Jednoduchý systém práce na cílech
Jan Chvojka
Poslední články od Jan Chvojka (Všechny články)
- 3 metody pro podporu návyků - 20. 10. 2016
- Zlozvyky - 11. 8. 2016
- Jak vytvořit návyk - 23. 6. 2016
Svět nás posuzuje podle toho, co jsme vykonali. Sebegeniálnější plán zůstává pouhým plánem, dokud jej neuskutečníme. Jednou z možností, jak své sny, ambice či nápady zhmotnit, je přetvořit je do podoby cílů.
Dnes vám chci představit jednoduchý systém, který používám k dosahování svých každoročních cílů. Sestává z následujících bodů, které eviduji v nástroji nazvaném WorkFlowy.
Na čem chci pracovat
Jakmile zhodnotím své cíle z uplynulého roku, projdu si oblasti své vize a vyberu tu, na níž hodlám pracovat letos. Řekněme, že mě loni trápil nekvalitní spánek. V letošním roce proto budu chtít spát o něco lépe. Abych poznal, zdali se daří cíl plnit, snažím se jej formulovat co nejjasněji.
Například: „V pracovních dnech spím přibližně osm hodin.“
Proč na tom vlastně chci pracovat?
Většina cílů selhává proto, že nemáme dostatečně dobrou motivaci na nich pracovat. Vůbec nejúčinnější zdroj motivace poskytuje osobní vize. Jsou-li totiž jednotlivé cíle propojeny s osobní vizí, práce na nich má smysl a je naplňující sama o sobě.
Jestliže svou vizi nemáte, postačí položit si otázku, jak vás daný cíl posune či co získáte jeho splněním. Nebo na to jděte opačně a zeptejte se, co by se stalo, kdybyste na tom cíli nepracovali.
Sestrojení bojového plánu
Práce na cílech zpravidla obnáší dva typy úkonů: jednorázové akce a návyky. V prvním případě by se mohlo jednat třeba o zakoupení knihy o spánku. Tyto akce provádím až do chvíle, kdy je celý cíl splněn. Návykem rozumím pravidelně se opakující činnost, jejíž vykonávání mě přibližuje k dosažení cíle – pět minut denně čtu knihu o spánku.
Při sestavování bojového plánu doporučuji nejprve zapátrat po možných překážkách. Obzvláště, pokud se vám už v minulosti nepodařilo obdobný cíl splnit. Poté nezbývá než sestrojit jednotlivé body plánu. Ideální je začít pracovat na bodu, který přinese nejmarkantnější změnu k lepšímu.
Jestliže si nejste jistí, čím začít, zeptejte se někoho, kdo má s danou oblastí zkušenosti. Pokud jej přesvědčíte ke vzájemné spolupráci, ještě lépe.
Jak poznám, že je cíl splněn?
Práci na cíli je vhodné rozložit v čase. V únoru například dokončím jednu z položek bojového plánu a osvojím si návyk spát alespoň sedm hodin. V březnu pak budu usilovat o to, abych spal sedm a čtvrt hodiny atd. Cíl mohu považovat za splněný tehdy, když se 10x po sobě vzbudím po osmi hodinách spánku.
První krok
Jakmile vím, na čem pracovat, nezbývá než udělat první krok. Zpočátku jde především o konzistentnost, ani Řím nebyl postaven za den. Mohu si například předsevzít, že dnes projdu recenze nejlepších knih o spánku, zítra jednu z nich objednám a pozítří ji začnu číst.
Čím začnete vy?
Skvělá metoda, jak dosáhnout svých cílů. Bohužel jako u většiny těchto metod „nic není hned“ přesně jak píšete v článku „ani Řím nebyl postaven za den“.
Je krásné věnovat svůj čas četbě inspirativních knih plných velkých myšlenek o nalezení rovnováhy v životě díky efektivnímu plánování času, promyšlenému stanovování priorit a dosahování svých životních cílů.
Stejně krásné je o těchto věcech sám psát a blogovat.
Realita každodenní produktivní práce (tím myslím hmatatelné, ne kybernetické) je bohužel úplně jinde. Je velký rozdíl o práci jen psát, nebo ji skutečně dělat.
Splneni cile nemuze byt zalozeno na motivaci. Mira motivace odpovida napriklad : nalade, stresu, zdravotnimu stavu, prostredkum, hladu, vztahum atp.
Takze clovek si da cil, nadsenej jak mu to jde a pak prijde treba dlsi den v praci. Ok dnes cvicit nejdu, pudu zitra. A je to v prcicich jako vzdy.
Jedina moznost je proste ty veci delat :). Mira motivace je jenom vymluva a dobry zdroj pro psani hloupych knih.
Pokud neco opravdu chci tak si to zaridim a udelam to hned.
To co píšete, je naprostá pravda – dělat:)
Pokud nemohu plnit kroky návyku pravidelně (jasně, občas člověk „vynechá“), snažím se ten krok ještě trošku osekat, udělat jej menší. Tak, abych neřekl ne. Jasně, zní to jako poučka z „chytré“ knihy. Ale funguje. Nicméně ve chvíli, kdy kašlu i na ty drobné krůčky – asi to nechci, jinak bych se do toho kroku pustil. Je to zdravý signál.
Motivace velmi nepravidelně kolísá, jednou jste dole jednou nahoře. A pro mě je důležité dostat „obtížnost“ kroku pro návyk na takovou úroveň, abych jen zcela výjimečně podlehl.
Na zvyky je super metoda minizvyku. Dokazal jsem se ti kompletne debordelizovat. Na klaviru nejsou dokumenty, pracovni stul je ukazka 5S a moje kompy? Bozi :)
Dvacet let jsem nato prdel a takova blbost mi to vyresila bez nejakeho stresu.
http://knihy.cpress.cz/minizvyky.html
Perfektní:)
Nejsem si úplně jistý, že od doby mých studií se nezměnila pravidla českého pravopisu, takže to není připomínka, ale dotaz:
Nemělo by v nadpisu být cílích a nikoliv cílech?
Podst. jméno „cíl“ je jednou z výjimek – lokál je skutečně „cílech“.
Ale děkujeme!