Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak jsem se naučila ráno vstávat brzo (aniž bych musela)

Barbora Lípová

Barbora Lípová

Největší radost mi dělá můj vlastní diář Black Brick, ke kterému nově přibyl i speciální zápisník. Snažím se v nich propojit maximální funkčnost (obsahu i obalu) s krásných designem, což je docela výzva, ale o to větší je satisfakce, když se to daří.

Také se věnuji neziskové činnosti na svém webu Mojedyslexie.cz. Mimo to mě celý život baví psát a občas se i podělím o zkušenosti s vlastním rozvojem. Jinak pocházejíc z Mikulova ráda trávím zbylý čas u skleničky vína a všemi aktivitami s tím spojenými.
Barbora Lípová

Poslední články od Barbora Lípová (Všechny články)

Vím, vím, o spánku a vstávání už toho bylo napsáno tolik, proč číst ještě něco dalšího? Třeba proto, že stejně každé ráno nevstanete, kdy chcete, a stejně jako mně, ani váám nic z toho, co jste dosud četli, výrazně nepomohlo. Způsob, kterým jsem nakonec zvítězila nad vstáváním, možná nebude univerzálním řešením pro kohokoli, ale věřím, že mé zápisky z napínavého a střídavě úspěšného guerillového tažení drobného ranního ptáčete s velkou noční sovou ve mně vás nakopnou znovu se pustit do toho, co jste dříve už možná vzdali.   

Na jaře tohoto roku jsem se na Masarykově nádraží v Praze setkala se svým přítelem a záhy potom jsem se v místní cukrárně nad jedním neodolatelným dortíkem rozplakala, a to hodně. Důvod? Za žádnou cenu se mi nedařilo začít vstávat v šest hodin ráno (či v tomu blízký čas). Měla jsem pocit, že už jsem vyzkoušela prostě všechno a tím pádem je na vině jen moje neschopnost a to mě velmi skličovalo.

Většina lidí, kteří kvůli práci, dětem či vlastnímu biorytmu brzo vstávat musejí, by moji neschopnost a asi ani moje snažení a zoufalost nepochopili, ale můj přítel byl naštěstí chápavý, takže jsem si v jeho objetí nepřipadala jako úplný blázen.  Dobře věděl, že vstát z rozhodnutí a povinnosti jsou dva zcela odlišně náročné úkoly, zvláště když máte zcela flexibilní pracovní dobu a jste noční sova.  Což je přesně můj případ a to v takové míře, že když před pár lety profesor na vysoké (určitě ze škodolibosti) nastavil dobu pro elektronické odevzdávání každo-týdenních prací na 4 hodiny ráno, tak jsem za celý semestr neodevzdala žádnou práci před třetí hodinou a navíc jsem kontinuálně získávala výrazně lepší hodnocení než je celkový i osobní průměr. Prostě noční flow mi funguje. A se zábavou to mám stejně, na večerní akce chodím co nejpozději, protože vím, že stejně nebudu mít problém odejít poslední. Prostě hezký den je ten, který dvěmi skleničkami či orgasmy nekončí, ale pouze začíná.

Proč jsem se tedy vůbec do brzkého vstávání pouštěla?

Moje „Proč“ souviselo především s celkovým uvědomením si, že i pro velmi spontánního člověka, jakým jsem já, nejsou návyky vězením, ale naopak mě dělají svobodnější a můj mozek volnější pro zásadní věci. Jakmile to jednou pochopíte, je to jako droga, a pak se vrháte do takových šíleností, jako je brzké vstávaní, i  když nemusíte. Jsou lidé, kteří mají jistý režim tak nějak v sobě. Přestože jsem docela pracant, není to můj případ, takže o to víc bylo toto poznání pro mě motivační.  A vstávání mělo být tedy malým střípkem do celkové změny mého režimu.

Mým druhým a neméně podstatným „Proč“ byl fakt, že jsem si uvědomila, že pokud vstanu později, i když to pracovně doženu večer, cítím se jaksi vnitřně provinile. Jelikož už na začátku dne mám pocit, že nestíhám. A za třetí: protože jsem si chtěla večer najít čas i na jiné věci než práci. (Samozřejmě taky proto, že jsem tvrdohlavec, a když už jsem si to jednou usmyslela, tak to nechci vzdát.)

Jestě než popíšu, jaké pokusy předcházely tomu zmiňovanému pláči, chci zdůraznit, že mi šlo „pouze“ o brzké vstávání, ne výrazné zkrácení doby spánku. (O tom třeba v jiném článku) Co jsem tedy prvně vyzkoušela? Moje první pokusy o brzké vstávání byly zcela prosté – jen já, budík vedle mě a značné odhodlání ve mně. Nefungovalo to.

Tak jsem si vzala napomoc všechny možné chytré aplikace. Zkusila jsem opravdu ledacos, například:

  • SpinMe – umožní vypnout budík, až se s ním několikrát otočíte.
  • Sleep Time – aplikace, která monitoruje vaše spánkové fáze a pak vás zbudí v tu nejvhodnější možnou chvíli, kdy spíte pouze lehce. Navíc si můžete prohlížet statistiky, zaznamenávat různé údaje o předešlém dni a podobně.
  • Money Alarm – pokud nevstanete na daný čas a chcete budík pozastavit, donutí vás za to reálně zaplatit.
  • Five Club – aplikace, která vás každý den ráno pozdraví v pět ráno a vy se jedině v tento čas můžete přihlásit a taky si prohlédnout, kdo další se přihlásil a udržovat se tak motivovaní.
  • A jiné další … většinou to ale pohořelo na obyčejných věcech, jako že například pokaždé skopnete telefon z postele, takže není schopný monitorovat vaše spánkové procesy, nebo byly aplikace jednoduše tak otravné, že je prostě přestanete používat.

Tak jsem si řekla, že musím začít studiem a nastudovala jsem všechny možné české i zahraniční články a studie o tom, jak zaručeně vstát brzo. Většina nabízených rad se rozdělovala do 4 skupin:

  1. Hm fajn – ale stejně to nepomáhá (předpřipravit si dobrou snídani jako motivaci)
  2. Chytré – ale probudí to i všechny ostatní (budík dát někam daleko od postele)
  3. Aplikace – už vyzkoušeno.
  4. Trochu obskurní – jít spát v oblečení, ve kterém půjdete ráno cvičit.

Jednoduše mi nic z toho znovu výrazně nepomohlo.

Takže jsem byla zase nikde, respektive jsem na zmiňovaném nádraží pojídala dortík a vzdala to.  Naštěstí můj přítel udělal to nejlepší, co mohl, a místo další motivace do akce mi řekl: „Tak to teď prostě nezvládneš, máš teď jiné věci, co ti jdou.“ A já zkroušeně odpověděla: „Asi jo, teď to prostě nedám.“

Od toho momentu jsem k sobě přestala přistupovat jako k neschopovi a jen jsem akceptovala, že teď to holt nedám.  Nějakou dobu jsem to nechala plavat a vstávala jsem později. Díky tomu, že jsem ze sebe sejmula ten tlak a nutnost to zvládnout, netrvalo dlouho a chtělo se mi do toho znovu. Řekla jsme si, že tentokrát na to musím jít jinak. A na otázku „Jak?“ jsem si odpověděla, že musím hledat řešení v sobě, protože sama se nakonec znám nejlépe. Poctivě jsem si sedla ke stolu, vzala papír a sepsala všechny možné otázky, které znám z různých sebe-rozvojových technik a které většinou fungují skvěle k nálezení jádra pudla (později jsem si po pozitivních zkušenostech vytvořila celou baterii takových otázek a vložila jsem je do svého Black Brick zápisníku, aby je mohl mít po ruce kdokoliv.).

Na papír jsem si tedy napsala:

  • Proč to chci?
  • Jak to bude vypadat (a jak s budu cítit, dělat, slyšet atd.) když se mi to povede? Jak bude vypadat budoucnost za nějaký čas?
  • Jak bude vypadat budoucnost, když se mi to nepovede?
  • Co bych proto mohla udělat, kdyby to teoreticky zafungovalo? A co dalšího můžu ještě udělat?
  • Co mi na tom nejvíc vadí (když se mi to nedaří)?
  • Čeho se (na tom) nejvíc bojím?
  • Kým se musím stát, abych to zvládla?
  • Jaká věc nejvíce ovlivní celý výsledek?

Trvalo to snad alespoň hodinu, než jsem si poctivě a v klidu (a hlavně upřímně) na vše odpověděla.

První zásadní věcí, na kterou jsem přišla, bylo, že mi na pozdějším vstávání opravdu nejvíc vadí můj vlastní špatný pocit. Nemá tedy cenu se i nadále primárně motivovat představou, že toho více stihnu, ale tím, co je ke špatnému pocitu skutečným opakem, tedy skvělým pocitem.  A v ten moment (aniž bych to někde četla) mi došlo, že si potřebuji co nejvěrohodněji vizualizovat situaci, kdy vstávám brzo a jsem ráno zvláště dobře naladěná. Vytvořila jsem si tedy vizualizaci, ve které jsem byla já, stála jsem v pokoji, usmívala jsem se, měla jsem na sobě příjemné oblečení a slunce se zrovna začalo drát do pokoje.  Tento konkrétní obraz asi nebyl tak důležitý jako to, že já jsem věděla přesně, o co v něm jde a že z něj na mě opravdu sálala vlastní radost. Byla to velmi minimalistická vizualizace, ale emočně velmi přesvědčivá.

Zároveň jsem si odpověděla na to, že jediné co jsem v daný moment schopna a ochotná pro celou věc dělat je věnovat každý den kratičký čas opakování této vizualizace a více se zaměřit na chození dříve spát.

Tak jsem se do toho vrhla. Vstávala jsem zase pozdě jen s tím rozdílem, že jsem (nejčastěji) před usnutím, během dne ale někdy i ráno znovu a znovu v hlavě se zavřenýma očima přehrávala tuto jednu vizualizaci.  Musím přiznat, že mojí výhodou bylo, že se má mysl (až záhadně) této představě nebránila a brala ji jako věrohodnou, což asi bylo klíčové, proto že jsem už po pár dnech té „osobě“ ve vizualizaci začala závidět a chtěla jsem sama vstávat dřív.

Od té doby se ve mně něco zlomilo a nechci lhát, že je to vždy zcela stoprocentní, ale na vstávání ráno se kolikrát i těším. Aby se tento stav upevnil, občas si vizualizaci, často i různě rozšířenou, ještě přehraji. Dobrou věcí bylo i to, že se od předešlých pokusů výrazně snižovala hodina svítání, takže pozitivní fixace se ještě umocnila. Proto doporučuji jakékoli pokusy zabývající se vstáváním realizovat právě na jaře.

Já jsem z celé věci nadšená a ani bych nevěřila, že to může tak fungovat. Nedoporučuji ale slepé následování mého příkladu. Pokud s něčím podobným také svádíte boj, vezměte si stejné či podobné otázky jako jsem napsala výše a zkuste si najít sami ty nejlepší odpovědi (respektive řešení) právě pro vás.

S čím se ale zatím stále peru, je donutit se jít dřív spát, bez čehož to tak nějak celé nejde. Sice už se to výrazně zlepšilo, ale pořád v tom cítím pocit nátlaku a ne přirozenosti. Holt vizualizaci, jak šťastná jdu ze skvělé společnosti nebo v půli filmu (či čehokoli jiného) spát, moje hlava zatím neuvěřila. Kdybyste na něco přišli sami, určitě napište. Já budu zatím doufat, že když se mi splní dvě poslední věci, které bych si k šťastnému ránu přála, a to možnost poslouchat oblíbenou hudbu (hodně) nahlas a budíček zásadně v podobě sexu, budu se na rána těšit tak, že i ta noční sova ve mně půjde včas do postele ráda.

 

Barbora Lípová

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 20

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Daniel Benčík napsal:

    Děkuji za skvělý článek! Konečně něco, kde je vidět, že autor si tím prošel, nějaké osobní zkušenosti! Kdy bude další?:)

  2. Jan napsal:

    Projekotví manažer???

  3. Petr. napsal:

    Mne by zajímalo – není-li to přespříliš intimní, v kolik autorka napínavého příspěvku vstávala před svým vítězstvím nad vstáváním a v kolik po zdolání této výzvy.

    • No intimní to je, protože se za to trochu stydím, ale děkuji za otázku, v současnosti se snažím vstávat v šest a z postele se dostanu většinou s nějakým pár minutovým zpožděním. Předtím to bylo tak cca 8:30. Výjimky jsou vyhrazeny (v obou případech :-)). Snažím se, pokud k tomu není konkrétní důvod, udržovat stejný režim i o víkendu. BL

  4. Mirek napsal:

    Výborně napsáno. Zajímavé téma. Ten seznam otázek je převzatý (lze uvést zdroj?) nebo jde o Váš vlastní výběr?

    • Děkuji za hezký komentář. Jak jsem psala, jde o můj osobní soupis, který jsem sesbírala a upravila si z různých metod. Používám jej teď opravdu na kde co, myslím, že základem je dát si čas na odpověď a být maximálně sebe-upřímný.

  5. Pavel Košťál napsal:

    Děkuji za zajímavý článek.
    Osobně jsem také noční sova, pokaždé když mohu (hlavně o dovolené), tak chodím spát pozdě v noci nejdříve v 11, ale klidně i ve 2 či ve 3 hodiny ráno a poté vstávám až po 9-té hodině. Kvůli druhé práci (která je zatím spíš koníčkem než prací) jsem se musel naučit vstávat velmi brzo a to před pátou hodinou. No hrůza. Do vstávání se mi nikdy nechtělo, ale motivace začít s druhou prací byla silnější. Nejtěžší bylo naučit se chodit brzo spát, to se nakonec vyřešilo samo, stačilo se přemoci a několikrát za sebou brzo ráno vstát, večer jsem už byl tak unavený, že jsem usnul už před desátou hodinou.

    Podle mého názoru, ze všeho nejdůležitější je síla motivace a ta v tomto případu není moc velká, vysvětlím proč. Pokud brzo vstanete, tak půjdete zase dřív spát, takže víc práce neuděláte a to že budete mít dobrý pocit z toho, že brzo vstáváte, no jo, ale co z toho? Dobré by bylo do toho zahrnout ještě něco, například jít ráno cvičit, protože večer se nikdy nepřinutíte. Osobně mít v současné době jen druhou práci, tak chodím zase spát až pozdě večer a vstávám klidně až pozdě ráno a bylo by mi to úplně jedno, existuje tisíce jiných věcí v čem můžu být dobrý, ale v brzkém vstávání to být rozhodně nemusí :-)

  6. MARTINA napsal:

    Děkuji za inspirující článek byla jsem ted 3 roky na mateřské někdo by řekl to určitě málo spánku ,nepravidelně ale já to měla jako jedna z mála tak že moje dcera 3 týdny po porodu spala 5 hodin vkuse a po 3 měsících celou noc tj. 7-8 hod čím více rostla spánek se v 6m prodloužil na 8-10hod takže já běžně vstávala na 9-10 hodinu po skončení matřeské jsem se rozhodla že budu podnikat jelikož po návratu do mého zaměstnání byli podmínky dost nevyhovující a malou do školky pro velký počet dětí nevzali tak a ted po té době lenošení jsem sama svým pánem nedokážu nastartovat na pravidelné vstávání ale i celý den . Připadám si jak škatulata hejbejte se co jsme hrávali jako děti sem tam ,sem tam a na konci dne zjistím že jsem vlastně nic nestihla co jsem chtěla už jen s přemýšlení jak se ráno na celý den nastartovat jsem unavená pro to moc děkuji některé body z vašeho článku vyzkouším nejn na vstávání ale i na start do nového dne s pozdravem Martina

  7. MARTINA napsal:

    jinak ještě dodatek chodím spát tak kolem 2 ráno :-)

  8. Dobrý den,
    děkuji za oba komentáře, ten pocit co popisujete velmi dobře znám a právě proto, že jsem s tímto stavem chtěla něco udělat, začala jsem pracovat na nastavení režimu. Takže třeba cvičení či jiné věci také plánuji, ale je to postupný proces budování nějakých návyků. A navíc pro každého je motivující něco jiného pro někoho třeba, že si půjde zacvičit (mě to moc nebaví, takže i když to chci dělat, od samotného brzkého vstávání mě to spíš ještě odradí) pro někoho, že má dobrý pocit a nemusí ráno bojovat s vlastní mrzutostí a pocitem, že vlastně tak trochu už zase nestíhá atd. V tomto mi byl určitě velkou inspirací Tim Ferriss a vřele doporučuji si poslechnout jeho osobní ranní rituály: http://fourhourworkweek.com/2015/09/18/5-morning-rituals/ to beru jako takový stav ideál  a drž všem palce, kteří se snaží vydat touto cestou jako já. Třeba časem vytvořím nějaký další článek i na téma „Když už jste vstali, co dál“, ale to asi ještě chvíli potrvá, než budu mít plně otestováno i na sobě. Ještě chci, ale dodat, že samozřejmě, pokud člověk má jiný režim a právě ten špatný pocit nemá, tak je to úplně v pořádku je to vlastně o tom, aby se člověk sám cítil co nejspokojenější.

  9. Dan napsal:

    Ceska Carrie Bradshaw osobniho rozvoje? :) Fajn clanek, taky s rannim vstavanim bojuju. Dle me dulezita taky cast mit jasno jak ten „ziskany“ cas vyuzit. Pokud se brzy vzbudim a vlastne poradne nevim co delat, casto si zase jdu lehnout.

  10. Marián napsal:

    Pěkný článek, Báro, fandím a držím palce!

    S brzkým vstáváním jsem taky pár let bojoval, ale nakonec se mi to povedlo prolomit. Z mých zkušeností a bádání jsem sestavil 20 rad a tipů do ebooku „Ze sovy skřivanem“, je grátis ke stažení tady: http://www.mamcas.cz/e-booky-mam-cas/142-vstavejte-o-2-5-hodiny-driv-uz-za-1-mesic-i-kdyz-jste-ted-sova

    MaK.

  11. Hanka Radková napsal:

    Společnost je nastavená na skřivany (v osm musíte být ve škole, v podobný čas většinou v zaměstnání a … někteří i v šest, což mi přijde doslova nelidské, ale budiž). De facto všude, kde se hnete, Vás to nutí, abyste si teda ráno pohnula. Proto chápu, že jste se pustila do boje s vlastním nastavením. Máte to i jako přípravu na případné rodičovství (školky začínají kol půl sedmé, ale končí často už ve čtyři atd.). Nicméně, já bych Vás ocenila spíše za to, že jste si našla zaměstnání na volné noze, tj. takové, kde nakonec Vaše pozdní vstávání a flow pěkně po nocích nevadí. Myslím si totiž, že až opadne Vaše euforie z nadšení, postupně i důvody, kdy to takhle skřivánkově prostě budete potřebovat, pomalu se budete vracet zpátky ke svému sovímu původu. A tady bych se přimlouvala za to, aby ten návrat nebyl s výčitkami a frustracemi, že se Vám nedaří to, co jste si pracně vybudovala. Ctít přirozenost je to nejlepší a nejzdravější, co pro sebe můžeme dělat; důležité je pak si umět jí přizpůsobit to ostatní (třeba jako ve Vašem případě zaměstnání na volné noze). Užijte si skřivánčí období:o)

    • Dobrý den paní Hano,
      děkuji za Váš komentář… všechno je možné, v současný moment nedokážu říci, kam se to do budoucna posune. Ale jak jste říkala, právě s těmi dětmi člověk musí zase stejně vstávat brzo a i když zatím žádné nemám, beru to i jako příparavu na ně. Jinak ano ve většině pracovních prostředí se dodržují často zcela nesmyslá pravidla. Domnívám se, že minimálně 40 % zaměstnanců by úplně klidně mohlo mít volnější pracovní dobu a stejně i místo výkonu. Většinou je to o lenosti šéfů, kterým se nechce věnovat chvíle na zhodnocení pracovní náplně a společného timemanagmentu atd. a je prostě jednoduší lidi nahnat na konkrétní čas někam a když tam jsou tak asi i něco dělají …a samozřejmě je to i o zaměstnancích, že nerosporují neúčelná pravidla. Velká čest víjimkám. Vím že nemuset se podrobovat tady těmto věcem, byl určitě jeden z mých motivů k podnikání aktulně pracuji na diářích na rok 2016 http://www.blackbrick.cz/ a moc bych si přála abych už mohla uživit nějaké zaměstnance a dokázat, že nekážu vody a nepiju víno :-) Protože jestli já chci vstávat dřív tak to beru jako osobní rozhodnutí, ale jestli to má někdo jinak tak ať má. V současný moment tím, že to je na začátku potřebuji i jiné „běžné“ zaměstnání a ano za svobodný čas na práci jsme určitě vděčná.

  12. Inspirovač.cz napsal:

    Děkuji, za přínosný článek. Ja se vstáváním též bojují. Jsem noční pracant.

  13. Ja Vas ‚problem‘ vidim uplne jinde, Barboro. Snad se nebudete zlobit, kdyz navrhnu, ze spociva v tom, ze se snazite napresovat se do spolecenskeho systemu, ktery zkratka pro ‚vyjimky‘ jako jste Vy neni nastaven a ani jim zdanlive neni moc otevreny. Osobne bych mnohem radeji videla opacny trend, kdy se lide s odlisnym vnimanim casu/dennich-nocnich rytmu budou snazit ukazat spolecnosti, ze je mnoho ruznych zpusobu pro ruzne jedince, nez se snazit nacpat sve prirozene rytmy do jedne umele prednastavene sablony.
    Ja si spim, kdy chci, vstavam kdy chci, pracuji kdy chci a naopak pracuji no tom, aby se me kritika z meho okoli, ktera je vlastne odrazem kritky me vnitrni, tolik nedotykala a jak jde cas nalezam stale vic lidi, kteri to vidi stejne a nesoudi me za to. Stavim si tak zivot, ktery odpovida me prirozenosti a pak hned jde vsechno mnohem snaz.
    Ale to je jen muj osobni obecny pohled, samozrejme je tam vice faktoru a lisi se to pripad od pripadu.

    • Dobrý den,
      děkuji za komentář. Vytahuje na povrch velmi zajímavé téma skoro na další článek (a navíc mi hezky připomněl můj vlastní nešvar odhadovat, kde mají ostatní problém :-)). Jde o to, že já velmi rozlišuji mezi tím, co opravdu dělám zcela čistě, protože to tak dělám ráda a činí mě to spokojenou a mezi tím co tak dělám, protože se za tím skrývá nějaký strach, obava, neschopnost atd. Může se to to zdát jako triviální, ale není. Mnohdy pak člověk žije „svobodně“, ale nakonec není vůbec šťastný, protože ho k tomu vedly právě zmiňované „špatné“ důvody. Je to těžké si to přiznat zvláště pro člověka, který je zrovna dosti svobodomyslný jako já. Takže já rozhodně neradím lidem, kteří jsou s tím spokojeni, aby něco měnili, ale jak jsem psala ve článku, já jsem s tím spokojená nebyla a nic vnějšího mě ke změně ani nenutilo. Naopak jsme i velkým fanoušek volné pracovní doby, protože každý to má jinak. Je to jako rozdíl mezi tím jestli jste singl, protože si to užíváte nebo protože se třeba neumíte seznámit a trápí Vás to. Návyky jsou něco, co šetří mozku energii na jiné věci. Já jsem prostě pochopila, že mě dělají ty jiné věcí více šťastnou než bez-návyková „svoboda“, pokud jde o spánek. Pak jsou věci, které, mě dělají naopak šťastnou více a dělám je opravdu ne protože, to jinak neumím a ty ponechávám „volné“. Jinak obecně konvence, společenská pravidla atd. jsou převážně velké zlo kazící životy, to s Vámi plně souhlasím. Takže pokud Vás volný spánkový režim dělá šťastnou jen tak dál.

  14. Markéta napsal:

    Čtu diskuzi, článek se přiznávám jsem jen prolítla od toho, kde jste psala o tom, jak vám práce v noci funguje a přečetla jsem vaše důvody a prostě mi to nesedí. Ale jestli se stydíte za vstávání v 8:30 to mně rozesmálo :)
    Já jsem velká noční sova, taky toho občas lituju. A většinou když můžu, tak nevstávám před dvanáctou, kolikrát i později..
    A když se to snažím změnit, je mi pak akorát častěji mizerně od depresí po nemoci, takže vstávám, když musím do práce, ale raději poslouchám své tělo a jeho potřeby.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru