své adaptaci Allenovy metody. V rozhovoru, který dal nedávno na tomto blogu, tvrdí, že GTD považuje za vynikající systém, ale zmiňuje i rozdíly své metody proti klasickému GTD: jedním z nich je větší důraz na "vyšší cíle". Všem, kteří se chtějí inspirovat ve svém úsilí, doporučuji nejen sledovat Leův blog, ale také si přečíst jeho fascinující životopis. Během několika let ve svém životě (kdy nasadil GTD) změnil opravdu hodně... splatil dluhy, stal se veganem, zdvojnásobil příjem, začal běhat maraton... což muselo být o to těžší, že je otcem šesti dětí! Povzbuzující čtení.

Nizozemská firmička Life Architect, která spoluorganizuje Allenovo evropské turné (proběhne na začátku příštího roku), vyzvala prostřednictvím GTD Times uživatele metody GTD k zodpovězení několika otázek. Cílem je získat důkaz, že GTD opravdu funguje, tedy že pomáhá zlepšit osobní a pracovní život. Jednou z hlavních otázek, na kterou bude výzkum hledat odpověď, je také zjištění, zda je nějaký rozdíl mezi těmi, kteří GTD používají, a kteří metodu nepoužívají. 

Kromě možnosti vyhrát volnou vstupenku na Allenovu přednášku či aspoň jeho novou knihu je za účast odměna pro všechny: výsledky budou zveřejněny veřejně na internetu a my se tedy konečně dozvíme... co už dávno víme...  Formulář s otázkami k zodpovězení najdete zde. 

Pokud pro organizaci času a úkolů používáte metodiku Getting Things Done, možná jste zjistili, že zvládáte daleko víc věcí na nižší úrovni, tj. jednotlivých drobných úkolů a povinností, na druhé straně ale možná máte pocit, že se nedostatečně věnujete věcem, které pro vás jsou dlouhodobé priority. GTD uplatňuje přístup zdola nahoru, tj. díky zvládnutí záplavy drobných úkolů byste měli mít více času a energie na vyšší úrovně organizace času, jako je stanovení hodnot, priorit, dlouhodobých cílů apod. Této části se autor David Allen ve své knize věnuje poměrně okrajově - ne proto, že by tato část měla menší význam (to právě naopak), ale spíše proto, že přístupu shora dolů (tj. od hodnot k cílům a od nich k úkolům) se věnuje celá řada dalších autorů (doporučit lze určitě knížky Stephena Coveye nebo Jacka Canfielda).

Celý tento web je o metodě GTD, která své uživatele učí, jak úkoly buď udělat, delegovat, správně odložit anebo zrušit. Jenže někdy takové stručné "rozvětvení" nepomáhá najít odpověď na otázku: Co mám dělat, když vím, že ten úkol mám/musím udělat, ale vůbec se mi nechce? Jsem líný a radši bych lelkoval (prokrastinoval), než dělal tuhle zpropadenou úlohu. 

Cítíte se skvěle? Máte všechny své úkoly pod kontrolou? Jste přesvědčeni, že všechno zvládáte levou zadní? Podařilo se vám během jednoho měsíce vnést řád do několikaletého zmatku?

S termínovanou prací člověk nehne. Buď termín dodržím, nebo nedodržím. S výstupem je to jiné. Každý jej může do velké míry ovlivnit tak, aby termín stihl. Snažíte se stále přepracovávat už dobře vypadající výsledek několikadenního nebo dokonce týdenního úsilí? Hledáte nové varianty pro jednu věc, aniž byste si byli jistí, že bude nově nalezené řešení lepší než předchozí? Stojí vám pro samé „zdokonalování" ostatní úkoly? Máte pocit, že nemůžete s úkolem hnout? Nevidíte pro množství práce na úkolu kudy kam?

Jak organizujete svůj den? Pomocí seznamu úkolů, nebo seznamu dalších kroků? Nebo obojí?
Na první pohled se jedná spíše o překladatelský oříšek, než o hlubší problém. A přitom se z hlediska motivace jedná o rozdílný přístup k velmi podobným záležitostem. Nevěříte?

 Vím, co bych měl dělat. Ale vůbec se mi nechce. Co s tím? Pokud patříte k těm, kteří nikdy nezaváhájí, nikdy se nenechají zlákat něčím atraktivnějším, jen abyste přebili nudnou, i když důležitou práci, přestaňte prosím číst. Tento článek je pro nás, lidi, kteří na vlastní kůži často prožíváme větu: Motivace umí být pěkný prevít.

Sedíte před monitorem, prsty se zlehka dotýkají kláves a oči se doslova vpíjí do seznamů úkolů a ... nic. Hlava zvládla rozplánovat práci. Mozek si uvědomuje, proč je práce důležitá. Tak proč nevysílá patřičné signály? Prostě se mu nechce. Temno před sebou, temno kolem sebe, temno za sebou. Hirošima – hadr.

K technikám likvidujícím nechuť k práci jsem se vyjadřoval již ve dvou příspěvcích. Následující text využívá tří již několikrát zmíněných postupů a rozšiřuje je o další přístupy, které se snaží ovlivnit vnitřní přístup člověka k práci než „triky", které najdete v předchozích dvou textech.