Toxické argumenty

Mám rád debatování na různá témata. Zvlášť, když se jedná o aktuální téma a inteligentní diskusi. Čas od času na mě někdo vytáhne argumenty, které považuji za podpásové a zaručeně mě odradí od další debaty. Říkám jim „toxické argumenty“ a dovolte mi se o některé z nich podělit a obhájit, že byste je nikdy v seriózní debatě neměli použít.

Dřív jsem si to taky myslel

Začnu argumentem, který považuji za matku všech podpásovek. Je to argument z povýšené elitářské pozice, který se často vyskytuje v náboženských diskusích (křesťanství, diety, …). Argument může vypadat přibližně takto:

„Víš Tomáši, to jsem si dřív taky myslel, ale pak jsem dospěl / osvítilo mě / uvědomil jsem si /…“

I když taková věta může být vynesena příjemným tónem v hlase, je toxická. V podstatě osoba, která ji pronese, říká přibližně to, že váš názor je méně kvalitní a bohužel se vám zatím ještě nedostalo jistého osvícení, které by vás mohlo povznést na jinou (vyšší) úroveň. Vy zatím setrváváte tam někde „dole“ ve své zaslepenosti, ale kdybyste jen měli trochu více inteligence/věku/vzdělání/nadhledu, tak byste viděli, že váš debatní partner má pravdu.

Jestli se počítáte mezi ateisty nebo agnostiky, tak jste si možná na vlastní kůži zkusili následující situaci. Řeč přijde na náboženství a vy se vrhnete na věcné zdůvodnění toho, proč vás třeba křesťanství neoslovuje a protistrana (otevřeně věřící) vytáhne atomovku v podobě „Víš, víra je dar a ne každému se dostane.“ a vy koukáte a možná přemýšlíte, jestli máte začít hrát na stejnou notu a kontrovat třeba tím, že darem je spíš ateismus. Protistrana vám právě naznačila, že jste bohužel nedostali pozvánku do „elitního klubu“ věřících, a proto vám to nedochází, ale to nic chudáčku, to se časem může změnit. V každém případě je to konec věcné debaty.

Vždyť to tak dělají všichni

Na argumentu „Vždyť to dělají všichni“ je kouzelné to, že vám umožňuje ospravedlnit jakýkoliv špatný společenský jev. Dát doktorovi v nemocnici úplatek (třeba flašku)? Vždyť to dělají všichni (takže je to OK). Bratříčkem této argumentace je hláška „Takhle to nedělá nikdo“. V politických debatách si lze často všimnout věty „Ukažte mi jedinou zemi, kde se to dělá takhle“ nebo „Jsme jediná země EU, která ještě nemá …“. Stejně jako všechny ostatní typy argumentů, které tady uvádím, i tenhle je kromě svojí toxicity také líný. Umožňuje řečníkovi sebrat vítr z plachet svému protivníkovi a přitom se nemusí zaměřovat na konkrétní problém.

Takže jen z důvodu inspirace bych rád připomněl, že „skoro nikdo nesbírá hovínka po psech“, „všichni podlézáme učitelkám na základní škole, aby naše děti netrpěly“, „všichni stahují filmy a muziku z internetu bez placení“, „všichni jezdí v obci víc než 50 km/h“, atd. A vzhledem k tomu, že to dělají všichni, tak je to OK.

Až budeš v mém věku, tak poznáš

Dřív jsem si myslel, že tohle na mě lidi zkouší kvůli tomu, že jsem mlaďoch, ale pak se ukázalo, že se s tímto způsobem argumentace setkávám i po čtyřicítce. Je to velmi podobné prvnímu typu argumentu. Řečník je prostě někde jinde, kde vy bohužel být nemůžete, ale kdybyste tam byli, tak byste pochopili. Tenhle argument vlastně znamená „ještě jsi nedospěl, a proto nemáš pravdu“.

Problém je, že proti tomu vlastně nemáte obranu. Nemůžete ze sebe dočasně udělat sedmdesátníka a vypálit na protistranu „Tak vidíš, teď jsem starý jako ty a vidím to stejně“. Řečník se umístil do jakéhosi nedosažitelného klubu, z jehož oken (a pouze z jeho oken) je vidět čistá pravda.

To jsi tehdy taky tvrdil, že …

Na tuhle podpásovku stačí, aby vás protistrana přistihla při jednom vašem omylu v minulosti a pak toto vaše „selhání“ může používat jako argument kdykoliv v budoucnosti. To, že ty dvě události spolu naprosto nesouvisí, je vedlejší. Vaše minulost ukazuje, že jste omylní a tudíž musíte být víc přizpůsobiví a pokorní ve svých dnešních názorech. „To jsi taky loni tvrdil, že nebude pršet a pak jsme přišli celí promáčení a děti byly týden nemocné. Takže teď bude po mém.“

 

Člověk by při argumentaci a prosazování svých myšlenek neměl být líný a neměl by užívat neférových a manipulativních zkratek. Nechť jde naše argumentace k jádru problému a prosím, prosím, prosím nevyužívejte svojí pozice k podtržení svých názorů, např. „Tohle ženská nemůže pochopit.“, „Až budeš mít vlastní děti, tak poznáš…“, „Ateisti tomu nikdy nemůžou porozumět.“, „Tys tam nebyl a neviděls to co já.“, „Copak jsi vystudoval medicínu?“, „Ale prosímtě, taky věříš všemu, co si přečteč na internetu“, „Ano ano, vím, že jsou lidi, co si tohle myslí.“ (ideálně řečeno znechuceným tónem v hlase), …

Máte svoje „oblíbené“ toxické argumenty?

 

Tomáš Bleša, článek vyšel i na blogu autora

Štítky: komunikace