Když je otázka důležitější než odpověď

• O autorovi
• Poslední články

Andrea Grigerová

Fascinuje mne řeč podvědomí a neverbální komunikace. Učím lidi, jak ji využít k tomuz, aby v textech předali víc, než jen obsah. Aby uměli využít i řeč barev, tvary písmen a prázdné místo ve správný čas. Taková dobrodružná cesta k autentičnosti.

Pořádám otevřená i firemní školení na téma Prezentace, které baví, MS Office a jak probudit kreativitu. Provozuji weby www.jaknaprezentace.cz, www.psychologiefontu.cz a hraju si v FB skupinách Jak na prezentace a Psychologie fontů.K tomu mám tři děti, kupu nepřečtených knížek v knihovně a naději, že se zase někdy dostanu k malování.

Poslední články od Andrea Grigerová (Všechny články)

• Když je otázka důležitější než odpověď - 17. 10. 2016

Prezentujete, školíte, vedete mítinky, zkrátka předáváte ze sebe to nejlepší. Je to náročné a ne vždy máte pocit, že to lidé ocení. Pánovi vzadu klimbá hlava, paní u okna pořád něco špitá sousedce a ten mladej s mobilem, ten vás štve nejvíc. A vy mluvíte a mluvíte a snažíte se probudit jejich zájem.

Pokud se tedy někdy ptáte, jak vtáhnout lidi do dění a vzbudit v nich zájem, čtěte dál.

Všimli jste si někdy, že věci, které fungují, jsou většinou velmi jednoduché? Stačí respektovat základní pravidla neuropsychologie a lidských emocí.

Mozek si nevšímá nudných věcí

Autorem tohoto výroku je Dr. John Medina, ředitel Centra pro aplikovaný výzkum mozku a učení.

Neberte to osobně. Neznamená to, že váš výklad je nudný, ale lidský mozek je každou sekundu zahrnován tolika impulsy, které soupeří o jeho pozornost, že si vybírá pouze ty nejzajímavější podněty. A nejsilnějším hráčem v tomto boji je emoce. Mozek dává jednoznačně prioritu impulsům, které mají emoční náboj.

„Amygdala je přecpaná neurotransmiterem dopaminem a používá ho podobně jako asistentka lístky z poznámkového bločku. Když mozek zaznamená emočně nabitou událost, amygdala uvolní dopamin do systému. Protože dopamin hraje důležitou roli při zpracování a ukládání informací, mohlo by na samolepícím lístečku stát: „Tohle si zapamatuj!“
John Medina, Pravidla mozku

Nejenom, že informace podpořená emocí zaujme, ale mozek ji zpracuje mnohem důkladněji.

Existuje přímý vztah mezi pozorností a pamětí člověka

Pokud dokážete přitáhnout pozornost posluchače, zapamatuje si, co říkáte. Prostě to tak je. Existuje silná vazba mezi soustředěností a zpracováním a uložením informace.

A právě zapamatování si svého proslovu chceme dosáhnout, že?

Udržet pozornost dokážeme jenom po určitou dobu

Myslíte, že tato doba je individuální a záleží na tématu? Možná budete překvapeni. John Medina přesně definuje, jak dlouho je člověk schopen udržet pozornost. Tipnete si?

Studentům v každém vysokoškolském kurzu, který vedu, pokládám otázku: „Dejme tomu, že je přednáška průměrně zajímavá, ne příliš nudná, ani příliš vzrušující. Kdy se začnete dívat po hodinkách…?“ Odpověď je vždy stejná: 10 minut.

Prostě a jasně: lidský mozek si vždy po 10 minutách potřebuje odpočinout. Neudrží intenzivní pozornost déle.

Pokud si mají mozky posluchačů zapamatovat to nejdůležitější, musíme respektovat jejich pravidla. Všichni máme k ruce jednoduchý nástroj, který nám to umožní. Všichni ho denně používáme.

Pokládání otázek

Existují mnohé složitější a sofistikované nástroje, které slouží k udržení lidské pozornosti. Můžete používat nejrůznější technické vybavení, hlasovací tlačítka, multimediální tabule, videa. Nic z toho však není tak jednoduché na použití a zároveň užitečné jako otázky. Naučte se využívat jejich potenciálu, a i když neuděláte v další prezentaci žádnou změnu, uvidíte zcela jasný efekt.

Správná otázka ve správný čas dělá divy.

Otázky neslouží jenom k tomu, abyste se dozvěděli odpovědi. Mohou mít mnoho jiných cílů a mnoho podob.

K čemu otázky využijete:

Vtáhnou publikum do děje.

• Navedou jeho pozornost k jasnému cíli.
• Probudí v něm emoce.
• Donutí ho přemýšlet.
• Navodí atmosféru.

Otázky pomohou vám.

• Jsou nenápadnými záchytnými body prezentace/školení/mítinku.
• Přehrajete míč na chvíli na druhou stranu hřiště a můžete vydechnout.
• Získáte nové podněty a často i přihrávky na smeč.

Typologie otázek aneb jakým způsobem otázky používat

Otázky navádějící

Odpovědi na tyto otázky lze využít k rozvíjení hlavní myšlenky prezentace. Navedete posluchače směrem, kterým chcete pokračovat. Využijete jejich odpovědi a rozvinete je do dalšího výkladu. Velmi zvedají sebevědomí posluchačů, kteří se zapojí.

Příklad:

Pokud položím na školení o kreativitě otázku „Kde vás nejčastěji napadají nápady?“, vím, že odpověď se bude týkat buď tělesné aktivity (při žehlení, běhání…), dopravních prostředků (řízení, ve vlaku…), nebo toalety a postele. A proto mohu odpovědi využít k definování a popsání těchto tří kategorií, ve kterých se daří kreativním myšlenkám.

Navedete posluchače k odpovědím takovým způsobem, aby si myslel, že jeho odpovědi vedou vás.

Navádějící otázky slouží jako směrovky, které navádějí mysl publika. Nebojte se jich položit i více za sebou. Gradujte, jako kdybyste šli po schodech a stoupali k pomyslnému cíli. Každá další otázka ho upřesňuje. Je to, jako když zadáte svou adresu do vyhledávače. Nejdříve uvidíte svět, pak se přiblíží kontinent, po něm město a nakonec uvidíte svůj dům.

Řečnické otázky

Cílem řečnických otázek je probudit zvědavost.

Proč je důležitá zvědavost? Lidé mají tendenci si daleko lépe pamatovat nedokončené či přerušené úkoly než ty hotové (viz Efekt Zeigarnikové). Když v prezentaci probudíte zvědavost posluchačů, v hlavě jim zůstane řečnická otázka, a dokud se na ni nedozvědí odpověď, budou pozorní.

Efekt Zeigarnikové:

Psycholog Kurt Lewin si jednou v restauraci povšiml zajímavé věci. I když měly servírky za den velké množství objednávek, bylo patrné, že si mnohem lépe pamatovaly objednávky nevyřízené.  Objednávky zaplacené ihned zapomněly. Ruská psychiatrička Bluma Zeigarniková pak na tomto základě rozpracovala teorii fenoménu, který je dobře znám jako Zeigarnik effect. Nedokončené přitahuje pozornost.

Nedokončené úlohy mají větší motivační napětí a zaměstnávají naše nevědomí i v případě, že se rozhodneme věnovat se něčemu jinému.
Tento typ otázky nevyžaduje nutně odpověď posluchačů. Nezapojí je přímo (odpovědí), ale zapojí jejich pozornost.
Navíc pokud odpověď na řečnickou otázku vzbudí údiv a překvapení, máte vyhráno. Údiv je velmi silná a přínosná emoce, ne nadarmo ji označovali velcí filozofové jako Sokrates, Platon a Aristoteles za základ přemýšlení.

„Protože ve chvíli údivu se člověk potkává s podstatou bytí.“ (Radkin Honzák, citát ze článku „Údiv zdroj všech emocí“.)

Otázky hromadné

Jsou to otázky, které položíte publiku a požádáte o odpověď všechny zúčastněné – zvednutím ruky, zmáčknutím tlačítka apod. Vzbudíte zvědavost (emoci), jak hlasoval soused, a podle výsledků hlasování i další emoce. Buď pocit sounáležitosti (hlasoval jsem stejně jako většina), nebo výjimečnosti (nezapadám do většiny).

Kromě toho mají hromadné otázky další přínos:

• Zapojíte i největší introverty, kteří se jinak přímé odpovědi vyhýbají.
• Získáte zajímavé statistiky.
• Tím, že přímo zapojíte publikum a oceníte hlas každého z něj, vysíláte neverbální signál „záleží mi na vašem názoru“. Tento signál každý podvědomě vnímá opět jako pozitivní emoci. A už víme, že kde je pozitivní emoce, tam se soustředí pozornost.

Aby byly tyto otázky přínosné, je třeba dopředu stanovit pro publikum jasná pravidla – jakým způsobem se mají zapojit (např. zvednout ruku) a ihned zveřejnit vyhodnocení!

Otázky „ co kdyby“

Tyto otázky jsou vhodné na úvod. Často to bývají otázky mimo hlavní téma. Typický úvod takové otázky zní „co kdyby“.

„Co kdyby naše město zrušilo všechny hypermarkety. „Co kdyby bylo možné se teleportovat na jakékoli místo na světě.“

Otázky navozují další pokračování, příběh a atmosféru. Zasazují do mnohem širšího kontextu, fungují jako předmluva u knihy.

Nepředpokládají přímé zapojení publika, neuvádějí ho tedy do stavu pohotovosti, ale mají jiný efekt:

• Zapojí pravou hemisféru, imaginaci, fantazii.
• Mohou propojit minulost, přítomnost i budoucnost.
• Lidé očekávají fakta, informace a je pro ně úleva vypnout na chvíli kontrolora zvaného rozum.

Otázky pohodové

„Můžete prosím otevřít okno?“ „Jak vám chutnala káva?“ „Slyšíte mne tam vzadu dobře?“

Hodí se jakékoli téma, jakákoli otázka směřovaná ke konkrétnímu člověku. Ideálně k takovému, který se doposud nezapojil nebo vypadá nespokojeně. Proč?

Ani v tomto případě není důležitá odpověď. Tím, že oslovený člověk zareaguje, však probíhají v jeho mozku následující podvědomé procesy:

• Zapojil se do komunikace, zaměřil pozornost na vás.
• Cítí příjemnou emoci, že se zajímáte o jeho pohodlí, jak se cítí apod.
• Odpověděl na otázku, bude tedy pro něj mnohem jednodušší odpovědět na další (už k tématu).
• Není již součástí davu, ale reaguje za sebe.
• Jste mu sympatický.

Proč ten poslední bod? Co má otázka „Můžete prosím otevřít okno?“ společného se sympatiemi? Velmi mnoho.

Žádat a ptát se nás dělá zranitelnými. Pokud požádáte druhého o službu, je to jako byste mu říkali „věřím ti, že se mohu ukázat zranitelný“. A pokud mi někdo důvěřuje, musí to být sympatický člověk, má dobrý vkus, ne? Zkuste někdy slušně požádat člověka, který vás prokazatelně nemá rád, o nějakou drobnou službu. Uvidíte, jak se tím vaše vztahy změní.

Jaký je závěr?

Pokud pochopíte potenciál, který vám otázky nabízejí, a naučíte se je vhodně používat, zvýšíte tím svou důvěryhodnost a profesionalitu.

Při správně položené navádějící otázce dostanete od publika odpovědi, které určí dál průběh vaší prezentace nebo školení. Publikum neví, že to byl váš záměr. Ale vidí dva aspekty:

• Berete jejich odpovědi vážně natolik, že jim věnujete další část prezentace. Budíte tím důvěru.
• Jste člověk, který je schopný i „odbočit od připraveného tématu“, a obohatit tak připravenou prezentaci/školení. Svědčí to o vaší profesionalitě.

Při ostatních otázkách není důležité, jaké odpovědi dostanete. Jejich smyslem je, že zaujmete publikum, které tak věnuje vašemu výkladu zvýšenou pozornost a mnohem víc si z něj zapamatuje.

Zaujetí – pozornost – paměť

Z hlediska neuropsychologie každý člověk:

• Věnuje daleko více pozornosti činnosti, která zvyšuje jeho důležitost. „Mohu vyjádřit svůj názor.“
• Je zvědavý. „Usnu, až se dozvím, jak to dopadlo… aha, už je konec? Toto uteklo…“
• Má pozitivní vztah k osobě, která se o něj zajímá. „Ta ženská (školitelka/prezentující) není tak špatná…“
• Oceňuje možnost vyjádřit své myšlenky a pocit, že jsou přínosné pro ostatní.

Stačí jednoduše položit tu správnou otázku ve správný čas

Další rady a tipy jak zaujmout při prezentaci najdete v online kurzu Prezentace, které baví.

Odkazy na články: RADKIN Honzák, článek „Údiv zdroj všech emocí“

A Good Question Can Be the Key to a Successful Presentation

Štítky: mozek