Musím se přiznat, že na „metodu paměťových míst“ jsem svého času balil holky (motýlí sbírka je jen pro podivíny). Efekt, který u inteligentního a nezasvěceného posluchače můžete při prezentaci metody dosáhnout, je mimořádný. Řeknu to stručně: bez většího nácviku si dokážete zapamatovat desítky libovolných věcí (či témat!) v přesném pořadí a dokážete je vyjmenovat bez jediné chyby i pozpátku, a to dost rychle. Pozor: zapamatování funguje na jediné přečtení! Teprve nedávno mi došlo - a omlouvám se všem, kteří metodu používají k slušným a pracovním účelům - že tento na první pohled kabaretní trik má v GTD a osobní produktivitě neuvěřitelné možnosti uplatnění.

Před pár dny jsem si byl zaplavat, což je činnost, při které mi začne odpočívající mozek po několika prvních tempech generovat geniální nápady a připomínat zapomenuté záležitosti. Když jsem plaval naposled, bylo jich asi sedm a všechny stály za pozornost. Chvilku jsem litoval, že nikdo zatím nevyvinul vodotěsný Evernote , ale pak mi mozek připomněl právě ono zasuté kabaretní číslo. Výborně!!

Jako první položku jsem do svého systému mezi tempy uložil systém sám (abych nezapomněl napsat tento článek) a do dalších prázdných míst uložil nápady za sebou tak, jak přicházely. Výhodou metody je, že entity do systému jednou uložíte a nemusíte se k nim vracet, ani je nějak posilovat, a přesto až je potřebujete, vybaví se vám samy. Ne, nemám geniální paměť. Jsem normální a zapomínám.

Zbytek plavání (cca 30 minut) jsem uložil další dva tři nápady, takže celkově se jejich počet vyšplhal na deset. Hned jak jsem vyšel z bazénu, kdosi mi volal, hovor se natáhl, doma mě čekaly děti... Prostě, na nápady v hlavě jsem zapomněl a vzpomněl si na ně až pozdě večer. Ne nedivte se, opravdu to funguje, a nestojí to ani korunu: naprosto bez zaváhání jsem si je vybavil jeden po druhém a "opsal" z hlavy do "skutečného" systému. Seděl jsem ještě půl hodiny a radoval se z toho znovuobjevení.

Metodu paměťových míst používal jako první Aristoteles a popsal ji ve svém spise O paměti. Potřeboval ji k tomu, aby dokázal mluvit koncepčně a spatra, když přednášel. Dokázal si zapamatovat stovky věcí v přesném pořadí. (Což je jeden z faktů, který nemusí nikdo historicky dokládat, protože ho můžete vyzkoušet na sobě sami.)

Jak metoda funguje?

Je to překvapivě prosté. K ukládání používáte vizualizaci a posloupnost míst, které důvěrně znáte ze svého života, a jejichž pořadí si dokážete snadno vybavit. Například místnosti domu. Řekněme, že bydlíte v menším domku. Začnete tedy sklepem (Místo1), pak rohovým pokojem v dolním patře, to je Místo2, pokračujete do vedlejší ložnice, to je Místo3, a takto pokračujete místo vedle místa ve spirále, patro po patru, až na půdu. Posloupnost (zde cca 15) místností musí být vždy jednoznačně zrekonstruovatelná, a toto je taky jediná část metody, kterou si musíte připravit předem a "naučit se ji". Nicméně, učení trvá chviličku. Pokud je vám 15 místností málo, pokračujete například budovou, v níž pracujete, kde jste chodili do školy, atd. atd. Pořadí těchto nemovitostí je na vás, ale je dobré, aby mělo nějakou jednoduchou logiku. Aristoteles prý takto "používal" místnosti a domy svých přátel podle pořadí na ulici, ale taky police uvnitř místností.

Předpokládejme tedy, že si potřebujete zapamatovat nějakou posloupnost záležitostí, u kterých (což ovšem není podmínkou) záleží na pořadí. Můžou to být například témata přednášky či jednání, ale taky seznam úkolů, které vyplavou na hladinu při plavání.

Představíte si tedy Místo1 a "uložíte" do něj Záležitost1, dále pak Místo2, kam složíte Záležitost2 a td. Zní to možná triviálně a "tohle nemůže fungovat líp než běžná paměť", ale opak je pravdou.

Proces "uložení" spočívá v tom, že si v daném místě představíte nějakého vizuálního zástupce oné záležitosti. Někdy postačí ona věc samotná, jindy, zejména u abstraktních pojmů, se přece jen trochu zapotíte. Záležitost typu "Vyměnit zimní pneu za letní" si představíte jako hromadu pneumatik, protože až se do místa "mentálně vrátíte", bude vám nejspíš jasné, co jste tím mysleli. Pojem jako "svoboda" si budete ukládat složitěji, tedy dokud vás nenapadne Socha svobody...

Ukládání a vizualizace má svá pravidla, která Aristoteles zkoumal a vyladil k dokonalosti. Je například dobré, když si věci ukládáte větší než jsou ve skutečnosti, a pokud možno na jiná místa, než tam, kde byste je v daném místě hledali ve skutečnosti. Důvod je prostý: malé věci se v "mentálním obraze" hůř hledají (zkuste to, fakt!), a věci "na svých místech" se zase snadno přehlédnou (například "kniha uložená v knihovně"). Problém nastává zejména tehdy, když do paměťového skladu ukládáte nové věci brzy po sobě, a ony se pak trochu pletou. Proto je dobré mít hodně dlouhou řadu "nemovitostí", anebo místnosti nějak členit.

Dle mé zkušenosti mohou jisté potíže nastat, když máte na uložení málo času a vizualizaci si dobře nepromyslíte. To se mi občas stávalo, když dotyčná při vymýšlení a zapisování pojmů hodně spěchala... Nesprávně vizualizovaná záležitost vás může zmást. Při vybavování si pak vzpomínáte například jen na to, že jste tam dali "předmět zelené barvy", nebo "nějaké zvíře", ale nemůžete si vzpomenout na další jeho vlastnosti. Taky se může stát, že sice najdete "ježka", ale nemáte tušení, jak tento "ježek" souvisí s přednáškou o digitalizaci státní správy. Žádná z těchto potíží ale nepřeváží přínos a efekt metody. Navíc: když zapomenete jednu místnost, systém je dost robustní na to, abyste si vybavili obsah ostatních.

Cvičení: Doporučuji tuto metodu vyzkoušet například pomocí balíčku karet, které zamícháte, seřadíte vedle sebe obrázky dolů a pak jednu po druhé na 3-5 vteřin "ukládáte". Při vizualizaci použijte vazbu čísel a obrázků na různé jednoznačné věci z reálného světa a tyto věci prostě před uložením různě modifikujte a zvětšete.

Kabaret: začněte číslo standardním způsobem ("napiš dvacet věcí, pak mi je diktuj v tempu jedna za pět vteřin"), po zapamatování si chvilku povídejte o něčem jiném (nebojte, a to je zvláště efektní), potom vyjmenujte věci v přesném pořadí, pak je vyjmenujte pozpátku, a nakonec nechejte diváka vaší show jmenovat náhodné věci ze seznamu a vy jmenujte věci těsně "před" a těsně "po."

No, ale abychom se vrátili k práci. Výzva pro vás: na co všechno dalšího by se v souvislosti s prací dala metoda použít? Anebo už ji používáte? Mně napadlo využít metodu k ukládání běžných nápadů ze dne, a to tak, že pro každý den v týdnu budu mít "jiný dům", aby se věci nepletly, přičemž jednou týdně je potřeba všechny domy vyčistit. Vyzkouším. A vy?

Doporučené odkazy:

Více o metodě: http://en.wikipedia.org/wiki/Method_of_loci
Ona kniha, kde jsem pro sebe poklad objevil: Aristoteles O paměti
Zajímavý rozhovor s mistryní v memoatletice.
Článek Workaholica o této metodě.
Série příspěvků na toto téma v mp3 na Českém rozhlasu.