Dnes ráno jsem vstala tak trochu jinak. Nebylo to množstvím hodin, které jsem naspala či nenaspala, nemám tvrdou matraci ani mě v noci nic nebudilo. Ta změna se udála někde vevnitř. Vstala jsem a v koupelně při čištění zubů jsem si promílala hlavou několik myšlenek z knížky, kterou jsem včera dočetla. Kopni do té bedny od Setha Godina.

Nehledejte návod

Tak za prvé. Kopni do té bedny podle mne není kniha v pravém slova smyslu. Není to příběh, není to návod, není to manuál. Jak Godin sám na několika místech v knížce tvrdí, je to manifest. Manifest, který bojuje za to, abychom se konečně rozhoupali a šli něco dělat. Čtenářům, kteří čekají zaručené návody a tipy, se kniha líbit nebude. Ani ji v tom případě neotvírejte. Takovému člověku přijde celý Godin jako ohromná porce omáčky chodící neustále kolem jednoho tématu: Jak začít dělat něco výjimečného.

Čtenář, který je ale pozorný a nepotřebuje vodit za ručičku, v ní najde skvělé myšlenky. A pro takové lidi je KDTB určena. Pro mě to vlastně vůbec není text o tom, jak něco začít. Je to text o tom, proč to začít a jak si ten strach z neznáma sám před sebou obhájit.

Takže zapomeňte na návody a rady. Autor, který napíše

“Lidskou přirozenosti je používat mapu. Pokud máte odvahu ji nakreslit, lidé za vámi půjdou,”

vám evidentně nebude sám dávat mapy. Chce, abyste se je naučili kreslit, ne abyste je využívali. Chce, abyste je dokončovali. Nedokončená mapa pouze svede někoho z cesty. 

“Začít znamená dokončit.”

Otroci systému

Mě vlastně zaujaly v textu zcela jiné myšlenky, než  ty o začátcích. V některých pasážích mi autor mluvil z duše. Jakto, že jsme tak znásilněni systémem, že jsme vděční za práci? Jakto, že necháme firmy, aby si nás vybíraly? Vybírejme si my! Utvořme si náš svět tak, abychom si mohli vybírat my. Proč nás už jako malé děti trestají, děláme-li věci jinak? Za každou prohru jsme potrestáni, vyhazovem, snížením platu, rozchodem, výčitkami. Godin v knize skvěle popisuje roli porážky v našem životě. Jak je důležitá, prospěšná a jak je dobré si ji zažít. Jak je skvělé být potížistou, který neustále kříží plány šéfovi, který chce den v práci pouze přežít.

Namelte si!

Autor popisuje na desítkách příkladů lidi, kteří něco začali a namleli si hu.. pusu. To je milé!, říkala jsem si při čtení. To mne uklidnilo. Přílišné nadšení á la “Yes, we can do it!” je to, co mne vždy odrazuje od podobných motivačních knih. Proč? Protože prostě vím, že v Čechách to vždy nefunguje, i kdybyste chodili po řasách. To je na textu to sympatické. Godin netvrdí, že budete-li pořád něco začínat a budete-li nadšení a otevření, budete úspěšní. Ne. Godin tvrdí: Zkoušejte. Ano, namelete si, velmi pravděpodobně si namelete. Ale tím blíže k cíli budete. A až se z toho otřepete, začněte znovu.

Porážka není cílem, porážka je proces na cestě k cíli

(tohle si ve zkouškovém budu opakovat dost často!).

Přednáška na TEDu

Jedna myšlenka, kterou jsem si z knihy odnesla jako nejsilnější, mne asi bude ještě dlouho budit ze spaní. Godin v knize nepřímo tvrdí, že máte žít svůj život tak, abyste zítra mohli z fleku odpřednášet na TED konferenci. Přesně tohle jsem ráno viděla v koupelně, když jsem vrátila kartáček zpět do kelímku. Koukala jsem se do zrcadla a ptala jsem se sama sebe: Když se teď obleču a stoupnu si před několik stovek lidí v sále na TEDu, mám dost zajímavých nápadů a zkušeností, abych mohla zpatra odpřednášet něco, co lidi postaví ze židlí? 

Máte?

Ne?

Tak na tom pojďme všichni dělat.

A začněte přečtením té knihy.

Protože jak tvrdí Godin –

nezačít je daleko horší než se mýlit.

Michaela Losekoot, text vyšel také zde, děkujeme za svolení publikování

KOPNI DO TÉ BEDNY

Jak rychle uvést do života nápady ze šuplíku

Seth Godwin

Vydavatelství: Jan Melvil publishing, 2012

Upřímně, kdyby se tato hypotéza, obsažena v úvodu Godinovy knihy Kopni do té bedny, transformovala do skutečnosti, většina z nás by zůstala vyděšeně stát.

Kdybyste v takovém světě žili, co byste dělali?

Jojo, Godin nás má přečtené. Tuší, co by se dělo. Zalekli bychom se a koukali, co kdo dělá okolo. Ti odvážnější by otevřeli své bločky (moleskiny, ať to vypadá vpravdě plánovačně) a začali spřádat plány. Ale kdo z nás by se postavil a kurážně opravdu ZAČAL něco DĚLAT?

Kdo by začal? Kdo překročil bod, za kterým není návratu? Kdo by se vrhl vpřed? Kdo se sám začne rozhodovat? Kdo prostě začne něco dělat?

Seth Godin ne náhodou patří mezi ty nejčtenější blogery na světě. Ne náhodou patří jeho knihy mezi mezinárodní bestsellery. Nebojácně totiž tepe do zkostnatělého systému, který funguje leda tak v zaprášených učebnicích managementu a ekonomie. Myslím, automatizovaným jako pás v továrně, nepatří budoucnost. Ba ne, nepatří jim ani čas, který právě probíhá. Jak podrobně probral v knize Nepostradatelní, být kolečkem v motorku hodin nemusí být naší životní metou. Co když plánujeme velké věci? Máme se spokojit pouze se sny?

Je lidskou přirozeností používat mapu. Pokud máte dost odvahy ji nakreslit, ostatní za vámi půjdou.

Kniha Kopni do té bedny se dostává v českém překladu na pulty knihkupectví a má velkou výhodu oproti mnohým obdobným kouskům (podnikání–vaše kreativita–motivace). Lze ji bez potíží aplikovat i na naše prostředí a funguje i mimo prostor firem a byznysu. Jde o univerzální manifest „spouštění“, vypovídá o momentu, kdy přestaneme být sklíčeni z možných rizik nebo prostě leniví.

Brzy je docela dobré, ale hned je ještě lepší.

Iniciativitu chápe Godin jako nejdůležitější druh kapitálu, který můžeme do svých projektů investovat. I proto jí věnoval sto řízných stran, i proto každou větou touží, aby ji pomohl v nás objevit, nebo – spíše – ji nenechat schovanou a ospalou.

Bojácní se snaží zabránit srážkám, takže se vyhýbají pohybu.

Godin se nechce hrát na vědce a nepojmenovává přesné příčiny strachu. Určitě, mohl by nám ukázat, kde v mozku se tohle centrum nachází, také by mohl přihodit pár hezkých historek o biologické determinaci a o tom, jak jsme pořád ještě lovci, kteří mají zakódováno být ve střehu. Jenže na tyhle servítky nebylo místo a Godin vykládá na stůl rovnou kritiku naší pohodlnosti. Náš „ještěří mozek“ se brzy naučí používat únikový východ, stagnace je potvrzování statusu quo. Není to ale málo?

Mnohé z nás odpor vždycky umluví, sabotuje naše nejlepší příležitosti a ničí nejlepší šance udělat něco skvělého.

Nepočítejte s tím, že by Godin udělal něco za vás, dokonce nenabízí ani pět/deset/patnáct/sedmdesát zaručených pravidel, které vás dovedou k úspěšnému startu. Ale v duchu názvu své knihy stránku co stránku do vás šťouchá. Střídá konkrétní příklady z praxe s motivačními myšlenkami i nějakým tím škodolibým bububu. Nechce, abychom po odložení textu honem honem na sociálních sítích označili knížku za přečtenou, sedli do křesla a vzali do rukou další wow-rozvíjející-motivující literaturu. Proto píše stručně, rád by, abychom začali co nejdříve, vlastně hned. (Ideálně ještě během čtení!)

Samozřejmě, že nic nemůže být všeobecně platné. Řadě lidí buďto vyhovuje být schován v řadě, nebo jsou rizika/důvody tak závažné, že se upřednostní jistota. Nemůžeme jim to mít za zlé. A bylo by nefér Godina usvědčovat, že se na takové dívá skrze prsty, jen zkrátka pro ně nepíše. Jde mu o tu cílovou skupinu, která by mohla/chtěla, ale bojí se, nebo otálí.

Chybovat se vyplatí víc, než když nebudete dělat nic.

Godin rozhodně není týpek, který by vás chlácholil, na druhou stranu vás asi uklidní jeho důraz na to, že i chyby mají svůj význam. A neúspěchy nemusejí být stopkou ve vašem snažení.
Když jsem četl elektronickou verzi knihy (velmi brzy bude již oficiálně dostupná), nestačil jsem si text podtrhávat. Kopni do té bedny má totiž drive. Godin dávkuje nové myšlenky s myslí profesionálního autora hollywoodských blockbusterů. Jde o horskou dráhu, mixáž klidu (opakování důležitých idejí) a intezivních vzruchů (Godinovo šťouchání). Když kniha skončí, dost možná budete mít chuť všechny možné notýsky a poznámky s plány hodit do kamen, protože to, co chcete dělat, máte v srdci a nyní je ten nejvyšší čas to konečně začít i žít.

Seth Godin | Kopni do té bedny

Jan Melvil Publishing, 2012, paperback, 104 stran, běžná cena tištěné knihy 199 Kč, zde za 179 Kč 

P.S.: K jednotlivým myšlenkám z knihy (mnohé zde ani nezazněly) se budeme na webu průběžně vracet a věnovat se jim. Určitě nás zajímá, zda i vy se potýkáte s tím, že věci hezky zorganizované a naplánované neproměňujete ve skutek. Kdo z vás má své finty na zlomení prokletí a zda by se o ně chtěl podělit.

Lukáš Gregor

Není tomu dávno, co nakladatelství Jan Melvil Publishing oslavilo narozeniny. Co pohánělo Tvoji touhu jej před pěti roky založit?

Celý můj život se točí kolem psaní, čtení, vydávání knih a asi to tak už zůstane. Podíl na tom mají i okolnosti: moje máma je ilustrátorka, autorka obrázků desítek dětských knížek. Fascinující, zdlouhavý a často bolestný proces vzniku knihy jsem tak od dětství zažíval v přímém přenosu. V době, kdy si kamarádi hráli s angličáky, já si pro sebe psal a „vydával“ knížky a časopisy. Prvními autory, kteří se klasicky vymlouvali, že nestíhají uzávěrku, byli mí rodiče… Souběžně s vysokou školou jsem spoluzakládal Computer Press a po jeho opuštění před víc než deseti lety jsem přísahal, že už vydavatelem nebudu, že budu jen psát. Ale v roce 2007 mě Vítek Šebor, můj dobrý kamarád a ex-cpressácký kolega, přece jen ukecal: jeho odhodlání bylo silnější než má skepse – a já jsem tomu rád, byť mám teď na samotné psaní málo času. (Vlastně, nakladatelská činnost je pro mě jakási prokrastinace; v čase, kdy o svém psaní příliš pochybuji a tedy nepíšu, vydávám jiné autory)

Fotografie zachycuje větší část týmu Jana Melvila

Portfolio zkraje činnosti nenapovídalo, že se z Melvila stane jeden z nedůležitějších „hráčů” na trhu s literaturou osobního rozvoje. Vše změnilo vydání knihy Mít vše hotovo. Můžeš poodkrýt genezi výběru, vydání a prodejního života Allenovy knihy?

Ano, původně jsme vyšli směrem k dětské a populárně-naučné literatuře s akcentem na výtvarno a dějiny, protože tyto oblasti jsou nám osobně blízké. Ale nedařilo se nám tak, jak jsme očekávali, a investice do velmi atraktivních, ale nákladných knih s exponáty nás v podstatě zabrzdila v rozletu. Museli jsme zvážit, co dál, a protože většina peněz ležela ve skladech, zbylo „jen“ na nějaký ten paperback. Přišel jsem tehdy s tipem na Davida Allena, jehož GTD jsem už nějakou dobu používal, a ukázalo se, že to byla dobrá volba.

Mít vše hotovo – jak lze z nabídky knih vypozorovat – významně nakladatelství změnilo, ale také dalo impuls ke zrodu tohoto webu. Vzpomeneš si ještě na úmysly, s jakými jste jej zakládali, na to, jaká vize tehdy byla a zda došlo k jejímu revidování?

Naše úmysly byly čisté :) Ideálem bylo mít pro každou knihu, kterou vydáme, vlastní podpůrný web, kolem něhož by se vytvořila komunita. V našich končinách to není zvykem, nakladatelé sekají knížky jednu za druhou a kromě první fáze se nijak zvlášť jednotlivým titulům či autorům nevěnují. Náš záměr byl a nadále je každé knize věnovat maximální péči (v rámci našich skromných možností). Proto knížky Mít vše hotovo Davida Allena a Jak sbalit ženu 2.0 mají „vlastní web“, ostatní se pyšní aspoň vlastní stránkou bohatou na informace, aktuality a odkazy (např. zde). Nedávno jsme ke každé knize přidali diskusní modul DISQUS a napojili se na knižní sociální síť Bookfan.eu.

Vydali jste desítky knih, které mohou citelně změnit lidem život. Alespoň takto chápu literaturu osobního rozvoje ti, kteří si vybírají kvalitní tituly a vidí jejich pozitivní dopad. Vyjmenuj nám u každého titulu jednu změnu, kterou může v člověku udělat.

U příruček je to tak, že každý si najde, co zrovna hledá. Za mne tedy:

Mít vše hotovo: pomůže při získání kontroly nad chaosem („všechno z hlavy ven“)

Zen a hotovo: pomůže při hledání a pojmenování vlastních cílů

Soustředění: osvobodí vás od nutkavého jednání (informační dieta je skvělá!)

Restart: uleví od různých kolektivních tlaků na podnikatele („nemusíte mít 100 zaměstnanců“)

Čtyřhodinový pracovní týden: nemusíte být zaměstnáni, když nechcete (nesmírně inspirativní kniha)

Čtyřhodinové tělo: hubený jsem dost, ale Timovy triky, jak zlepšit spánek, mi pomáhají už mnoho měsíců

Proměna: naučíte se vidět překážky při změně svého okolí správnou optikou

Nikdy nejez sám: „nikdy nejez sám“, neuvěřitelně dobrá rada sama o sobě, podpořená solidní argumentací :)

Nepostradatelní: buďte punkoví a pracujte na svých výjimečných schopnostech, to je vaše budoucnost

Ahoj, tati: vaši těhotnou ženu ovládá skrze hormony vetřelec, buďte k ní shovívaví a všechny ústrky od ní vydržte

Nápady na ubrousku: obrázek je univerzální sdělovací prostředek a vydá za tisíc slov, zvláště v případě abstraktních konceptů

Zajímá mě, do jaké míry ovlivnily vámi vydané knihy život tobě. A nemusíš se omezovat jen na jejich obsah, ale také přípravu, realizaci…

Viz výše. Každá kniha, kterou čtu, rediguji, překládám, koriguji, ebookuji nebo jinak připravuji, mě ovlivní. Škála vlivů je opravdu široká a sahá od zničené krční páteře, bolestí hlavy, probdělých nocí nad slabšími překlady, přes zážitek objevování, nabití novou energií či radostí nad některými všeobecně platnými poznatky až po fakt, že méně zapomínám na sliby, protože je mám v GTD :) Jedno negativum je společné: drtivá většina mé práce je „duševní“ a strnulá, prostě u počítače nebo iPadu. Tento vliv knih a vydávání je vedle samotného vytížení pro mne asi to nejbolestnější. Málo tělesného pohybu. Společné pozitivum je, že mám radost, když lidé píší, že čtou, a jak moc jim knihy mění život k lepšímu.

Nejvíce ”žhavých” diskuzí vyvolává Tim Ferriss, zvláště pak jeho Čtyřhodinové tělo. Sleduješ reakce na knihu a upřímně, když by ses vžil do obyčejného čtenáře, jenž ji vezme v knihkupectví do rukou, co by sis o knihe či autorovi pomyslel?

Já si myslím, že Tim je magor. Je velmi chytrý magor se smyslem pro humor a vysokou mírou sebereflexe. Mám magory rád, protože většinou jsou to oni, kdo pohnou světem tím správným směrem. (A tak vždycky, když mi někdo řekne, že jsem magor, beru to jako znamení, že jdu správným směrem.) Čtenáři u pultů podle mě cítí z obalu nejen marketingové přehánění, ale i nadsázku, a to je podle mě přesvědčí vzít knihu do ruky. Ferrissovy knížky jsou úspěšné nejen kvůli zajímavým poznatkům a nápadům, ale i kvůli autorově schopnosti udělat si ze sebe legraci a věci v pravou chvíli odlehčit.

V čem se podle tebe nachází úskalí knih o rozvoji, efektivitě, úspěchu?

Paradoxně v tom, že nám zvedají laťku a nároky. Vytvářejí občas problém tam, kde žádný není. Umožňují nám přežít výstup skalní stezkou, po níž bychom se ale bez nich vůbec nevydali, protože z druhé strany vede asfaltka. Myslím, že by to obecně chtělo více skepse a odstupu při naslouchání různým myslitelům. Ale to říká ten pravý, že? Moje pravidlo je: když z knihy za 300 Kč uplatním byť jedinou radu, která mi pak denodenně v životě pomáhá, jsou to dobře vydané peníze. (Dle tohoto klíče z Ferrisse musím uplatnit aspoň 2 rady, ale fakt je ten, že většinou je to mnohokrát víc :)

A jak je to vlastně s výběrem? Světová nabídka totiž čítá obrovské množství titulů, ruku na srdce, jistě alespoň ze dvou třetin však jde o podružnou literaturu, která se veze na vlně zájmu.

Myslím, že jsme měli zatím štěstí, intuici, snad už máme jakési know-how. Své čtenáře se snažíme poznat, komunikujeme s nimi asi i více než to dělají jiní nakladatelé – to pomáhá zorientovat se v nabídce. Zahraniční knihy, které nás zaujmou, důkladně čteme a hledáme v nich onu kouzelnou esenci, která je odlišuje od ostatních: to abychom se ujistili, zda má smysl je přinášet na náš trh. (mj. na letošek připravujeme také aspoň jeden český titul, který vzniká ve spolupráci s autorem; zatím však musím zůstat tajemný).

De facto jsme se nepřímo dotkli i budoucího směřování. Co u Melvila chystáte? A plánujete i změny v koncepci, rozšíření o druhy/žánry, které doposud nebyly součástí vašeho zájmu?

Už letos chceme zrychlit tempo, tedy dělat ročně aspoň 5-8 knih namísto dřívějších 3-4. Větší počet knih už by ale mohl být kontraproduktivní; těch opravdu výjimečných titulů našeho zaměření není zase tolik (a nám se navíc nepodaří získat práva na všechny). Zvýšením počtu rozšíříme ediční plán o témata, kterým jsme se dosud nevěnovali, zejména do oblasti populární psychologie, sociologie a příbuzných oborů. Vedle poptávky po motivačních a sebe-organizačních příručkách na téma „lepší, méně stresující život“ či „lepší, smysluplnější práce a podnikání“ cítíme zájem o lehký posun pod povrch věcí. Od „jak“ ke „proč“. Totéž se týká zájmu o příručky orientované úžeji na různé konkrétní typy tvůrčích či byznysových aktivit. Komunita roste a stárne s námi a hledá své místo ve světě podobně jako i my sami s Melvilem. Nestydíme se za to, že náš ediční plán je formován do značné míry zvnějšku, pomalu krok za krokem, jak trh dovolí. Abych nemluvil jen obecně: prvními vlaštovkami naznačených rozšíření byla například Proměna bratrů Heathových, letos to bude Cialdiniho Influence a především Kahnemanova Thinking, Fast and Slow, na niž se nesmírně těšíme. (Aktuální stav knih, které překládáme, najdou čtenáři zde a můžou se zaregistrovat u jednotlivých titulů kvůli informování před vydáním; plán navíc aktualizujeme, už brzy tam snad přibudou další dva plánované tituly, skutečné lahůdky).

prodejna v Brně

Jako jedno z prvních se v Česku vaše nakladatelství vrhlo na vydávání elektronických verzí novinek. Nejprve jen prostřednictvím čteček a aplikací Wooky, poté i skrze iBooks Store. Dokážeš stručně charakterizovat svůj pocit z dosavadního vývoje tuzemského trhu s e-knihami?

Jsem nadšený. Konečně je to tady a my jsme u toho. Samozřejmě, doba je hektická a tohle nadšení vytváří také spoustu emocí na straně čtenářů i nakladatelů. Knižní průmysl nyní prožívá něco jako krizi identity. Čtenáři říkají, že to nakladatelé musejí zvládat s přehledem a že musejí být schopni hned a chladnokrevně, bez nejmenšího váhání a obav, nabídnout komplexní a konečné řešení pro všechny, nejlépe skoro zadarmo. Neuvědomují si, že toto jejich pokrokové stanovisko je v jádru podloženo iracionalitou a emocemi stejně jako zpátečnictví nakladatelů. Vždyť jste doteď četli normální knihy, tak to můžete ještě chvilku vydržet, ne?, říkám si občas, když čtu diskusi, kde někdo z oblíbeného nakladatele dělá úplného nýmanda jen proto, že prostě nestíhá uvádět na trh ebooky. Uvědomme si, že kniha prochází největší kulturním zemětřesením od doby vynálezu knihtisku a trh se bude ještě dlouho tříbit. To, co teď probíhá, je zrychlený koloběh pokusů a omylů, jejichž cílem je adaptace na novou situaci. Většina pokusů bude marných, jinak by to nebyly pokusy… Pro nás je důležité, že naše knihy jako ebooky jsou úspěšné. Prodeje zejména v iBookstore rapidně rostou: na začátku roku to bylo kolem stovky ebooků prodaných měsíčně, nyní (duben 2012) je to už cca 500 ks měsíčně.

Ukázka z elektronické verze Mít vše hotovo

Často se objevuje dotaz, kdy a zda budou vaše knihy i pro Kindle. Máš odpověď?

Můžu jen říct, že na tom pracujeme. Chtěli bychom mít své knihy k dispozici pro Kindle brzy poté, co Amazon vstoupí oficiálně na český trh.

Mimochodem, neuvažovali jste i o zvukových verzích knih?

Uvažovali. Jednáme o tom, zvažujeme to.

Jak by podle tebe mohla vypadat kniha, která by skutečně plnohodnotně využívala potenciálu e-booku?

Myslím, že ebook bude v budoucnu služba, která (proti papírové knize) v mnoha směrech vylepší a obohatí čtenářský zážitek. Začne to už někde u výběru ideální knihy pro konkrétního čtenáře, ebook pomůže při jejím nákupu na základě vašeho čtenářského chování během čtení předchozích knih, ebook poskytne dokonalou četbu za všech světelných i povětrnostních podmínek, ebook pomůže s porozuměním textu, s jeho zapamatováním a případným učením, bude chytře udržovat motivaci při biflování, usnadní sdílení čtenářských zážitků a prohloubí spojení s autorem ve všech rovinách, které autor – pokud ještě žije – dovolí. Text asi bude vždy středobodem knihy, tedy dokud ji budeme nazývat knihou, ale budoucnost nás určitě překvapí vymoženostmi, o které nás papírové čtení donedávna ochuzovalo. Kdyby staří Řekové měli ebooky, dělali by „knihy“ způsobem, jak je my sami zatím udělat neumíme. Jsme totiž oproti nim zatíženi historií, vývojem, kterým mezitím kniha prošla, a jsme jakoby zaklíněni do jejích papírových listů. Máme se proto na co těšit.

Rozhovor vedl Lukáš Gregor

Informace o knihách najdete na webu www.melvil.cz.

Titulní fotografie: Filip Habart

Víš, že průměrný netrénovaný čtenář čte rychllostí 125 – 225 slov za minutu? Čísla se samozřejmě v různých knihách rozcházejí, ale průměr je stále stejný. Při pravidelném tréninku lze dosáhnout rychlosti až 500 slov za minutu. Tomuto málokdo věří, neboť má každý strach, že pak nebude text dostatečně vnímat. Toho ale není třeba se bát, zatím je prokázáno, že porozumění naopak stoupá s trénovanou (!) rychlostí.

Konec teorie, začněme praxí. Co se týká této metody, musím říci, že se ji nelze naučit hned jako např. mentální mapy. To mnoho lidí odradí. Tato technika si vyžaduje trochu vůle… Naším cílem bude naučit se udržet koncentraci nad textem (neodbíhat myšlenkami, neodbíhat od knihy atd.), rozšířit si zrakové pole a trénovat rychlejší čtení.

Koncentrace

Na úvod něco ke koncentraci. Je třeba si koncentraci trénovat. Čím více má člověk tendence odbíhat od textu myšlenkami jinam, tím více ho text nebaví, ztrácí čas a hlavně klesá porozumění textu. Koncentraci je dobré cvičit na nějaké rutinní činnosti (a přemyšlení nad ni) nebo na soustředění se na jeden předmět. Např. zkus pozorovat 3 minuty věc ležící na tvém stole. Zkus o ní přemýšlet, klaď si kolem ní otázky (z čeho je vyrobená, z čeho by mohla být vyrobená jinak, jak ji lze různě využít, sleduj tvar, příp chuť, pach, přemýšlej prostě nad čímkoliv, co s věcí souvisí). Toto zkoušej kdykoliv, když budeš mít čas (ve vlaku, při obědové pauze, na procházce, večer před spaním…). Určitě se koncentrace zlepší.

Motivace a zlo/návyky

Aby text více bavil, je třeba se umět namotivovat (což musí každý vědět sám, co ho motivuje). Pomůže odpovědět si na otázky typu „v čem mi pomůže, že to budu znát“, „co je cílem textu a co je mým cílem“, „co již znám“, „co potřebuji znát“ (je to celá kniha nebo část) a další otázky. Také je třeba umět s textem lépe pracovat. Jde o to, že je vážně nuda text jenom bezmyšlenkovitě číst. Je třeba být aktivní čtenář. Dobrý čtenář je aktivní u jakéhokoli textu. I u toho, jehož obsah ho příliš nezajímá. Aktivní čtenáři kladou autorovi otázky, na které rychle v textu nalézají odpovědi. Nadšeně souhlasí nebo se přou, pokud se s autorem názorově rozchází. Pokud odpověď nedostanou, rychle zjistí, že se mají podívat po jiné knize. Čtení odborného textu může být taková konzultace či polemika s autorem. Špatný čtenář je pasivní čtenář, který čeká, že text ho začne sám nečím bavit (klesá motivace, užitek…).

Existuje plno dalších špatných návyků. Koukni na některé z nich v pravém sloupečku. V levém nalezneš návyky dobré.

Začínáme

A nyní něco přímo ke čtení. Dříve, než začneš knihu číst, udělej si přehled. Ten je důležitý, neboť díky němu zjistíš, jak moc je kniha pro tebe důležitá, co z knihy musíš přečíst, příp. zjistíš, že kniha je vlastně nepotřebná, neboť existuje jiná lepší nebo informace již znáš.

Sleduj tyto části knihy:

Nejvíce důležitý je samozřejmě obsah a shrnutí, které ti řekne většinu informací.

Než začneš trénovat rychlé čtení, je důležité vědět, že existuje několik metod a je důležité (!), abys dokázala střídat rychlosti čtení dle textu. Některý text je důležité číst pomaleji, některý stačí proletět, některý přečíst rychle, ale přesto s porozuměním. To souvisí nejen se žánrem a stylem psaní, ale i tematikou. Pravděpodobně to poznáš sama, kdy použít co. Jde spíš o to uvědomit si důležitost střídání.

A jak trénovat rychlé čtení?

Nejlepší by bylo, kdy by sis půjčila některou z knih Davida Grubera o rychločtení či šetření časem. Jsou tam texty k trénování techniky a texty k měření rychlosti čtení. Takový text najdeš i na jeho stránkách. Než si však knihu půjčíš, můžeš zkusit pár jednoduchých metod.

1. Nesnaž se umisťovat zrak na každé slovo, které čteš, obvykle (pokud to nejsou dlouhá slova) ti jeden pohled stačí k přečtení dvou a více slov (dle jejich délky a tréningu).
2. Trénuj zrakové rozpětí. Takových cvičení je v knize D. Grubera plno, ale lze si taková cvičení připravit i sama.
   Příkladem je několik písmenek či slov vedle sebe, kdy nebudeš číst jednotlivě, ale budeš fixovat oko na jednom místě a snažit se vidět i okolí. Velmi efektivní je si takový řádek zakrýt, vždy si jej odkrýt na čtvrtinu sekundy a ihned zakrýt. Poté si zkusit napsat, jestli jsi přečetla vše dobře.
   Malá ukázka:agfd 
   rsfg
   pelt
   mkte
   xvut
   lijyPoté samozřejmě následuje sloupec s více písmenky, slova mohou časem dávat i smysl. Exitují např. tzv. pyramidy, kde jeden řádek je dobré přečíst na co nejmenší počet fixací (zastavení oka pro přečtění textu).
3. Udržuj zrak spíše na vrchní polovině slova. Nejlépe to uvidíš z obrázků.

Sama vidíš, že ze spodní části lze jen těžko rozeznat, o jaké slovo se jedná. Zcela naopak tomu je u vrchní části. Soustřeďuj tam tedy svůj zrak.

Rad je ještě plno, opět je lze najít třeba na stránkách. Záleží, kolik času tomuto tréningu můžeš věnovat, ale pokud minimálně každý večer před spaním 10 minut budeš trénovat, čtení se zlepší.

Olga Biernátová, článek byl převzat s laskavým svolením autorky z webu Studuj kreativně

P.S.: A připravila jsem pro tebe vše důležité také jako infografiku, v plném rozlišení si ji můžeš stáhnout odtud.

Ferriss píše, že lze shodit za 30 dnů devět kilo při dodržování pár pravidel. To mě zaujalo. Břicho mě nebavilo. Tlačilo v autě, na koncertech jsem nedopínal kalhoty, na páscích nestačily dírky. Se svou hmotností jsem chtěl pohnout často. Věděl jsem, že 95 – 99 kg na 185 cm je nadváha. Dělená strava, ovoce, jogurty, netučné maso, celozrnné pečivo, kombucha atd. Nic. Pořád byla nadváha. Pod 95 jsem se nedostal.

Podle Tima stačilo vyřadit bílý cukr, mouku, brambory, rýži, mléko, ovoce, obiloviny a všechny výrobky z nich. Z nápojů ne pro sladké vody, džusy a pivo. Tohle jen šest dnů po sobě. Sedmý den jsem mohl cokoliv. Bez omezení. Takže je-li na něco chuť během těch šesti dnů, stačí si to poznamenat a dát si to ten sedmý.

Hlavní bylo povzbuzení. Nejde tu o nic jiného, než o snížení hmotnosti a cm v pase. Při dodržování to tak bude. Dobrá, za zkoušku nic nedám. V neděli 22. ledna jsem to řekl mé zvědavé ženě. To bylo to nejlepší, co jsem mohl. Zaujalo ji to. Zkusí to se mnou. Chtěla se dostat z 82 kg pod 75 kvůli svým kalhotám a sukním.

Vyřadili jsme vše, co se při snižování hmotnosti jíst nemá. Zbylo nám maso, vajíčka, luštěniny, zelenina, ořechy, koření a k pití voda, neslazený čaj a káva a občas suché víno. A taky ta kombucha, kterou žena vyrábí už delší dobu. Zvážil jsem se, změřil obvody a zapsal to. Zvědavost, co bude druhý den ráno na váze, byla pak ta největší motivace i zábava.

Jíst lze jakékoliv množství a kombinace z uvedených povolených surovin. To mé ženě velmi vyhovuje při tvoření v kuchyni. Vychází ze zásady – je-li každá složka dobrá, pak spolu budou taky. Tak tvoří a každé jídlo je originál. Netušil jsem předtím, co všechno mi bude chutnat. Žádný zvláštní jídelníček. Jen ty povolené suroviny a jejich všechny možné kombinace, které napadne dát dohromady, chutnají a jsou pestré. Trval jsem jenom na zvyku střídat jídla.

Hned druhý den šla má hmotnost dolů. Stejně další a další den atd. až do „volné“ soboty. Neuvěřitelné. Tak to opravdu funguje. Neměl jsem hlad, kondice skvělá, žádné potíže. V sobotu mohl být dřívější obvyklý jídelníček z toho, co přes týden nebylo. Pečivo, bramborový salát, řízek, zákusky, buchty, sýry, pivo atd.

Nárůst hmotnosti byl za tři dny pryč. A do soboty další pokles. Takhle to pak šlo každý další týden a pořád dokola. Druhý měsíc se trend lehce zpomalil. Stačilo si přečíst Timovu radu, jak na poslední kila. Šlo to zas. Skutečně tak jednoduše. Hmotnost máme teď oba vůči výšce zase v normálu, můj pas je o 14 cm užší. V autě se mi sedí úžasně. Žena je opět spokojená se svojí šatnou.

Nic mimořádného se během té doby nekonalo. Ani po zvýšených dávkách luštěnin a kyselého zelí. Oba dva jsme se nestačili divit. Jenom jsme se po celý čas drželi těch pár instrukcí, které jsem našel ve 4h těle. Včetně doplňování vápníku, hořčíku a draslíku pár tabletkami.

Mnohem víc jsem pil. Vodu, čaj, kombuchu, vždy po půl litru třikrát denně. Změnil jsem dávky během dne. Dřív jsem skoro nesnídal, oběd vydatný a o něco menší večeře. Teď povinně snídaně jako předtím oběd. Dřív bych usnul. Teď v pohodě. Oběd jako dřív večeře a večer už minimálně. Jen občas ještě víno a ořechy. Fungovalo to všechno. Jenom jsme si o týden prodloužili těmi volnými sobotami dosažení těch prvních minus devíti kilo. Během těch dvou měsíců jsme zjistili, jak snadno, bez násilí na těle i na duchu, se takhle dá řídit vlastní hmotnost a pas.

Hodně dotazů bylo, co potom? Nic lehčího. Změnil jsem jen frekvenci a četnost těch „svátečních volných dnů“. Nebudou jednou týdně, ale dvakrát. Už to takhle držím teď. Malé činky jsou už oprášené. Necvičil jsem úmyslně. Chci dostat i končetiny do žádoucích obvodů. Jak na to, jsou v Timově knize další kapitoly, které jsem ještě nečetl.

Budu si ale muset pořídit e-book. Moji papírovou verzi mi v rodině už zabavili, protože se pustili v mých stopách. Sami od sebe. Jde jim to teď úplně stejně jako nám se ženou na konci ledna. Díky ještě jednou za pomoc vydavatelství Jan Melvil. Jinak bych se mačkal v autě ještě teď.

Celá historie je zde.

Milan Švec

Mám pohádky a dětské příběhy moc ráda. Pravda a láska v nich vítězí až na výjimky, promiň Hansi Christiane Andersene a Oscare Wilde, a je to tak dobře. Myšlenky v nich obsažené jsou snadno uchopitelné a přinášejí jasné poznání.

Dneska vám s dovolením představím dvě takové z nakladatelství Keltner Publishing.

UŽ ŽÁDNÉ VÝMLUVY

Krátký příběh je o chlapečkovi, který se už snad narodil, jak sám říká, s láskou k želvám. Přesto, že žije s rodiči na farmě a rodiče předpokládají spíše zájem o koně a další hospodářská zvířata, jezdí do Mořského světa za svými želvičkami i paní doktorkou, která ho učí želvám rozumět a lépe je poznávat. Když se dozví, že jeho milované želvy jsou vlastně ohrožený druh, rozhodne se jim celý život pomáhat. Jenže přijdou dospělí a začnou na něj chrlit svoje ALE. Nejsi dost chytrý, my jsme chudí… Chlapeček znejistí a sepíše si na papír důvody, proč se nemůže věnovat svému životnímu poslání. S papírem v ruce se jde rozloučit do Mořského světa. Naštěstí paní doktorka se ho přímo zeptá: „Tak chceš nebo nechceš studovat želvy? Jestli ano, tak si ten svůj papír pěkně zmuchlej a zahoď a napiš si nový, na kterém bude napsáno, jak to uděláš, abys mohl dělat, co tě opravdu baví a chceš se tomu věnovat celý život.

A chlapeček si opravdu napsal nový papír, chodil na brigády, vystudoval, a teď šťastně zachraňuje želvy.

Na konci knihy je ještě kvíz, který je určen rodičům a dětem. Jsou v něm věty typu: „Nejde mi pravopis, stejně jako každému v naší rodině.“ Děti mají spolu s vámi rozhodnout, jestli je to výmluva nebo ne.

Ve svém věku, po usilovném studiu mnoha knih o osobním rozvoji, říkala jsem si, už jsem schopná pochopit, co je výmluva. A ten chlapeček měl fakt kliku, že od mala věděl, co jsou jeho „želvičky“, to se mu to psal papír, jak dosáhne svého cíle.

A tady měl být konec. Dneska jsem si knihu znovu přečetla a šla se projít po jarním slunci. Došlo mi, že moje myšlenka, že chlapeček byl šťastlivec s jasným cílem a většina nás ostatních musíme své cíle klopotně hledat a určovat, je vlastně jedna velká výmluva. Že každý máme svoje „želvičky“, ale někdy si je necháme zaházet hodně hluboko, že už si pak ani nejsme sami jisti, kdo vlastně jsme a co nás baví.

Knihu vám vřele doporučuji. Chcete letět na Měsíc, studovat estonštinu nebo vyšívat vambereckou krajku? Nic není nemožné, však už to znáte, napište si svůj sen, proměněný v cíl na papír a každý den udělejte tímhle směrem alespoň jeden malý krůček. A pokud to naučíte svoje děti už od mala, budou vám určitě celý život vděčné.

Knihu napsal Dr. Wayne W. Dyer, světově uznávaný odborník a spisovatel motivační literatury. Dětství strávil v dětských domovech, za svůj život překonával mnoho překážek a přesto se mu podařilo uskutečnit své sny. Dnes učí jiné pochopit, kde se výmluvy berou, proč se lidé vůbec vymlouvají a jak mohou postupně měnit tyto návyky a osvobodit se od omezujícího myšlení.

MILTONOVO TAJEMSTVÍ

Milton je šťastný a veselý chlapec, který žije spokojeně se svými milujícími rodiči, moudrým dědečkem a kocourkem. Jednoho dne zažije ve škole šikanu od mnohem většího kluka. Nikomu neřekne, co se stalo a začne se trápit. Děsí se představ, co se stane, až zase zlého Cartera potká. Ve snu Carter dosahuje obřích rozměrů a trýzeň se rozrůstá.

Jeho kocourkovi se stane něco velmi podobného od sousedovic psa. Narozdíl od Miltona ale v bezpečí začne příst a nevzpomíná na minulost, ani se neobává budoucnosti.

Nebudu vám knihu vyprávět, stojí za to si ji přečíst, je určena dětem i dospělým. Učí nás najít si v sobě světlo, přítomný okamžik. Věci nikdy nejsou tak strašlivé, jak nám je malují představy a ti, co nám ubližují, nemusí být jenom zlí…

A hlavně, kniha je taková… hladivá… Po jejím přečtení se svět zdá být hned lepší a já si přeju, aby mu to vydrželo.

Eckhart Tolle je světoznámý spisovatel a duchovní učitel, který cestuje a přednáší po celém světě. Je mimo jiné autorem knihy Moc přítomného okamžiku, která se stala bestsellerem a je přeložena do mnoha jazyků.

A co vy? Máte pohádky či příběhy pro děti, které vás dokázaly obohatit? Nebo si o nich myslíte, že vašim ratolestem mohou předat kus inspirace?

Blanka Neoralová

No a než začneme, je třeba říct pár slov o základním příměru knihy – třech základních prvcích proměny, které bychom si měli ohlídat. Jde o příměr jezdce, slona a cesty, přičemž jezdec značí naši mysl – rozumovou, analytickou část proměny, slon naše emoce, motivaci a vůli změny dosáhnout, a cesta okolní prostředí, které nás může v proměně buďto podporovat nebo nám stát v cestě.

A nyní již se pojďme podívat na postřehy, které jsem si z hnihy odnesl:

Usměrněte jezdce

Hlavním úkolem jezdce je uvědomit si kam jede a následně vymyslet, jak udržet slona na cestě, aniž by to stálo příliš velké úsilí. Jedná se o rozumovou část našeho já, jedná se o analýzu situace, promyšlení možných řešení a následný čin změny. K správnému nasměrování jezdce vám mohou pomoci tyto body:

1/ Odstranění nejasností

Nejasnosti ve vašich záměrech jsou vaším velkým nepřítelem. Říkají to nejen autoři Proměny, ale také třeba David Allen v Mít vše hotovo. Když nevíte kam jdete, dostanete se tam mnohem hůře. Zrovna tak v případě, kdy cíl znáte, ale další krok už ne, se z místa zkrátka nepohnete. To, co vypadá jako odpor, je mnohdy jen nejasnost. Ptejte se vždy minimálně na to, jaký je další krok.

2/ Bílé vrány

Bílé vrány jsou pro mě osobně jedním z nejzajímavějších postřehů, který jsem si z knihy odnesl. Lidé mají zkrátka sklon hledat chyby tam, kde se jim nedaří, avšak tam, kde se jim daří, od důvodech příliš nepřemýšlí. Zkuste to opačně. Vyhledejte věci, které se daří, a zjistěte proč tomu tak je. To jsou bílé vrány a ty je dobré analyzovat.

3/ Drobné změny se zásadním vlivem

Zde vzpomeňme na Paretovo pravdilo, které říká, že 80% úspěchu pochází z 20% našich činů. Pokuste se analyzovat, co je pro úspěšnou změnu nejzásadnější. Často může jít o opravdové maličkosti.

4/ Paralýza rozhodování

Dejte pozor, abyste to “nepřemysleli”. Velká slabost jezdce spočívá v tom, že mnohem raději analyzuje, přemýšlí a plánuje než doopravdy koná. Určitě nebudu sám, kdo to z vlastní zkušenosti velmi dobře zná. Stanovte si proto jasný plán a ten také dodržte.

Udržte slona na cestě

Dali jsme si tipy, jak nasměrovat jezdce, ale neméně důležité je, aby slon šel daným směrem z vlastní vůle. Pokud tomu tak nebude, jezdec jej vlastními silami neudrží na cestě dlouho. Slon je naší emocionální složkou a rozumové rozhodnutí mu jako argument nestačí – slon chce věci vidět, pociťovat na vlastní kůži a až potom je měnit.

5/ Lenost vs. vyčerpání

Věříte-li, že překážkou je vaše lenost, pak vás možná překvapí, že to není vždycky pravda. Častý je případ, kdy jezdec vyčerpá veškerou svou energii a déle slona na cestě již neudrží. Motivujte proto slona, aby šel sám a jezdec mohl šetřit síly.

6/ Tažná síla emocí

Je velký rozdíl mezi situací, kdy víme co bychom měli udělat a situací, kdy jsme k takovému jednání skutečně motivováni. Slona motivují jen a pouze emoce. Ukažte mu, proč by měl jít vaší cestou. Motivujte ho a máte vyhráno.

7/ Malá vítězství

Slon nedokáže kráčet dlouho, nevidí-li, že cesta za ním ubíhá. Začněte proto pomalu. Nějakým malým vítězstvím. Slon tak získá pocit, že úspěch je reálný, což ho motivuje pokračovat dál.

8/ Ztotožnění s cílem

Ztotožněte slona s vaším cílem. Ukažte mu, že se problém dotýká i jeho. Dosáhněte stavu, kdy je jím osobně zaujatý. Přesvěčte ho, že právě on je tím, kdo chce změnu uskutečnit.

9/ Růstové myšlení

Naučte se, že schopnosti vašeho mozku jsou podobné svalům – s cvičením dokážou narůstat. Začněte brát neúspěch jako proces učení. Zdokonalujte se do té doby, dokud nedosáhnete úspěchu. Přijmete-li toto myšlení, je mnohem pravděpodobnější, že v případě neúspěchu nehodíte flintu do žita.

Zprůchodněte cestu

Nejen rozhodnutí jezdce a motivace slona určují, kam dojedou. Správně zvolená a upravená cesta je neméně důležitá. Postarejte se o to, abyste po cestě nemuseli čelit nepříznivým vlivům.

10/ Úprava prostředí

Typickým omylem je, že to, co způsobují vlivy okolí, je připisováno lidem samotným. Upravíme-li vnější okolí, často zjistíme, že společně s tím zmizí také náš problém. Chcete-li přestat vysedávat po hospodách, přestaňte se stýkat s opilci. Chcete-li vstávat brzy, přemístěte budík na druhou stranu pokoje. Své prostředí zkrátka upravte tak, aby bylo snazší se návyků držet než je porušovat.

11/ Spouštěč jednání

Spouštěče jednání jsou vynikající pomůckou každého, kdo se snaží zavést nový návyk. Nestanovujte si pouze, co chcete udělat, ale stanovte si také kdy a kde to uděláte. Stanovte si pro daný návyk přesné místo a čas – například cvičte 20 minut vždycky před snídaní.

12/ Kontrolní seznam

Provádíte-li složitější změny, využijte kontrolního seznamu, který vás ujistí, že na nic nezapomínáte, a navíc do určité míry motivuje ke splnění (a odškrtnutí) úkolu. Chcete-li svůj systém seznamů rozpracovat detailněji, může se vám hodit Allenovo GTD a jeho kniha Mít vše hotovo.

13/ Síla příkladů

Ujistěte se, že lidé vidí to, co vidět mají – pozitivní příklad. Lidé z velké míry dělají věci právě proto, že je vidí u ostatních. Bude-li většina jednat nevhodně, je pravděpodobné, že ostatní se k ní přidají. Pokud však většina jedná správně, dozví-li o tom ostatní, opět se nejspíš přidají.

—

Takové jsou tedy mé postřehy z knihy Proměna. A můj pocit z četby? Byl jsem nadšen a překvapen komplexností, s kterou kniha správný postup proměny probírá – a to jak proměny osobní, tak firemní či společenské.

Kniha ukazuje, že princip proměny má vždy stejné obrysy a úmění úspěšně realizovat změnu se lze do značné míry naučit. Sám si hodlám v budoucnosti přečíst knihu znovu a to samé doporučuji vám.

Každý, kdo se chystá něco měnit a rád by udržel slona na cestě, by si měl Proměnu určitě přečíst.

Pavel Říha

Berte to jako netradiční recenzi s přesahem mimo knihu. Zasadit to do širšího kontextu mi totiž přijde velmi důležité pro pochopení, o čem je.

Bylo nebylo. Někdy před pěti lety jsem začal pozorovat rozdíl mezi mnou a jedním mým kolegou. Nebudu jmenovat, nemám od něj svolení :-). Kromě toho, že on je osobnostně naladěn jinak než já (je typickým sangvinikem oplývajícím otevřeností k ostatním lidem a prahnoucím po kontaktech, já jsem malancholicko-flegmatickým cholerikem, který si vystačí sám se svými myšlenkami a se svým vnitřním světem. Proto přistupoval ke svému okolí a kontaktům jinak. Začal jsem přemýšlet, kde je ten jeho „svatý grál“, díky němuž má celkem rozsáhlou síť kontaktů.

Jak je možné, že se zná s tímhle a tamtím? Jak je možné, že přijde na setkání lidí a je okamžitě v družném hovoru s kdekým?

Po nějaké době jsem dospěl k tomu, že je to prostě tím, že kontakty vytváří a lidi propojuje. A to ne vždy s cílem svého vlastního prospěchu. Alespoň ne v krátkém horizontu.

Jakmile jsem si tohle uvědomil, začal jsem přemýšlet, jak si efektivně také budovat svou síť. Přemýšlel jsem, odkud na to jít a zda k tomu existují nějaké příručky. Neexistovaly, nebo jsem je nebyl schopen najít.

Slovo „síť“ může znít apriory pejorativně, protože  evokuje slovní spojení „uvízl v síti“, nebo  je „chycen“. V tomto kontextu ale chápejme „síť“ jako heterogenní množinu kontaktů.

Časový střih. Přenesme se do roku 2010. Myslím, že tehdy jsem objevil u Melvila knihu Nikdy nejez sám. Tehdy byla teprve ve fázi příprav, ale byl to ten okamžik, kdy se mi to celé propojilo.

Jasně, to je přesně ono! Tuhle knihu musím mít. To je ta správná kniha, o které přemýšlím roky!

Jestli jste si někdy říkali, proč se některé věci, které vás posunou dál, dějou právě teď, tak odpověď je jednoduchá. Dějou se přesně v tom okamžiku, kdy jste na ně připraveni. Tato kniha se ke mě tedy nemohla dostat o rok dříve, nebo o pět let dříve. Přišla just-in-time.

O čem je?

V recenzi se píše, že je o tom, jak budovat a rozvíjet pracovní vztahy. Ta kniha má ale mnohem větší přesah. Nebudete mi to věřit (ačkoliv někteří asi ano, četl jsem ji od léta 2011 a dočetl jsem ji až po půl roce. Pravda, mám dost dobrou výmluvu (dnes je našemu čumáčkovi už skoro půl roku), ale přesto mám radu:

Knihu „Nikdy nejez sám“ nečtěte, ale V.S.T.Ř.E.B.Á.V.E.J.T.E.!

Nedoporučuju ji přečíst jedním dechem za den, ale rozložit si ji na delší období. Vychutnávejte si každou Ferrazziho myšlenku, přemýšlejte o ní, prostě ji vstřebávejte. Vyplatí se to.

Ferrazzi v knize hovoří o tom, jak poznat lidi, jak jim porozumět. Jak se dostat k vlivným, jak s nimi udržovat kontakty a rozvíjet je. Přináší spoustu myšlenek, o kterých jsem 100% přesvědčen, že platí a fungují. A to nejen v pracovní rovině. Zároveň ale čerpá z úplně ryzího živočišného lidství. Nevím, jak to nazvat. Není to v žádném případě znásilnění nějakých obecných manažerských pouček typu (1) Napište Billu Gatesovi, (2) Napište mu znovu, (3) Napište jeho ženě, (4) Pokud vám neodpoví, pomluvte MS Windows na svém blogu.

Není třeba sepisovat obsah knížky. Ani vytrhávat myšlenky z kontextu. Chci vám pouze sdělit pocit, který mám.

Kdo se nechce setkávat s lidmi, kdo se nechce rozvíjet, kdo nechce rozvíjet svou síť kontaktů, ten nikdy nebude schopen mě, natož Ferrazziho pochopit. Ferrazzi popisuje tak trochu jiný svět. Svět kontaktů, osobních vazeb, přátelství a výzev. Keith Ferrazzi je jiný, žije jinak, než drtivá většina z nás. Zejména v oboru IT by asi působil jako marťan.

Ale ukazuje, že to jde. I on sám je důkazem toho, že „networkingovat“ může třeba i uklízečka. Vážně? Nezbláznil jsem se?  Jak může uklízečka na nějaké akci zaujmout? Bude vyprávět o nových technologiích v utírání podlahy? Ano! Cože? Ano! Ano! Ano!!! Na přednášku paní, co má ráda cídění podlahy, sleduje nové trendy v úklidových mopech a saponátech, na takovou přednášku bych šel! Říkáte si, že jsem se zbláznil? Ne! Myslím to naprosto vážně.

O čem myslíte, že je konference TEDx? Ha?!

Chcete-li se rozvíjet, chcete-li mít kolem sebe lidi, které chcete, musíte do své sítě něco vložit. I zde platí zákon zachování energie. Co do systému vložíte, to se vám vrátí. Ne dnes, ne zítra, ani pozítří. Třeba až za půl roku. Musíte být poctiví, upřímní a sví. A to je sakra těžký, když do vás od mala cpou celospolečensky ustálené principy a věty typu „Nikdy se nebav s cizími lidmi“ vás provází celé dětství.

Věta „Nebav se s cizími lidmi!“ je zlo!

Další naprosto fundamentální myšlenkou, pod kterou se podepíšu je, nutnost rozvíjení kontaktů s lidmi z různých oborů. Pokud chcete, aby síť čas od času generovala nějaké obchodní příležitosti, nesmíte se pachtit pouze v rybníce svého oboru. To je naprosto zásadní!

Jak prohlásil jeden účastník nedávného workshopu na téma networkingu:

Akce, kde se sejdou jen ajťáci je většinou zejména o znalostech. Kdežto tam, kde je zastoupeno více oborů, může lépe vznikat podhoubí k budoucí spolupráci.

Svatá dobroto. I tohle tvrdí Keith Ferrazzi.

Ono to asi fakt funguje, aneb náhody neexistují

Když jsem byl asi tak v půlce knihy, tam kde se pojednává o tom, že je dobré mít dobrý vztah s „lidskými HUBy“ (HUB = uzel), tak jsem narazil na skupinu ICA-poradci. To je volné sdružení profesionálů z mnoha oborů.

Zvu vás na workshop v rámci ICA. Napište mi, rád se tam s vámi potkám! ICA totiž dodržuje principy, které Keith Ferrazzi ve své knize popisuje. Neuvěřitelné propojení.

Přes další lidi tamtéž jsem se dostal k Honzovi M., který se networkingem v rámci koučování v oblasti emocionální inteligence zabývá.

Potkali jsme se a domluvili se na spolupráci. To, o čem jsme hovořili na cca šesti setkáních, přesně zapadalo do kontextu toho, o čem píše Keith Ferrazzi. O poznání sebe sama, o tom, že byste měli mít svou vlastní nosnou myšlenku, svůj brand. Měli byste mít definovaný cíl, kam směřujete, co chcete, jaké jsou vaše fundamentální principy. Ano, tušíte správně, i o tom je kniha Nikdy nejez sám.

Když jsme s Honzou skončili koučovací několikaměsíční kolečko a začetl jsem se opět do knihy, nemohl jsem vyjít z údivu.

Kruci! Vždyť o tomtéž píše i Keith Ferrazzi! Nejprve si musíte ujasnit a vnitřně vyladit to, co chcete aby z vás vyzařovalo. Pak teprve můžete být pro svou síť přínosem. Jak to, že aniž by Honza M. knihu četl, tak jsme dospěli k týmž závěrům? Proč? Odpověď už jistě znáte.

„Jako co chceš, aby tě ostatní vnímali? Co jsi? Co je tvoje přidaná hodnota? Co tě činí tím, čím čníš mezi ostatními? Chceš být vnímán jako ta pokroková uklízečka, o který se mluví nejen v jejím oboru ale i vně? Víš to? Víš co chceš? Víš co jsi? Ha?! “ Hluboké otázky, co? Zkuste si na ně ale také odpovědět! Teď hned. Moc to nejde, co?

Ano. Je to těžké. Kdo má pocit, že neustále někam těká, neví co by a stále se točí v kruhu, ten nikdy nebude na ostatní působit jako integritní vyrovnaná a zajímavá osobnost, která má co říct. Takový člověk bude špatně čitelný. Proces ponoření se do sebe sama, nalezení jádra, je nesmírně důležitý a dost zdlouhavý.

Máte pocit, že předchozí odstavce nejsou o networkingu? Jsou! A jak! Pokud nerozumíte o čem mluvím, pak zřejmě není tato kniha pro vás.

Ambasadorem knihy Nikdy nejez sám?

Skoro by to vypadalo, že mi Jan Melvil Publishing platí za propagaci. Ani náhodou. Knížku s sebou nosím posledních X měsíců téměř neustále. A je-li příležitost, mluvím o ní a doporučuju dál. Tam, kde vidím smysl se o ní zmínit.

Můj zájem o tuto knihu, která je protkána životními osudy autora, časem logicky poklesne. Ale myšlenky v ní obsažené jsou natolik univerzální a všeobecně platné, že těžko může zapadnout úplně.

Jak pro mě bylo na začátku prvního desetiletí 7 návyků vůdčích osobností zjevením, je pro mě tahle Ferrazziho kniha zjevením začátku druhého desetiletí.

Nabízím dvě knihy zadarmo

Pokud jste dočetli až sem, zřejmě vás téma zajímá. Od Jan Melvil Publishing mám nastřádané dva přísliby na dvě knihy zdarma. Jednu za drobnou pomoc s jejich eShopem a druhou za (tuto) recenzi (kterou bych napsal tak jako tak, viz tweet).

Rozhodl jsem se, že věnuju dva exempláře této knihy prvním dvěma zájemcům, kteří se mi ozvou a které jsem neměl ještě tu čest osobně poznat. Podmínkou je pouze to, že knihu předám osobně – u kafe, oběda nebo na akci ICA.

Eduard Hlava, článek vyšel se svolením autora, původní zdroj

Naštěstí můj hrdina (tedy já) narazil na Proměnu číslo II., kterou napsala dvojice autorů Chip Heath a Dan Heath. Tahle kniha mi umožňuje stát se znovu člověkem, a to dokonce organizovaným, dotahujícím věci do zdárných konců.

Máte před sebou úkol k vyřešení a nevíte kudy tudy? Mě osobně pobavil i pomohl jeden z hlavních motivů v knize. Autoři přirovnávají dva protipóly v lidské hlavě k JEZDCI A SLONOVI. Jezdec by tak rád tryskal prudkým cvalem k cíli, kde už má všechno hotovo, ale koho má, chuděra, pod sebou? Slona! A dovede si jistě představit, co ho to stojí úsilí, jen ho přimět k prvnímu kroku. Po přečtení knihy přijdete na to, co má váš slon rád, a jak ho zbytečně nefrustrovat.

Nedávejte svému slonovi moc věcí na výběr, vytyčte mu jasnou cestu a nalaďte ho na pořádnou cílovou odměnu. Když se začne loudat a huhňat, že už nemůže a že ho to neba, zamávejte mu před chobotem pořádnou velkou mrkví a slibte mu chladivou koupel, která na něj čeká.  „Už je to jen pár kroků a jsme tam, vidíš, jeden malý krůček, druhý malý krůček, třetí malý krůček….“ Pomalými rozvážnými pohyby do cíle dorazíte, racionální jezdec si každý krok může s potěšením odškrtnout jako hotový.

• Slon si neumí odpírat, chce rychlá krátkodobá potěšení i přesto, že ví, že v budoucnosti z nich bude mít problém. Má city.
• Jezdec má sklony příliš analyzovat, protáčet kola naprázdno. Než by něco udělal, radši tři hodiny přemýšlí, jak by to udělal nejlépe a přitom stojí na místě. Má rozum.

A my, abychom se pohnuli, musíme zároveň mluvit k jezdci i slonovi, ať už v sobě, či v našich blízkých nebo spolupracovnících, od kterých očekáváme změnu.

To, co vypadá jako odpor ke změně, je často jen nejasnost.

Při čtení Proměny mi v hlavě vyvstala naprosto jasná představa, jak většina těch dobrých knih, které nám Mít vše hotovo.cz doporučuje, spolu souvisí a navazují na sebe, navzájem se vysvětlují nebo doplňují.

Například:

Usnadněte si cestu, odstraňte kamínky. Zeptejte se, proč to nechci nebo nechtějí dělat. Co překáží.

Převedeno na GTD – základní kroky:

1. Usnadněte si cestu – Jaký bude první krok (David Allen)
2. Musíme dostat čistý a jasný směr – Jaký bude další a další krok (David Allen)
3. Pošlete si pohlednici z cíle – Cíl určuje úspěch (David Allen)

Aby náhodu nedošlo k podlehnutí domněnkám, nechci říct, že někdo někoho kopíruje, ale naopak, že je vidět, že doporučovaná cesta je správná. Někdo to vysvětluje na slonovi, někdo na dalších krocích, někomu víc pomůžou vdolky, někomu zas ….

Vraťme se k Proměně. Knihu vřele doporučuji, najdete v ní spoustu inspirace k řešení svých úkolů, ať už pracovních či osobních. Porozumíte lépe svým pocitům, proč se vám něco daří lépe a do něčeho vůbec nechce. A tím zákonitě i pocitům lidí, se kterými vytváříte nebo chcete vytvořit něco úžasného, převratného, nebo třeba začít cvičit, učit se angličtinu nebo jíst míň chipsů a víc mrkve.

Přeji vám na vaší cestě povolného Slona a uvážlivého Jezdce.

Blanka Neoralová

„Ženám, které nemasturbují, doporučuje Nina začít po malých dávkách, večer pět minut, než půjdou spát, nebo ihned po probuzení a přitom ať naslouchají svému vnitřnímu hlasu…“

nebo

„Pocházím z rodiny, kde muži měli jen malé svaly. Jedinou vyjímkou je výrazně zaoblený zadek na straně mé matky. To není špatná věc, pokud jste brazilská žena…“

a do třetice:

„Sex je jedním z devíti důvodů k renkarnaci. Ostatních osm není důležitých – George Burns.“

Ano, tolik pouhé tři krátké citáty z knihy Tima Ferrisse – Čtyřhodinové tělo.

Ferriss je jedním z nás

Mám rád knížky, ve kterých se autor považuje spíše za vašeho kamaráda než zlostného inkvizitora. Hodně vtipkuje, přidá něco ze svého života a podloží to dobře míněnými radami a fakty. Do této škatulky mohu řadit i Čtyřhodinové tělo.

Těsně před otevřením této knihy jsem četl jinou, také věnovanou tělu a zdravé výživě – „Jste to co jíte“ od Dr. Gillian McKeithové (jak někde vidím u jména titul, hned jsem ostražitější!) Ani jsem ji nedočetl. Autorka tam dala maximální prostor svým káravým proslovům nad tím, co děláme špatně a jak na tom budeme špatně, když ji nebudeme na slovo poslouchat.

Víte, přijde mi, že ženy v mnoha oborech nejsou schopny trochy té nadsázky a velkorysosti jako muži. Porovnejte úvodní slova obou knih: Dochtorka McKeithová: „Někteří lidé mě líčí jako zatvrzelou bezcitnou výživářku, posedlou přírodním jídlem a zdravou stravou…“ a úvod Tima: „Nejsem žádný expert. Jsem jen průvodce a výzkumník. Pokud v této knize najdete něco úžasného, je to díky skvělým mozkům, které mi pomáhaly…“

„Áno, to je ono,“ ulevilo se mi a zajel jsem až po krk do horké vody v naší obrovské vaně. Miluju čtení ve vaně. Vždy ráno od pěti do šesti, to je moje doba. Všichni spí, zatímco já už nemůžu spát, a tak uvařím horkou kávu, napustím vanu, vezmu zápisník Moleskine na poznámky s mým oblíbeným inkoustovým perem a trávím čas klidu čtením.

Tělo jako objekt zájmu

Čtyřhodinové tělo Tima Ferrisse je osvěžujícím čtením, u kterého si oddechnete, pobavíte a dozvíte se důležité informace – jak lehkou, tak ve zvýrazněných částech knihy i bezmála vědeckou, formou podloženou hromadou čísel.

Vzhledem k tomu, že pojem „tělo“ je i v titulu knihy, jde opravdu o vylepšení vašeho těla takříkajíc komplexně. Dozvíte se, jak se vůbec odhodlat začít hubnout (tzv. Okamžik haradžuku). Jak jít na úbytek tuku pomocí nízkosacharidové diety a jak si naopak pomoci v nabírání svalstva. Navíc nám Tim poradí jak na patnáctiminutový ženský orgasmus, jak na dokonalý spánek, jak déle zadržet dech a nebo jak za pár týdnů uběhnout maraton.

Je fascinující, že chudák IT geek jako já a určitě i někteří z vás, uvázaní k celodennímu vysedávání před zářícími monitory a šoupající krabičkou s lejzrovým červeným podvozkem po stole, nejsme najednou uhnaní mučedníci, kterým Dr. McKeithová zakáže úplně všechno a schovívavě nám dovolí akorát přežvykovat fazole a salát. Od Tima se jednak dozvíte, jak zdravě jíst, abyste ubývali na objemu tuku, zlepšoval se vám zdravotní stav a zároveň nabírali svalovou tkáň. A navíc vám dovolí (skoro rovnou nakáže) jednou týdně zhřešit! Ano, můžeme se nafutrovat oblíbeným jídlem co hrdlo ráčí!

Navíc vás nenutí cvičit do úmoru těla. Laboruje s tzv. Minimální Účinnou Dávkou – tedy nejmenší dávka, která bude mít požadovaný výsledek. It’s amazing, tomu rozumím!

Do podrobna, doslova na vlastním těle, se nimrá v řízení glukózy a inzulínu, používá k tomu různé glukometry a přesně poradí jaká jídla a kdy jíst, čemu se vyhnout. Poradí jak na nízkosacharidovou dietu, jak předejít nárůstu tuku když se „odvážete“. Sakra to je ono! Nejsme stroje, občas holt ujedeme, nic se neděje a nějak bude! To je řeč!

Velká část knihy je věnována i posilování. S podrobnými rozpisy. Stejně tak i běhu – to když hodláte za dvanáct týdnů natrénovat na maraton.

Tu část s patnáctiminutovým orgasmem beru jako vtip. A víte co? Podle ohlasů od žen na toto téma v legraci nadneseném, věřím, že u nich budeme mít úspěch a určitě nalezneme odbornou dobrovolnici svolnou podstoupit test…

Abych to shrnul

Kniha Čtyřhodinové tělo se snaží změnu stravovacích a pohybových návyků prezentovat jako přijemnou radostnou  povznášející záležitost. Čímž se tyto aktivity opravdu mohu stát! Změna totiž nikdy nebude účinná, pokud nepůjde zevnitř, z vás. Vy musíte chtít. Vás to musí bavit. Vy se musíte chtít změnit. A strašením toho nikdo mnoho nedokáže.

Já se z kraje tohoto roku vyfotil mobilem jen tak ve spodním prádle (a dobře tu fotku schoval) a začal cvičit. A začal jinak jíst. Chci vidět změnu, až se výročím před letními prázdninami.

A že svou postavu máme v genech? Ale co mi to vykládáte. To je jen rodinná systemika! Utečte z návyků, které vás učili vaši rodiče a řiďte se vlastním rozumem a čtěte u toho rozumné knihy jako je třeba tato.

Já taky bojuji. Mí rodiče jsou velmi roztrpčeni, že najednou při návštěvě nechci žádné jídlo, sladkosti ani pivo. Vím, oni to berou jako vyjádření lásky. To že mě pohostí. Ale sestup ze 117,4, na 114,5 za 14 dní mluví za své.

Čerpejte z knih, inspirujte se a za dobře míněnými zkušenostmi se někdy zastavte za mnou na www.gtdvpraxi.cz. O čem píšu, to zkouším před sepsáním článků sám na sobě.