Když jsem poprvé zavadil o zmínku, v níž na mě mrkal pojem Pomodoro, s nespravedlivě nepodloženým pohrdáním jsem zkoumání, oč jde, odložil na neurčito. Hm, další metoda, která se snaží na sebe strhnout kousek slávy, jež zažívá time management a téma produktivity.

V seznamu Someday/Maybe  ale „prozkoumat Pomodoro" leželo dlouho na to, abych se přeci jen odhodlal dát mu šanci a tuhle položku si tak odškrtnout. To jsem ale nečekal, že se v Pomodoro skýtá relativně velký potenciál být pomocníkem velké spoustě lidí, i těch, co nemají zatím chuť si navykat na metody typu GTD nebo dokonce procházet hlubokou sebereflexí se Stephenem R. Coveyem.

Jistě to znáte. Můžete mít sebedokonaleji rozplánované projekty, stejně ale můžete zabřednout do potíží s nesplněním termínů a neustálého přesouvání. A nebo jinak: třeba vše stíháte v termínu, ale zabere vám realizace příliš mnoho času.

Ať už tedy mluvíme o problémech se špatně rozvrženými úkoly (čili špatný odhad, co nám kolik zabere času) nebo o slabé pracovní morálce, koncentraci, mohlo by vás Pomodoro zaujmout. Mohli bychom jej zařadit do oblasti tzv. time trackingu.

Jeho základní fungování je velmi prosté. Funguje na bázi jednotky (zvané Pomodoro), která trvá pětadvacet minut. Během nich se soustředíte jen a pouze na svoji práci, na daný úkol. Po skončení jednoho Pomodora máte pět minut na odpočinek. Nemusí nutně jít o to, že si dáte nohy na stůl. Spíše naopak. Vstanete, projdete se po místnosti, chodbě. Protáhnete svaly. Po pauze vám startuje další jednotka. Po každých čtyřech Pomodoro jednotkách byste si měli dát větší pauzu, doporučuje se 15-30 minut, záleží na obtížnosti úkolů.

Můžete namítnout, že ne vždy vám ta pauza přijde vhod - právě jste třeba v tom nejlepším! Ano, s tím souhlasím, i já jsem už několik těch přestávek přehlédl a i během nich si dělal dál svoji práci. Jenže.. ono na těch přestávkách přeci jen něco bude.

V mém případě se to má tak, že kromě přednášení většina činnosti vyžaduje sezení u počítače. Nemusel jsem ani narazit na kanadskou studii, že lidé se sedavým zaměstnáním umírají mnohem dříve, abych pocítil nevýhody tohoto způsobu života. A proč tedy nevyužít pěti minut mezi jednotlivými jednotkami Pomodor k pohybu?

Kombinace (a když si přečtete celý manuál Pomodora, tak zjistíte, že docela přísně vnucována) koncentrované práce ve dvaceti pěti minutách a pravidelných přestávek se mi na Pomodoru velmi líbí. Ale výhody to má i další - a to pro efektivnější plánování práce v rámci dne/týdne...

Tak například já jsem si den takto rozkouskoval: 24 hodin - 8 hodin spánek = 16 hodin. Z toho je třeba odečíst aspoň třetinu, kterou vám spolknou různé drobnosti (hygiena, jídlo, přesuny, nákup). V nejlepším vám zůstane 11 hodin jako čas, s kterým můžete opravdu pracovat, když si plánujete den. Rozdělil jsem si pak tento čas na určitý počet Pomodoro jednotek. A pak, když už si do diáře zapisuji to, co v ten den chci udělat, připíšu si i odhad počtu Pomodoro kousků.

Samozřejmě, že až s určitou dlouhodobější zkušeností člověk nabyde rozumnějšího odhadu. Stává se mi proto, že počet Pomodoro jednotek mnohdy znatelně překročí původní plán. Jen pro upřesnění, i když daný úkol doděláte v polovině jednotky (čili třeba ve dvanácté minutě), jednotku nelze počítat jako poloviční. Zkrátka vám činnost zabrala jedno Pomodoro. Má to i motivační funkci, naučí vás to pracovat více efektivně - a věřte, že si více pohlídáte zloděje času...

Pomodoro metoda je jednoduchá, ale má i další "doplňky", o kterých si můžete přečíst v e-knize. Tu si můžete zdarma stáhnout z oficiálních stránek. Dočtete se v ní třeba i to, jak si značit to, když vás někdo skutečně vyruší. (Osobně jsem zatím do takové fáze užívání Pomodora nedospěl. Na Pomodoru se mi hlavně líbí jednoduchost, tak si třeba vystačím i bez těch "vylepšováků".)

K aplikování Pomodora prakticky nepotřebujete žádný nástroj kromě stopek. I přesto existuje celá řada aplikací. O těch ale více až ve speciálním článku.

Lukáš Gregor
Twitter: http://twitter.com/Svrdlin
blog: http://itimeblog.com