Nestíhám nebo nechci?
Sofya Rozhoňová (Khazarova)
Abych vše stíhala, musím mít kvalitní time management. A právě o svoje triky se s vámi budu dělit.
Poslední články od Sofya Rozhoňová (Khazarova) (Všechny články)
- Jak to udělat rychleji? Namotivovat se. - 30. 1. 2017
- Tak už se konečně zeptej - 9. 1. 2017
- Umění odejít včas - 1. 12. 2016
- Tak co, přijdeš v pátek na oslavu?
- Já se omlouvám, vůbec nic nestíhám. (už se fakt těším na knížku a postel)
- A půjdeme v sobotu cvičit?
- Nestíhám… Možná v neděli. (ale asi ani v neděli mít čas nebudu… už jsem se dlouho nepodívala na žádný seriál)
A co takhle říct: Nepřijdu, protože jsem unavená a v sobotu cvičit nejdu, protože nechci.
Mám pocit, že hodně lidí zapomíná, že úkolem time managementu je efektivně řídit čas potřebný na věci a úkoly, které si určíme my sami, a ne které určí time management nám. Tak to nefunguje.
Hodně lidí dělá hodně věcí. A následně se diví, proč nic nestíhají. Když si s těmi lidmi říkáme tipy a triky time managementu, tak prý to všechno vědí. A stejně nestíhají. A to je ono – pak to přece není problém time managementu, ale nastavení priorit.
Otázka číslo 1 tedy zní: jaké jsou vaše priority?
Víte, proč děláte to, co děláte? To, co vám zabírá tolik času? Posunuje vás to někam? Baví vás to? Nebo to děláte pouze ze zvyku, ale žádnou radost či něco jiného z toho nemáte?
Určit si priority může bolet. Když jsem odcházela z jednoho zaměstnání, protože podle mého názoru to nešlo skloubit s rodinou (resp. ani jedno bych nemohla dělat naplno, a to by mě nenaplňovalo), tak jsem to pořádně obrečela.
Proč dělám tolik činností, které nesouvisejí s mojí práci ani s rodinou? Protože mě to baví. A to pouhé „baví mě to“ je v mém žebříčku priorit poměrně vysoko.
Nastavit si svůj žebříček priorit je dlouhodobá záležitost, která se v čase různě mění a vyvíjí. Asi jedna návštěva sauny stačit nebude (narážím tím na svůj dřívější článek o sauně) Ovšem v sauně si lze pak pravidelně svůj již vytvořený žebříček priorit zhodnocovat.
Otázka, respektive úkol číslo 2 zní: Řiďte se prioritami a osekejte ten zbytek.
Pokud nastavení priorit bylo náročné, ale ptali jste se de facto sami sebe, tady je to o dost horší. Přichází na řadu krutá pravda, kterou často musíte sdělit svému okolí nebo i sami sobě (ovšem „nahlas“):
„Ne, nebudu chodit cvičit, není to pro mě priorita, těch xx kilo mi vlastně nevadí a o cvičení pořád jen mluvím, protože o tom mluví všichni.“
„Ne, pořád jsem se španělsky nenaučila, protože to pořád ještě není na seznamu mých priorit dostatečně vysoko. Kdyby chtěla, tak si každý den těch blbých pět minut najdu, že jo.“
„Ne, nepůjdu do hospody na celý večer, protože se po hodině začínám nudit, celé ráno jsem zničená a vůbec – dnes večer nechci nikoho vidět.“
Ač je jasné, že pravda nemusí být vždy podávaná takhle krutě. Stačí říct „ne, večer nejdu“. Snažte se ale nepoužívat „promiň, nestíhám“. Protože když chcete, tak stihnete. Přestože máte na výběr večer dvě/tři/čtyři akce, stihnete ty, které chcete. Ty další prostě stihnout nechcete (jsou níž na vašem žebříčku priorit).
Samozřejmě, pokud jedu někam autem a jsem v zácpě, logicky použiju „nestíhám“. Pozor „nestíhám – stojím v zácpě“ je něco jiného než „nestíhám – hodinu mi trvalo se namalovat a teď stojím v zácpě, která se dala očekávat“.
Připravte se na výčitky.
Protože já nepoužívání „nestíhám“ praktikuji již několik let, nemám výčitky říkat některé věci přímo. To pak znamená čelit výčitkám typu, JAK je jen možné, že to není na seznamu mých priorit. Lidi, seznam priorit je přece váš, a pokud jste si jím jisti, alespoň trochu za něj bojujte (čímž neříkám „vnucujte ho ostatním“)!
A jdeme to zkoušet: žádné „nestíhám“, ale…
- „Dítě moje, vydrž, píšu článek, teď nejsi moje priorita.“ Pokud děláme něco, co je na seznamu priorit v danou chvíli níže, než je dítě, věřím, že se hodně rodičů zvedne a půjde za dítětem.
- „Kliente, vydrž, na dodání podkladů jsi měl týden, já mám dnes den věnovaný svojí rodině.“ Ano, jsou i výjimečné případy, ale jsou opravdu výjimečné. Po nějaké době tudíž klienti už vědí, že jsou určité intervaly, kdy se jim mohu věnovat „neomezeně“, a určité intervaly, kdy se jim věnovat „nechci“, protože v tom okamžiku jsou důležitější věci.
- „Manželi, dnes večer s tebou do hospody nejdu.“ (A tobě též nedoporučuji – ale to je už jiné téma.)
„Sofinko, přiznejme si – toto léto běhat opět nebudeš, protože to ráda nemáš a je zbytečné si nalhávat, že neběháš, protože nestíháš.“
Díky za ten článek, přečíst si ho bylo pro mě velmi osvěžující! ;-) „Chci/nechci“ je úplně jiná kvalita než „musím/nemůžu“. Díky za to připomenutí. Sedlo mi do současné situace naprosto perfektně!
To jsem ráda, díky :-)
Těší mne, že je tu někdo, komu ono otřepané „nestíhat“ taky přijde takové nepravdivé. V dnešní době rozlítaná superwoman působí spíše jako ta, která je totálně neschopná zorganizovat si čas / ještě neprozřela k fenoménu „tady a teď“ / nedělá nic pořádně, takže určitě nemůže být dobrá matka atd.:o) … nic dobrého. A, jak píšete, je to o prioritách, pro každého má den 24 hodin. V podobném duchu jsem si popřemýšlela letos v březnu taky: http://hancinyasociace.blogspot.cz/2016/03/mate-malo-casu-nebo-energie.html
Nestíhám je líbivější možná pro slabomyslné. Mě vždycky ihned sepne, když se někdo začne vymlouvat na nedostatek času a mnoho práce, že nejsem priorita. Nemá pak pro mě cenu plýtvat dále časem na „hledání termínů“.
Tak toto je přesně můj případ :) A to si představte, že jsem donedávna k práci i studovala, to byl věčný kolotoč odkládání. Studium jsem nakonec zvládla s pomocí: http://www.vsprace.cz/o-nas ale odkládání a nestíhání se se mnou táhne dál :)