Občas chybí jen jeden krok
Sofya Rozhoňová (Khazarova)
Abych vše stíhala, musím mít kvalitní time management. A právě o svoje triky se s vámi budu dělit.
Poslední články od Sofya Rozhoňová (Khazarova) (Všechny články)
- Jak to udělat rychleji? Namotivovat se. - 30. 1. 2017
- Tak už se konečně zeptej - 9. 1. 2017
- Umění odejít včas - 1. 12. 2016
Občas nás od velkých úspěchů dělí jen jeden krok. Udělejte ho ještě dnes.
Znáte to: Kdybyste dnes zavolali tam a tam…
a domluvili si schůzku s tím a s tím…
příští týden by již bylo hotovo to a to…
a za měsíc byste již byli tam a tam.
Praxe je jiná. Často nás od výše zmíněného „tam a tam“ dělí právě ten telefonát (či cokoliv jiného), zkrátka první krok. Jenže v praxi to nemusí být nutně první krok. Může to být ten prostřední nebo klidně i závěrečný. Jen si vzpomeňte, jestli se vám opravdu nikdy nestalo, že už jste měli vše hotovo, ale ne a ne poslat své dílo do světa.
Jednodušší to mají ti, kterým chybí první krok. Na internetu je hromada návodů „jak začít“:
- Začněte na úkolu pracovat pět minut – a buď každý den pokročíte o pět minut, anebo vás to chytí natolik, že hned budete pracovat několik hodin v kuse.
- Připravte „buzer lístek“ a jeďte podle něj (o buzer lístku se dočtete v knize „Konec prokrastinace“ od Petra Ludwiga a dá se najít na internetu).
- Dejte vědět světu, co máte v plánu udělat (anebo taky ne – moc se mi líbil článek Jan Chvojky „Proč si nechat své cíle pro sebe“.
- Až uděláte část, odměňte se.
- Vizualizujte svůj úspěch, až projekt dokončíte.
- …
Horší to je, pokud se zaseknete někde uprostřed. Máte za sebou velký kus práce, vlastně téměř hotovo. A ne a ne přistoupit k poslední třetině.
A úplně nejhorší je, pokud poslední krok chybí na konci. Protože to již není otázkou time managementu, ale spíš vystoupení z komfortní zóny.
Zkusila jsem sestavit krátký seznam toho, co pomáhá mně. Ať už jde o chybějící krok z důvodu time managementu (protože na něj mám vlastně „dost času“), nebo z důvodu překročení hranic komfortní zóny, mohl by vám pomoci.
- Řekněte si nahlas, že se vám prostě nechce
U některých činností (kroků) to nebude problém. Opravdu se nám do nich nechce a nemáme problém si to přiznat. Mohlo by to ale pomoci u činností, kde se spíše pořád vymlouváme na to, jak nemáme čas. Jen tím zastíráme, že se nám nechce. A pokud si to přiznat nechceme – možná ten krok uděláme dnes.
- Zkuste si každý den ve stejnou dobu (doporučuji 15.-16. hodinu) sepsat seznam toho, co jste udělali
Když ani druhý den nebudete moci zapsat ani jeden krůček, třeba vás nakopne ho konečně udělat. A 15.-16. hodina je pořád ještě doba, kdy reálně stihnete dost věcí.
Nebo si obdobný seznam můžete psát po půl hodinách. To je motivací již v průběhu dne.
- Nadechněte se, vydechněte a prostě to udělejte
Tento bod se týká právě věcí, kdy máte vystoupit ze své komfortní zóny. Někam zavolat. Odeslat nestandardní e-mail. Oslovit někoho. Ta správná doba nemusí nikdy nastat. Z různých výzkumů, čeho lidi nejvíce litují před smrtí, vyplývá, že jsou to mimo jiné věci, které nikdy neudělali. Pokud to uděláte a nepovede se, víte, že jste to aspoň zkusili, a v lepším případě se poučili. Pokud to ani nezkusíte – nikdy se nedozvíte, jak by to dopadlo.
Tak se nadechněte, vydechněte a UDĚLEJTE to. Hned.
Výstup z komfortní zóny se tomu říká. :-D Jsou na to tabletky?
Já mám problém na obou koncích. Nerad začínám cokoliv, co mám pocit, že nejde v daném čase udělat pořádně ( rada: po 5 minutách tedy nefunguje ) a pokud nějakou věc začnu, nebo mi okolnosti nedovolí řešit výše uvedené, nakonec velmi nerad „vystupuji z komfortní zóny“.