Naučte se dávat a dostanete mnohem víc
Iva Peláková
Poslední články od Iva Peláková (Všechny články)
- Naučte se dávat a dostanete mnohem víc - 22. 9. 2016
- 10 nejčastějších mýtů o koučinku - 22. 8. 2016
- Detox přátel - 27. 6. 2016
Když se k nám někdo zachová laskavě, vydrží v nás silný dobrý pocit poměrně dlouho a inspiruje nás. Pokud zase my prokážeme laskavost druhým, nakazíme je tímto skvělým pocitem. Laskavost se zkrátka přenáší z člověka na člověka, můžete ji šířit do svého okolí a udělat tak ve společnosti opravdovou změnu. Ale hlavně uděláte změnu sami v sobě, když laskavost vpustíte do svého života, aby vám ho zlepšila.
Není nic nového pod sluncem, že lidé, kteří umějí dávat, bývají šťastnější a vedou smysluplnější život. Dlouho jsem si myslela, že mezi chronické „dávače“ příliš nepatřím, ale pak přišla z ničeho nic změna. Došlo mi, že to nemusí být jen celoživotní poslání, nastavení mysli, ale že to je vlastně docela v pohodě naučitelná dovednost. Stačí chtít.
Jako děti jsme obvykle sobci. Nechceme se příliš dělit, staráme se, abychom sami neměli málo, ať už jde o hračky nebo třeba o pozornost rodičů. Velmi záleží na výchově, jak se k dávání stavíme, což jasně ukazuje na fakt, že laskavý může člověk začít být kdykoliv. Není to vrozené, ale naučitelné. Proto bych každému doporučila, aby začal na této své stránce vědomě pracovat, protože dáváním dáte nakonec ze všeho nejvíc sami sobě.
Když děláte něco hezkého jen proto, abyste v očích ostatních lidí vypadali lépe, nejste laskaví. Ta pravá motivace vězí někde jinde. Možná to znáte – někomu pomůžete, a aniž byste to někomu řekli, cítíte se skvěle.
Zkoumala jsem cestu, kterou jsem sama prošla, a pak jsem se zaměřila i na své okolí – jak se vlastně člověk stane štědrým a laskavým? Došla jsem k několika bodům, které tu s vámi sdílím a budu ráda, když vás třeba napadne ještě nějaký další… protože je jich určitě spousta. A moc dobře vím, že na té cestě ještě zdaleka nejsem na konci, mám se pořád co učit, ale to vědomí, že jdu malými krůčky směrem k lepšímu já, je moc fajn. Dopřejte si ho také!
Buďte laskaví sami k sobě
Pokud jsme k sobě přehnaně kritičtí, nenecháme na sobě nit suchou a nedopřejeme si žádnou odměnu, těžko to po sobě můžeme chtít vůči ostatním. Na začátku je podle mne třeba soustředit se opravdu jen a jen na sebe. Naučit se být se sebou spokojený, odpouštět si, dopřávat si radost a odpočinek nebo se umět pochválit. Myslím, že tento první krok je vlastně ze všeho nejtěžší, ale pokud ho zvládneme, nesmírně si ulehčíme život.
Pozorujte své štědré okolí a zapojte se
Určitě znáte někoho, kdo na vás působí laskavě, nesobecky a štědře. Co dělá jinak než ostatní? V čem to spočívá? Zkuste také lidi více vyhledávat a pozorovat. Když s nimi začnete trávit čas, půjde změna vaší nálady sama. Podívejte se i po akcích, které k štědrosti či laskavosti vybízejí a zapojte se. Najdete mnoho příležitostí k dobrovolnictví, darování věcí potřebným a pomoc komunitě. Ať se vám zalíbí cokoliv, nebojte se to zkusit. Každý, koho znám a takovou činnost zkusil, si z toho odnesl silné, pozitivní vzpomínky.
Někdy stačí se na člověka usmát a zlepšíte mu rázem celý den. Je krásné, když se vám to stane, ale ještě hezčí je, když se to povede vám samotným. Takže se neváhejte usmívat, projevovat radost, vděk a zkrátka všechny pozitivní emoce. Často sleduji chování prodavaček, číšníků a podobně. Ano, obvykle se neusmívají, dost často jsou neochotní a někdy jsou vyloženě nepříjemní. Ale všimli jste si někdy jednání zákazníků? Místo toho, aby sami začali s úsměvem, nasadí pro jistotu předem zhnusený ksicht, neumějí říct prosím ani děkuji a chovají se, jakoby jim celé místo patřilo.
Zkuste se někdy zamýšlet nejen nad tím, jak by se měli chovat ostatní, ale i nad tím, jak lépe byste se mohli chovat vy sami. Je to těžký úkol ze sebereflexe, ale věřím, že když budete chtít, zvládnete to na jedničku. O pomoc můžete poprosit své přátele, řeknou vám, pokud se k cizím lidem chováte nepříjemně nebo přehnaně odměřeně.
Zbavte se starého pořekadla „Něco za něco“
Ono to tak totiž fakt fungovat nemusí. Záleží pouze na tom, jak to cítíte. Zkuste začít dávat, aniž byste čekali oplátku, a uvidíte, že se vám pomoc začne vracet sama, někdy i z nečekaných míst a v nečekané míře. Až příliš se snažíme získat vše investované zpět a pokud někdo nabídne něco nám, cítíme se zbytečně zavázaní.
Zkoušeli jste například jen tak jít po ulici a nabídnout neznámému člověku dárek? A až příště někdo obdaruje vás nebo vás pochválí, zkuste jen poděkovat a ten dobrý pocit si užít, místo toho, abyste začali horečně vymýšlet, co dáte či řeknete na oplátku.
Když můžu pomoct, tak mám pomoct
Tohle heslo jsem nedávno zahlédla na lavičce a připadá mi moc pěkné i výstižné. Ne, nestane se ze mě ze dne na den samaritán, který se vzdá všeho pro ostatní (pořád tu máme první bod výše), ale nad pomocí se mnohem častěji zamýšlím a když uznám, že se mi pomoci chce, neváhám se do ní pustit. Každý, kdo pomoc potřebuje, si ji přece zaslouží… třeba ne od vás, ale zaslouží. A když mám tu možnost + té pomoci opravdu věřím, že má smysl, ráda pomůžu.
Nejen hmotnou štědrostí je člověk živ
To, že jste štědří, laskaví či velkorysí neznamená, že kolem sebe budete rozhazovat peníze a dary. Kolikrát je mnohem lepší pomocná ruka, naslouchající ucho nebo zkrátka jen ten pocit z lidí, kteří takto umí působit. Nemyslím si, že by člověk musel každý měsíc odeslat tisíce na charitu, aby naplňoval (aspoň tu mou) představu štědrosti a laskavosti. Naopak, lidé, kteří pomoc a ochotu odbývají penězi bez osobní angažovanosti, mi kolikrát připadají jako populisté. Obzvlášť, když o tom ještě hodně mluví a očividně se snaží pomocí příspěvků vykoupit sami sebe. Štěstí ani lepší pocit ze sebe si tím ve finále stejně nezískají.
Zajímejte se o lidi
Často slýchám, jak jsou lidé hrozní… ne konkrétní člověk, ale lidé… oni… masa, kterou neznáme, ale pro jistotu ji haníme. S takovým nastavením laskavě působit nebudete. Zkuste se soustředit na to, v čem je lidská rasa dobrá. Co dobrá, dokonce skvělá! Kolik lásky a radosti jsme schopní dát, když se nám chce! A oč lépe působí, když se o své okolí skutečně zajímáte, upřímně staráte a máte ho rádi, než když jen proplouváte a hledáte, co byste ukořistili pro sebe.
Už slavný Dale Carnegie říkal, že jen upřímným zájmem o ostatní dosáhneme oblíbenosti. Pokud máme o ostatní opravdový zájem, dáváme jim mnohem víc, než kdybychom jim dali materiální dary. A svůj zájem dávejte najevo obecně, ne jen vyvoleným nebo těm, kterých například litujete. Soucit není totéž jako laskavost!
Hledejte pozitiva
Nedávno jsem seděla v metru, naproti mně byly dvě postarší paní a za cestu z Hradčanské na Můstek stihly okomentovat snad každého, kdo v metru seděl. Ten měl „nechutné dredy“, ta neuhnula z cesty, tamta zas měla divné boty. Chápete, jak to někoho může bavit? Já vlastně jo…
Je to tak jednoduché vidět negativa ostatních, soustředit se na ně a bavit se jimi. Soudit ostatní umí každý. Ale zamyslet se nad tím, co je na tom člověku pozitivního, co se mi líbí, co mu sluší, už každý nedokáže. Stojí to totiž energii. Ale napumpuje vás to zpátky pozitivitou a dobrou náladou. (Pro zvědavce: O mně se paní nebavily, seděla jsem příliš blízko… A celou dobu jsem přemýšlela, jestli jim mám k jejich chování něco říct. Pak jsem se zastavila, zamyslela a řekla si, že je skvělé, když jsou v tomhle věku takové kámošky, baví se a nesedí samy doma.
Nechte si s pomocí pomoct
Nedávno jsem objevila úžasný portál, kde si lidé vzájemně nabízejí dárky nebo o ně žádají. Jsou to nejrůznější hmotné i nehmotné dary, které pak ústí v setkávání a poznávání nových lidí. Ačkoliv se v této komunitě nepohybuji dlouho, získala jsem díky ní mnoho. Mohla jsem smysluplně darovat věci, které už nepotřebuji, přijala jsem zajímavé dary, které mi daly nové zkušenosti a zážitky. Poznala jsem moc fajn lidi, kteří se štědrostí a laskavostí nechali naočkovat už dávno a šíří ji dál.
Kdykoliv cítím potřebu pomáhat (a je to čím dál tím častěji, protože je to opravdu nakažlivé), stačí mi se připojit a vybrat si, jakou pomoc mohu zrovna dneska dát. Nebo přijmout, protože i to je samozřejmě důležité. Takových míst jistě existuje spousta, stačí se zajímat, poptat a určitě objevíte zrovna to pravé pro sebe. Hlavní je dostat se díky těmto lidem do té správné nálady.
A abychom se z toho dávání nezbláznili, zdůraznila bych ještě to, co na začátku. Být štědrý a laskavý, neznamená rozdat se do posledních sil, neznamená to vnucovat pomoc tam, kde o ni nikdo nestojí. Neznamená to ani stát se obětí a hořekovat, jak je ten život těžký a bez naší pomoci by to nešlo. Je to zkrátka dobrá, laskavá a velkorysá nálada, kterou si vypěstujeme sami v sobě. A nezapomeňte, že dávat můžete (a máte) také sami sobě, nebojte se sami o pomoc požádat, když je to potřeba.
Zdravim,
diky za super clanek, jen nebyl by link na ten „portál, kde si lidé vzájemně nabízejí dárky nebo o ně žádají.“? Diky moc!
Hearth.net