Proč si nechat své cíle pro sebe?

• O autorovi
• Poslední články

Jan Chvojka

Redaktor portálu - Mít vše hotovo

Honza Chvojka vám pomůže stát se produktivnějšími. Stejně jako se to povedlo jemu samotnému. Především vám ukáže, jak pracovat se svými cíli, jak si osvojit nové návyky a zbavit se zlozvyků. Nebojte se mu napsat, rád si s vámi o těchto tématech poklábosí.

Poslední články od Jan Chvojka (Všechny články)

• 3 metody pro podporu návyků - 20. 10. 2016
• Zlozvyky - 11. 8. 2016
• Jak vytvořit návyk - 23. 6. 2016

Kdykoli si stanovíme cíl, máme na výběr ze dvou možností, jak s ním naložit. Můžeme jej pyšně rozhlásit do světa. Anebo také držet jazyk za zuby a nechat si jej pro sebe. Obě možnosti mají svá pro a proti a jejich rozboru věnuji dnešní článek.

Rozhlaste své cíle do světa

Často slýcháme, abychom se o svůj nový cíl podělili. Přátelům, rodině nebo na sociálních sítích. Čím více lidem o něm řekneme, tím pravděpodobněji jej splníme. Nechceme totiž, aby si o nás druzí mysleli, že jsme hlupáci, kteří nedokáží dostát svým závazkům. Kromě toho máme větší tendenci pracovat a neflákat se, když se nám někdo takříkajíc dívá přes rameno.

Přestože tyto argumenty dávají dobrý smysl, ukazuje se, že sdílením svých cílů můžeme napáchat více škody než užitku.

Anebo ne?

Jestliže si určíme nějaký cíl, v ideálním případě bychom měli zažít uspokojení až ve chvíli, kdy na něm začneme pracovat. Potíž je v tom, že jakmile se o své úmysly podělíme s ostatními a ti je vezmou na vědomí, příjemný pocit se dostaví i bez vynaloženého úsilí. Mozek nabude předčasného pocitu dosažení cíle a v důsledku toho jsme méně motivovaní odvést potřebnou práci.

Tento jev dokázal pokus provedený profesorem psychologie Peterem Gollwitzerem (When Intentions Go Public). Výsledkem bylo, že studenti mající zájem stát se psychology, kteří si svůj cíl nechali pro sebe, strávili prací na něm více času než ti, kteří jej oznámili výzkumníkům.

Nejen náš nedokonalý mozek, ale i naši blízcí mohou stát v cestě uskutečnění našich záměrů. Jakmile jim oznámíme svůj ambiciózní cíl, mohou nás začít (vědomě či nevědomě) odrazovat. Ať už pro naše dobro, nebo na základě sobečtějších pohnutek – například ze strachu, že už na ně nebudeme mít tolik času.

Rozhřešení

Vyvstává tedy otázka, ke které z těchto dvou možností se přiklonit. Měli bychom raději těžit z výhod, jaké může nabídnout kvalitní podpůrná síť? Nebo mlčet, pracovat tiše v ústraní a pochlubit se ostatním až ve chvíli, kdy bude vše hotovo?

Na základě vlastních zkušeností věřím, že existuje zlatá střední cesta. Není třeba, abychom o svém cíli vyprávěli na potkání každému. Stačí, když se o něj podělíme s někým ambiciózním, kdo usiluje o podobnou věc a kdo z nás dokáže dostat to nejlepší. Benefity takové spolupráce vynahrazují možný úbytek motivace. Pokud takového člověka nenajdete, bude lepší, když zamknete pusu na tři západy a necháte za sebe mluvit své činy.

Štítky: zdroje