Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Prosaďte si 40 hodin týdně

Jana Neuwerthová Šmýdová

Jana Neuwerthová Šmýdová

terapeutka, lektorka, koučka, propagátorka osobní vize - Neuwerthova.cz
Pomáhá lidem nastavit vysněný životní směr. Jejím osvědčeným nástrojem je osobní vize, sestavila návod, jak vizi vytvořit a používat jí v praxi.

V terapiích pomáhá klientům objevit jejich možnosti a sílu, aby se s problémy vypořádali sami. Sama na terapii chodila, ví, jaké to je. A také ví, jak to člověku pomůže.
Jana Neuwerthová Šmýdová

Poslední články od Jana Neuwerthová Šmýdová (Všechny články)

Zkoušeli jste někdy pracovat „jenom“ 40 hodin týdně? Člověku zůstane spousta volného času. Odpočine si, ponoří se i do jiných činností a ráno jde do práce s větší radostí a energií. Stalo se standardem, že se pracuje hodiny navíc. Kdybychom z práce odcházeli po těch zhruba osmi hodinách, vypadalo by to, jako že nepracujeme dost.

A ono té práce je tolik! Jsme zavalení různými reporty, schůzkami, poradami. A spousta lidí se vážně až do večera nezastaví.

Zkuste si představit, že by pracovat víc než osm hodin nebylo dovolené, protože to škodí vašemu pracovnímu výkonu. Šéf/šéfová vás vyhání z práce, ať si jdete odpočinout a ráno zase s dobrou náladou tady, jo?

Ví totiž, že když budete takto pokračovat, po několika měsících, někdy letech, budete svoji práci nesnášet. Protože ví, že odpočatí uděláte mnohem víc práce. Protože ví, že osobní život je základ a když jste pořád v práci, váš život trpí. Protože ví, že život si máme především užít. Nikdo jiný to za nás neudělá. Protože ví, že odpočatý člověk spíš vtipkuje a sranda musí být. A tak dále.

Hodně lidí považuje úspěch v práci natolik důležitý, že jim připadá v pořádku, věnovat práci tolik času a energie. Na „ostatní“ život už pak zbývá jen unavený večer. Přitom „ostatní“ život je zdrojem většiny našich radostí a štěstí.

Když si představíte sami sebe na smrtelné posteli, budete si říkat: „Že já blbec jsem víc nepracoval!“ Absurdní, že. Přitom hodně z nás si konec svého života vůbec nepřipouští a pracuje a pracuje, jako kdyby času na ten „ostatní“ život bylo pořád dost.

Australská zdravotní sestra Bronnie Ware, která se starala o pacienty na konci života, vypozorovala, že se jejich povzdechy nad uzavírajícím se životem nápadně podobají. Sepsala o tom knihu  „Čeho před smrtí nejvíce litujeme“.

klee-941597_1280

Zde je pět nejčastějších povzdechů:

  1. Kéž bych měl odvahu žít podle sebe a ne podle toho, co ode mě očekávali druzí. Kolik snů zůstává nesplněných! Nebyl na ně čas, pořád se odsouvaly. A pak už není síla.
  2. Přál bych si, abych tak tvrdě nepracoval. Nejčastější povzdech mužů. Přišli o dětství svých dětí a pozornost svých partnerek.
  3. Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své city. Kolik citů zůstalo nevyjádřených!
  4. Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. O přátelství je potřeba pečovat. Kolik přátel jsme ztratili z dohledu, protože nebyl čas?
  5. Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější. Obava ze změny nás nechává ve starých kolejích. Častokrát předstíráme, že jsme spokojení, ale uvnitř je to jinak.

Co všechno byste chtěli stihnout, než zemřete?

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Jindřich napsal:

    Článek je místy klasickou demonstrací důvodu pádu naší západní civilizace. Věta “ Protože ví, že život si máme především užít. “ jako by byla vytržená z nějaké reklamní kampaně, nebo ukradená z facebooku.
    Podobný přístup by si lidé, kteří stavěli základ blahobytu (přiznejme si to), ve kterém v současné době žijeme, nemohli dovolit.

    Povzdechy před smrtí? Jak co:

    ad1) Ano, doba nás vede k tomu být sebestřední. K tomu netřeba se vyjadřovat. To nikam nevede a hezky o tom píše třeba Covey. :-)
    ad2) …, řekl … a sem si doplňte Gates, T.G.M., Tesla, Churchill … každý toho najde spoustu. Nepředstavitelné.
    ad3) Ano, to dává smysl.
    ad4) To je o prioritách a trochu si to odporuje s bodem 1. Pokud nevztáhnu do svého fungování ohledy a tedy vliv potřeb a představ ostatních …. budu mít pravé přátele? Možná ano … 753 přátel na facebooku a nejlepší zahrádku ve Farmvillu. :-D
    ad5) To je možná špatně přeložené? Nejde si dovolit být šťastný. Ale zní to hrozně hezky a možná takové heslo prodá knihu, nebo článek. Klienti paní autorky tuto větu dle mého zbožňují. A to nemá být nic osobního. To je reálný stav společnosti. Falešná, filozoficky znějící moudra jsou v kurzu.

    Abych jen nekritizoval. Jednoznačně je potřeba, pokud to charakter zaměstnání dovoluje, „prosadit si těch 40 hodin“, ať už to znamená cokoliv. Je to základ efektivního fungování. Dokonce jsem slyšel několikrát názor (snad) odborníků, že člověk dokáže efektivně pracovat jen pár, snad 4-5, hodin denně. Stejně jako udrží ideální pozornost jen 15-20 minut. První informace, s tou se dá pracovat, druhá je prostě jen důvodem k respektování určitých výkyvů ve výkonu. Jen opravdu moudrý šéf ví, že lidé musí být odpočatí. Znám firmy, kde jsou přesčasy zakázány. Stane se, ale nesmí to být pravidlo a daný člověk si pak musí brzo vybrat náhradu. Samozřejmě je to i o správném vedení a efektivitě práce. Pokud se pracovní doba skládá z prohlížení videa, četby zpráv a klábosení o fotbale a to výraznou měrou, (stav v neuvěřitelném množství českých firem a to i u vedoucích pracovníků a zcela veřejně) tak potom je třeba dělat přesčasy. Následně tím trpí vztahy na všech úrovních. Herny pro zaměstnance (ebay, Google etc.) tuto krizi jen prohlubují.

    Je tedy důležité přehodnotit využití času a jeho efektivitu, jen ta motivace by neměla být „UŽÍT SI ŽIVOT!!!“, nebo mít z toho pro sebe co nejvíc. To je pak celé zacyklené, nebo si to možná i dost protiřečí.

  2. Jana napsal:

    Dobrý den,
    kniha „Čeho před smrtí nejvíc litujeme“ je autorčino shrnutí několika let zkušeností práce s umírajícími.

    Každý člověk chápe „užít si život“ jinak. Osobně si nemyslím, že by to nutně mělo znamenat sebestřednost (i když souhlasím, že jsou lidé, kteří to tak mají). Např. užít si čas s rodinou a blízkými považuji za klíčové.

    Je skvělé, že jsou firmy, kde jsou přesčasy zakázány. Kéž by jich bylo mnohem víc!
    Hezký den přeji.

  3. standa; napsal:

    Já nemám problém s tím že pracuju klidně i 9 nebo 11 hodin, mám problém když musím pracovat víc jak 3h v kuse. Nevím co by komu udělalo více zavádět úkolovou práci, nebo flexibilní pracovní dobu…

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru