Jste tvůrci svého života
Radek Haštaba
Mými významnými spojenci jsou dech, meditace a bojová umění. Pokud předávám dál, tak pouze a výhradně vlastní zkušenosti z praxe, které mi fungují. Mým motivem je přispět a podpořit. Mým cílem je jít pořád dál, protože tahle Cesta nikdy nekončí.Prosím nevěřte mi, ale vyzkoušejte si, zda to, co doporučuji, funguje i Vám.
Poslední články od Radek Haštaba (Všechny články)
- Cesta k novému zákazníkovi - 29. 5. 2017
- Sebehodnota – jdeme k podstatě - 15. 5. 2017
- Mějte jednání v opratích - 27. 2. 2017
Je potřeba si uvědomit, že jsme tvůrci svého Života v tom smyslu, že co do něj vyšleme ve formě přání, záměru či myšlenek, pod určitou frekvencí, to se v něm vytvoří. Problém je, že spoustu záležitostí vysíláme nevědomě, aniž bychom pořádně věděli, zda to či ono opravdu chceme.
Osobně jsem o tom dost četl, viděl několik filmů, myslel jsem si, že jsem si toho vědom a zasvěceně jsem o tom hovořil. Vědomě jsem však toto „kouzlo“ nikdy nebyl schopen reálně využít. Jistě, když jsem si řekl, že něco špatně dopadne a dal jsem tomu ještě nosič silné negativní emoce, opravdu to tak dopadlo – „kouzlo“ se prostě stalo.
Neměl bych se tomu divit, ale co jsem mohl čekat? Nicméně, jak už jsem zmínil, byl jsem v tomto směru nevědomý, než se mi stala, TA VĚC, na kterou jsem čekal dlouhých 43 let.
Dospěl jsem do bodu, kdy jsem si řekl, že už dál nebudu dělat to, co mě nebaví a nenaplňuje. Řekl jsem sám sobě, že už nechci dělat obchod, že chci dělat jen to, co mě naplňuje a co jsem identifikoval jako svoje životní Poslání. Je jím předávat svoje zkušenosti druhým, jinými slovy lektorovat a školit (předávat nadšení, energii a inspiraci). Zpočátku třeba i ten obchod, ale pak hlavně transformační a antistresové techniky.
Částečně to jako koníček již dělám. Je to už několik let, ale nikdy jsem se do toho nepustil naplno. Nebyl jsem schopen opustit ty „posraný trenýrky“ toho, co už jsem dělat nechtěl. Byly sice posraný, ale důvěrně jsem je znal a musel bych opustit to, co znám a v čem se umím pohybovat. Komfortní, i když „smradlavou a zatuchlou“, zónu.
Průlom nastal ve chvíli, když jsem školil Antistresové techniky na semináři v jedné firmě v Ostravě. Po pěti hodinách školení, kdy jsem byl naladěn určitým způsobem a na určité frekvenci po silných dopoledních technikách, které jsem s účastníky dělal, jsem stál mezi lidmi. Vykládal jsem jim, že k tomu, aby byli spokojeni, je třeba, aby v životě také dělali to, co je naplňuje: „Jako třeba já, jak tady mezi vámi stojím a předávám vám svoje zkušenosti, cítím, jak mě to vyživuje; je to moje Poslání a to, co opravdu v životě dělat chci“.
Sám sebe jsem v tu chvíli pozoroval a všiml jsem si, s jakým zanícením a s jakou energií a emocí jsem to pronesl a jak to na účastníky zapůsobilo. Cítil jsem teplo na hrudi a takové vibrace, jemné mravenčení, a celkově to byl pocit unikátní, plný naplnění a uspokojení. Myslím, že na to, co proběhlo, slova nestačí.
Pokud bych se měl pokusit to popsat a zdůvodnit, což je v podstatě hloupost, protože to úplně tak nejde, navíc ten okamžik tím uzavírám do nějaké „škatulky, udělal bych to asi takto. Člověk v sobě má nějaká přesvědčení, názory, paradigmata, rodinné stereotypy. To všechno zakrývá jeho skutečnou „esenci – melodii“, která pak ve své čistotě nemůže ven „vyzařovat“ to, co potřebuje, nebo lépe to, co prostě vyzařovat má.
Při semináři, který jsem dělal, jsem dopoledními technikami všechny ty nánosy dal na chvíli pryč a svou „esenci“ osvobodil. Do toho jsem odpoledne se silnou emocí, která vždy působí, jako nosič (je to velice silná energie – zvláště ty negativní emoce), řekl, a tím i „vyzářil“, velice silný záměr.
Toto všechno se odehrálo 2. prosince. On tři dny později jsem na vánočním večírku potkal několik lidí, které jsem neznal, a jedné ženě jsem tam zaníceně vyprávěl o zmíněném semináři v Ostravě. O jednotlivých okamžicích a o tom, že ti programátoři, od kterých bych to opravdu nečekal, vlivem mých technik odpoledne tancovali. Byl jsem ještě plný nadšení z toho, jak to proběhlo a jak se účastníci uvolnili.
Najednou jsem si všiml, že na konci mého stolu sedí člověk a upřeně mě pozoruje – přiblble se usmívá. Na očích měl sluneční brýle, i když bylo deset večer. Když jsem skončil s vyprávěním, hodil přede mě zmačkanou vizitku a řekl: „Zavolej mi.“
Po týdnu jsem mu skutečně zavolal a dnes se pomalu stávám lektorem. Dělám věci, které jsem vždy dělat chtěl, a potkávám se s lidmi, se kterými bych nikdy nevěřil, že se potkám. Nejen, že budu školit v ČR, ale dřív nebo později budu školit i po celém světě. Stal jsem se součástí něčeho, co mě celkově přesahuje a co předčilo vše, o čem jsem kdy snil.
Jak na to?
- Připusťte si, že to tak je.
- Odpovězte si poctivě na to, co v životě opravdu chcete – uvědomte si to, napište si to.
- V další fázi si to namalujte – věnujte tomu čas, vezměte třeba pastelky a malujte tak, jak umíte, to, co si opravdu přejete (co jste si v bodě 2 promysleli a napsali) a dejte si záležet.
- Skrz obrázek se vraťte sami k sobě, snažte se v malování úplně ztratit, dělat jenom to a prožívat to, co malujete (můžete si k tomu pustit i oblíbenou hudbu).
- Prožít bod 4 v přítomnosti a naplno je velice důležité – tím se totiž naladíte na potřebnou frekvenci, na frekvenci svého srdce, která „dokáže měnit vodu ve víno“; to je právě bod 5 tohoto návodu.
- Ujasněním a vytvořením záměru, následně malováním obrázku jste se naladili na frekvenci, která je ta správná. Pokud jste vše dělali poctivě a upřímně sami k sobě, vytvořte a vyšlete emoci, která váš záměr ponese. Prožijte vnitřně to, co si přejete, se vším všudy = navoďte si ty emoce, které si přejete prožívat, až stvoříte to, co si přejete stvořit.
- Emoci pak prostě vyšlete ze srdce do prostoru.
- Uvolněte se a otevřete se výsledku, důvěřujte mu.
Mě to funguje a přeji vám z celého srdce, aby vám také. Dále přeji otevřenost, vstřícnost a důvěru v sebe sama a v to, že můžete vše.
Řekl bych, že ozvěny těch pocitů jdou i z toho článku :)