GTD jako žrout času?

Weekly review

U metodiky GTD je snadné na první pohled najít velkého „žrouta času“, je jím weekly review (dále jen WR). To by mělo být prováděno 1x týdně (lze však i častěji). Hodně lidí si neosvojilo rutinu pravidelně revidovat své úkoly, proto se může zdát, že jde o žrout času, doplněk nebo dokonce zbytečnost.

Mně osobně WR zabere 0,5–2 hodiny týdně (dle aktuálního zatížení). Pokud patříte mezi uživatele metodiky GTD a WR praktikujete, sami mi dáte za pravdu, že posouvá time-management na level 2. Mě osobně WR vždy nakopne dopředu, protože určením dalších kroků u projektů se namotivuji a cítím, že se splnění projektu blíží.

Projektové plánování

Projektové plánování jako jednu z fází GTD mám osobně velice rád. Mám totiž rád brainstorming při promýšlení, co všechno bude v rámci projektu potřeba. Baví mě  také organizovat projekty v kalendáři a plánovat je do budoucna.

Inbox, plnění vs zpracování

Nevím, jestli jsem schopen přesně určit dobu za den/týden, kterou trávím plněním inboxu a jeho zpracováním. Jako svůj primární inbox používám Moleskine zápisník a při zpracování zapsaných položek přepisuji úkoly do myšlenkové mapy v počítači.

Další inboxy jako email, RSS čtečka apod. mi berou nepoměrně více času. Snažím se proto nepodléhat pokušení a nečíst RSS a email pořád, ale v pravidelných intervalech (x-krát denně).

Četba knih, články, Twitter a další

Já osobně do self-managementu zahrnuji (kromě time-managementu) i rozvoj osobnosti, tedy například čtení (motivačních) knih, zajímavých článků, zpráv na Twitteru nebo třeba sportování. Když nad tím tak přemýšlím, tak asi nejvíce čtu Twitter a odtud čerpám zajímavé odkazy. Pokud tedy nepočítám své RSS, které se každým dnem plní novými články. Twitter čtu hlavně na mobilu při cestách MHD, popřípadě o víkendu na počítači či tabletu.

Knihy a články čtu převážně doma, v klidu na tabletu nebo notebooku. Odhadem týdně strávím čtením tak 4-8 hodin.

Co je málo a co je moc?

Sám přemýšlím, kde je ta hranice „správného kompromisu“ mezi správou svého času a rozvojem osobnosti vs samotné práci a relaxu. Ze své zkušenosti mohu říct, že jsem si prošel fázemi „přeoptimalizovaného GTD systému“ i „odfláknutého GTD“. Oba mají něco do sebe, každý z nich vyhovuje někomu jinému.

Já jsem došel do stavu, kdy se adaptivně přizpůsobuji zátěži a vlastnímu mentálnímu rozpoložení. Když jsem pod větším stresem, striktněji dodržuji zásady projektového plánování, dalších kroků, časových odhadů práce apod. Ve volnějším režimu si spíše sám se sebou hraji a zkouším nové věci.

Jsem přesvědčen o tom, že by si měl každý najít tu svou cestu (i já jsem ji hledal). Někdo je prostě perfekcionista a vše chce mít tip ťop. Druhý zase chce jen neztrácet povědomí o důležitých termínech a úkolech. Každému sedí něco a je hloupost dávat všeobecné rady a říkat co je správně.

Co bych vám ale chtěl sdělit je – zamyslete se nad vlastním systémem a stavem. Je pro vás současný stav vyhovující? Stále vám utíkají věci a důležité termíny? Trávíte příliš mnoho času správou času namísto samotné práce?

Vladimír Dědek

Odstavec z úvodní kapitoly nové knihy od amerického spisovatele a bloggera Leo Babauty, kterou do češtiny přeložil a vydal Pavel Říha, jsem si jako úvod mé, řekněme recenze, vybral záměrně. A hned ze dvou důvodů.

• Důvod první: líbí se mi – myslím, že je velmi dobře napsaný (přeložený). Četl jsem ho pořád a pořád, a líbí se mi stále víc.
• Ten druhý důvod, z hlediska knihy podstatnější, je, že na těchto několika řádcích Babauta vlastně vysvětlil, co je předmětem jeho nového díla. Představy promítnuté do reálného života.

Kdo z nás by nechtěl žít život bez starostí. Kdo z nás by se nechtěl ráno probudit s pocitem, že nás čeká úžasný den, bez výčitek a obav, naplněný štěstím a radostí. Den bez minulosti.

Jak naši představu naplnit? Jak se zbavit výčitek z minulosti i strachu z budoucnosti? Jak se stát vodou plynoucí chaosem? Jak žít přítomností?

Na to nám Leo Babauta odpoví se stručností jemu vlastní, a to ve 32 mikro-kapitolách. Musím upřímně přiznat, že po prvním přečtení knihy jsem byl trochu zmatený. Tápal jsem. I když Život bez starostí nebyla první Babautova kniha, kterou mi život nastavil do cesty, poprvé mě při čtení jeho textů napadala spousta otázek, na které jsem těžko hledal odpovědi.

Pochopil jsem, že text je pro mě v některých místech možná až extrémní. Nutí mě zamyslet se nad samou podstatou bytí, nad samou podstatou sebe sama. Nutí mě pohlédnout za hranice komfortní zóny mého života. Tam, kam je tak těžké pro mnohé z nás zaměřit svůj zrak.

Starost o bezstarostnost

Do života mi přibyla další starost, pomyslel jsem si. Starost o to, jak žít život bez starostí. Ta představa je přeci tak příjemná. Proč tak nežiji? Jak může někdo takto žít?

Leo Babauta život bez starostí žije. Alespoň to popisuje ve své knize. Nabízí možnosti, myšlenky i postupy. Vysvětluje, kde se naše starosti rodí, jak vznikají a proč. A proč je naprostá většina z nich jen zbytečným plýtváním energie, která ostatním nepomáhá a nás omezuje.

Po přečtení citovaného odstavce z úvodu Babautovy knihy by se mohlo zdát, že autor napsal další zaručený návod pro upracované manažery dnešní doby, novou berličku pro vyhořelé pracanty kapitalismu. Ale Babauta není spisovatel pro manažery. Je spisovatel pro všechny, kteří cítí, že dnešní „komfort“ našich „komfortních zón“ už přestává být komfortní. Nabízí alternativu. Nenutí nás takto žít. Ptá se, proč žijeme tak, jak žijeme.

Snílek nebo ukazatel správné cesty?

Každý, kdo již některou s Babautových knih četl, ví, že Babauta je duší minimalista. Možná extrémní minimalista. Kniha Život bez starostí je proto logicky rovněž o minimalismu, zejména duševním. Někteří Leo Babautu, což i sám ve své knize přiznává, považují za pokrytce, blázna, snílka. Ruku na srdce, komu by se chtělo věřit, že to, co ve svých dílech světu nabízí, opravdu žije. Není mým přáním ani úkolem to zjistit. Není mým přáním ani úkolem žít jako Babauta. Nemusím, a i tak činím, souhlasit se vším, co napíše, prosazuje, nebo žije. A troufám si tvrdit, že takto to i Babauta chce. Klade otázky. Nabízí odpovědi.

Jak sám v jedné z kapitol Babauta říká: „Ignorovat to, co vás dělá nešťastné či frustrované, není smrtelný hřích.“

Síla žít bez pocitu kontroly

Kniha je o schopnosti naplánovat si neplánovat. O dovednosti žít život bez cílů, bez přehnaných očekávání, bez falešného pocitu kontroly sebe sama i ostatních. Analyzuje rozsah našich potřeb a dělí je na ty, které opravdu potřebujeme, a ty, které jsme si sami vymysleli.

Podobně jako při čtení předešlých Babautových knih, měl jsem i u prvního čtení Života bez starostí pocit, jako by si některé části protiřečily. Jako by vznikaly odpovědi jenom proto, aby mohly vzniknout otázky. Možná je to dáno stručností a dynamikou textu.

Babauta nestaví své myšlenky do pozice zaručených dogmat, která, pokud budeme dodržovat, dovedou nás k tíženému životu bez starostí. Sám přiznává, že se svými myšlenkami experimentuje. Někdy je nedodrží, změní.

Myslím, že i když není člověk takový minimalista, může v knize najít některé zajímavé myšlenky, které lze začít okamžitě prakticky uplatňovat. I já jsem si pár takových poznamenal a hodlám je co nejdříve uvést v (svůj) život.

Alespoň se zastavit

Kniha představuje jednoduchý a stručný návod na to, jak se nad svým životem, u něhož cítíme, že s ním není něco v pořádku, zamyslet. Návod na to, jak nechat probudit některé části naší přirozenosti, za ty roky trochu potlačené našimi nesplněnými cíli, nenaplněnými očekáváními a vymyšlenými potřebami.

Je to pár dobře míněných rad pro ty z nás, kteří věří, že pokud budou plánovat, Boha tím nerozesmějí.

Nedokáži si představit, jak by vypadal můj život, pokud bych dokázal žít jako Babauta. Nedokáži si přestavit ani svět, ve kterém by všichni žili Babautův příběh. Nedokážu to. A je mi to, stejně jako Leo Babautovi, který se tím ve své knize též netají, jedno. Můj život by neměl být Babautův. Měl by být můj.

Není to ale důvod, abych si knihami, jako například Život bez starostí, Soustředění nebo Zen a hotovo, nerozšiřoval své obzory, neotvíral další dveře. Není to pro mne důvod, abych se někdy na svůj život nepodíval jeho očima. Není to pro mne důvod, abych se nezastavil, nedýchal a nepřemýšlel.

(Více informací o knize najdete na zenhabits.cz)

Josef Jasanský

01: Zvolte si téma, které bude rozvíjet vaše silné stránky a bavilo by vás, i kdyby to nebyla diplomka.

02: Formulujte cíl/smysl vaší diplomky v jedné jednoduché větě. Napište si ji. Vtiskněte si ji do hlavy.

03: Pište práci, jako byste ji adresovali konkrétním osobám. S představou čtenářů vám to půjde lépe a výsledek bude čtivější.

04: Pokud si můžete vybrat vedoucího práce, nechť je to ten, s kým vás bude bavit pracovat a zároveň pro vás bude autoritou.

05: Co nejdříve si sestavte plán. Čím dříve si uvědomíte, že času je málo, tím lépe.

06: Při plánování počítejte s časem na dolaďování detailů, formátování, kontrolování ostatními, tisk a dejte si tam REZERVU.

07: Sepište si 5 důvodů, co vám práce na diplomce přinese.

08: Sepište si dalších 5 důvodů, co vám práce na diplomce přinese.  Je to snadné, nebo to bolí?

09: Hledejte cesty, jak vám diplomka pomůže v dalších projektech nebo oblastech. A naopak. Zabíjejte dvě mouchy jednou ranou.

10: Vytvořte si rámcovou osnovu a postupně stukturu prohlubujte. Např. pomocí myšlenkových map.

11: Jak naplnit cíle práce? Myslete out of the box. Tedy pokud chcete, aby vaše práce byla hodně jiná než všechny ostatní.

12: Při práci s literaturou používejte různé způsoby čtení, přečtěte si o tom v knize o rychločtení.

13: Odkazy do knih: Představte si, že každá str. je rozdělena odshora na 6 částí (A-F). Např. 65B = cca druhá šestina str. 65. Více v knize Jak efektivně studovat a pracovat s informacemi od N. B. Kahn).

14: Sdílejte své plány a závazky s ostatními (rodina, sociální sítě). Hrozba veřejného ztrapňování může být dobrý bič.

15: Naučte se psát všema deseti. Čím dříve, tím lépe (jednou se naučíte a pak z toho už budete jen těžit).

16: Zasekli jste se při psaní? Zkuste psát chvíli s vypnutým monitorem. (via psychologie.cz)

17: Zjistěte, na čem konzultantovi nejvíce záleží. Naplnění cílů, originalita, logická struktura, pravopis, citování, rozsah?

18: Průběžné zálohujte (vícenásobně).

19: Mějte jasno, komu a jak vaše práce ve finále pomůže.

20: Na úvodu a závěru si dejte záležet více, než je zvykem. Úvod = první dojem; závěrečným shrnutím svou práci prodáváte.

21: Koho nového díky diplomce poznáte? S kým se seznámíte?

22: Zanechte psaní vždy v takové fázi, aby bylo pokračování co nejjednodušší (co nejpříjemnější, s nejméně překážkami).

23: Už jste přemýšleli, jak by šlo na vašich výstupech vydělat?

24: Nevynalézejte trakař. Udělejte si pořádnou rešerši a stavte na ramenech svých předchůdců.

25: Poznamenávejte si myšlenky, které vás napadnou mimo počítač – do mobilu, tabletu nebozápisníku.

26: Hlavně někde začnete. Nevadí, že ten text bude teď hrozný, pak to vylepšíte.

27: Zjistěte si, jak si knížky z vaší knihovny půjčit na delší dobu. Ať se jich pak nemusíte zbavit v nejméně vhodnou dobu.

28: Připravte si prostředí, literaturu a další věci potřebné pro psaní den předem.

29: Získejte zpětnou vazbu na záměr/strukturu/koncept/draft od dalších osob (spolužáci, odborníci).

30: Zjistěte, do jakých soutěží (školních, celorepublikových) můžete své dílo přihlásit.

31: Pokud poprosíte o uklízení rodinu/spolubydlící, budete mít o jednu možnost úniku od psaní méně.

32: Pokud diplomku napíšete v Comic Sans, možná bude slavná, tam ale výhody končí.

33: Chcete se obohatit nápady druhých? Zkuste techniku 90 vteřin navíc od V. F. Birkenbihl (kniha Nebojte se myslet hlavou).

34: Někomu vyhovuje pro psaní práce změnit prostředí. Zkuste to.

35: Při psaní eliminujte rušiče (lidi i věci), zkuste jít i offline.

36: Snědli byste slona? Ano – sousto po soustu. Totéž platí pro diplomku, naporcujte ji na malá sousta.

37: Klasické textové editory vás ruší? Zkuste alternativu. (díky @renenekuda)

38: Zajistěte, aby bylo rozumět pojmům a zkratkám. #slovnik

39: Jak správně citovat? Prohlédněte si prezentaci od @nofreeusernames.

40: Jak ocitovat tweet? (via @mmister)

Téměř každý den jsem svědkem toho, jak lidé reagují (byť jen ztrátou pozornosti) na příchozí mail, když se jim objeví upozornění na ploše. Nebo očekávají okamžitou reakci na mail, který před chvílí odeslali. Základní zásada pro produktivní práci v Microsoft Outlook tedy zní:

Vypněte upozornění o nové doručené poště!

Upozornění vypnete, tak, že kliknete na malou šipku přímo v okénku upozornění a zvolíte Zakázat upozornění nové pošty na ploše. Viz obrázek:

Pokud zrovna žádná nová zpráva nepřichází, můžete kliknout pravým tlačítkem na ikonku Outlooku v oznamovací oblasti (vpravo dole vedle hodin) a objeví se nabídka, která vypnutí upozornění obsahuje také:

Další možnosti nastavení upozornění

V Outlooku 2010 jsou možnosti všech upozornění v možnostech nastavení. Klikněte na oranžovou záložku Soubor a vyberte Možnosti.

V dialogovém okně najděte záložku Pošta a položku Doručené zprávy. Tam můžete způsoby upozornění vypnout či znovu zapnout nebo upravit. Doporučuju vypnout i zobrazování malé obálky v systémové oblasti vedle hodin a upozornění zvukem. Viz zatrhávací pole:

O nové poště tedy nebudete informováni na ploše a můžete se lépe soustředit na práci. Osobně se mi to velmi osvědčilo. Vadí mi, když třeba s kolegou nebo se zákazníkem něco na počítači řeším a po příchodu nové zprávy (zobrazení upozornění) vnímám okamžitou ztrátu koncentrace díky náhledu na obsah nové zprávy.

Co když někdy upozornění potřebuji?

Přesto můžou být situace, kdy o zprávách od konkrétní osoby nebo s konkrétním obsahem informováni být prostě musíte (objednávky, alarmy, zprávy od šéfa). Jak udělat pravidlo pro tyto zprávy?

Například:

• přijímáte objednávky, které vyžadují okamžitou reakci,
• máte na starosti dohled nějakého systému a zprávy o poruše chodí emailem,
• pracujete na důležitém projektu a čekáte urgentní zprávy z určité domény,
• váš šéf si plete email s instant messengerem či ICQ a vyžaduje odpovědi v reálném čase.

Řešením je:

• pro určité zprávy vytvořit pravidlo pro upozornění
• vypnout upozornění pro všechny ostatní zprávy.

Vytvoření pravidla

Označte zprávu, která vyhovuje zamýšleným podmínkám pro pravidlo a kliknutím pravým tlačítkem myši vyberzte z místní nabídky volbu Pravidla / Vytvořit pravidlo…

V dialogovém okně upravte podmínky (například Předmět: Objednávka) a klikněte na tlačítko Upřesnit nastavení:

Klikněte na tlačítko Další.

Na stránce Co chcete se zprávou provést? zaškrtněte volbu zobrazit upozornění na ploše a klikněte na tlačítko Dokončit.

Mějte na vědomí, že toto pravidlo funguje jen na tomto počítači a pouze při spuštěném Outlooku. Klikněte na Ok.

Od tohoto okamžiku se upozornění na ploše zobrazí pouze pro zprávy s předmětem „Objednávka“. Na jiné zprávy upozorněni nebudete. Pravidel můžete vytvořit více, každé pro jiné podmínky.

Zdroj: outlook.mitvsehotovo.cz – blog, který přináší krátké tipy pro Outlook.

Jarda Luhan alias Volt.cz

V rámci mého workflow však došlo před měsícem ke změně nástroje. Koupí nového iPadu jsem se rozhodl vyzkoušet, zda bych k procesu plánování mohl využít místo papírového diáře pouze „stroj“. Bylo to obtížné rozhodování, neboť pro to či ono řešení hovoří nejedna (ne)výhoda. Kvůli své cestě dospět do stavu, kdy budu pracovat jen s velmi omezeným počtem nástrojů, rozhodl jsem se pro zkušební měsíc s elektronickým plánováním.

Práce výhradně jen s GTD aplikací mi nevyhovovala. Byť OmniFocus má ve svých iOS aplikacích funkci Forecast, dostatečná perspektiva nad tím, co kdy dělám, kde jsem, mi scházela. Proto diář. Na straně druhé – své zvyklosti z FranklinCovey diáře lze překlopit i do „obyčejného“ elektronického kalednáře. iCalu, Outlooku nebo Google…

Nyní v bodech, jak elektronický kalednář využívám.

I. část – Měsíční plánování

Žádná z tradičních aplikací bohužel nenabízí obdobu seznamu Master Tasks, kde bych si vypsal, co bych v rámci měsíce chtěl udělat/přečíst/zhlédnout/naučit se. Zatím to řeším myšlenkovou mapou. Z centrálního tématu (název měsíce) jdou hlavní větve, které nesou název mých rolí – a to včetně tzv. ostření pily. U každé role si poznačím to nejdůležitější, co bych v rámci ní chtěl v daný měsíc udělat.
/pozn.: Přemýšlím, zda si tuto mapu nepřetvořit do větší perspektivy, a to jednoho roku. U každé role by pak byly větve–měsíce. Výhodu vidím k lepšímu vybalancování rovnováhy mezi rolemi, rozumnější odhad, co si mohu dovolit, ve výsledku tedy klidnější život./
Pochopitelně, že již při měsíčním plánování nahlížím do GTD systému – abych viděl, které z projektů jsou aktuální a které budou.

Při měsíčním plánování ale otevírám také kalendář. Vzhledem k různým „závazkům“ a k dlouhodobější představě, kdy mám výuky, kdy jsem v jakém městě, zaznačím tyto již známé údaje k jednotlivým dnům. Vytvořil jsem si speciální kalendář „Město„, událost má celodenní trvání, rozeznám ji tak graficky od úkolů/schůzek.
V rámci této fáze ale položím do kalendáře i tzv. velké kameny. Opírám se o myšlenkovou mapu a na základě rozumu i intuice připojuji k některým dnům role, jež jim budou vévodit. (Vytvořil jsem si kalendář „Role“ a jde také v hanýtrce Google kalendáře o „celodenní událost“.)

II. část – Týdenní plánování

V závěru každého týdne si nejprve otevřu mapu, podívám se na směřování v rámci měsíce, mohu aktualizovat velké kameny, které jsem si při měsíčním plánování vložil ke konkrétním dnům.
Záložku týdenní kompas z FranklinCovey diáře jsem nahradil vytvořením kalendáře „Pila„. Při týdenním plánování vytvořím „velkou událost“ roztaženou na všech sedm dní. V této události vypíši knihy, které chci číst, filmy, které potřebuji zhlédnout, případně jiné velké kameny z dalších rovin (fyzická, duchovní, sociální). Mám je během týdne neustále na očích.
Snažím se o to, aby ke každému dni byla připsána jedna dvě role, přičemž mohu kdykoliv sledovat, zda jsou v rovnováze v rámci celého měsíce, nebo dokonce více měsíců.

Při týdenním plánování jsem ještě v užším spojení s GTD aplikací, neboť v závěru týdne provádím i weekly review. Mohu tak přesněji vybrat projekty, kterým se v daný týden budu věnovat. Protože na týdenní plánování kladu velký důraz, vypisuji i konkrétní úkoly, jež v rámci tohoto týdne budu chtít udělat. Jde však přednostně o tři nejdůležitější věci na jeden den (viz Babautovo ZTD). Pro úkoly jsem si vytvořil kalendář „Udělat“ a nepřisuzuji jim konkrétní čas (a trvání), nýbrž jde opět – stejně jako v případě Město, Role, Pila – o celodenní událost.

III. část – Denní plánování

V závěru každého dne se podívám na kalendář a jen doplním úkoly s důležitostí B a C, přičemž je mohu odlišit ještě i číslicí – např. B1, B2.
Samozřejmě, že ne vše jde tak, jak si člověk naplánuje – byť se snažím svůj prostor maximálně hlídat, a proto denní plánování slouží i jako čas ke korekci. Zatímco pro někoho představuje plánování nesmyslnou aktivitu či cestu k nesvobodě, mně naopak otevírá dveře k větší flexibilitě a hlavně k citelnější rovnováze mezi různými projekty a mezi prací a osobním životem/rozvojem.

Další poznámky k práci s elektronickým kalendářem

• Během dne hotové úkoly nemažu, neboť bych ztrácel přehled o tom, co jsem kdy udělal. Pouze změním kalendář – místo „Udělat“ na „Hotovo„.
• Vytvořil jsem si také kalendář „Poznámky„, jímž nahrazuji stranu Day Notes z papírového diáře. Nápady, především však poznatky z komunikací vkládám pod tímto kalendářem opět jako celodenní událost ke konkrétnímu dni. Při zadávání názvu poznámky se řídím stejným principem jako při zadávání úkolů – ještě před satmoným názvem je role, které se týká, případně i projekt. Protože to nástroj umožňuje, mohu detaily vepsat do popisu „události“. Buď vlastními slovy, nebo zkopíruji část z komunikace (e-mail, zpráva). Určitě nezapomínám zadat jméno člověka, kterého se poznámka týká. Výhoda je jasná – mohu kdykoli rychle vyhledávat podle projektů, rolí či lidí poznámky nebo úkoly.
• Velmi často využívám pro poznámky Evernote, a ty mohu pomocí jejich specifické URL adresy připojit k události v kalendáři. Při klepnutí na odkaz se spustí Evernote a poznámka (i s přílohami) otevře. Funguje to i na zařízeních s iOS.
• Výhradně s elektronickým plánováním funguji měsíc a jediná nevýhoda spočívá v absenci papíru – tedy pocitu, který mívám, když s papírem pracuji. Jinak se mi vše potřebné podařilo do obyčejného kalendáře přenést, mám to vždy po ruce, lze prohledávat, nebo nechat si zobrazovat jen některé kalendáře – např. pouze schůzky, nebo pouze úkoly apod.
• Samozřejmě i záleží na aplikaci, kterou využíváte. Pro mé potřeby při práci s počítačem bohatě stačí webové rozhraní Google kalendáře, pro iPhone/iPad využívám skvělou aplikaci Calendars, protože umí nejefektivněji pracovat s prostorem a přehledně zobrazovat celodenní události a ty termínované.

Víš, že průměrný netrénovaný čtenář čte rychllostí 125 – 225 slov za minutu? Čísla se samozřejmě v různých knihách rozcházejí, ale průměr je stále stejný. Při pravidelném tréninku lze dosáhnout rychlosti až 500 slov za minutu. Tomuto málokdo věří, neboť má každý strach, že pak nebude text dostatečně vnímat. Toho ale není třeba se bát, zatím je prokázáno, že porozumění naopak stoupá s trénovanou (!) rychlostí.

Konec teorie, začněme praxí. Co se týká této metody, musím říci, že se ji nelze naučit hned jako např. mentální mapy. To mnoho lidí odradí. Tato technika si vyžaduje trochu vůle… Naším cílem bude naučit se udržet koncentraci nad textem (neodbíhat myšlenkami, neodbíhat od knihy atd.), rozšířit si zrakové pole a trénovat rychlejší čtení.

Koncentrace

Na úvod něco ke koncentraci. Je třeba si koncentraci trénovat. Čím více má člověk tendence odbíhat od textu myšlenkami jinam, tím více ho text nebaví, ztrácí čas a hlavně klesá porozumění textu. Koncentraci je dobré cvičit na nějaké rutinní činnosti (a přemyšlení nad ni) nebo na soustředění se na jeden předmět. Např. zkus pozorovat 3 minuty věc ležící na tvém stole. Zkus o ní přemýšlet, klaď si kolem ní otázky (z čeho je vyrobená, z čeho by mohla být vyrobená jinak, jak ji lze různě využít, sleduj tvar, příp chuť, pach, přemýšlej prostě nad čímkoliv, co s věcí souvisí). Toto zkoušej kdykoliv, když budeš mít čas (ve vlaku, při obědové pauze, na procházce, večer před spaním…). Určitě se koncentrace zlepší.

Motivace a zlo/návyky

Aby text více bavil, je třeba se umět namotivovat (což musí každý vědět sám, co ho motivuje). Pomůže odpovědět si na otázky typu „v čem mi pomůže, že to budu znát“, „co je cílem textu a co je mým cílem“, „co již znám“, „co potřebuji znát“ (je to celá kniha nebo část) a další otázky. Také je třeba umět s textem lépe pracovat. Jde o to, že je vážně nuda text jenom bezmyšlenkovitě číst. Je třeba být aktivní čtenář. Dobrý čtenář je aktivní u jakéhokoli textu. I u toho, jehož obsah ho příliš nezajímá. Aktivní čtenáři kladou autorovi otázky, na které rychle v textu nalézají odpovědi. Nadšeně souhlasí nebo se přou, pokud se s autorem názorově rozchází. Pokud odpověď nedostanou, rychle zjistí, že se mají podívat po jiné knize. Čtení odborného textu může být taková konzultace či polemika s autorem. Špatný čtenář je pasivní čtenář, který čeká, že text ho začne sám nečím bavit (klesá motivace, užitek…).

Existuje plno dalších špatných návyků. Koukni na některé z nich v pravém sloupečku. V levém nalezneš návyky dobré.

Začínáme

A nyní něco přímo ke čtení. Dříve, než začneš knihu číst, udělej si přehled. Ten je důležitý, neboť díky němu zjistíš, jak moc je kniha pro tebe důležitá, co z knihy musíš přečíst, příp. zjistíš, že kniha je vlastně nepotřebná, neboť existuje jiná lepší nebo informace již znáš.

Sleduj tyto části knihy:

Nejvíce důležitý je samozřejmě obsah a shrnutí, které ti řekne většinu informací.

Než začneš trénovat rychlé čtení, je důležité vědět, že existuje několik metod a je důležité (!), abys dokázala střídat rychlosti čtení dle textu. Některý text je důležité číst pomaleji, některý stačí proletět, některý přečíst rychle, ale přesto s porozuměním. To souvisí nejen se žánrem a stylem psaní, ale i tematikou. Pravděpodobně to poznáš sama, kdy použít co. Jde spíš o to uvědomit si důležitost střídání.

A jak trénovat rychlé čtení?

Nejlepší by bylo, kdy by sis půjčila některou z knih Davida Grubera o rychločtení či šetření časem. Jsou tam texty k trénování techniky a texty k měření rychlosti čtení. Takový text najdeš i na jeho stránkách. Než si však knihu půjčíš, můžeš zkusit pár jednoduchých metod.

1. Nesnaž se umisťovat zrak na každé slovo, které čteš, obvykle (pokud to nejsou dlouhá slova) ti jeden pohled stačí k přečtení dvou a více slov (dle jejich délky a tréningu).
2. Trénuj zrakové rozpětí. Takových cvičení je v knize D. Grubera plno, ale lze si taková cvičení připravit i sama.
   Příkladem je několik písmenek či slov vedle sebe, kdy nebudeš číst jednotlivě, ale budeš fixovat oko na jednom místě a snažit se vidět i okolí. Velmi efektivní je si takový řádek zakrýt, vždy si jej odkrýt na čtvrtinu sekundy a ihned zakrýt. Poté si zkusit napsat, jestli jsi přečetla vše dobře.
   Malá ukázka:agfd 
   rsfg
   pelt
   mkte
   xvut
   lijyPoté samozřejmě následuje sloupec s více písmenky, slova mohou časem dávat i smysl. Exitují např. tzv. pyramidy, kde jeden řádek je dobré přečíst na co nejmenší počet fixací (zastavení oka pro přečtění textu).
3. Udržuj zrak spíše na vrchní polovině slova. Nejlépe to uvidíš z obrázků.

Sama vidíš, že ze spodní části lze jen těžko rozeznat, o jaké slovo se jedná. Zcela naopak tomu je u vrchní části. Soustřeďuj tam tedy svůj zrak.

Rad je ještě plno, opět je lze najít třeba na stránkách. Záleží, kolik času tomuto tréningu můžeš věnovat, ale pokud minimálně každý večer před spaním 10 minut budeš trénovat, čtení se zlepší.

Olga Biernátová, článek byl převzat s laskavým svolením autorky z webu Studuj kreativně

P.S.: A připravila jsem pro tebe vše důležité také jako infografiku, v plném rozlišení si ji můžeš stáhnout odtud.

Sprintovat nelze pořád

Odjakživa jsem byl velký pracant a dříč, pokud jsem si dokázal vytvořit silný motivační faktor. Poslední měsíce jsem však ve stavu, kdy škole, práci a dalším projektům věnuji velké úsilí na úkor osobního života, přítelkyně a rodině.

Díky svému přístupu k práci a k životu patřím mezi ty efektivněji pracující, takže se má práce může jevit jako sprint. To pak nabádá k zadávání si více a více zátěže na záda.

Vůl, který má nejvíce síly, dostává nejvíce naloženo.

Dosáhl jsem ale pomyslné zarážky a hranice, přes kterou (alespoň nyní) nechci přejít. Proto jsem se zastavil a řekl si: „Proč to dělám? Proč se ženu za další a další prací a dalšími projekty?„. Důvody byly a jsou jasné – práce na zajímavých projektech mne bavila a doufám, že bude i v budoucnu. Co se ale teď změnilo?

Jasně jsem si určil priority

Minulý týden o víkendu jsem si jednoduše sedl k počítači a sepsal si top 6 priorit do myšlenkové mapy. Zamyšlení jsem provedl svědomitě, protože tomuto kroku přikládám velkou váhu. Po dokončení jsem si mapu vytiskl a umístil na místo, kde ho uvidím minimálně 2x denně v důležité okamžiky dne – do koupelny.

Proč právě zde? Ráno, když vstanu a odcházím do práce nebo do školy, čistím si zuby. Když si je čistím, mám tendence něco dělat, nějak zaměstnat mozek. Nabízí se tedy vhodný okamžik k tomu, abych zaměřil svou pozornost na mé priority a „vryl si je do sítnice“. Ten samý postup se opakuje večer, když jdu spát.

Tato denní procedura má za cíl následující:

Hledám work-life balance

Abych mohl najít ten hledaný konsenzus, mezi pracovním životem a rodinou, je potřeba být k sobě upřímný. Myslím to tak, abych byl schopný to, co říkám, převádět na činy. Pokud tady budu něco psát a ve skutečnosti jednat úplně jinak tak to k ničemu nebude. Proto je teď další krok jasný – priority, které jsem si nadefinoval, chci dodržovat a jim přizpůsobovat své jednání.

S tím také souvisí další věc – musím začít od sebe a nespoléhat na ostatní. Dokud se nechám ostatními nechat pracovně vytěžovat, je jasné, že na ostatní věci nebudu mít potřebný prostor. Proto začínám čím dál více přikládat (u mě nepopulárnímu) slovu ne. Ideální stav je jasný – nechci být řízen, chci si určovat svůj vlastní směr sám. Tady si myslím, že se mi daří využívat metodiku GTD k dobrému plánování a revidování projektů/úkolů. Věřím, že v kombinaci jasně daných priorit se metodika GTD perfektně hodí k tomuto mému cíli.

Na TEDu ve videu o životní rovnováze mezi prací a osobním životě zazněla myšlenku, kterou bych rád zdůraznil – není potřeba se změnit od základů, stačí změnit drobnosti. Ze dne na den se změnit nelze, ale jde začít u drobností – třeba začít snídat s rodinou doma, v klidu, bez potřeby být v práci první.

Vladimír Dědek

Následující seznam rad neberte pouze jako přímý boj s nastalou prokrastinací, ale také jako prevenci.

Ochránit vás tedy může, když…

1. vstanete a chvíli se budete hýbat

Chápu, že někdy je člověk pohlcen do práce natolik, až mu čas tiká zcela v jiném rytmu. Prosedí několik hodin. Mluvíme sice o chvílích, kdy se prokrastinací nebojuje, pravidelné rozpohybování těla však předchází budoucí lenosti. Nehledě na to, že je to i zdravější. Pokud se dostanete do situace, kdy nejste pohlceni, nýbrž opravdu otálíte, uplatněte totéž – a klidně také změňte pokoj, místo, nebo alespoň polohu. Osvědčilo se mi střídat sezení se stáním.

2. si nastavíte upozornění

Jste-li opravdu nezodpovědní, třeba na vás bude platit „budíček“. Připomenutí, že už byste se přeci jen měli rozhoupat a začít něco dělat. Nemám s tím zkušenosti, upřímně pochybuji, že by tato rada fungovala. Spíše se obávám rostoucí nenávisti vůči „budíku“…

3. budete mít kamaráda pro motivaci

Dobrý kamarád může skvěle fungovat jako hlídací pes, aniž by na nás musel nutně vrčet. Mně osobně pomáhá má vlastní žena – a to aniž by mě do něčeho nutila. Zkrátka se jí chci pochlubit, že už „mám hotovo!“, proto v její přítomnosti o poznání méně prokrastinuji, než když jsem sám.

4. budete mít kamarády, kteří o vás ví

Kamarádů můžeme mít více, klidně celou velkou komunitu, s níž budeme své potíže s prokrastinací řešit. Na sociálních sítích, na blogu, klidně formou online deníčku. V některých ohledech jsem k takovému kroku sáhl, uvažuji například v případě své neschopnosti brousit jazykové schopnosti nebo zdravý životní styl. V sílu tohoto tipu rozhodně věřím.

5. budete tvořit každý den

Jde-li o tvůrčí proces – například psaní diplomové práce – rozhodně se vyplatí si navyknout každým dnem něco málo kreativního utrousit. Pár postřehů, poznámek z knih, drobný, drouboučký brainstorming… Mozek (a hlavně vy sami) si zvyknete, že každý den je normálně kreativně myslet a pracovat.

6. vstanete brzy ráno

No ano, rada, která rozbublá krev mnoha čtenářům. Zvláště mládí v rozkvětu nemá potřebu odložit své tělo z postele dříve než s příchodem hřejivého poledne. Býval jsem také noční sovou, ale jakmile jsem poznal přednosti brzkého rána, neměnil bych již. Probouzíte se současně s krajinou. Žijete za slunečního svitu, nikoliv ve tmě a při umělém osvětlení. Ještě než přijde čas obědu, můžete mít velký kus práce za sebou, a pak má den naprosto jiné barvy.

7. ulehnete brzy do postele

A pochopitelně s brzkým vstáváním souvisí také časné uléhání. Jestliže otevírám oči zhruba v pět ráno, do desáté večer bych se měl přikrýt a oči zavřít.

8. budete uklízet průběžně

Pamatuji se, jak jsme na vysokoškolských kolejích vypulírovali dva pokoje, chodbičku i toaletu (a ještě se šli ostříhat), jen abychom nemuseli dělat na diplomce. Pokud si však budete svůj pořádek a čistotu kolem sebe (a na sobě) hlídat průběžně, k takovým únikům nebudou důvody. Navíc lze patnáctiminutový úklid spojit s prokrvením během práce. Dva v jednom, no neberte to.

9. se zbavíte televize

Zbavil jsem se jí, není co řešit. Snad jen čas od času spustím nějaký pořad z online archivu. Rozhodně si nedokáži představit zápasení s leností, když by na mě svítila obrazovka v pokoji.

10. prostě začnete

Jednoduchá rada, těžká realizace. Přesto to funguje. Mám někdy tendenci si říkat „a teď už jako jdu na to!“, ale zůstává u repetic a skutek utek. Přestaňte si cokoliv říkat, nevyhlašujte v prázdném pokoji, že už se chystáte pracovat, zkrátka mlčky začněte.

11. mějte tzv. časové bloky

Ne vhodné pro každého. Mít vyhrazené jasné časové bloky v rámci každého dne. Kdy se bude dělat, kdy se bude odpočívat… Můžete mít pocit řízeného stroje, přesto má zkušenost je pozitivní, ačkoliv praktikuje jen čas od času. Výhoda spočívá i v tom, že i práce má své hranice, není neomezená, vidíte ty bloky pro relaxaci a budete se na ně těšit.

12. budete postupovat podle seznamu úkolů

Jen tak plout ve vzduchoprázdnu rozhodně nedoporučuji. Mějte alespoň aktuální denní úkoly někde vypsané, abyste věděli, kudy jít. A navíc – škrtáním hotových úkolů se vyplavují endorfíny, takže budete šťastnější než kdykoliv předtím!

13. budete mít systém

A co třeba rovnou mít i nějaký lepší systém? Podívejte se, co je metoda GTD, popřípadě ZTD, obě by vám mohly významně pomoci!

14. přestanete neustále kontrolovat e-mail

Elektronická pošta přece není tak životně nutná, aby dopisy ve schránce bez přečtení nevydržely alespoň dvě hodiny. Klasický dopis putuje dva dny a další dva odpověď na něj. Proč se tolik hnát? Neustálou kontrolou si tříštíte pozornost a neuděláte kvalitně ani naplánovanou práci, ani poštu.

15. zvítězíte nad sociálními sítěmi

Platí totéž co e-mailu, dokonce by se dalo říci, že sníženou kontrolou sítí si ublížíte ještě mnohem méně. Zkuste se na ně dívat pouze tehdy, máte-li přestávku, nebo v konkrétní vytyčený čas.

16. zapnete stopky

Naučte se udržovat koncentraci určitou dobu – využijte slavné techniky Pomodoro. Ta doporučuje pětadvacet minut koncentrace, následně pět minut přestávky – ji lze využít na odpočinek, pohyb, hygienu, komunikaci… Jakmile však spustíte odpočítávání, pracujte a netříštěte svoji pozornost na cokoliv jiného.

17. budete sledovat svůj čas

Existuje řada nástrojů, jimiž lze sledovat průběh práce – kolik času se čemu věnujete, o některých jsme zde již psali, o dalších ještě články chystáme. Já měřil svůj čas zhruba dva týdny bez přestání a získal cenná data – dovedla mě například k radikálnímu omezení času u pošty a moudřejšímu plánování.

18. využijete automatizací

Rada vhodná spíše pro trochu technologicky zdatné. Operační systémy umožňují ulehčit vám lecjakou činnost, vyplatí se chvíli věnovat nastavení. Totéž lze udělat při práci s poštou, využít automatických filtrů, oštítkování, odesílání pošty apod.

19. si vytvoříte seznam skladeb

Práci často odkládám tím, že procházím muziku a uvažuji, co bych si tak pustil. Většinou jde však skutečně o únik, nikoliv touhu najít nejvhodnější hudební podkres. Naučil jsem se využívat tzv. playlistů a také chytrých seznamů, které míchají hudbu podle interpretů, počtu přehrání, oblíbenosti, žánru… Ušetří to pak čas. Když si chci hudbu vychutnat (a tedy i pečlivě vybrat), stejně to nesouvisí s prací a pouhým podkresem.

20. identifikujete svůj strach

Možná je strach příliš silné slovo, obavy a blok se ale jistě hodí. Z jakého důvodu se nám do práce nechce? Pouze lenost, nebo je v tom zašitý nějaký čert? Rozhodně doporučuji raději čas věnovat hledání problému, než samotné prokrastinaci.

21. si uvědomíte, že dokonalost neexistuje

Dokonalost neexistuje v nikom a v ničem, pochopitelně ani my nejsme dokonalí. Proto si nelamte hlavu, že jste nesplnili svůj plán, že vše nejde tak lehce, jak jste mysleli. Každý den není posvícení a každý krok vpřed k cílové pásce je rozhodně důležitý a skvělý!

22. si pohlídáte svoji mysl

Myšlenky mají ve zvyku „utíkat“, bloumáme a jen tak tupě zíráme – ať už do stěn, na obrazovku, do monitoru. Máme pocit, že si čteme, ale stěží konzumujeme. To už je lepší skutečně odpočívat. Neztrácejme čas prázdným bloumáním, rozhodně ani diskuzemi s lidmi, kteří nám za to nestojí. Pečlivě si hlídejme, komu a čemu svůj čas a energii věnujeme.

23. si nastavíte denní cíle

Rada souvisí se seznamem úkolů, můžeme se však bavít přímo o cílech. Mít jeden cíl na den, alespoň jeden, k němuž bychom se rádi dostali. Mějme před sebou místo, kam je potřeba se dopravit. Zvláště, pracujete-li na projektu, který má svůj termín, určení takových dílčích cílů je z mého pohledu nezbytné.

Eliminujete stres.

24. nezapomenete na přestávky

Vracíme se k Pomodoru, vracíme se k odpočinku a pohybu. Rozhodně nezapomínejte na sebe. Na své zdraví a na svoji vitalitu. Bez přestávek nelze fungovat dlouhodobě. Ale pozor – snažte se je využít co nejlépe! (Viz rada 22)

25. využijete vhodných nástrojů

Když si jen zběžně projdete náš web, najdete řadu tipů na nástroje, které vám mohou být významně ku pomoci. Naučte se je používat. Ačkoliv máme internet a o něm se hovoří jako o metle koncentrace, současně dnešní doba a technologie umožňují být nebývale efektivní.

26. se budete bavit

Zpestřujte svůj den a život zábavou – čtěte knihy, sledujte filmy, bavte se s přáteli, bavte se sami se sebou. Radujte se. I z toho, co děláte. Mít radost představuje základní stavební kámen v boji proti prokrastinaci, respektive nechuti cokoliv dělat.

27. budete pracovat méně

Omezte svoji pracovní dobu. Mějte na každý den vyhrazený menší časový blok pro práci, nezapomínejte, že například z osmi hodin se pouze dvě třetiny reálně využijí. A to jsme ještě optimisté. Samozřejmě, že ideální by bylo, abychom využili maximum z vyblokovaného úseku, i k tomu mohou uvedené rady dopomoci.

28. bude mít každý váš den svůj klidný blok

Neplánujte práci tak, že vám zaplní takřka celý den. Stejně tak nedopusťte, aby se i bez plánu práce rozprostírala od rána až do večera. Mějte vymezený (nemalý) blok pro svůj klid a nabírání sil.

29. nepodlehnete

Nepodléhejte odevzdání, rezignaci, domnění, že už se nedokážete změnit, že prostě takoví a makoví jste. Každý z nás má svoji vůli a pokud chceme něco změnit, týká se to našeho okruhu vlivu (a to prokrastinace a boj s ní určitě ano), pak to také změnit můžeme.

Lukáš Gregor

Veriť si

Ako povedal William Faulkner:

“Nesnažte sa behať rýchlejšie a ďalej ako iný, nesnažte sa poraziť niekoho iného. V prvom rade sa snažte poraziť sám seba.”

Presne o tom to je. Zo začiatku má každý problém dosiahnúť malý cieľ, napríklad zabehnúť jeden kilometer. No a čo? Postupne zabehnete v kľude dva, päť aj desať kilometrov a budete schopný dosiahnúť to, čo chcete. Chce to len čas a trpezlivosť.

Naučil som sa stanoviť si cieľ a ísť za ním. Keď ho dosiahnem, určím si ďalší a ďalší. Každý má svoje limity, no jediný spôsob ako ich objaviť je ísť za ne.

Nevzdávať sa

Mnohokrát som začal behať, no nevládal som pokračovať. Jednoducho som nemohol. Postupom času som prišiel na to, že som nemohol preto, lebo so si myslel, že nemôžem.

Všetko je v hlave. Každý jeden krok, každý kilometer.

Ak nevládzu nohy tak sa dá bežať ďalej, ak to vzdá hlava, tak je koniec.

Nájsť motiváciu

Zo začiatku som mal problém motivovať sa, no verte mi, dá sa to. Každý funguje inak, inými spôsobmi sa dokáže motivovať, no najdôležitejšie je prísť na to, čo vás dokáže poháňať vpred.

Naučil som sa nenechať ovplyvňovať vecami, ktoré nemôžem zmeniť. Neexistuje totiž nič také ako nepriaznivé okolnosti.

Nezáleží na teplote a počasí. Existuje iba zlá príprava. Ak zlyháte v príprave, môžete sa pripraviť na to, že zlyháte. Zo začiatku to bude stáť nejakú námahu navyše, možno to bude trošku bolieť, no eufória po každom dosiahnutom cieli vás bude poháňať vpred.

Sústrediť sa na prítomnosť

Niekde som čítal, že:

Človek je schopný vnímať iba aktuálne 4 sekundy. Všetko pred nimi bola minulosť a všetko čo príde, bude budúcnosť.

Keď behám užívam si prítomnosť, vnímam realitu taká aká je, bez starostí o to, čo bude a stresu z toho, čo bolo. Sústredím sa na dýchanie, počúvam myšlienky, premýšľam a užívam si to.

Triediť myšlienky

Beh je ideálny nástroj na vyčistenie hlavy.

Keď behám tak som sám so sebou.

Mám čas zorganizovať si myšlienky, urobiť poriadok v hlave. Je to možno zvláštne, no po behu som vždy príjemne oddýchnutý a bez stresu. Popri každodennom zhone a všetkých povinnostiach je beh únikom z reality, ktorú raz za čas potrebuje každý človek.

Tento článok nie je len o behaní. Je o vytrvalosti a snahe niečo dosiahnúť. Všetko toto sa dá pozorovať naozaj všade. Je úplne jedno či beháte, plávate, bicyklujete alebo hráte squash, píšete alebo maľujete, zakladáte vlastnú firmu alebo hráte monopoly. Tieto jednoduché pravidlá platia pri každej tvorivej činnosti. Všade, kde je potrebná naša námaha a úsilie.

Celý náš život je behom na dlhú trať.

Frankie Stankovic, Twitter

Úkoly mi všechny spadají do jedné jediné schránky – do speciální GTD aplikace OmniFocus. Informace mají své místo v Evernote. S nápady a poznámkami to bude trošku pestřejší. Záleží totiž na tom, kde právě jsem a co dělám. A pochopitelně také na charakteru poznámek.

Diář – prostor pro poznámky

Pokud máte malý kapesní diář, patrně vám můj způsob bude zcela cizí. Já však vlastním diář větší a těžší než iPad, tařka vlastně i než samotný MacBook Air, za což jsem si vysloužil nejedno poklepání na čele. Výhodou vybraného diáře je, že každý den má dvě strany. Zatímco v levé plánuji denní úkoly/priority (o tom ale jindy), druhá mi slouží výhradně na poznámky. Sem padá vše, co potřebuji rychle odložit z mysli. Kupříkladu jsem někomu něco řekl, něco jsem dokončil, vyřídil… Značím si také postřehy z komunikace – přednostně z telefonátů a osobního setkání (hodí se poznačit si i čas). Strana na denní poznámky absorbuje také různé nápady, k nimž bych se mohl v budoucnu vrátit.

Nemusíte mít takto specializovaný diář, klidně jej nahraďte malým zápisníkem, užití zůstává totožné – odkládat myšlenky pokud možno na jedno místo, ke kterému se budete vracet.

Ačkoliv nejde o úkoly a mnohdy ani o nic, co by bylo spojeno s konkrétním termínem, velmi rád poznámku i nápad z hlavy odložím. Vím, že je v lepších rukou. Při týdenním, resp. měsíčním review si procházím den po dni, vidím, co jsem zvládl udělat (levá strana diáře) a současně si také čtu denní poznámky. Z nich může vzniknout úkol nebo projekt (napíšu do GTD), nebo si jen zkrátka osvěžím, co se za týden/měsíc odehrálo.

K orientaci mi pomáhá tzv. indexová strana v diáři, začleněna vždy zkraje každého měsíce. Vlevo se nachází sloupec, kam vepíši datum, a do řádku pak jen ve zkratce, nač „index“ odkazuje – např. nápad s inovací předmětu filmová řeč. Datum mě navede na patřičnou stranu v diáři a v ní naleznu rozepsaný nápad, který jsem si tehdy poznačil.

Mohl bych svůj nástroj nahradit některou z aplikací – nabízí se pochopitelně Evernote – zatím jsem se k tomu nerozhodl.

Výhodu ve stávajícím řešení vidím v tom, že mohu zapisovat poznámky pravou rukou přímo při telefonování, při schůzce to vypadá o něco „slušněji“ než klepání do mobilu či tabletu, v neposlední řadě se nabízí argument, že psaní rukou rozvíjí mozek a mě navíc i baví. Nic mi navíc nebrání, abych postupně tyto strany archivoval do Evernote, což ale zatím nedělám.

Ať už zvolíte jiný nástroj, odkládání poznámek z komunikací, z toho, co jsem udělal, co mě napadlo, zcela doporučuji.

Uvolňuje to moji mysl, cítím se klidnější a navíc vím, že se k tomu mohu dostat. Pokud budete v budoucnu operovat, že jste s dotyčnou osobou hovořili tehdy a tehdy (řeknete nejen konkrétní den, ale dokonce i čas), může to zkrátit hádku…

Co se zvukem a obrazem? Ano, Evernote

Svého času jsem přemýšlel, že se ze všeho nevypíši, ale vypovídám. Nahrát komentář k proběhlé komunikaci, k poradě apod. není ostatně nic složitého, ale nedospěl jsem k tomu. Potíž vidím v nemožnosti bezprostředně zaznamenávat. Pokud například učím a něco mě napadne, můžu si to poznačit, pokud s někým hovořím, můžu dělat z hovoru poznámky průběžně. U zvukového záznamu bych na to musel mít klid – takže by většinou šlo o zpětné vybavování, rozpomínání a třeba i zkreslený obsah. A navíc – nerad poslouchám zpětně své nahrávky.

U obrazu se pochopitelně nabízí Evernote. Pokud narazím na zajímavou myšlenku v knize, citát, nechce se mi přepisovat, stačí ji vyfotit nebo použít na mobilu speciální aplikaci na skenování. A poté poslat do Evernote, kde na takový druh poznámek má speciální místo. Takto shromažďuji všechny vizuální poznámky – i z webu. Takže zbytečně netříštím a nezvětšuji počet schránek.

Lukáš Gregor

V rámci seriálu o workflow se stále zatím pohybuji přednostně ve fázi shromažďování a částečně i třídění. Po představení toho, jak nakládat s úkoly, co s informacemi a nyní po odkrytí práce s poznámkami a nápady, se zbývá ještě zastavit nad:

• shromažďováním a tříděním souborů v počítači a hmotných věcí
• zaznamenáváním „života“
• vytváření speciálních poznámek z filmů, knih a diskuzí pomocí myšlenkových map