Dnes ráno jsem vstala tak trochu jinak. Nebylo to množstvím hodin, které jsem naspala či nenaspala, nemám tvrdou matraci ani mě v noci nic nebudilo. Ta změna se udála někde vevnitř. Vstala jsem a v koupelně při čištění zubů jsem si promílala hlavou několik myšlenek z knížky, kterou jsem včera dočetla. Kopni do té bedny od Setha Godina.

Nehledejte návod

Tak za prvé. Kopni do té bedny podle mne není kniha v pravém slova smyslu. Není to příběh, není to návod, není to manuál. Jak Godin sám na několika místech v knížce tvrdí, je to manifest. Manifest, který bojuje za to, abychom se konečně rozhoupali a šli něco dělat. Čtenářům, kteří čekají zaručené návody a tipy, se kniha líbit nebude. Ani ji v tom případě neotvírejte. Takovému člověku přijde celý Godin jako ohromná porce omáčky chodící neustále kolem jednoho tématu: Jak začít dělat něco výjimečného.

Čtenář, který je ale pozorný a nepotřebuje vodit za ručičku, v ní najde skvělé myšlenky. A pro takové lidi je KDTB určena. Pro mě to vlastně vůbec není text o tom, jak něco začít. Je to text o tom, proč to začít a jak si ten strach z neznáma sám před sebou obhájit.

Takže zapomeňte na návody a rady. Autor, který napíše

“Lidskou přirozenosti je používat mapu. Pokud máte odvahu ji nakreslit, lidé za vámi půjdou,”

vám evidentně nebude sám dávat mapy. Chce, abyste se je naučili kreslit, ne abyste je využívali. Chce, abyste je dokončovali. Nedokončená mapa pouze svede někoho z cesty. 

“Začít znamená dokončit.”

Otroci systému

Mě vlastně zaujaly v textu zcela jiné myšlenky, než  ty o začátcích. V některých pasážích mi autor mluvil z duše. Jakto, že jsme tak znásilněni systémem, že jsme vděční za práci? Jakto, že necháme firmy, aby si nás vybíraly? Vybírejme si my! Utvořme si náš svět tak, abychom si mohli vybírat my. Proč nás už jako malé děti trestají, děláme-li věci jinak? Za každou prohru jsme potrestáni, vyhazovem, snížením platu, rozchodem, výčitkami. Godin v knize skvěle popisuje roli porážky v našem životě. Jak je důležitá, prospěšná a jak je dobré si ji zažít. Jak je skvělé být potížistou, který neustále kříží plány šéfovi, který chce den v práci pouze přežít.

Namelte si!

Autor popisuje na desítkách příkladů lidi, kteří něco začali a namleli si hu.. pusu. To je milé!, říkala jsem si při čtení. To mne uklidnilo. Přílišné nadšení á la “Yes, we can do it!” je to, co mne vždy odrazuje od podobných motivačních knih. Proč? Protože prostě vím, že v Čechách to vždy nefunguje, i kdybyste chodili po řasách. To je na textu to sympatické. Godin netvrdí, že budete-li pořád něco začínat a budete-li nadšení a otevření, budete úspěšní. Ne. Godin tvrdí: Zkoušejte. Ano, namelete si, velmi pravděpodobně si namelete. Ale tím blíže k cíli budete. A až se z toho otřepete, začněte znovu.

Porážka není cílem, porážka je proces na cestě k cíli

(tohle si ve zkouškovém budu opakovat dost často!).

Přednáška na TEDu

Jedna myšlenka, kterou jsem si z knihy odnesla jako nejsilnější, mne asi bude ještě dlouho budit ze spaní. Godin v knize nepřímo tvrdí, že máte žít svůj život tak, abyste zítra mohli z fleku odpřednášet na TED konferenci. Přesně tohle jsem ráno viděla v koupelně, když jsem vrátila kartáček zpět do kelímku. Koukala jsem se do zrcadla a ptala jsem se sama sebe: Když se teď obleču a stoupnu si před několik stovek lidí v sále na TEDu, mám dost zajímavých nápadů a zkušeností, abych mohla zpatra odpřednášet něco, co lidi postaví ze židlí? 

Máte?

Ne?

Tak na tom pojďme všichni dělat.

A začněte přečtením té knihy.

Protože jak tvrdí Godin –

nezačít je daleko horší než se mýlit.

Michaela Losekoot, text vyšel také zde, děkujeme za svolení publikování

KOPNI DO TÉ BEDNY

Jak rychle uvést do života nápady ze šuplíku

Seth Godwin

Vydavatelství: Jan Melvil publishing, 2012

Web Mítvšehotovo.cz vznikl původně jako podpůrný projekt stejnojmenné knihy, která českým čtenářům představila metodu Getting Things Done. Zkoušel jste se s ní Vy osobně někdy seznámit? Odnesl jste si z ní něco?

GTD je určitě dobrý systém. Dobrý, když se používá pravidelně a přemýšlí se u něj. V návodu na použití se o tom mluví, ale většina z nás hledá řešení v systému, ne vlastní změnu v přístupu. Znám lidi, kterých si vážím a kteří GTD využívají na 100% a jsou úspěšní, třeba Petr Mára. Znám ale také lidi, kteří „svůj zmatek“ přenášejí do nového systému. A pak fungují stejně jako předtím – zmatečně.

Ale abych odpověděl: Ano, já GTD poctivě zkoušel – ostatně jako všechny „novinky v osobním rozvoji“, a to půl roku. Pro moji práci je zbytečně strukturovaný. Rozhodně dobrou myšlenkou je jednou snad. Stručné hodnocení? DOBRÝ FUNKČNÍ SYSTÉM.

Jak se stavíte k podobným metodám? 

Dobré je to, co mi funguje :)

Preferujete srozumitelné „návody“, mapy, které mohou člověku ukázat směr a dopomoci mu k vybudování pozitivních návyků, nebo na takové metody moc nevěříte a upřednostňujete spontánnost a čistě osobní hledání?

Návody mají

• jednu silnou stránku – víte, jak na to (tedy věříte, že víte, že s tím někdo pracuje a že mu to funguje)
• jednu slabou stránku – cizí návody nám často nefungují, máme tendenci je vylepšovat, rychle se zapomínají

Nerozděluji návyky na pozitivní a ty jiné. Návyky nám mají usnadnit život – rozhodování a předvídání budoucnosti – přežití teď a potom, zjednodušit orientaci v situacích a vztazích. Proto tomu radši říkám „funkční rutiny“, ty se dají relativně snadno nacvičit. Stačí po určitou dobu (100 dnů) zaměřit pozornost správným směrem a mít trochu disciplíny. Někteří z nás potřebují, po nějakou dobu, i nesmlouvavý dohled :) Víte, jaké je to nejslabší místo všech návodů? Že tuhle podstatnou podmínku taktně obcházejí…

Postupem času se však náš web tematicky rozšířil a stala z něj platforma pro osobní rozvoj, efektivitu a kreativitu. Pozastavil bych se u prostředního pojmu – máte svoji vlastní definici efektivity?

Jde o to, co měříme. Pokud měříme jen výsledek, je to snadné. Pokud hodnotíme Cestu – postup – proces, je to složitější. Opravdu efektivní jsem, když jsem dosáhl výsledku s přiměřenými náklady, něco jsem se naučil a tím zvýšil svoji příležitost do budoucna. (Fuj, to je hnusná definice!)

Nerad se však dívám na svět černobíle, mám rád BW fotografii a ta pracuje se škálou šedi. Nerad používám dobrý-špatný, zlý-hodný. Mám radši – tak akorát, to, co skutečně potřebujeme, optimální řešení, přijatelné podmínky, celkem spolehliví lidé…

Osobně si s efektivitou pojím také proměnu – je potřeba projít mnoha dílčími změnami, abych dokázal svůj život trávit efektivněji – lépe. 

Proměna je na mě moc silné slovo. Opravdová proměna se odehrává třeba, když se stane z housenky motýl, ale i ta už je dopředu nakódovaná, takže taky „žádný zázrak“. KAŽDÝ MŮŽE BÝT I MOTÝL, NEBO MŮRA, JEN POKUD DODRŽÍ „PRAVIDLA HRY PŘÍRODY“.

Co změna,  de facto vystoupení z komfortní zóny? 

Vystoupení z bezpečí pohodlí – komfortní zóny (zase pojem, který je zbytečně abstraktní). Jednoduché názvy – slova = jednodušší řešení.

Dobrá. Přesto – můžete se podělit o některé vaše „zóny“, z nichž jste se rozhodl vystoupit? Jak ten proces vykročení vypadal? 

Změn a překonaných překážek mám za sebou několik, „žádné velké zázraky“, přesto jejich překonání nebylo vždycky úplně jednoduché, stálo nějaké ty šrámy a zisky jsou více než kontroverzní. Odchod z „bezpečí domova“, vážný vztah, založení rodiny, změna zaměstnání, abych rodinu uživil, výchova dětí, další změna zaměstnání, tentokrát abych dělal víc to, co mi baví, rozvod po 25 letech, nový vážný vztah, nové děti….

Jak se to všechno událo? Tak nějak samo, prostě to přišlo. Bylo to tam někde nakódovaný… Síla  a odhodlání, těch máme dost, když musíme. Málo, když jen chceme. Je to jako rozdíl mezi přáním a touhou. A tak to bylo a je i s jinými kousky.

Kde jste sebral sílu a odhodlání?

Prostě nejdřív je to jen jakési tušení, pak někde uvnitř padne rozhodnutí a věci se začnou „samy dít“. Informace přicházejí samy. Najednou jsme nějak citlivější na to, co mi může pomoct naplnit onen záměr. Organizace je jasná (cesta možného), když je jasný záměr „a je to“. Tak jsem třeba procestoval kus Afriky, Asie, skoro celou Evropu, vždycky s celou rodinou, pokud to bylo jen trochu možné. S batohem a mimo turistické trasy, spíš mezi místními lidmi než s bandou jiných turistů. Projel jsem sever Evropy, Blízký a Střední východ sám na motorce… Žádný zázrak, jen jsem měl touhu to vidět, zažít a asi i nasdílet.

Před několika dny u nás vyšla v českém překladu úderná knížka Kopni do té bedny, kde autor, Seth Godin, bez přestání šťouchá do čtenářů, aby přestali snít či plánovat a konečně vstali a začali vše realizovat. Krok od dokonalé přípravy k začínání realizace bývá těžký. Co myslíte, že člověku většinou brání jej udělat?

Co nám brání něco se sebou udělat… Lenost. Pohodlí. Namyšlenost. Velké ambice. Nedostatek praktické fantazie.

Naší asi největší překážkou je to, že jsme zaměřeni na výsledky, ne na proces – Cestu. Pak si myslíme, že nás zachrání analytické myšlení. Chceme z minulosti předvídat budoucnost. Myslíme si, že jde všechno vymyslet, promyslet, naplánovat. Většina z nás má tak akorát energii na tohle „mentální cvičení – plánování“. Zabíjíme dobré nápady myšlením na „EX výsledky – obdiv něco výjimečného“, chceme jen vítězit. Nechceme „hrát hru života“, chceme být vítězem života. Taky moc mluvíme a fantazírujeme – tím naše plány ztrácejí na síle. (Získáváme obdiv virtuální odvahou a to nám často úplně stačí! Tak si plány pak „necháme rozmluvit“, ale kdyby, tak by… :)

A řešení?

Přestaň plánovat. Něco udělej. Chceš něco? Tak pro to udělej alespoň první krok – rozhodni se. Pak další krok – něco skutečného pro to udělej, někomu zavolej, s někým se potkej a naslouchej a upravuj své plány, už víš víc… Hlavně „buď zvědavý, co se bude dít“, možná nic „světoborného“, ale užij si to, něco nového poznáš, dozvíš se něco o svých rezervách i limitech. A tady je ale největší problém – velké ambice a malá sebedůvěra ve své schopnosti a malá ochota se učit z chyb.

Načali jsme téma strachu a obav. Jste pro to, aby člověk strach měl, vnímal jej, nebo preferujete nepřipouštět si jej – a svým způsobem tak nepřivolávat obavami ony negativní události?

Strach je součást naší výzbroje pro přežití. Jeho funkce je jasná, udržet nás co nejdéle při životě. Většina z nás vlastně neví, co je strach. Komu z nás šlo někdy doopravdy o život. Známe obavy – virtuální formu strachu. Strachu se dá přivyknout, dá se s ním žít. Dělat, že se nebojím, nejde. Je rychlejší a silnější než naše šedá kůra. Prostě s ním žít je řešení.

Není řešením dělat, že něco není. Spíš to brát jako výzvu a vyřešit, nebo se s tím naučit žít. Jinak jde o stejné obelhávání jako v případě drog. Ty mi zlepší náladu – ale to všechno představuje řešení z vnějšku, tohle je třeba řešit zevnitř.

Ještě se však s dovolením vrátím k termínu proměna. Byť nyní spíše v odlehčené formě, stále se však připomíná magické datum závěru roku 2012. Myslíte, že hypotéza Konce může naši společnost měnit?

Rok 2012 a konec světa, komu to slouží, kdo se tím trápí? Ten, kdo potřebuje s dětma stihnout učení, tréninky, odevzdat projet, aby mohl splácet byt? Asi ne, to jeho problém není. Jde o umělé téma, nemáme vzrušení z vlastních zdrojů, tak ho konzumujeme z cizích zdrojů, tedy pokud na podobné voloviny máme čas.  A kdyby přeci jenom… a byla to pravda? Co já s tím udělám, zhasnu zbytečnou žárovku a zachráním svět? Svrhnu někde nějakou vládu? Ne, pak bude asi lepší do poslední chvíle dělat to, co umím nejlépe, a o to víc se budu věnovat těm nejbližším, jako by to mohlo být naposledy. Ostatně, víš kolik blbostí bychom klidně přešli, kdyby to bylo dneska naposledy?

Přesto – nepozorujete, že se ocitáme v jiném „věku“? Průmyslový byl vystřídán technologickým, ten informačním… Jak byste pojmenoval ten, v němž právě jsme, nebo k němuž třeba směřujeme?

Jiný věk… New Age… Každý věk je jiný. A co? Já zažil ve svých 33 letech pád komunistů, prožíval jsem to hodně intenzivně, angažoval se… Mám už tedy za sebou „svou revoluci“. Jsem rád, že k tomu došlo, je mi jedno, co se dneska říká. Velké množství věcí, dnes považovaných za normální, které dělám, nebylo možné dělat. Nebo ano, ale stálo by to „osobní hodnotu – zaprodání se“. Nebyla svobodná volba. Já jsem spokojený s tím, v čem žiji. Jestli má přijít nějaký „Nový věk“, je to na vás. Jen bacha na to, abyste nezapomněli, že člověk není „něco víc, že dokáže cokoli, že „poručí větru dešti“…

Pro mě je člověk „holá opice, která občas myslí, když na to má čas“, jinak jedná jako zvíře. Na to, aby se změnil, by byla nutná radikální genetická změna… aby fungoval jinak – JINAK neznamená líp :)

Ale fandím vám, rozumím touze po změně. Pozor však na černobílé myšlení, které v sobě každá ideologie má. Dejte se do toho, nebudu vám překážet, ale nesahejte na moji osobní svobodu a svobodu mé rodiny. Tu vám zadarmo nedám :)

Ve videorozhovorech s Petrem Márou jste otevřeli také velké téma – spokojenost. Vlastně kontroverzní, když si vezmeme výzkumy, jež o Češích hovoří jako o národu nespokojených lidí. Jde o předsudek, jen stereotyp z médií, nebo je to pravda?

Nespokojenost představuje motor rozvoje. Kdybychom byli spokojeni s tím, co máme, byli bychom ještě někde na hraně toho tektonického zlomu v dnešní Keně. Náš problém je v tom, že máme co ztratit. To naši „předci poloopičáci“ ztratili všechno, tak museli expandovat a expandují dodnes, vyvíjejí se k tomu, aby zvládli změny rychleji a rychleji. My nejsme nespokojení, my jsme spíš „votelení“ – rozmazlení, nedospělí. Rádi jsme uvěřili řečem o tom, že je něčí povinností se o naše pohodlí postarat. Vzdali jsem se odpovědnosti.

A co věčné stěžování si?

Je to už takový folklór, stěžovat si. Tím bych se netrápil, stýkám se s lidmi, kteří jsou aktivní, zodpovědní, mají energii – a s nimi je mi dobře. S těmi druhými se nestýkám, to je ta svobodná volba. A nejsem Mesiáš, abych to měnil.

Daly by se vystopovat příčiny lidské nespokojenosti? Nemám na mysli vyloženě ty aktuální problémy (korupce, ta která politická strana, hospodářská krize…), spíše něco hlubšího, všeobecně přetrvávající.

Kde se to všechno v nás bere? Jsme lidi – z nutnosti, částečně zkulturnělé opice. Stěžujeme si na to, jak funguje Život a příroda už miliony let. Prostředí tu není pro nás, pro to, aby nám sloužilo. Prostě tu je a my jsme se v něm zrodili. Pravidla jsou jednoduchá, funkční. Boj o místo na slunci, rozšíření teritoria až kam ho dokážeme uhlídat, hledání plodných samiček – samečků s perspektivou, možnost vlastnit jako nástroj budoucího rozšíření vlivu v teritoriu, z toho plynoucí závist jako nástroj – energie pro odvahu taky kousek získat, nespokojenost a potřeba se ostatním vyrovnat, nebo je dokonce předběhnout, boj o postavení ve skupině a vliv na rozhodování, z toho plynoucí privilegia majetek, samičky… – na těchto základech je vystavěná celá příroda, proč to nerespektovat?

A pokud jste s tím nespokojeni, začněte se změnou u sebe, nesvádějte to na společnost. Společnost – to jsme my jednotlivci. Proč to nepřenášet vzorem svého chování do svého „vlivového okolí“? Je to pomalé? Je to nejisté? Je! No a co?

Protože jste tělem i duší sportovec, nedá mi to rozhovor zakončit dotazem – co sport může duši přinést? Může něco z toho, o čem byla v našem rozhovoru řeč, vyřešit, nebo být alespoň k řešení nápomocen?

Sport je „společensky tolerovaný proces boje o přežití“. (Válka schvalovaná není, přesto je vždycky společensky ospravedlnitelná…) Je jedno, jestli jde o sporty individuální nebo týmové. Šachy nebo box. Cíl je stejný – porazit soupeře, ne ho nechat vyhrát. Jde o archetyp, funkční archetyp – připravuje nás na přežití. Rozvíjí náš talent, všechny vlohy od přírody podle druhu sportu, kterému se věnujeme. Děláme takový, pro který máme největší talent, baví nás a jde nám to tak nějak nejlépe. Dává rychlou zpětnou vazbu, učí nás, jak se učit.

A to pokládám za nejdůležitější – učí nás prohrávat a nevzdávat to!

Rozhovor vedl Lukáš Gregor

Výběr formují bezpochyby mé osobní preference, svoji úlohu však sehrály také reference na internetu a v samotném App Store. A ačkoliv v hledáčku stojí využití iPadu, v článku bude brána zřetel i na verze pro mobilní telefon iPhone a částečně také spolupráci s tzv. desktopovými či webovými nástroji.

A jaké aplikace se v tomto uživatelském hodnocení a porovnávání objeví?

• iMindMap HD – zdarma
• iThoughts HD – cca 191 Kč
• MindJet – zdarma
• MindNode – cca 191 Kč

Kritéria hodnocení (bodování na stupnici 0–5 bodů):

• snadnost a rychlost vytváření map – jednotlivých větví
• editace mapy – barvy, větve aj.
• přehlednost a design uživatelského prostředí
• správa map, jejich export a sdílení
• prezentace map
• pokročilé funkce (obrázky, poznámky, spojování aj.)

Snadnost a rychlost vytváření map

Založení nové mapy

Každá z aplikací vytvoří novou mapu po klepnutí na tlačtíko +, zatímco iMindMap a MindNode v tu chvíli nezajímá název či nějaké to třídění, u iThoughts a MindJet se objeví nejprve malé okno, které po vás bude chtít zvolit, zda hodláte založit novou mapu nebo složku. U MindJet můžete již v tomto okamžiku (pochopitelně kromě názvu) určit ústřední barvu, iThoughts zase nabízí volbu inspirace již existující mapou.  (Tu však pouze zkopíruje a na vás je, abyste přepsali obsah jednotlivých buněk/větví.)

Vytváření nových větví

Všechny aplikace se v průběhu vývoje, který dlouhodobě sleduji, poučily a snadnost/rychlost vytváření dalších a dalších větví zapracovaly do ovládání. MindNode má nad klávesnicí speciální šedou lištu s tlačítky, jimiž vytvoříte větev směrem o úroveň dál nebo tzv. „pod“ existující větev, čili na stejné úrovni. Podobné to má i iMindMap, s tím rozdílem, že jde o tlačítka lišty na spodní hraně obrazovky. U iMindMap napíšete myšlenku, potvrdíte, schová se klávesnice, klepnete na vytvoření další větve, objeví se klávesnice, napíšete myšlenku, potvrdíte… MindNode je tento proces mnohem rychlejší, neboť můžete psát, přitom rychle vytvářet nové větve, klávesnice je stále přítomná (dokud ji nedáte schovat). Na druhou stranu, iMindMap využívá gest. Na konci každé větve je červený půlkruh, z něhož můžete vést novou větev. Jde tak o mnohem rychlejší způsob než v případě tlačítek.

MindJet také využívá gest, stačí z větve táhnout prstem po displeji těmi směry, kterými chcete větev vytvořit – velmi intuitivně a snadno vzniknou stejné i hlubší úrovně.

iThoughts oba postupy spojuje, resp. nabízí k výběru. Tlačítka na vznik nových větví (různých úrovní) nabízí na horní liště, čímž nemusíte schovávat klávesnici (a rychlost je tedy totožná jako u MindNode), nebo zkrátka klepnete do volného prostoru. Objeví se nová buňka, která je spojena s tou, která byla před klepnutím označena. Toto řešení se mi líbí, ale čas od času si nedám pozor na to, kterou z úrovní mám právě aktivní a po klepnutí  mi tak vznikají větve v jiných úrovních, než bych si přál.

K dalším plusům vývoje patří tlačítko Undo, takže se můžete při chybě vrátit o krok zpět.

Za co bych strhl body MindJetu, je okno, které vyskakuje při vytváření nové větve. Líbí se mi, když spontánně zaznamenávám myšlenky. Pokud se rozhodnu editovat větve (barvu, tloušťku apod.), jde většinou o proces, kdy se na mapu dívám již s trochu „vyšší“ perspektivy, v klidu. MindJet však předpokládá, že hodláme s každou větví asi něco pokročilého dělat.

MindJet bohužel u vytvoření každé nové větve ukazuje okno i s pokročilejšími funkcemi.

Hodnocení I

• iMindMap HD – 2 body
• iThoughtsHD – 5 bodů
• MindJet – 4 body
• MindNode – 5 bodů

Editace mapy

Vzhled větví

MindNode ze všech recenzovaných aplikací nejvíce kráčí směrem k minimalismu, proto je ústřední téma mapy jednoduše ohraničené šedou linkou a z centra vychází různě barevné čáry, které se každou další úrovní tenčí. Kromě barev lze měnit typy čar (celkem jich je 5), a to včetně tloušťky, pokud má být konstantní. Myšlenka může být nejen postavena na čáře, ale také být v zakulaceném rámečku.

MindJet a iThougths umožňují nejpokročilejší úpravy vzhledu větví. Různé typy orámování, celá škála barev (zvláště u iThoughts), možnost vyplňovat buňky. U iThoughts lze využít také prstu – stačí označit danou buňku a tažením měnit její velikost, popřípadě i velikost písma.

Zcela originálním způsobem s úpravou mapy pracuje iMindMap. Ostatně, není se čemu divit, neboť jde o oficiální aplikaci Tony Buzana, pána, který před mnoha lety myšlenkové mapy stvořil. Dle jeho filozofie by měla podoba mapy odrážet neurony, popřípadě být opravdu vaším kreativním dílem. Proto lze tvary větví měnit. Směr přdržením a tažením za konec větve (modrý půlkruh), ohyby větve pomocí modrého kroužku umístěného na větvi. A pokud zvolíte funkci kreslení mapy, vypne se automatický vzhled a vy si tvary a směr každé z větví určujete prstem. Ve výsledku tak každá mapa může být originál.

iMindMap umožňuje vytvářet nejoriginálnější mapy.

Seskupování větví

Každá z aplikací již využívá tzv. smart layout, který můžete i nemusíte mít rádi. Výhodou je, že se vám nebudou vznikající větve překrývat. Nevýhodou zase nemožnost významněji zashovat do podoby mapy. U MindNode lze funkci vypnout a nechat uspořádat vždy jen některé části mapy, aby se zamezilo překrývání. iThoughts sice aktualizovala nastavení, ale ve výsledku je stejně důležité, zda budete automatické uspořádávání využívat naplno nebo vůbec.

MindJet je dokonce ještě radikálnější. Tuto vlastnost ani nenabízí k deaktivaci. Osobně mi na zmíněné aplikaci vadí obrovská těžkopádnost něco někam posunout. (Což je ale i syndrom desktopové verze, kde bych naopak očekával výraznější flexibilitu.)

Se seskupováním souvisí i možnost větev přidržet a udělat z ní podvětev jiné, nebo naopak ji posunout o úroveň výše. Všechny z aplikací toto sice umožňují, ale u MindJet je to namáhavější proces. Každá z aplikací také umí vytvářet nové hlavní téma mapy tak, abych jich bylo v rámci jedné mapy více. Jen iMindMap nedokáže již z existující větve udělat samostatné téma.

Hodnocení II

• iMindMap HD – 5 bodů
• iThoughtsHD – 5 bodů
• MindJet – 1 bod
• MindNode – 4 body

Uživatelské prostředí

Čistota

Jednoznačně vede MindNode. Aplikace vypadá nádherně na iPadu, iPhonu i na Macu. V celoobrazovkovém režimu vidíte pouze bílou plochu, minimalistky řešené ústřední téma a jednoduché čáry. I nadefinované barvy jsou pěkné.

Ostatní aplikace jsou na tom již vzájemně velmi podobně. MindJet s defaultním nastavením však přeci jen jde blížeji k MindNode – využívá jednoduchou světle modrou barvu jako výplň buněk a šedé větve. Ovládací prvky jsou všechny na horní liště programu. Jen je škoda toho okna při vytváření nové myšlenky. Jak jsem již zmínil, nabízí již možnosti editace, psaní poznámek, vkládání obrázků, přičemž já osobně preferuji rychlé vypisování myšlenek z hlavy – proces úprav nechávám až na další fází.

iMindMap se z absolutně neohrabané iOS verze, mimochodem tehdy placené a jedné z nejdražších mindmap aplikací, posunulo vstříc jednoduchosti a intuitivnosti, tak typické pro prostředí iOS/Mac OS. Graficky se změnily nejen dílčí ovládací prvky, ale i celé prostředí – náhledy apod. Jsem za tento krok k větší čistotě rád.

iThougts HD bohužel stojí na chvostu – ovládání je také snadné, ale graficky už bohužel působí méně vstřícně, upřednostňujete-li jednoduchost a bílou/šedou barvu. Kdyby změnili horní lištu z černé na šedou, možná by to působilo lépe.

Ovládání

U MindNode toho moc pokazit nešlo, neboť nabízí jen to nejnutnější při tvorbě map. MindJet sice na jedné straně působí hezky vstřícně (gesta při tvorbě nových větví), ale u přesouvání a vytváření nových ústředních témat s aplikací začínáte bojovat. iMindMap – zvolíte-li tvorbu nových větví pomocí prstů, nikoliv tlačítek – upřednostňuje kreativitu a využívá dotekového displeje. Okno pro nastavení/editaci větví  je jednoduché. iThoughts má komplikovanější roli, neboť nabízí nejpokročilejší funkce – ale dokázala se s tím vypořádat se ctí. Velmi se mi líbí táhlo, které zpod horní lišty vysune průhlednou plochu pro psaní poznámek. Vynikající!

Vzhledem k tomu, že každá z těchto aplikací má i svou verzi pro iPhone, nutno dodat, že zde iThoughts už působí docela nehezky a neohrabaně. Nejvíce se daří držet čistotu a snadnost ovládání MindNode.

Hodnocení III

• iMindMap HD – 4 body
• iThoughtsHD – 3 body
• MindJet – 3 body
• MindNode – 5 bodů

Správa, export a sdílení map

Třídění

MindNode má být sice minimalisticky uchopená aplikace pro tvorbu myšlenkových map, nebránilo by jí v tom však, kdyby byla možnost v hlavním zobrazení map vytvářet složky a do nich mapy třídit. Takto máte před sebou sice na pohled hezkou, časem však značně přeplněnou obrazovku. Mapy můžete dohledávat přes textové pole Hledat, nechat je seskupit podle data vzniku/změny nebo podle názvu. Nicméně, pokud chci mít mapy roztříděné podle kategorií – rolí, nemám šanci.

Všechny ostatní aplikace vytváření složek umožňují.

Je škoda, že MindNode nenabízí možnost třídění do složek.

Export a sdílení

MindJet na mě působí schizofrenně. Ze všech aplikací nabízí nejideálnější schopnost sdílení. Nemusíte nutně využívat jejich cloudovou službu Mindjet Connect, stačí Dropbox, v něm vytvoříte ústřední složku Mindjet. A pak všechny mapy ukládáte a synchronizujete s touto složkou, resp. s podsložkami v ní obsaženými. Výhoda? Vytvoříte mapu na iPadu, otevřete aplikaci na iPhonu a máte ji tam. Na mobilu provedete změny a ty se hned projeví na iPadu. A pochopitelně, že to takto funguje i s desktopovou verzí MindJet Manager.

Na straně druhé, pokud chcete mapu někomu poslat, resp. ji do nějakého formátu exportovat, jedinou možností je klepnout na patříčné tlačítko, které otevře okno nové e-mailové zprávy. Tělo e-mailu obsahuje mapu v tzv. outline podobě (strom), připojí ji ve formátu mmap a PDF. Proč nelze nejprve vybrat, do jakého formátu ji budu chtít převést, až následně pak soubor připojit k e-mailu?

Například MindNode, byť na funkce strohé řešení, nabízí export do textového dokumentu, obrázku PNG, PDF, typu FreeMind dokument a také do OPML, což je velmi univerzální způsob, jak pak soubor otevřít prakticky v jakékoliv jiné aplikaci pro mapy nebo stromové outline výpisky (např. OmniOutliner). MindNode umožňuje importovat z Dropboxu a nahrávat na něj, změny se ale neprojevují „v reálném čase“ jako u MindJetu, neboť nejde o synchronizaci složky v pravém slova smyslu.

iMindMap umí pouze PDF a obrázek, navíc má lišácky nastavenou synchronizaci přes cloud. S Dropboxem nepočítejte, pracuje s iMindMap Freedom, novou službou, kterou pro spojení všech svých verzí ThinkBuzan.com vytvořil. Funguje, ale pokud chcete synchronizovat více jak pět map, musíte si aktivovat placený účet (čtrnáct dolarů ročně).

To nejlepší jsem si nechal na závěr – iThoughts směle ukazuje, co všechno by aplikace mohla umět. Mapu můžete exportovat do 18 různých formátů (!), a to včetně úkolů pro program Outlook, převodu do markdown i HTML. Pokud mapa slouží jako úkolovník, lze vyexportovat zprávu do tabulky. A kromě exportu tu máme různé druhy sdílení. Odeslat do aplikace Obrázky, otevřít v jakékoliv jiné aplikaci v iPadu, poslat přes WiFi, pochopitelně také e-mailem. A jestliže si MindJet zasloužil pochvalu za synchronizaci napříč zařízeními, iThougts v tomto směru nezaostává. Lze vybrat mapu či přímo složku, která bude sdílená buď přes službu XMind.net, Dropbox, Box.net, WebDAV a brzy i iCloud (zatím je to MobileMe).

Výčet akcí, které lze s mapami či složkami s mapami v rámci iThoughts dělat.

Hodnocení IV

• iMindMap HD – 1 bod
• iThoughtsHD – 5 bodů
• MindJet – 4 body
• MindNode – 3 body

Prohlížení a prezentace map

Možná, že pro někoho nepotřebná vlastnost, ale já některé mapy druhým potřebuji ukázat, nebo při přednáškách a školeních využít projektoru a mapy promítat. Zatímco ve škole (a při práci s Airem) velmi rád volím MindNode Pro, na iPadu mě MindNode v rámci prezentace zklamal. Důvod? Pokud hodláte zabalovat a rozbalovat větve, počítejte s tím, že nejdříve klepnete na větev, necháte zobrazit horní nabídku tlačítek, klepnete na šipku, abyste se dostali do dalších funkcí a klepnete na (Un)fold. Příliš neohrabané a při školeních to nepůsobí vhodně. K rychlejší cestě dospějete, pokud klepnete na jedno z tlačítek horní lišty – objeví se okno, kde je obsah mapy přepsán do outline zobrazení. Můžete snadno otevírat a zavírat dílčí úrovně, ale na druhou stranu okno zavazí.

U MindNode máte také omezenou možnost přiblížení, což je opět handicap pouze iOS verze. Maximálně můžete mít 100% velikost a jen mapu zmenšovat.

iThoughts a MindJet umí zvětšit obsah až na 200%, ale u MindJet je již částečně písmo neostré. iMindMap dokáže obsah přiblížit zcela libovolně, na druhou stranu po dvojnásobném zvětšení ztrácí na ostrosti a vykreslení.

Jestliže jsem vyčítal MindNode zdlouhavost při rozbalování/zabalování, bylo to právem – vždyť všechny ostatní aplikace to dokáží mnohem lépe. U MindJet a iThoughts stačí vždy na danou větev klepnout, aby se podvětve sbalily. To iMindMap má přímo prezentační mód, kdy diváci vidí mapu na plátně a vy máte na iPadu ovládací obrazovku s pohledem na to, co za větve budou následovat. Budu však vděčný tomu, kdo mi prozradí, jakým způsobem se z toho modu dostat… Já musel aplikaci vypnout, abych pak znovu viděl přehled vytvořených map.

Pochvalu si ale zaslouží iThoughts. Líbí se mi funkce, kdy lze vypnout uspání aplikace, resp. iPadu, takže nemusíte při výkladu oživovat přístroj. A druhá vlasnost, co při prezentacích oceňuji, spočívá v potlačení barev u všech větví, které nejsou aktivní. To v praxi znamená, že klepnete-li na větev, která obsahuje další rozbalené větve, vidíte je. Ale nic ostatního. A když klepnete jen na některou z podvětví, ze které již žádná jiná nevede, na plátně kromě ní je vše velmi bledé. Praktické – neboť pozornost posluchačů můžete směřovat tam, kam potřebujete.

Hodnocení V

• iMindMap HD – 3 body
• iThoughtsHD – 5 bodů
• MindJet – 3 body
• MindNode – 1 bod

Pokročilé funkce

Pravda, funkce, které nyní budu představovat, nemusí aplikace pro tvorbu myšlenkových map obsahovat. Pokud vám jde především o kreativní zachycení vašich myšlenek, bude vám stačit minimalistické řešení MindNode. To má v Mac verzi přeci jen něco navíc (přikládání souborů, takže u větví je malý obrázek multimediálního souboru, který pomocí mezerníku spustím a můžu jej roztáhnout na celou obrazovku) a rád jej používám.

Obrázky, ikony a hypertextové odkazy

Z úvodu si sami vyvodíte, že MindNode za tyto funkce navíc body nezíská. Pro iOS platformu totiž nic takového nepodporuje. S hypertextovým odkazem to také není zrovna dvakrát pohodlné – musíte jej vložit přímo do větve, celý.

iMindMap taky nepředstavuje nejideálnější řešení. Chcete-li vložit odkaz, otevřete speciální okno pro přidání příloh a poznámek, klepnete na Links, pak na New Link a vepíšete hypertextový odkaz. U větve se na mapě objeví malá ikona, ale odkaz neotevřete klepnutím na ni. Musíte klepnout na větev, otevřít okno pro přidávání příloh a poznámek, klepnout na Links a pak na ten vložený hypertextový odkaz. Stránka se otevře ve vestavěném prohlížeči. U MindJet to je prakticky totožné, jen to zabere o jedno klepnutí méně.

Nejvíce bodů proto získá iThoughts. K přidání odkazu se dostane sice obdobnou cestou (otevřít okno Information, pak záložku Link a vepsat), ale když chcete při prohlížení mapy odkaz otevřít, stačí chvíli přidržet prst na dané větvi a spustí se v Safari. Mimoto můžete kromě odkazu na webovou stránku přidat odkaz na jinou mapu v rámci aplikace nebo e-mailový kontakt.

MindJet se vedle iThoughts a iMindMap nemůže moc pochlubit s nabídkou ikon/obrázků. Jsou docela velké a nepěkné, takže vlastně ani nevadí, že jich je málo. iThoughts nabízí jak obrázky, tak ikony, přičemž první z kategorií neoplývá přílišným vkusem. iMindMap vede, neboť má překvapivě dobré ikony, obrázků docela dost a nejlepší. Pochopitelně, že můžete vkládat obrázky i ze svého iPadu, nebo když jdete na internet zkopírujete nějakou fotku/obrázek a vložíte jej k vybrané větvi.

iMindMap umožňuje přidání zvukové poznámky.

Poznámky, spojování a skupiny

Při vypisování postřehů z knih jsem brzy zjistil, že mi ne zcela vyhovuje zachytávat je jen v heslech – tak, jak je to pro mapy typické (a vhodné). Pokud totiž chci mít uloženou i nějakou celou myšlenku, citaci nebo zkrátka víceslovnou parafrázi, svůj komentář, neuškodí podpora přidávání poznámek.

MindNode nepodporuje, zbylé aplikace ano. U psaní v MindJet ji lze napsat okamžitě při vytváření textu k nové větvi (protože při psaní se objevuje okno s pokročilými vlastnostmi). U iMindMap se přidává stejným způsobem jako odkazy. Ale iThoughts má nejlepší řešení, neboť pomocí táhla z pod horní lišty vysunete průhlednou plochu pro psaní poznámek.

Nepochybně se stane, že některé myšlenky v rámci celé rozvětvené mapy spolu mohou souviset, odkazovat na sebe. Proto aplikace obvykle podporují spojování pomocí graficky odlišených čar/šipek. MindNode a ani MindJet v mobilních verzích toto neumožňují, iThoughts i iMindMap ale ano. Druhá zmíněná to umí nejlépe, neboť lze určit i její podobu – včetně toho, zda mají být na koncích šipky, nebo jen na některém z konců.

Funkce, kterou narozdíl od ostatních prakticky nepoužívám, označuje graficky – často jako takový obláček – skupinu větví, aby byly patrnější vztahy a souvislosti. iMindMap to dělá nejpokročileji, neboť můžete měnit styl (barvy, výplň, tak i tvar a velikost), zatímco iThoughts sice funkci má, ale bez možnosti jakékoliv úpravy. MindJet a ani MindNode ji nepodporují.

iThoughts ještě k tomu podporuje komentáře – představte si je jako komiksovou bublinu směřující/vycházející k vybrané větvi.

iThoughts umožňuje nejrychlejší tvorbu/četbu poznámek.

Úkoly

Mapy lze využít i při plánování nebo přímo jako nástroj projektového managementu. Kromě MindNode a MindJet zbylé dvě aplikace takové zacházení dovolují. V nastavení u iMindMap přidáváte datum (star – konec) a aktuální stav (v procentech). iThoughts kromě toho má položku trvání a zdroje (nástroje, lidé z adresáře, ale de facto jakékoliv vaše klíčové slovo). Navíc lze pak takovou mapu exportovat i do Outlooku nebo do tabulky.

Hodnocení VI

• iMindMap HD – 4 body
• iThoughtsHD – 5 bodů
• MindJet – 2 body
• MindNode – 0 bodů

A vítězem se stává…

• iThoughtsHD – 28 bodů
• iMindMap HD – 19 bodů
• MindNode – 18 bodů
• MindJet – 17 bodů

Pár vět o vítězi

Již při čtení bylo o vítězi brzy jasno. Ano, iThoughts dle mého posouzení představuje tu nejlepší aplikaci pro tvorbu, editaci a prezentaci myšlenkových map. Má velkou výhodu – kromě největšího množství funkcí a také nejbohatšího výběru, jak mapu exportovat, je stále hodně intuitivní, byť by mohl mít větší „Apple look“.  Přesto neopomenu zmínit určitá ALE. Jeho verze pro iPhone je na pohled ještě o něco méně pěkná – nelíbí se mi moc ty ovládací prvky po rozích, ale na druhou stranu to rozhodnutí chápu. Kdyby však měly lepší grafiku… Pro desktop existuje sice aplikace MyThoughts, přiznám se, zda nevím, do jaké míry ty dva týmy spolu dělají, MyThoughts jsem jen krátce zkoušel a nelíbil se mi a rozhodně neumí to, co iThoughts. Nemusíte se však bát – tím, že lze exportovat z iOS verze prakticky do jakéhokoliv možného formátu, lze na desktopu používat jiný nástroj. Samozřejmě, že s MindNode si ale moc nerozumí, neboť to poznámky a některé další pokročilé funkce nepodporuje ani na Macu.

A iThoughts má ještě jednu zajímavou vlastnost, o které zde nebyla řeč. Archivaci. Aplikace archivuje průběžně vše, co děláte, přičemž do minulosti se lze dostat (archiv také odeslat) a aktivovat tak starší verzi.

Pár vět o poražených

Upřímně – samotného mě překvapilo, že se na druhé místo nakonec dostala aplikace iMindMap HD. První verze totiž byla příšerná. Osobně však i k nové verzi mám jistý distanc, byť rozhodně chci zdůraznit, že v žádné jiné aplikaci nemůžete vytvořit tak graficky originální mapy. Aplikace je navíc nyní zdarma a pokud vám stačí, že je budete vždy jen posílat mailem a nevyužijete speciální (a placený) cloud, rozhodně ji vyzkoušejte.

MindJet se mi zprvu docela líbila, oceňoval jsem i to, že za ni není třeba platit. Při hlubším zkoumání mi ale přijde zaslouženě jako nejslabší, byť stále patří mezi ty, jimž neuškodí věnovat pozornost.

Předposlední místo patří MindNode, někoho to asi překvapí, neboť jsem za ni utratil na sociálních sítí nejedno hezké slůvko. MindNode mělo při takovém porovnávání ztíženou situaci, neboť jeho autor se zkrátka vydal odlišnou cestou. Má nejčistější vzhled, graficky jednoznačně vede a verzi pro Mac mám opravdu rád. Chválu si zaslouží i za to, že na iPhonu aplikace vypadá a ovládá se stejně tak dobře jako na iPadu. Nepotřebuji, aby vývojář zatížil aplikaci dalšími funkcemi, ale proč nezefektivnit práci, aby to bylo v duchu minimalismu? Rychlejší způsob, jak rozbalovat a zabalovat větve, se nabízí. Stejně tak práce se složkami by programu nijak neublížila. A když by k tomu časem přibyla i vlastnost synchronizovaných adresářů přes Dropbox či iCloud, odpadla by další nevýhoda.

Shrnuto – iThoughts jednoznačně vítězí a nemám s tím problém. Ale pokud opravdu nepotřebujete mnoho funkcí, vyzkoušejte MindJet a iMindMap, ale stejně bych vám doporučil MindNode.

Lukáš Gregor

P.S.: Již brzy o vybraných aplikacích natočím videorecenzi a publikuji ji v rámci svého videocastu iTime blog.

Upřímně, kdyby se tato hypotéza, obsažena v úvodu Godinovy knihy Kopni do té bedny, transformovala do skutečnosti, většina z nás by zůstala vyděšeně stát.

Kdybyste v takovém světě žili, co byste dělali?

Jojo, Godin nás má přečtené. Tuší, co by se dělo. Zalekli bychom se a koukali, co kdo dělá okolo. Ti odvážnější by otevřeli své bločky (moleskiny, ať to vypadá vpravdě plánovačně) a začali spřádat plány. Ale kdo z nás by se postavil a kurážně opravdu ZAČAL něco DĚLAT?

Kdo by začal? Kdo překročil bod, za kterým není návratu? Kdo by se vrhl vpřed? Kdo se sám začne rozhodovat? Kdo prostě začne něco dělat?

Seth Godin ne náhodou patří mezi ty nejčtenější blogery na světě. Ne náhodou patří jeho knihy mezi mezinárodní bestsellery. Nebojácně totiž tepe do zkostnatělého systému, který funguje leda tak v zaprášených učebnicích managementu a ekonomie. Myslím, automatizovaným jako pás v továrně, nepatří budoucnost. Ba ne, nepatří jim ani čas, který právě probíhá. Jak podrobně probral v knize Nepostradatelní, být kolečkem v motorku hodin nemusí být naší životní metou. Co když plánujeme velké věci? Máme se spokojit pouze se sny?

Je lidskou přirozeností používat mapu. Pokud máte dost odvahy ji nakreslit, ostatní za vámi půjdou.

Kniha Kopni do té bedny se dostává v českém překladu na pulty knihkupectví a má velkou výhodu oproti mnohým obdobným kouskům (podnikání–vaše kreativita–motivace). Lze ji bez potíží aplikovat i na naše prostředí a funguje i mimo prostor firem a byznysu. Jde o univerzální manifest „spouštění“, vypovídá o momentu, kdy přestaneme být sklíčeni z možných rizik nebo prostě leniví.

Brzy je docela dobré, ale hned je ještě lepší.

Iniciativitu chápe Godin jako nejdůležitější druh kapitálu, který můžeme do svých projektů investovat. I proto jí věnoval sto řízných stran, i proto každou větou touží, aby ji pomohl v nás objevit, nebo – spíše – ji nenechat schovanou a ospalou.

Bojácní se snaží zabránit srážkám, takže se vyhýbají pohybu.

Godin se nechce hrát na vědce a nepojmenovává přesné příčiny strachu. Určitě, mohl by nám ukázat, kde v mozku se tohle centrum nachází, také by mohl přihodit pár hezkých historek o biologické determinaci a o tom, jak jsme pořád ještě lovci, kteří mají zakódováno být ve střehu. Jenže na tyhle servítky nebylo místo a Godin vykládá na stůl rovnou kritiku naší pohodlnosti. Náš „ještěří mozek“ se brzy naučí používat únikový východ, stagnace je potvrzování statusu quo. Není to ale málo?

Mnohé z nás odpor vždycky umluví, sabotuje naše nejlepší příležitosti a ničí nejlepší šance udělat něco skvělého.

Nepočítejte s tím, že by Godin udělal něco za vás, dokonce nenabízí ani pět/deset/patnáct/sedmdesát zaručených pravidel, které vás dovedou k úspěšnému startu. Ale v duchu názvu své knihy stránku co stránku do vás šťouchá. Střídá konkrétní příklady z praxe s motivačními myšlenkami i nějakým tím škodolibým bububu. Nechce, abychom po odložení textu honem honem na sociálních sítích označili knížku za přečtenou, sedli do křesla a vzali do rukou další wow-rozvíjející-motivující literaturu. Proto píše stručně, rád by, abychom začali co nejdříve, vlastně hned. (Ideálně ještě během čtení!)

Samozřejmě, že nic nemůže být všeobecně platné. Řadě lidí buďto vyhovuje být schován v řadě, nebo jsou rizika/důvody tak závažné, že se upřednostní jistota. Nemůžeme jim to mít za zlé. A bylo by nefér Godina usvědčovat, že se na takové dívá skrze prsty, jen zkrátka pro ně nepíše. Jde mu o tu cílovou skupinu, která by mohla/chtěla, ale bojí se, nebo otálí.

Chybovat se vyplatí víc, než když nebudete dělat nic.

Godin rozhodně není týpek, který by vás chlácholil, na druhou stranu vás asi uklidní jeho důraz na to, že i chyby mají svůj význam. A neúspěchy nemusejí být stopkou ve vašem snažení.
Když jsem četl elektronickou verzi knihy (velmi brzy bude již oficiálně dostupná), nestačil jsem si text podtrhávat. Kopni do té bedny má totiž drive. Godin dávkuje nové myšlenky s myslí profesionálního autora hollywoodských blockbusterů. Jde o horskou dráhu, mixáž klidu (opakování důležitých idejí) a intezivních vzruchů (Godinovo šťouchání). Když kniha skončí, dost možná budete mít chuť všechny možné notýsky a poznámky s plány hodit do kamen, protože to, co chcete dělat, máte v srdci a nyní je ten nejvyšší čas to konečně začít i žít.

Seth Godin | Kopni do té bedny

Jan Melvil Publishing, 2012, paperback, 104 stran, běžná cena tištěné knihy 199 Kč, zde za 179 Kč 

P.S.: K jednotlivým myšlenkám z knihy (mnohé zde ani nezazněly) se budeme na webu průběžně vracet a věnovat se jim. Určitě nás zajímá, zda i vy se potýkáte s tím, že věci hezky zorganizované a naplánované neproměňujete ve skutek. Kdo z vás má své finty na zlomení prokletí a zda by se o ně chtěl podělit.

Lukáš Gregor

Málokdo z nás má času na rozdávání. Jako já – ráno vstávat za tmy, připravit se do školy a tam strávit většinu dne. Večer pak nakoupit, mezi osmou a devátou se vrátit na pokoj a ještě pracovat. Přidejte k tomu nějaké to cvičení a jídlo a budete rádi, když na spánek zůstane šest hodin.

Není tomu dávno, co nakladatelství Jan Melvil Publishing oslavilo narozeniny. Co pohánělo Tvoji touhu jej před pěti roky založit?

Celý můj život se točí kolem psaní, čtení, vydávání knih a asi to tak už zůstane. Podíl na tom mají i okolnosti: moje máma je ilustrátorka, autorka obrázků desítek dětských knížek. Fascinující, zdlouhavý a často bolestný proces vzniku knihy jsem tak od dětství zažíval v přímém přenosu. V době, kdy si kamarádi hráli s angličáky, já si pro sebe psal a „vydával“ knížky a časopisy. Prvními autory, kteří se klasicky vymlouvali, že nestíhají uzávěrku, byli mí rodiče… Souběžně s vysokou školou jsem spoluzakládal Computer Press a po jeho opuštění před víc než deseti lety jsem přísahal, že už vydavatelem nebudu, že budu jen psát. Ale v roce 2007 mě Vítek Šebor, můj dobrý kamarád a ex-cpressácký kolega, přece jen ukecal: jeho odhodlání bylo silnější než má skepse – a já jsem tomu rád, byť mám teď na samotné psaní málo času. (Vlastně, nakladatelská činnost je pro mě jakási prokrastinace; v čase, kdy o svém psaní příliš pochybuji a tedy nepíšu, vydávám jiné autory)

Fotografie zachycuje větší část týmu Jana Melvila

Portfolio zkraje činnosti nenapovídalo, že se z Melvila stane jeden z nedůležitějších „hráčů” na trhu s literaturou osobního rozvoje. Vše změnilo vydání knihy Mít vše hotovo. Můžeš poodkrýt genezi výběru, vydání a prodejního života Allenovy knihy?

Ano, původně jsme vyšli směrem k dětské a populárně-naučné literatuře s akcentem na výtvarno a dějiny, protože tyto oblasti jsou nám osobně blízké. Ale nedařilo se nám tak, jak jsme očekávali, a investice do velmi atraktivních, ale nákladných knih s exponáty nás v podstatě zabrzdila v rozletu. Museli jsme zvážit, co dál, a protože většina peněz ležela ve skladech, zbylo „jen“ na nějaký ten paperback. Přišel jsem tehdy s tipem na Davida Allena, jehož GTD jsem už nějakou dobu používal, a ukázalo se, že to byla dobrá volba.

Mít vše hotovo – jak lze z nabídky knih vypozorovat – významně nakladatelství změnilo, ale také dalo impuls ke zrodu tohoto webu. Vzpomeneš si ještě na úmysly, s jakými jste jej zakládali, na to, jaká vize tehdy byla a zda došlo k jejímu revidování?

Naše úmysly byly čisté :) Ideálem bylo mít pro každou knihu, kterou vydáme, vlastní podpůrný web, kolem něhož by se vytvořila komunita. V našich končinách to není zvykem, nakladatelé sekají knížky jednu za druhou a kromě první fáze se nijak zvlášť jednotlivým titulům či autorům nevěnují. Náš záměr byl a nadále je každé knize věnovat maximální péči (v rámci našich skromných možností). Proto knížky Mít vše hotovo Davida Allena a Jak sbalit ženu 2.0 mají „vlastní web“, ostatní se pyšní aspoň vlastní stránkou bohatou na informace, aktuality a odkazy (např. zde). Nedávno jsme ke každé knize přidali diskusní modul DISQUS a napojili se na knižní sociální síť Bookfan.eu.

Vydali jste desítky knih, které mohou citelně změnit lidem život. Alespoň takto chápu literaturu osobního rozvoje ti, kteří si vybírají kvalitní tituly a vidí jejich pozitivní dopad. Vyjmenuj nám u každého titulu jednu změnu, kterou může v člověku udělat.

U příruček je to tak, že každý si najde, co zrovna hledá. Za mne tedy:

Mít vše hotovo: pomůže při získání kontroly nad chaosem („všechno z hlavy ven“)

Zen a hotovo: pomůže při hledání a pojmenování vlastních cílů

Soustředění: osvobodí vás od nutkavého jednání (informační dieta je skvělá!)

Restart: uleví od různých kolektivních tlaků na podnikatele („nemusíte mít 100 zaměstnanců“)

Čtyřhodinový pracovní týden: nemusíte být zaměstnáni, když nechcete (nesmírně inspirativní kniha)

Čtyřhodinové tělo: hubený jsem dost, ale Timovy triky, jak zlepšit spánek, mi pomáhají už mnoho měsíců

Proměna: naučíte se vidět překážky při změně svého okolí správnou optikou

Nikdy nejez sám: „nikdy nejez sám“, neuvěřitelně dobrá rada sama o sobě, podpořená solidní argumentací :)

Nepostradatelní: buďte punkoví a pracujte na svých výjimečných schopnostech, to je vaše budoucnost

Ahoj, tati: vaši těhotnou ženu ovládá skrze hormony vetřelec, buďte k ní shovívaví a všechny ústrky od ní vydržte

Nápady na ubrousku: obrázek je univerzální sdělovací prostředek a vydá za tisíc slov, zvláště v případě abstraktních konceptů

Zajímá mě, do jaké míry ovlivnily vámi vydané knihy život tobě. A nemusíš se omezovat jen na jejich obsah, ale také přípravu, realizaci…

Viz výše. Každá kniha, kterou čtu, rediguji, překládám, koriguji, ebookuji nebo jinak připravuji, mě ovlivní. Škála vlivů je opravdu široká a sahá od zničené krční páteře, bolestí hlavy, probdělých nocí nad slabšími překlady, přes zážitek objevování, nabití novou energií či radostí nad některými všeobecně platnými poznatky až po fakt, že méně zapomínám na sliby, protože je mám v GTD :) Jedno negativum je společné: drtivá většina mé práce je „duševní“ a strnulá, prostě u počítače nebo iPadu. Tento vliv knih a vydávání je vedle samotného vytížení pro mne asi to nejbolestnější. Málo tělesného pohybu. Společné pozitivum je, že mám radost, když lidé píší, že čtou, a jak moc jim knihy mění život k lepšímu.

Nejvíce ”žhavých” diskuzí vyvolává Tim Ferriss, zvláště pak jeho Čtyřhodinové tělo. Sleduješ reakce na knihu a upřímně, když by ses vžil do obyčejného čtenáře, jenž ji vezme v knihkupectví do rukou, co by sis o knihe či autorovi pomyslel?

Já si myslím, že Tim je magor. Je velmi chytrý magor se smyslem pro humor a vysokou mírou sebereflexe. Mám magory rád, protože většinou jsou to oni, kdo pohnou světem tím správným směrem. (A tak vždycky, když mi někdo řekne, že jsem magor, beru to jako znamení, že jdu správným směrem.) Čtenáři u pultů podle mě cítí z obalu nejen marketingové přehánění, ale i nadsázku, a to je podle mě přesvědčí vzít knihu do ruky. Ferrissovy knížky jsou úspěšné nejen kvůli zajímavým poznatkům a nápadům, ale i kvůli autorově schopnosti udělat si ze sebe legraci a věci v pravou chvíli odlehčit.

V čem se podle tebe nachází úskalí knih o rozvoji, efektivitě, úspěchu?

Paradoxně v tom, že nám zvedají laťku a nároky. Vytvářejí občas problém tam, kde žádný není. Umožňují nám přežít výstup skalní stezkou, po níž bychom se ale bez nich vůbec nevydali, protože z druhé strany vede asfaltka. Myslím, že by to obecně chtělo více skepse a odstupu při naslouchání různým myslitelům. Ale to říká ten pravý, že? Moje pravidlo je: když z knihy za 300 Kč uplatním byť jedinou radu, která mi pak denodenně v životě pomáhá, jsou to dobře vydané peníze. (Dle tohoto klíče z Ferrisse musím uplatnit aspoň 2 rady, ale fakt je ten, že většinou je to mnohokrát víc :)

A jak je to vlastně s výběrem? Světová nabídka totiž čítá obrovské množství titulů, ruku na srdce, jistě alespoň ze dvou třetin však jde o podružnou literaturu, která se veze na vlně zájmu.

Myslím, že jsme měli zatím štěstí, intuici, snad už máme jakési know-how. Své čtenáře se snažíme poznat, komunikujeme s nimi asi i více než to dělají jiní nakladatelé – to pomáhá zorientovat se v nabídce. Zahraniční knihy, které nás zaujmou, důkladně čteme a hledáme v nich onu kouzelnou esenci, která je odlišuje od ostatních: to abychom se ujistili, zda má smysl je přinášet na náš trh. (mj. na letošek připravujeme také aspoň jeden český titul, který vzniká ve spolupráci s autorem; zatím však musím zůstat tajemný).

De facto jsme se nepřímo dotkli i budoucího směřování. Co u Melvila chystáte? A plánujete i změny v koncepci, rozšíření o druhy/žánry, které doposud nebyly součástí vašeho zájmu?

Už letos chceme zrychlit tempo, tedy dělat ročně aspoň 5-8 knih namísto dřívějších 3-4. Větší počet knih už by ale mohl být kontraproduktivní; těch opravdu výjimečných titulů našeho zaměření není zase tolik (a nám se navíc nepodaří získat práva na všechny). Zvýšením počtu rozšíříme ediční plán o témata, kterým jsme se dosud nevěnovali, zejména do oblasti populární psychologie, sociologie a příbuzných oborů. Vedle poptávky po motivačních a sebe-organizačních příručkách na téma „lepší, méně stresující život“ či „lepší, smysluplnější práce a podnikání“ cítíme zájem o lehký posun pod povrch věcí. Od „jak“ ke „proč“. Totéž se týká zájmu o příručky orientované úžeji na různé konkrétní typy tvůrčích či byznysových aktivit. Komunita roste a stárne s námi a hledá své místo ve světě podobně jako i my sami s Melvilem. Nestydíme se za to, že náš ediční plán je formován do značné míry zvnějšku, pomalu krok za krokem, jak trh dovolí. Abych nemluvil jen obecně: prvními vlaštovkami naznačených rozšíření byla například Proměna bratrů Heathových, letos to bude Cialdiniho Influence a především Kahnemanova Thinking, Fast and Slow, na niž se nesmírně těšíme. (Aktuální stav knih, které překládáme, najdou čtenáři zde a můžou se zaregistrovat u jednotlivých titulů kvůli informování před vydáním; plán navíc aktualizujeme, už brzy tam snad přibudou další dva plánované tituly, skutečné lahůdky).

prodejna v Brně

Jako jedno z prvních se v Česku vaše nakladatelství vrhlo na vydávání elektronických verzí novinek. Nejprve jen prostřednictvím čteček a aplikací Wooky, poté i skrze iBooks Store. Dokážeš stručně charakterizovat svůj pocit z dosavadního vývoje tuzemského trhu s e-knihami?

Jsem nadšený. Konečně je to tady a my jsme u toho. Samozřejmě, doba je hektická a tohle nadšení vytváří také spoustu emocí na straně čtenářů i nakladatelů. Knižní průmysl nyní prožívá něco jako krizi identity. Čtenáři říkají, že to nakladatelé musejí zvládat s přehledem a že musejí být schopni hned a chladnokrevně, bez nejmenšího váhání a obav, nabídnout komplexní a konečné řešení pro všechny, nejlépe skoro zadarmo. Neuvědomují si, že toto jejich pokrokové stanovisko je v jádru podloženo iracionalitou a emocemi stejně jako zpátečnictví nakladatelů. Vždyť jste doteď četli normální knihy, tak to můžete ještě chvilku vydržet, ne?, říkám si občas, když čtu diskusi, kde někdo z oblíbeného nakladatele dělá úplného nýmanda jen proto, že prostě nestíhá uvádět na trh ebooky. Uvědomme si, že kniha prochází největší kulturním zemětřesením od doby vynálezu knihtisku a trh se bude ještě dlouho tříbit. To, co teď probíhá, je zrychlený koloběh pokusů a omylů, jejichž cílem je adaptace na novou situaci. Většina pokusů bude marných, jinak by to nebyly pokusy… Pro nás je důležité, že naše knihy jako ebooky jsou úspěšné. Prodeje zejména v iBookstore rapidně rostou: na začátku roku to bylo kolem stovky ebooků prodaných měsíčně, nyní (duben 2012) je to už cca 500 ks měsíčně.

Ukázka z elektronické verze Mít vše hotovo

Často se objevuje dotaz, kdy a zda budou vaše knihy i pro Kindle. Máš odpověď?

Můžu jen říct, že na tom pracujeme. Chtěli bychom mít své knihy k dispozici pro Kindle brzy poté, co Amazon vstoupí oficiálně na český trh.

Mimochodem, neuvažovali jste i o zvukových verzích knih?

Uvažovali. Jednáme o tom, zvažujeme to.

Jak by podle tebe mohla vypadat kniha, která by skutečně plnohodnotně využívala potenciálu e-booku?

Myslím, že ebook bude v budoucnu služba, která (proti papírové knize) v mnoha směrech vylepší a obohatí čtenářský zážitek. Začne to už někde u výběru ideální knihy pro konkrétního čtenáře, ebook pomůže při jejím nákupu na základě vašeho čtenářského chování během čtení předchozích knih, ebook poskytne dokonalou četbu za všech světelných i povětrnostních podmínek, ebook pomůže s porozuměním textu, s jeho zapamatováním a případným učením, bude chytře udržovat motivaci při biflování, usnadní sdílení čtenářských zážitků a prohloubí spojení s autorem ve všech rovinách, které autor – pokud ještě žije – dovolí. Text asi bude vždy středobodem knihy, tedy dokud ji budeme nazývat knihou, ale budoucnost nás určitě překvapí vymoženostmi, o které nás papírové čtení donedávna ochuzovalo. Kdyby staří Řekové měli ebooky, dělali by „knihy“ způsobem, jak je my sami zatím udělat neumíme. Jsme totiž oproti nim zatíženi historií, vývojem, kterým mezitím kniha prošla, a jsme jakoby zaklíněni do jejích papírových listů. Máme se proto na co těšit.

Rozhovor vedl Lukáš Gregor

Informace o knihách najdete na webu www.melvil.cz.

Titulní fotografie: Filip Habart

Mám pohádky a dětské příběhy moc ráda. Pravda a láska v nich vítězí až na výjimky, promiň Hansi Christiane Andersene a Oscare Wilde, a je to tak dobře. Myšlenky v nich obsažené jsou snadno uchopitelné a přinášejí jasné poznání.

Dneska vám s dovolením představím dvě takové z nakladatelství Keltner Publishing.

UŽ ŽÁDNÉ VÝMLUVY

Krátký příběh je o chlapečkovi, který se už snad narodil, jak sám říká, s láskou k želvám. Přesto, že žije s rodiči na farmě a rodiče předpokládají spíše zájem o koně a další hospodářská zvířata, jezdí do Mořského světa za svými želvičkami i paní doktorkou, která ho učí želvám rozumět a lépe je poznávat. Když se dozví, že jeho milované želvy jsou vlastně ohrožený druh, rozhodne se jim celý život pomáhat. Jenže přijdou dospělí a začnou na něj chrlit svoje ALE. Nejsi dost chytrý, my jsme chudí… Chlapeček znejistí a sepíše si na papír důvody, proč se nemůže věnovat svému životnímu poslání. S papírem v ruce se jde rozloučit do Mořského světa. Naštěstí paní doktorka se ho přímo zeptá: „Tak chceš nebo nechceš studovat želvy? Jestli ano, tak si ten svůj papír pěkně zmuchlej a zahoď a napiš si nový, na kterém bude napsáno, jak to uděláš, abys mohl dělat, co tě opravdu baví a chceš se tomu věnovat celý život.

A chlapeček si opravdu napsal nový papír, chodil na brigády, vystudoval, a teď šťastně zachraňuje želvy.

Na konci knihy je ještě kvíz, který je určen rodičům a dětem. Jsou v něm věty typu: „Nejde mi pravopis, stejně jako každému v naší rodině.“ Děti mají spolu s vámi rozhodnout, jestli je to výmluva nebo ne.

Ve svém věku, po usilovném studiu mnoha knih o osobním rozvoji, říkala jsem si, už jsem schopná pochopit, co je výmluva. A ten chlapeček měl fakt kliku, že od mala věděl, co jsou jeho „želvičky“, to se mu to psal papír, jak dosáhne svého cíle.

A tady měl být konec. Dneska jsem si knihu znovu přečetla a šla se projít po jarním slunci. Došlo mi, že moje myšlenka, že chlapeček byl šťastlivec s jasným cílem a většina nás ostatních musíme své cíle klopotně hledat a určovat, je vlastně jedna velká výmluva. Že každý máme svoje „želvičky“, ale někdy si je necháme zaházet hodně hluboko, že už si pak ani nejsme sami jisti, kdo vlastně jsme a co nás baví.

Knihu vám vřele doporučuji. Chcete letět na Měsíc, studovat estonštinu nebo vyšívat vambereckou krajku? Nic není nemožné, však už to znáte, napište si svůj sen, proměněný v cíl na papír a každý den udělejte tímhle směrem alespoň jeden malý krůček. A pokud to naučíte svoje děti už od mala, budou vám určitě celý život vděčné.

Knihu napsal Dr. Wayne W. Dyer, světově uznávaný odborník a spisovatel motivační literatury. Dětství strávil v dětských domovech, za svůj život překonával mnoho překážek a přesto se mu podařilo uskutečnit své sny. Dnes učí jiné pochopit, kde se výmluvy berou, proč se lidé vůbec vymlouvají a jak mohou postupně měnit tyto návyky a osvobodit se od omezujícího myšlení.

MILTONOVO TAJEMSTVÍ

Milton je šťastný a veselý chlapec, který žije spokojeně se svými milujícími rodiči, moudrým dědečkem a kocourkem. Jednoho dne zažije ve škole šikanu od mnohem většího kluka. Nikomu neřekne, co se stalo a začne se trápit. Děsí se představ, co se stane, až zase zlého Cartera potká. Ve snu Carter dosahuje obřích rozměrů a trýzeň se rozrůstá.

Jeho kocourkovi se stane něco velmi podobného od sousedovic psa. Narozdíl od Miltona ale v bezpečí začne příst a nevzpomíná na minulost, ani se neobává budoucnosti.

Nebudu vám knihu vyprávět, stojí za to si ji přečíst, je určena dětem i dospělým. Učí nás najít si v sobě světlo, přítomný okamžik. Věci nikdy nejsou tak strašlivé, jak nám je malují představy a ti, co nám ubližují, nemusí být jenom zlí…

A hlavně, kniha je taková… hladivá… Po jejím přečtení se svět zdá být hned lepší a já si přeju, aby mu to vydrželo.

Eckhart Tolle je světoznámý spisovatel a duchovní učitel, který cestuje a přednáší po celém světě. Je mimo jiné autorem knihy Moc přítomného okamžiku, která se stala bestsellerem a je přeložena do mnoha jazyků.

A co vy? Máte pohádky či příběhy pro děti, které vás dokázaly obohatit? Nebo si o nich myslíte, že vašim ratolestem mohou předat kus inspirace?

Blanka Neoralová

————————

Jakožto člověk narozený ve znamení vah mám sklony k nerozhodnosti. iPad mi nahlodal jistotu, s jakou jsem užíval papírový diář. A to nejednou. Po zakoupení, poté zhruba po roce, kdy mě mnoho lidí tázavě upozorňovalo na podivnost, že chodím na schůze s tenkým tabletem a obřím diářem, a kdy jsem i já sám pociťoval, že iPad je flexibilnější. A nyní znovu, po zakoupení nejnovějšího modelu.

Váhavost se projevovala nejednou při výběru apliakcí. App Store je jich plný, dme vás touha je všechny poznat, okusit, porovnat, abyste pak trávili bezesné noci dumáním, kterou z variant úkolovníku či notesu zvolit. A i když si vyberete, do měsíce může být všechno zase jinak.

————————

iPad má tendenci bourat zažité zvyky. Pokud jste měli doposud pouze PC nebo notebook, internet, potažmo různé online komunikační kanály byly hůře dosažitelné. S tabletem můžete být online neustále, což u slabší povahy může vést k citelnému nárůstu tzv. prokrastinace. Má zkušenost spočívá právě ve střídání období, kdy se umím ovládat a kdy naopak kontroluji sítě (přednostně Twitter) už jen proto, neboť iPad leží na stole a je to tak snadné a rychlé.

————————

App Store vás naučí ještě další zcela nové činnosti. Probouzet se a otevírat víčka s kontrolou, jaké nové aktualizace nabízí. Zatřese vámi radost, když má váš oblíbený prográmek update, proberete se a můžete si jít směle čistit zuby. (A mimochodem, hodí se zkontrolovat aktualizace ještě večer…)

————————

Vůně papírové knihy může postupně vyčichávat, když zjistíte, jak pohodlné je nosit sebou celou knihovnu, aniž by to vaše batožina pocítila. Samozřejmě daň za čtení na iPadu představuje fakt, že koukáte do svítícího displeje nejen při práci, ale také při odpočinku. No a i když vy sami si zachováte pozitivní vztah k tištěné matérii, v autobuse, ve vlaku, na zastávkách i všude, kam lidská noha vkročí, na vás číhá oko – pobouřené tím, že civíte do displeje a čtete si. (No jo, už si ani knihy neváží!)

————————

iPad může vzbudit závist. Nepřeháním, myslím to naopak vážně. Dnes sice tablet od Apple nevzbuzuje takový rozruch (protože se prodává v milionech), mnozí si vás však zařadí mezi „boháče“. Je s podivem, že na iPad, de facto finančně ne tak náročnou věc (v porovnání s tím, co umí), se nahlíží jako na určitý znak snobismu. Smutnou skutečností také je, že méně pro „aktualizovaní“ jedince, kteří ve světě IT znají jen pojmy PC a počítač, představuje iPad podivnou zvláštnost z budoucnosti, symbol něčeho, co je navíc, zbytečné a drahé. (Což – narovinu – může vést k potížím kupovat iPad z peněz ve veřejném sektoru, a to i včetně grantů.)

————————

iPad může rozžehnout zbytečné hádky. Apple bude asi ještě nějaký ten rok vzbuzovat vášnivé debaty a slovní přestřelky, do nichž jsem se čas od času bohužel i já sám zapojil. Budete se muset naučit ignorovat dotazy typu „Kolik to má USB portů?“ a připomínky, že jde o přerostlý telefon. Koupíte-li si náhodou iPad hned v prvním dni (či týdnu) po jeho uvedení, jste ovce a kupujete si jej pouze proto, neboť nemáte mozek.

————————

Používáte-li iPad jako svůj primární nástroj pro zapisování poznámek, je to pořád lepší řešení, než chytrý telefon. Při poradách a setkáních nevypadá, že píšete sms (kdo je vlastně dneska ještě píše?), ale stejně vám mnoho z přísedících přidělí indiánské jméno Ten, který se věčně dotýká svítící desky. Možná jde jen o mé zkušenosti, ale opravdu hodně lidí má za to, že telefon či iPad jsou věci, kde můžete jen a) psát zprávy, b) psát e-maily, c) psát někomu něco prostřednictvím něčeho jiného než pomocí sms a e-mailu. Ti osvícenější pak mají ještě kategorii d, kdy vědí, že můžete kromě komunikace s lidmi také číst Novinky.cz nebo hledat dovolenou prostřednictvím Seznamu.

————————

Budete se s iPadem cítit zranitelnější. Pokud si nevypěstujete návyk, že zlé pomyšlení přitahuje také zlé události, patrně si mnohokrát zkontrolujete svoji brašnu před odchodem z místa, kde je více než jeden člověk (tedy vy). Pamatuji si, jak jsem při čekání u bohumínského nádraží (kdo to místo zná, ten mi rozumí) tak tucekrát iPad schovával do batohu, a to jen proto, že se ke mně blížili potenciální pachatelé a mohli by zatoužit po tomto roztodivném vynálezu.

A pokud nemáte dobré krytí iPadu, pak s ním nedoporučuji chodit přes mosty, po cestách, procházet se po chodnících, ba ani přejít z kanceláře do učebny není radno podceňovat. O úžasnosti skla iPhone se také monoho napovídalo (a natočil o tom i někdo hezké video, tuším Apple), nicméně slovo míní, skutek mění. Pád na zem může být ale více bolestivé pro vás, než pro přístroj samotný. Takže počítejte s tím, že kromě do tabletu investujete i do různých věciček, které jej ochrání.

————————

Hraní her naštěstí není můj případ – v tomto směru se sebou nebojuji, protože jsem lákadlu nikdy nepropadl. (Ehm, tak jo, pár set mil na okruzích F1 jsem najel a několik málo triček ve finálovém zápase o Stanley Cup propotil…) Dle zkušeností z okolí však vidím, že nejen navztekaní ptáci (Angry Birds – pozn. pro ty, kteří k tomuto článku náhodou zbloudili) vás mohou stát kus času. iPad jako herní platforma vypadá vážně dobře, kdybych býval byl hráčem, prokrastinace by u mě měla další důvod žít.

————————

Pokud přicházíte ze světa s Windows, patrně nebude jablečný tablet pouze o radosti. Přeci jen převažují desktopové alternativy určené pro Mac OS, kdy propojení s Macem, iPhonem a iPadem – slovy Petra Máry a Jana Březiny – dává smysl. Tzv. ekosystém v případě kolaborace s produkty společnosti Microsoft naráží na bariéry, které lze sice mnohdy vyřešit, ale musíte protáhnout vyhledávač Google a sníst pár kostiček čokolády (doporučuji alespoň s 60% obsahem kakaa).

A poslední dva neméně hrozivé body:

Máte-li iPad druhé či třetí generace, bude vás přinejmenším měsíc bavit odkrývat a zakrývat displej Smart Coverem. Po měsící vás to už nebude sice tak bavit, ale budete to dělat, protože jste si na to zvykli.

————————

Máte-li iPad a děti, to první postupně přestanete mít.

Lukáš Gregor

Následující seznam rad neberte pouze jako přímý boj s nastalou prokrastinací, ale také jako prevenci.

Ochránit vás tedy může, když…

1. vstanete a chvíli se budete hýbat

Chápu, že někdy je člověk pohlcen do práce natolik, až mu čas tiká zcela v jiném rytmu. Prosedí několik hodin. Mluvíme sice o chvílích, kdy se prokrastinací nebojuje, pravidelné rozpohybování těla však předchází budoucí lenosti. Nehledě na to, že je to i zdravější. Pokud se dostanete do situace, kdy nejste pohlceni, nýbrž opravdu otálíte, uplatněte totéž – a klidně také změňte pokoj, místo, nebo alespoň polohu. Osvědčilo se mi střídat sezení se stáním.

2. si nastavíte upozornění

Jste-li opravdu nezodpovědní, třeba na vás bude platit „budíček“. Připomenutí, že už byste se přeci jen měli rozhoupat a začít něco dělat. Nemám s tím zkušenosti, upřímně pochybuji, že by tato rada fungovala. Spíše se obávám rostoucí nenávisti vůči „budíku“…

3. budete mít kamaráda pro motivaci

Dobrý kamarád může skvěle fungovat jako hlídací pes, aniž by na nás musel nutně vrčet. Mně osobně pomáhá má vlastní žena – a to aniž by mě do něčeho nutila. Zkrátka se jí chci pochlubit, že už „mám hotovo!“, proto v její přítomnosti o poznání méně prokrastinuji, než když jsem sám.

4. budete mít kamarády, kteří o vás ví

Kamarádů můžeme mít více, klidně celou velkou komunitu, s níž budeme své potíže s prokrastinací řešit. Na sociálních sítích, na blogu, klidně formou online deníčku. V některých ohledech jsem k takovému kroku sáhl, uvažuji například v případě své neschopnosti brousit jazykové schopnosti nebo zdravý životní styl. V sílu tohoto tipu rozhodně věřím.

5. budete tvořit každý den

Jde-li o tvůrčí proces – například psaní diplomové práce – rozhodně se vyplatí si navyknout každým dnem něco málo kreativního utrousit. Pár postřehů, poznámek z knih, drobný, drouboučký brainstorming… Mozek (a hlavně vy sami) si zvyknete, že každý den je normálně kreativně myslet a pracovat.

6. vstanete brzy ráno

No ano, rada, která rozbublá krev mnoha čtenářům. Zvláště mládí v rozkvětu nemá potřebu odložit své tělo z postele dříve než s příchodem hřejivého poledne. Býval jsem také noční sovou, ale jakmile jsem poznal přednosti brzkého rána, neměnil bych již. Probouzíte se současně s krajinou. Žijete za slunečního svitu, nikoliv ve tmě a při umělém osvětlení. Ještě než přijde čas obědu, můžete mít velký kus práce za sebou, a pak má den naprosto jiné barvy.

7. ulehnete brzy do postele

A pochopitelně s brzkým vstáváním souvisí také časné uléhání. Jestliže otevírám oči zhruba v pět ráno, do desáté večer bych se měl přikrýt a oči zavřít.

8. budete uklízet průběžně

Pamatuji se, jak jsme na vysokoškolských kolejích vypulírovali dva pokoje, chodbičku i toaletu (a ještě se šli ostříhat), jen abychom nemuseli dělat na diplomce. Pokud si však budete svůj pořádek a čistotu kolem sebe (a na sobě) hlídat průběžně, k takovým únikům nebudou důvody. Navíc lze patnáctiminutový úklid spojit s prokrvením během práce. Dva v jednom, no neberte to.

9. se zbavíte televize

Zbavil jsem se jí, není co řešit. Snad jen čas od času spustím nějaký pořad z online archivu. Rozhodně si nedokáži představit zápasení s leností, když by na mě svítila obrazovka v pokoji.

10. prostě začnete

Jednoduchá rada, těžká realizace. Přesto to funguje. Mám někdy tendenci si říkat „a teď už jako jdu na to!“, ale zůstává u repetic a skutek utek. Přestaňte si cokoliv říkat, nevyhlašujte v prázdném pokoji, že už se chystáte pracovat, zkrátka mlčky začněte.

11. mějte tzv. časové bloky

Ne vhodné pro každého. Mít vyhrazené jasné časové bloky v rámci každého dne. Kdy se bude dělat, kdy se bude odpočívat… Můžete mít pocit řízeného stroje, přesto má zkušenost je pozitivní, ačkoliv praktikuje jen čas od času. Výhoda spočívá i v tom, že i práce má své hranice, není neomezená, vidíte ty bloky pro relaxaci a budete se na ně těšit.

12. budete postupovat podle seznamu úkolů

Jen tak plout ve vzduchoprázdnu rozhodně nedoporučuji. Mějte alespoň aktuální denní úkoly někde vypsané, abyste věděli, kudy jít. A navíc – škrtáním hotových úkolů se vyplavují endorfíny, takže budete šťastnější než kdykoliv předtím!

13. budete mít systém

A co třeba rovnou mít i nějaký lepší systém? Podívejte se, co je metoda GTD, popřípadě ZTD, obě by vám mohly významně pomoci!

14. přestanete neustále kontrolovat e-mail

Elektronická pošta přece není tak životně nutná, aby dopisy ve schránce bez přečtení nevydržely alespoň dvě hodiny. Klasický dopis putuje dva dny a další dva odpověď na něj. Proč se tolik hnát? Neustálou kontrolou si tříštíte pozornost a neuděláte kvalitně ani naplánovanou práci, ani poštu.

15. zvítězíte nad sociálními sítěmi

Platí totéž co e-mailu, dokonce by se dalo říci, že sníženou kontrolou sítí si ublížíte ještě mnohem méně. Zkuste se na ně dívat pouze tehdy, máte-li přestávku, nebo v konkrétní vytyčený čas.

16. zapnete stopky

Naučte se udržovat koncentraci určitou dobu – využijte slavné techniky Pomodoro. Ta doporučuje pětadvacet minut koncentrace, následně pět minut přestávky – ji lze využít na odpočinek, pohyb, hygienu, komunikaci… Jakmile však spustíte odpočítávání, pracujte a netříštěte svoji pozornost na cokoliv jiného.

17. budete sledovat svůj čas

Existuje řada nástrojů, jimiž lze sledovat průběh práce – kolik času se čemu věnujete, o některých jsme zde již psali, o dalších ještě články chystáme. Já měřil svůj čas zhruba dva týdny bez přestání a získal cenná data – dovedla mě například k radikálnímu omezení času u pošty a moudřejšímu plánování.

18. využijete automatizací

Rada vhodná spíše pro trochu technologicky zdatné. Operační systémy umožňují ulehčit vám lecjakou činnost, vyplatí se chvíli věnovat nastavení. Totéž lze udělat při práci s poštou, využít automatických filtrů, oštítkování, odesílání pošty apod.

19. si vytvoříte seznam skladeb

Práci často odkládám tím, že procházím muziku a uvažuji, co bych si tak pustil. Většinou jde však skutečně o únik, nikoliv touhu najít nejvhodnější hudební podkres. Naučil jsem se využívat tzv. playlistů a také chytrých seznamů, které míchají hudbu podle interpretů, počtu přehrání, oblíbenosti, žánru… Ušetří to pak čas. Když si chci hudbu vychutnat (a tedy i pečlivě vybrat), stejně to nesouvisí s prací a pouhým podkresem.

20. identifikujete svůj strach

Možná je strach příliš silné slovo, obavy a blok se ale jistě hodí. Z jakého důvodu se nám do práce nechce? Pouze lenost, nebo je v tom zašitý nějaký čert? Rozhodně doporučuji raději čas věnovat hledání problému, než samotné prokrastinaci.

21. si uvědomíte, že dokonalost neexistuje

Dokonalost neexistuje v nikom a v ničem, pochopitelně ani my nejsme dokonalí. Proto si nelamte hlavu, že jste nesplnili svůj plán, že vše nejde tak lehce, jak jste mysleli. Každý den není posvícení a každý krok vpřed k cílové pásce je rozhodně důležitý a skvělý!

22. si pohlídáte svoji mysl

Myšlenky mají ve zvyku „utíkat“, bloumáme a jen tak tupě zíráme – ať už do stěn, na obrazovku, do monitoru. Máme pocit, že si čteme, ale stěží konzumujeme. To už je lepší skutečně odpočívat. Neztrácejme čas prázdným bloumáním, rozhodně ani diskuzemi s lidmi, kteří nám za to nestojí. Pečlivě si hlídejme, komu a čemu svůj čas a energii věnujeme.

23. si nastavíte denní cíle

Rada souvisí se seznamem úkolů, můžeme se však bavít přímo o cílech. Mít jeden cíl na den, alespoň jeden, k němuž bychom se rádi dostali. Mějme před sebou místo, kam je potřeba se dopravit. Zvláště, pracujete-li na projektu, který má svůj termín, určení takových dílčích cílů je z mého pohledu nezbytné.

Eliminujete stres.

24. nezapomenete na přestávky

Vracíme se k Pomodoru, vracíme se k odpočinku a pohybu. Rozhodně nezapomínejte na sebe. Na své zdraví a na svoji vitalitu. Bez přestávek nelze fungovat dlouhodobě. Ale pozor – snažte se je využít co nejlépe! (Viz rada 22)

25. využijete vhodných nástrojů

Když si jen zběžně projdete náš web, najdete řadu tipů na nástroje, které vám mohou být významně ku pomoci. Naučte se je používat. Ačkoliv máme internet a o něm se hovoří jako o metle koncentrace, současně dnešní doba a technologie umožňují být nebývale efektivní.

26. se budete bavit

Zpestřujte svůj den a život zábavou – čtěte knihy, sledujte filmy, bavte se s přáteli, bavte se sami se sebou. Radujte se. I z toho, co děláte. Mít radost představuje základní stavební kámen v boji proti prokrastinaci, respektive nechuti cokoliv dělat.

27. budete pracovat méně

Omezte svoji pracovní dobu. Mějte na každý den vyhrazený menší časový blok pro práci, nezapomínejte, že například z osmi hodin se pouze dvě třetiny reálně využijí. A to jsme ještě optimisté. Samozřejmě, že ideální by bylo, abychom využili maximum z vyblokovaného úseku, i k tomu mohou uvedené rady dopomoci.

28. bude mít každý váš den svůj klidný blok

Neplánujte práci tak, že vám zaplní takřka celý den. Stejně tak nedopusťte, aby se i bez plánu práce rozprostírala od rána až do večera. Mějte vymezený (nemalý) blok pro svůj klid a nabírání sil.

29. nepodlehnete

Nepodléhejte odevzdání, rezignaci, domnění, že už se nedokážete změnit, že prostě takoví a makoví jste. Každý z nás má svoji vůli a pokud chceme něco změnit, týká se to našeho okruhu vlivu (a to prokrastinace a boj s ní určitě ano), pak to také změnit můžeme.

Lukáš Gregor

Veriť si

Ako povedal William Faulkner:

“Nesnažte sa behať rýchlejšie a ďalej ako iný, nesnažte sa poraziť niekoho iného. V prvom rade sa snažte poraziť sám seba.”

Presne o tom to je. Zo začiatku má každý problém dosiahnúť malý cieľ, napríklad zabehnúť jeden kilometer. No a čo? Postupne zabehnete v kľude dva, päť aj desať kilometrov a budete schopný dosiahnúť to, čo chcete. Chce to len čas a trpezlivosť.

Naučil som sa stanoviť si cieľ a ísť za ním. Keď ho dosiahnem, určím si ďalší a ďalší. Každý má svoje limity, no jediný spôsob ako ich objaviť je ísť za ne.

Nevzdávať sa

Mnohokrát som začal behať, no nevládal som pokračovať. Jednoducho som nemohol. Postupom času som prišiel na to, že som nemohol preto, lebo so si myslel, že nemôžem.

Všetko je v hlave. Každý jeden krok, každý kilometer.

Ak nevládzu nohy tak sa dá bežať ďalej, ak to vzdá hlava, tak je koniec.

Nájsť motiváciu

Zo začiatku som mal problém motivovať sa, no verte mi, dá sa to. Každý funguje inak, inými spôsobmi sa dokáže motivovať, no najdôležitejšie je prísť na to, čo vás dokáže poháňať vpred.

Naučil som sa nenechať ovplyvňovať vecami, ktoré nemôžem zmeniť. Neexistuje totiž nič také ako nepriaznivé okolnosti.

Nezáleží na teplote a počasí. Existuje iba zlá príprava. Ak zlyháte v príprave, môžete sa pripraviť na to, že zlyháte. Zo začiatku to bude stáť nejakú námahu navyše, možno to bude trošku bolieť, no eufória po každom dosiahnutom cieli vás bude poháňať vpred.

Sústrediť sa na prítomnosť

Niekde som čítal, že:

Človek je schopný vnímať iba aktuálne 4 sekundy. Všetko pred nimi bola minulosť a všetko čo príde, bude budúcnosť.

Keď behám užívam si prítomnosť, vnímam realitu taká aká je, bez starostí o to, čo bude a stresu z toho, čo bolo. Sústredím sa na dýchanie, počúvam myšlienky, premýšľam a užívam si to.

Triediť myšlienky

Beh je ideálny nástroj na vyčistenie hlavy.

Keď behám tak som sám so sebou.

Mám čas zorganizovať si myšlienky, urobiť poriadok v hlave. Je to možno zvláštne, no po behu som vždy príjemne oddýchnutý a bez stresu. Popri každodennom zhone a všetkých povinnostiach je beh únikom z reality, ktorú raz za čas potrebuje každý človek.

Tento článok nie je len o behaní. Je o vytrvalosti a snahe niečo dosiahnúť. Všetko toto sa dá pozorovať naozaj všade. Je úplne jedno či beháte, plávate, bicyklujete alebo hráte squash, píšete alebo maľujete, zakladáte vlastnú firmu alebo hráte monopoly. Tieto jednoduché pravidlá platia pri každej tvorivej činnosti. Všade, kde je potrebná naša námaha a úsilie.

Celý náš život je behom na dlhú trať.

Frankie Stankovic, Twitter