Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Kdo za vás rozhoduje?

By on 10. 11. 2016 in Kondice with Žádný komentář
Zuzana Ježková

Zuzana Ježková

Zuzana je psycholožka, která dlouho pracovala jako projektová manažerka. Ráda se proto pohybuje na rozhraní mezi oběma obory.

Naplňuje ji taky, když může přinášet expertní znalosti o lidské mysli do běžného života. Pomáhá lidem překonávat překážky, růst, efektivně používat mozek, prostě lépe žít i pracovat, a to prostřednictvím blogu Psychologické tipy, vzdělávacích kurzů a online koučování.

Je autorkou e-knihy Hodina navíc každý den.
Zuzana Ježková

Třetí díl ze série článků na téma: Zásadní věci, které možná o rozhodování nevíte, a mohly by vám pomoci se lépe rozhodovat.

V prvním článku jsem psala o tom, že rozhodování je náročná záležitost, která nás stojí spoustu času a energie. V druhém jsem odhalila chyby, kterých se náš mozek dopouští. V tomto článku si položíme otázku, zda vůbec něco jako rozumné a vědomé rozhodnutí existuje.

Někteří totiž tvrdí, že šedá kůra mozková především hledá logické argumenty pro volby učiněné limbickým systém. A pokud bychom nakonec přece jen věřili tomu, že jsme schopni svobodných a racionálních rozhodnutí, podíváme se na to, zda jsou kvalitnější než ta založená na intuici.

Máme vůbec svobodnou vůli?

Už víme, že náš limbický systém (hlídací pes) používá ve specifických situacích kognitivní zkreslení (zkratky), která mozku umožňují se rychleji rozhodovat.

Některé výzkumy však zašly ještě dál a naznačují, že celý proces rozhodování je možná ve skutečnosti nevědomý a informace o tom, jak se náš mozek rozhodl, se do vědomí dostávají až po 7-10 vteřinách. Poté následuje racionalizace a hledání argumentů pro toto rozhodnutí.

My tak máme pocit, že jsme se právě rozhodli na základě logických důvodů, ale přitom se náš mozek rozhodl bez našeho vědomí již o několik sekund dříve.

Náš racionální mozek není dobrý ani tak v dělání logických rozhodnutí, jako v racionalizovaní toho, co už emoční mozek rozhodl. Baba Shiv

Experiment 1 – kdesi hluboko v mozku se rodí jakési možnosti jednání

Benjamin Libet zkoumal svobodnou vůli pomocí EMG a EEG. Po řadě experimentů zjistil, že pohybu (ohnutí prstů, anebo zápěstí ruky), ale i samotnému rozhodnutí udělat pohyb, předchází nespecifikovaná elektrická změna. Podle Libeta se tedy v našem mozku nejdříve na nevědomé úrovni rodí jakési možnosti jednání. V okamžiku uvědomění si tohoto puzení jednat je možné onu zvolenou variantu pohybu buď vetovat, anebo nechat proběhnout. (Zielina, 2014)

Experiment 2 – vědci byli schopni z fMRI poznat, jak se participant rozhodl dřív, než si to on sám uvědomil

Zhruba o 20 let později využil ke studii mozku funkční magnetickou rezonanci C. S. Soon. Participanti výzkumu sledovali na obrazovce řetěz po sobě jdoucích písmen. Každé bylo zobrazeno na 500 ms. Po nějaké chvíli, když se jim chtělo, se měli rozhodnout mezi stiskem levé a pravé klávesy a ihned poté ji stisknout. Následně měli určit písmeno, které bylo právě na obrazovce, když učinili své rozhodnutí. Výsledky ukázaly, že se určité oblasti mozku aktivují 7- 10 vteřin před uvědoměním si pohybu. Podle aktivace mozku šlo predikovat, které tlačítko bude stisknuto. Zdá se tedy, jako by mozek participantů byl rozhodnut dříve, než si to uvědomili. (Havlíček, 2013)

Jelikož racionální část mozku má možnost tato nevědomá rozhodnutí vetovat, je jakási naděje, že přece jen trochu svobodné vůle máme.

To, jak jsme se rozhodli, a to, jak své rozhodnutí zdůvodňujeme, spolu moc nesouvisí

Určitě je však potřeba vzít v úvahu, že rozhodování a schopnost vysvětlit přijaté rozhodnutí jsou oddělené procesy, které probíhají v odlišných částech mozku.

Důvodem je zřejmě skutečnost, že podkorové systémy ovlivňující rozhodnutí, nejsou přímo napojeny na řečová centra. Nejde tedy o to, že by lidé nevěděli, proč se nějak rozhodli. Jde spíše o to, že se jim to obtížně vysvětluje.

Podkorové systémy mají naopak přímou vazbu na nervy směřující do našich vnitřních orgánů. To vysvětluje, proč občas „cítíme v těle“, co máme udělat. Podrobněji viz následující schéma.

Simon Sinek  ilustruje oddělenost rozhodnutí a zdůvodnění rozhodnutí na příkladu výběru partnera. Když se někoho zeptáte, proč si vzal danou osobu, začne vyjmenovávat různé argumenty (je hodný, vtipný, chytrý atd.).

Ve skutečnosti je však na světě spousta dalších osob, které mají stejné vlastnosti (jsou hodné, vtipné…), ale to ještě není důvod, abychom si je vzali.

Podle Sineka uvedený fakt poněkud zpochybňuje hodnotu různých průzkumů veřejného mínění. Když se lidí ptáte, proč něco vybrali, získáte informace o tom, jak odůvodňují své rozhodnutí, ale nevrhne to moc světla na jejich skutečnou motivaci.

Srdce má důvody, kterým rozum často nerozumí. Petr Pacovský

rozhodovani-1

Kdybychom se tak uměli rozhodovat jen na základě rozumu…, nebo snad ne?

Někoho by teď mohlo napadnout, že nejlepší by bylo, kdybychom uměli uvažovat čistě racionálně, tedy prostě bez emocí porovnávat a analyzovat objektivní informace.

Výzkumy však ukázaly, že taková rozhodnutí dopadají mnohdy ještě hůře!

Lidé, u nichž byla v důsledku operace narušena schopnost zapojit emoce do rozhodovacího procesu, totiž naopak trpěli rozhodovací paralýzou. Rozhodování o naprosto banálních záležitostech (např. kam jít na oběd) jim zabralo i hodiny času. Navíc nebyli schopni do rozhodování promítnout dřívější poučení se z vlastních chyb. Dělali proto velmi špatná rozhodnutí, která měla pro jejich život tragické následky (Plháková, 2004) (Polách).

I při rozhodování zdravého jedince platí, že pro volbu potřebuje „pouze“ adekvátní množství informací, nikoliv příliš mnoho. Dostaneme-li se do stavu kognitivního zahlcení, vzroste naše úzkost, která negativně ovlivní funkci mozku. Další zvyšování množství dat pak vede ke špatným rozhodnutím. (Goleman, 2014).

Tam, kde se potkává rozum a emoce…

Nejlepší rozhodnutí jsou ta, ve kterých jednáme v souladu s emocemi (intuicí) i logickými argumenty.
Toto zjištění částečně zpochybňuje význam metod, jako je např. rozhodovací strom. Argumenty proti této technice se opírají o skutečnost, že reálný život není tak uspořádaný. Především však podkorové systémy mozku ukrývají zásadní informace, k nimž se náš racionálně pracující neokortex nedokáže dostat přímo. Neumí je proto v rozhodovacím stromu použít (Goleman, 2014).

rozhodovani-2

Co vyplývá z uvedených zjištění pro rozhodování

  1. Nevyčítejte nikomu, že nedokáže vysvětlit, proč se nějak rozhodl. Pro náš mozek je to nesmírně obtížné, jelikož rozhodnutí obvykle činí ta část mozku, která nemá přímou vazbu na řeč.

    Pokud nedokážeme rozhodnutí vysvětlit, ještě to nemusí znamenat, že je to „blbost“. Jen se naše řečové centrum nedostalo ke všem informacím.

  2. Intuice, divný pocit, či jak tomu říkáme, má v našem rozhodování zásadní roli. Pokud bychom se rozhodli ji zcela ignorovat, nemuseli bychom využít veškerou naši předchozí zkušenost a mohli bychom ignorovat důležité nevědomé informace.

    Věřte své intuici. Pokud vás na něco vaše tělo upozorňuje, na chvilku se zastavte.

  3. Intuice však mnohdy stojí na některém z našich kognitivních omylů. Není proto rozumné vrhat se po hlavě do každého intuitivního nápadu.
    Nesnažte se však shromáždit všechny dostupné informace. To by vás naopak díky rozhodovací paralýze mohlo zavést do slepé uličky.

    Intuitivní volbu prověřte. Pokud se pořád nemůžete rozhodnout, platí podobné tipy jako při odhalování kognitivních zkreslení – zeptejte se na názor někoho dalšího či nechte rozhodnutí „uležet“.

  4. Pokud cítíte, že získávání dalších racionálních argumentů nikam nevede, můžete intuici prověřit vizualizací.

    Můžete si obě možnosti co nejživěji představit a skenovat vnitřní pocit z těchto dvou představ.

V následujícím článku dáme dohromady informace ze všech třech dílů série a představím vám hlavní principy, které vám pomohou vybrat si tu správnou variantu v situaci obtížné volby.

Pokud vás můj článek zaujal, mohla by se vám líbit i má e-kniha Hodina navíc každý den (ke stažení zdarma na hodinanavic.cz).

rozhodovani-3

Citovaná literatura

Goleman, D. (2014). Pozornost – Skrytá cesta k dokonalosti. Brno: Jan Melvil Publishing.

Havlíček, O. (Červen 2013). Filosofický problém svobodné vůle ve světle vědeckých poznatků. E-LOGOS Electronic Journal for Philosophy, stránky 2-24.

Kahneman, D. (2012). Myšlení rychlé a pomalé. Brno: Jan Melvil Publishing.

Koukolík, F. (2000). Lidský mozek. Praha: Portál.

Ludwig, P. (2013). Konec prokrastinace. Brno: Jan Melvil Publishing.

Martino, B. (08 2006). Frames, Biases, and Rational Decision-Making in the Human Brain. Získáno 07 2016, ze Science: http://science.sciencemag.org/content/313/5787/684.figures-only.

Pacovský, P. (2006). Člověk a čas – Time management IV. generace. Praha: Grada.

Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

Polách, M. (nedatováno). Emoce vs. racionálno. Získáno 24. Listopad 2015, z GrowJOB Institute: http://www.growjob.com/clanky-corporate/emoce-vs-racionalno/.

Shiv, B. (28. 01 2013). How to Make Better Decisions. Získáno 28. 05 2016, z Youtube: https://youtu.be/SS4F1U5FuNM

Sinek, S. (2013). Začněte s PROČ – Jak vůdčí osobnosti inspirují k činům. Brno: Jan Melvil Publishing.

Zielina, M. Š. (2014). Libetovy experimenty a svobodná vůle. PHD EXISTENCE 2014 Česko-slovenská psychologická konference (nejen) pro doktorandy a o doktorandech (stránky 75-83). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru