Tak už se konečně zeptej
Sofya Rozhoňová (Khazarova)
Abych vše stíhala, musím mít kvalitní time management. A právě o svoje triky se s vámi budu dělit.
Poslední články od Sofya Rozhoňová (Khazarova) (Všechny články)
- Jak to udělat rychleji? Namotivovat se. - 30. 1. 2017
- Tak už se konečně zeptej - 9. 1. 2017
- Umění odejít včas - 1. 12. 2016
Stává se vám někdy, že se stydíte položit otázku? Myslíte si, že byste odpověď již měli vědět? Že budete vypadat hloupě? Že k sobě přilákáte pozornost? A není ten pocit potom mnohem horší? Že se nedozvíte něco, co vás zajímalo. Že se zeptá někdo jiný a „slízne veškerou smetanu“. Že se zkrátka absolutně nic nezmění?
Před téměř 10 lety jsem byla na jednom školení. Přednášeli dva odborníci a střídali se ve výkladu. V jednu chvíli se druhý odborník „ztratil“ a ptal se prvního na celkem jasné věci (alespoň mně to tak přišlo). Až jsem si říkala, jak se takový člověk může dostat tak vysoko, vždyť jí to nemyslí. A ne, nebylo to součástí výkladu. Po čase jsme zjistila, že se jedná o jednu z nejchytřejších osob, co jsou v oboru.
Kromě toho, že ta osoba je opravdu velmi chytrá, jejím velkým plusem je to, že se nebojí ptát. Dokud to nepochopí. Dokud ji odpověď neuspokojí. A dokud nezjistí vše, co potřebuje.
Proč se lidi bojí na něco ptát, je vcelku jasné. Pojďme se podívat, co vám přinese to, že se přemůžete a přece jenom se zeptáte.
- Dozvíte se, co nevíte. Tím pádem vám bude dávat smysl i celý následující výklad. A nebudete se trápit tím, že jste se nezeptali.
- Upozorníte na sebe. Ale ne v tom špatném slova smyslu. Upozorníte na sebe jakožto na osobu, kterou dané téma zajímá. Která dává pozor a která přemýšlí. Pokud se tedy neptáte zrovna na něco, co bylo řečeno před pěti minutami (viz „na co se neptat“ dále). A pokud si někdo pomyslí, že se jedná o hloupý dotaz? Hloupé je tvářit se, že víme všechno.
- Ukážete, že se nebojíte zeptat (i kdybyste měli srdce až v krku). Třeba danou věc nevědělo hodně lidí, ale báli se zeptat. Pro ně budete symbolem osoby, která se nebojí. Anebo se zeptáte na něco, co ani nikoho nenapadlo, a tím se zase posunete někam jinam.
- Rozproudíte dotazem zajímavou diskusi. Pokud na to je samozřejmě prostor. A je přece známo, že si člověk mnohem lépe zapamatuje výklad, který je formou dialogu, a ne monologu.
- Nebudete si něco jen „myslet“, ale i „vědět“. Velmi častá věta: „Ale já jsem si myslela, že …. „ Každý jsme jiný a máme jiné představy. Je lepší se zeptat, než špatně předpokládat.
Celkově si myslím, že „ptát se“ je jedna z velmi důležitých dovedností time managementu. Nebudete ztrácet čas zbytečným dohledáváním, děláním zbytečné práce (pokud jste měli jinou představu) nebo posloucháním něčeho, čemu nerozumíte.
A ještě jeden plus z pozice lektora: když se mě někdo ptá na něco, co jsem právě vysvětlila, je to příznak toho, že jsem vysvětlila špatně a je zapotřebí vysvětlovat jinak. Takovým lidem jsem většinou vděčná.
Pouze pro jistotu dodávám: nezapomínejte na několik pravidel, kdy je lepší se neptat:
- Když to můžete následně vygooglovat, a přitom se nejedná o něco, co nutně potřebujete pro pochopení tématu jako celku (to se ptejte hned, anebo alespoň googlujte pod stolem, jinak plýtváte svým časem).
- Když jste chvíli předtím nedávali pozor a nevíte, zda se to zrovna neříkalo (pak je lepší se poptat lidí kolem, než rovnou vyrukovat s dotazem).
- Když se jedná o „zbytečný“ dotaz. Tohle je samozřejmě hodně subjektivní, ale obecně vždy tušíme, jestli se ptáme, protože se opravdu chceme něco dozvědět, nebo na sebe upozornit, anebo protože chceme jen „poprudit“ (i když občas jsou takové dotazy dobrým „zpestřením“.
Napadá vás něco, na co jste se dlouho někoho chtěli zeptat, ale báli se? Zamyslete se, co nejhoršího se může stát, když se zeptáte. A o co naopak můžete přijít, pokud se nezeptáte.
A zeptejte se ještě dnes.
Vidím datum zveřejnění článku 9. 1. 2017, můj dotaz bude tedy popisovat sám sebe. :)
Občas se mi stane, že si něco nevyjasním v pravou chvíli (protože třeba ani nezpozoruji, že tomu nerozumím – nevím, že nevím), ale pak už se obecně předpokládá, že je to „common knowledge“. Nebo si aspoň myslím, že se to předpokládá.
A pak mě brzdí se zeptat to, že se domnívám, že budu považován za nedostatečně erudovaného v dané situaci, tedy nevhodného pro nějakou pozici atd., protože „tohle“ už se přece probralo dávno. A problém v čase roste, protože potřeba danou věc vědět a zároveň případná „ostuda“ při doptávání taky rostou.
Zažil jsem to i v pozici třetí strany, kdy se někdo s neznalostí radši zeptal mě jako nezúčastněné osoby, než aby šel za zdrojem – zdroj je totiž akurátní a poněkud arogantní. Tazatel mohl odpověď znát, ale na vině své neznalosti nebyl určitě sám.
Tazateli jsem věcně a bez ironie odpověděl poté, co jsem se na podrobnosti doptal zdroje (dotaz jsem anonymizoval). Jak jsme tazatel i já předpokládali, neobešlo se to bez dávky jízlivosti a dokonce doptávání se na to, kdo byl onen tazatel.
Obecnou odpověď už jsem asi nalezl sám, ale stejně mě zajímá váš názor. Díky!