Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

O papíru, cestě za snem a NEdiářích

By on 26. 10. 2015 in Nástroje, Témata with Počet komentářů: 7
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Tentokrát to nebude o sváru papíru a elektroniky, ale spíš o splněném snu. Honza Straka dlouhá léta, jak prozradil, tak dokonce už od dětství, pracuje s kalendáři, diáři, přičemž si je různě ohýbal a přizpůsoboval, až se rozhodl udělat diáře vlastní. A nejen je.

 

Většinu rozhovoru otevírám představením hostů, ty ale pro čtenáře našeho portálu nejsi takovou neznámou, mohli si od tebe přečíst už docela hezkou řádku článků. Přesto, když bys měl prostor jednoho rozvitého souvětí, jak bys sám sebe uvedl?

V životě jsem podobnou otázku řešil již mnohokrát a popravdě jsem vždy dospěl k rozdílné odpovědi. Jsem člověk na cestě, který se snaží projít tak, aby se, až jednou přijde ten den, nemusel za sebe stydět. Podnikatel tělem i duší. Táta, manžel a tak trochu kutil.

 

Známe se už pár let, vlastně díky plánování, GTD, nástrojům jako byl OmniFocus, ale také diář FranklinCovey. Ačkoliv jsi se svým zaměstnáním pohyboval ve sféře finančního poradenství, stejně tě pomyslný Osud zavál právě k těmto oblastem: rozjel jsi pod značkou CLEVER MINDS své vlastní zápisníky a diáře. Vím, že je to poměrně široká otázka, přesto, co tě k této životní změně vedlo? Proč jsi se dal na diáře?

Tohle vyplývá z jednoduchého příběhu. Svůj první jsem si vyrobil ještě jako dítě v 7. třídě a od té doby mě hraní s časem nepřestalo bavit. Základ výrobků, které dnes nabízíme, leží v šuplíku již několik let. Jen nebyl čas nebo správná nálada to prostě vzít a udělat.

Můj profesionální život nastartovala rodinná firma – ofsetová tiskárna, kterou později doplnila reklamní agentura. Takže předtím, než jsme se poznali, jsem 16 let trávil mezi tiskaři, grafiky a kreativci.

Finanční krize dala naší firmě až příliš zabrat a došlo k jejímu prodeji. Já jsem začal hledat novou životní dráhu. Mé kroky díky mému vzdělání logicky vedly do financí, kde jsem poznal mnoho inspirativních lidí. Po 5 letech strávených na různých postech jsem ale pochopil, že – slovy Tomáše Hajzlera – “můj důlek” je jinde a voní tiskařskou barvou.

Tehdy mi přišla do cesty možnost koupit novou firmu, což jsme také s manželkou udělali. Zaujal mě jak název CLEVER MINDS, tak výzva přinést na svět nové “chytré myšlenky”. Začínali jsme poskytováním marketingvého poradenství – prakticky jsem navázal tam, kde jsem před krizí byl, jen o zkušenosti bohatší.

K dnešnímu stavu nakonec přispěla jako vždy náhoda a jedno setkání s člověkem který je druhou hemisférou mozku CLEVER MINDS – Petrem Mouchou. Můj dnešní partner a druhý idea maker, se kterým nyní trávíme prakticky veškerý čas na vývoji našich výrobků.

 

I naši čtenáři si pochvalovali práci s tzv. týdenní kartou, kterou jsi poměrně nedávno aktualizoval. Z ní vychází i koncept diářů, které nyní prodáváte. Jistě jsi dostal dostatek zpětné vazby, abys nám mohl vypsat, co uživatelům na práci s týdenní kartou vyhovuje.

Naše aktuální portfolio čítá nějakých 11 výrobků a diáře tvoří zatím cca třetinu. V tisku nebo u grafika na stole ale leží dalších 8, se kterými chceme stihnout ještě předvánoční trh.

A máš pravdu, že týdenní karta byla jedním z pilířů našeho startu. Na webu, kde byla volně ke stažení, dosáhla přes 4000 stažení. Když byl web v úpravě, psalo mi překvapivě dost lidí, kdy ji mohou opět stáhnout, takže zjevně funguje.

Já osobně jsem jí tvořil právě proto, že mi chyběl komplexní jednoduchý nástroj k týdenní prioritizaci mých záležitostí – osobních i pracovních. A přesně toto si pochvaluje také většina těch, kteří mi dali svou zpětnou vazbu. Jedno jediné místo – jeden nástroj na čas, úkoly i poznámky.

 

Bezpochyby k sestavení vlastních diářů vedla řada zkušeností a také inspiračních zdrojů. Nejprve právě k nim, odkud jsi to nejlepší sbíral?

Tak za mě jednoznačně 2 pilíře, které čtenáře webu MVH nepřekvapí – GTD Davida Allena a především pán, který měl v minulých dnech výročí narození – Stephen Covey a jeho “česká verze” Marek Spurný!

Snažím se žít podle určité filosofie, která kombinuje nejen metody, ale především principy. Věřím tomu, že člověk má jen takové hranice, jaké si v hlavě připustí (obrazně řečeno přirozeně). A díky tomu informace, které cíleně na webu vyhledávám, vychází od lidí jako je např. Brian Tracy, Seth Godin, atd. A nesmím zapomenout přirozeně na web Mítvšehotovo.cz s Tebou v čele.

Čtu pravidelně všechny příspěvky a komentáře. A popravdě nebyl snad jediný, ve kterém bych si nedokázal najít třeba i jen kousek něčeho inspirativního a použitelného. Jelikož sám občas něco napíšu, vím, že to dá nějakou práci a čas, tudíž respekt každému přispěvateli a tvé redaktorské práci.

 

A co zkušenosti? Vím, že jsi nemálo využíval elektronické nástroje, přesto nyní (nemýlím-li se) preferuješ právě papír. Můžeš poodkrýt svůj vlastní postoj k těmto dvěma světům?

Víš sám, že tohle je otázka, která běží drahná léta nejen internetem. Postupující technologie samozřejmě přebírá stále více otěže v našich životech, a to nemyslím jen oblast telefonů, tabletů či počítačů. Jako 100% uživatel Applu miluju propojenost, jednoduchost, smysl pro detail. Existuje spousta aplikací, které přinášejí mnoho usnadnění. Já jsem používal a nejvíce si oblíbil Omnifocus, který je skutečnou mašinou a ohromně mi pomohl srovnat si spoustu věcí. Přesto jsem se nemohl ubránit pocitu jisté sterility, odcizení, monotónnosti a ve finále složitosti. Je to jistě otázka osobních preferencí, nicméně ono otřepané “škrtnutí úkolu na papíru” mně osobně vždy chybělo.

Nemá smysl hájit to, či ono. Každý má svůj svět, své návyky a nástroje. A v tom mém zkrátka vítězí papír jakožto němý svědek mého bytí. Co si napíšu, to si zapamatuju. Nedávno jsem hledal jeden kontakt ve starých diářích. Samo o sobě je ta situace vtipná, když dnes stačí jen pár ťuknutí do mobilu. Strávil jsem tím hledáním asi 20 minut, kdy jsem mohl zcela jistě dělat něco mnohem světuprospěšnějšího. Ale ten pocit, když jsem to našel, byl k nezaplacení! :-) Hlavním zážitkem však bylo listování v diáři, objevení starých nápadů, vybavení si jednoho konkrétního odpoledne s manželkou… tohle všechno mně osobně technika nedává. Prostě se životem nechci proklikat, chci ho nějak prožít a taky si o tom něco napsat, co třeba jednou bude mít hodnotu čistě pro mě, až budu bilancovat. A při vší úctě ke Stevovi si zjednodušeně řečeno neumím tohle představit s iCalem. A popravdě ani nechci.

 

CLEVER MINDS je sice zatím ještě na poli prodeje diářů batole, přesto přichází na trh, který – mohu-li takto soudit – nenabízí v daném segmentu příliš měřitelnou konkurenci. I když řada značek sází na design, materiál, přesto vnitřek diářů je vesměs velmi standardní. Jak bys charakterizoval koncept diářů, které jste udělali vy?

Tak předně hlavní myšlenkou CLEVER MINDS je myšlenka samotná. A dnešní výrobky, které nabízíme, již nejsou pouze mým dílem.

Denně každého člověka napadne spousta myšlenek. Mnohdy jsou to nepodstatné věci, ale jsem si jist, že se každému minimálně jednou za život prožene mozkem nápad, který by v případě realizace mohl jeho život změnit, posunout, vylepšit. Ti úspěšnější z nás takovou myšlenku podchytí a zrealizují. Zbytku prostě jen tak proletí, neboť přijde nějaké “ALE”.

Jak jsem říkal, vyrábíme výrobky s různým zaměřením. Tomu plánovacímu segmentu říkáme NEdiáře. Nechceme naší značku usadit na trhu jako dalšího výrobce diářů. Těch je tu už dost. Co mi ale na trhu chybělo je právě to zaměření na uživatele a jeho potřeby. Mám dojem, že jsme se tak nějak smířili s tím, že to válcuje technologie a tudíž rozvoj papíru už nemá smysl. Málokoho zajímá, kam se posunul pracovní trh a že kalendárium sestavené v roce 1995 nestačí neustále dokola reprintovat. Zkrátka si myslíme pravý opak. A proto vytváříme kromě NEdiářů i výrobky zaměřené na práci s myšlenkami, jejich tvorbu a rozvoj, ale také na pracovní úkoly a třeba volnočasové aktivity. Nicméně až trh ukáže, zda jsme zamířili správně.

V otázce konceptu sázíme na jednoduchost, přehlednost a dostatečnou kvalitu. I proto jsme zvolili mj. kroužkovou vazbu. Všechny naše výrobky jsou koncipovány tak, aby uměly navést uživatele na určitu cestu, ale zároveň poskytly dostatek svobody pro vlastní užití a vlastní systém práce. A to byl náš cíl.

 

Když se u toho konceptu pozastavíme, dokážeš odhadnout, zda se v České republice nachází dostatek lidí, pro které diář je i něco odlišného, než soupis dnů v měsíci? Že diář vnímají víc jako kompas i mapu pro své putování?

Samozřejmě existují data o prodeji diářů v České republice a nejsou to zrovna malá čísla. Druhá otázka je, kolik z toho skončí v reklamních igelitových taškách a v šuplících kancelářských stolů.

Osobně si myslím, že Česká republika má obrovský potenciál, pokud si lidi nenechají namluvit něco jiného. Potkávám dnes a denně mnoho zajímavých tváří, osudů, příběhů. Každý z nich by stál minimálně za krátký film u vás na univerzitě. A tudíž si myslím, že každý z nich stojí za přemýšlení a za “kroniku”. Je zde mnoho lidí, kteří chtějí svůj život prožít a nenechat se semlít. Kolik z nich přikročí od pouhé myšlenky k realizaci, nevím.

Zmínil jsi v úvodu, že jsem se určitou dobu pohyboval v oblasti finančního poradenství. Za tu dobu jsem se stal svědkem životních osudů mnoha rodin i single lidí. Považoval jsem to za čest, že si mě pozvali do svého domova a byli ochotni se bavit o poměrně intimních věcech. Z té doby jsem si odnesl právě to přesvědčení, že v mnoha lidech žije skrytý potenciál, který zkrátka jen čeká na to, až ho někdo objeví. Až daná osoba sama pochopí, že její cesta vede třeba jiným směrem.

V naší bujné fantazii vidíme lidi, kteří na své cestě pracují, kteří nechtějí zůstat stát pohlceni společenským klimatem. Je jedno, jestli mají v ruce tablet, telefon, náš výrobek nebo standardní diář. Důležité jsou ty dopředné kroky a orientace na aktuální prožitek. Protože nám vyměřený čas nám již nikdo podruhé nedá.

Na druhou stranu je třeba říci, že nemyslíme jen na český trh, ale již podnikáme aktivní kroky s budoucími zahraničními partnery. Máme ve výrobě anglickou verzi a další jazykové mutace se připravují. Aktuálně připravujeme vstup na slovenský, polský a německý trh. Dokonce se nám ozval jeden kamarád i z Ruska, tak uvidíme. Necháme se překvapit.

 

Mimochodem, které typy diářů ti během života prošly rukama? Je nějaký, u kterého jsi zůstal opravdu dlouho?

Tak kromě klasického A5 – co strana, to den – jsem nejdéle používal české ADK a také diáře FranklinCovey. Nicméně u obou jsem byl vždy v situaci, kdy jsem si musel výplně nějak dotvářet a ohýbat. Naštěstí jsme měli tu tiskárnu, takže vyrobit si vlastní náplně nebyl problém.

 

Já s papírem zatím spíše tak nějak soupeřím, mám ho rád, občas se k němu vracím, současně ale workflow prakticky přednostně stavím na elektronice. Dá se některý z vašich produktů s takovým pracovním systémem spojit?

Myslím si, že to, co popisuješ, je zcela přirozený stav. Měl jsem ho i já, má ho řada lidí a je to logické. Plné mailboxy, cloudové sdílení dokumentů, atd., to vše způsobuje náš sílící odklon od přirozeného psaní rukou a tužkou. Koneckonců zkus si sednout a popsat třeba 10 A4 rukou psaným textem…

Ani my nežijeme v jiném vesmíru a technologické vymoženosti používáme. Takže v našem ateliéru najdeš i Dropbox, Evernote, apod. Nicméně vše, co se týká osobnosti jednotlivce necháváme na něm. Nemáme dogma, že kdo pracuje v našem týmu, musí být papírový. Je ale fajn vidět, že se lidi sami rozhodují pro návrat k papíru v osobním pojetí, protože jim zkrátka myšlenka tvorby kroniky vlastního života není cizí, ba naopak s nimi v současnosti velmi rezonuje.

Jedním z pilířů naší aktuální nabídky je PILOT, neboli půlroční pomocník pro řízení priorit. Jedná se o zúženou verzi jednoho z NEdiářů, který má několik užitečných vlastností. Především je nedatovaný, tzn nechává svobodu volby, zda tento týden využiji či ne. Je tenký a velikostně odpovídá iPadu. Poskytuje pohled na týden jako celek, ale také na jednotlivé dny. Je na uživateli, zda jej použije jako plně funkční diář nebo jen pro řízení svých úkolů. PILOT zároveň poskytuje bohatou poznámkovou oblast, kterou lze využít jak pro seznamy projektů a úkolů, tak na běžné poznámky např. ze schůzek. PILOT máme ve dvou verzích – větší “ipadí” a menší, která se vejde do kabelky.

 

Je reálné použít diáře CLEVER MINDS na plánování svého času a aktivit, aniž bych musel používat nějaký úkolovník? Jak to máš vlastně ty sám?

Ano, je. Stejně každý člověk používá jemu nejpřirozenější systém. Právě proto jsme každý z NEdiářů vybavili celkem obsáhlou poznámkovou oblastí, aby si člověk mohl své workflow nastavit dle své potřeby.

Přesně tak to používám i já. Poznámky používám čistě na projekty, úkoly a nápady. Na jednání či schůzky sebou nosím náš Meeting Manager. V praxi si vždy jednou za týden (nebo častěji dle potřeby) projdu tyto – defacto klasické Allenovské – seznamy a vybírám to důležité ke zpracování.

Baví mě to procházení, škrtání, čmárání. Dává mi to příjemný pocit dobře odvedené práce. Když jsem si v minulosti vyladil Omnifocus (v mnohém jsi mi pomohl Ty nebo třeba Petr Mára či Pepa Jasanský), tak to samozřejmě bylo skvělé v tom, že kdykoliv jsem jej otevřel, viděl jsem vše aktualizované, zobrazené v pravou chvíli. Byl to skvěle postavený Tetris. Ale stejně jako v té hře, kde ti po splnění “zmizí postavená lajna a načtou se ti body”, mizely i splněné úkoly do propadliště dějin. A ten pocit se prostě nedostavoval. Sám nevím proč. :-)

Jako dítě jem miloval kostky, protože byl jakýkoliv výtvor okamžitě vidět. A to mi zůstalo do dospělosti. I proto jsem se vrátil do oboru, kde mohu předávat fyzický výrobek, který třeba někomu pomůže a udělá radost.

 

V diářích kladete důraz na pozitivní vnímání světa – života. Už třeba určitou variantou deníku vděčnosti. Používáš jej a funguje ti, tak jak o tom píše i autor významné knihy Vzkvétání?

No knihy – to je téma na samostaný rozhovor, zvláště ty melvilovské. A na případu Vzkvétání je krásně ilustovatelný i můj vztah k papíru. Vzkvétání jsem si totiž koupil jako ebook… a proto jej mám dodnes načnutý, ale nedočtený, zatímco papírové knihy většinou prečtu velmi rychle. Většinou se k nim nechovám moc hezky, neboť si do nich píšu poznámky, zaškrtávám to podstatné a používám je spíše jako skripta. Snad mi to milovníci čtení odpustí, ale více si z díla pak odnesu (myslím samozřejmě naučnou literaturu). Ono tedy s e-booky obecně mám ten problém, že když si chci číst, většinou přitom nechci koukat do displeje, který mám během dne na očích na můj vkus až příliš.

K tématu vděčnosti – dost dlouho jsem ve svém životě fungoval na jakéhosi autopilota. Makal jsem, chodil jsem do firmy a když náhodou byl volný víkend budoval jsem náš dům. Řadu věcí jsem bral naprosto automaticky. Trpělo tím nejen okolí, ale především jsem tím uvnitř trpěl já sám. Byl to jakýsi zdroj mé vnitřní nespokojenosti.

Změnil to až Marek Spurný v době, kdy jsme dělali projekt pro FranklinCovey. Setkání s jeho interpetací 7 návyků ve spojení s jeho osobností bylo pro mě skutečně životměnící zkušeností. I díky jemu jsem pochopil, kým vlastně jsem a kam patřím. Hodně mě to ovlivnilo a posunulo dopředu. Pochopil jsem, že vlastně každý den mám za co poděkovat, za co být vděčný. Za to, kdo jsem. Za lidi, kteří mě na mé cestě doprovází, za jejich přízeň, bytí a laskavě-shovívavé přijímání mých nedostatků. Uvědomil jsem si, že právě tyhle hodnoty, včetně zdraví, je třeba brát jako dar.

A proto jsme do NEdiářů dali kolonku vděčnosti. Chtěli jsme uživateli říct, aby se nad podobnou myšlenkou každý den zastavil, nadechnul se a uvědomil si, co je jeho štěstím v životě. Možná to zní trochu nadneseně, ale mám někdy dojem, že se nám to vytratilo z našich denních programů, které jsou nabyté jinými důležitějšími záležitostmi, emaily, potřebami těch druhých. Není se čemu divit, že roste počet lidí, které při nedělním pomyšlení na pondělní práci přepadne pocit úzkosti a stresu.

A pokud my můžeme aspoň trochu přispět ke změně tohoto stavu, budeme moc rádi.

 

A co 25. hodina? Vím, že je to asi dost osobní otázka, přesto: co se ti v této kolonce opakovaně objevuje?

Princip 25. hodiny je klasickou ukázkou nápadu, který nebýt v tu chvíli zaznamenán, zcela jistě by zapadl mezi všechny ostatní nápady. Seděli jsme s Petrem a jedním kamarádem a vedli chytré řeči o životě, až z něj najednou vypadlo on známé: “Kdybych měl aspoň o hodinu denně navíc, tak bych stihnul daleko více věcí”. Při otázce „Jakých?“ pak vyšlo najevo, že většinou těch osobních – sport, rodina, apod. A to je ta smutnější část příběhu.

Velmi nás to zarazilo a zároveň inspirovalo. Nakonec jsme se rozhodli tento koncept zapracovat. Prostě dáváme na každý den onu 25. hodinu – tedy čas, který si každý může nadefinovat dle libosti. Je to pouze JEHO hodina navíc a je na něm, zda a jak ji využije. Je na něm, kdy se tak stane, protože orlojem pohnout skutečně neumíme :-).

Přes všechny snahy o dokonalost ani já přirozeně nejsem vyjímkou, co se týče časového vytížení. Podvědomě odkládáme většinou právě ty věci, které pokládáme za samozřejmé. Alespoň u mě to tak bylo. Proto má kolonka obsahuje vždy konkrétní aktivitu, jakou je sport (kolo), čas s rodinou či má vlastní forma jakési „meditace“ nebo chceš-li „zpomalení“. A pravdou je, že od chvíle, kdy na to kladu větší důraz v mém programu, daří se mi mnohem lépe to také dodržovat. Cítím se vyrovnanější, takže opět zkušenost ověřená životem.

  

Oceňuji výběr papíru, dá se na něj psát i tenkou fixou nebo barevnými propiskami typu Pilot. Ty sám preferuješ využití různých barev, nebo jdeš spíše nějakým tím minimalistickým směrem? 

Papír sám o sobě byla tristní zkušenost. Opět to jen ilustruje svět, ve kterém žijeme. Velké firmy maj krásné vzorníky, ale když přijde k výběru a dodávce, nemají nic na skladě. Dělali jsme značné množství pokusů, než jsme vybrali ten vyhovující. A pak ouha – měsíc čekáš na dodávku. To samé se týká bronzového kroužku, který nejmenovaná firma začala vyrábět až po naší objednávce.

Jinak já osobně jsem velmi vizuální typ. Souvisí to s mou povahou a znamením Vodnáře. Takže já jsem vždy min pro 2-3 barvy, kterými odděluji různé typy poznámek. Kvůli přepisování jsem se naučil používat gumovací pero. Přece jen vygumovat úkol nebo termín dá více práce než zmáčknout DELETE.

 

V portfoliu jsem našel a už i odzkoušel sešit na kresbu myšlenkovým map, vznikaly nějaké, když jste dávali dokupy právě projekt CLEVER MINDS? Co na nich ty sám nejvíce oceňuješ?

Celý projekt CLEVER MINDS leží v šuplíku zhruba od roku 2008. Již tehdy jsem se chtěl pustit do výroby vlastních výrobků, což si možná i pamatuješ. A právě MindMap Manager, jak onomu sešitu říkáme, byl jedním z pilířů již tehdy. V podstatě se opět jedná o koncept ověřený životem, který jsem si sám pro sebe ladil.

V běžné praxi samozřejmě vystačíš s prázdným listem papíru, nicméně jelikož se jedná o mé myšlenky, mnohdy i celkem interní a osobní, chtěl jsem jejich záznam a následné zpracování povznést na vyšší úroveň, než jen obyčejný školní sešit.

Mindmapy používám dnes prakticky na vše. Ať na pracovní projekt nebo na stavbu pergoly. Na jakýkoliv větší projekt nebo záležitost, kterou chci vyřešit. Opět bych se dostal na téma elektronika vs. papír, ale myslím, že to zde trefně vyjádřil už Petr Mára v rozhovoru po absolutoriu v kurzu Tonyho Buzana.

Na papíru se mi zkrátka přemýšlí lépe. A dnes již není problém telefonem mapu vyfotit a poslat kamkoliv do světa nebo na Evernote. Takže se sdílením problém není. Jen s úpravami.

Pro mě osobně je mindmapa něco, co mi umožňuje daleko efektivnější pohled na určitý problém nebo situaci. Vizualizace a dostatečný nadhled je pro mě důležitá součást rozhodovacího procesu, a to mi právě mindmapa poskytuje.

A proto mnohdy mapy používám nejen na projekty, ale také na plánování nebo na zápisy ze schůzek. Umožňují mi daleko snáze vypsat highlights, tedy důležité momenty, sliby a úkoly. S tím se pak pracuje mnohem lépe.

 

Je nějaká vize, o které bys mohl něco prozradit a se kterou se na CLEVER MINDS díváte v delším časovém horizontu? 

To je zajímavá otázka. Osobně si myslím, že papír z našich životů jen tak nevymizí. Jen je třeba mu dát určitý směr použití a třeba jej trochu přizpůsobit našemu života běhu. Chceme vytvořit takovou řadu nástrojů a pomocníků, aby si každý u nás našel to své. Jsme přirozeně na začátku a teprve čas ukáže. Mým tajným přáním je sedět v kavárně a vidět lidi kolem, kterak třímají náš výrobek v ruce. Vidět, že je baví jej používat a že se stává podobnou součástí jejich života, jako třeba telefon. A je jedno, jestli na papíru bude myšlenka znamenající „vznik nového Applu“ a nebo třeba jen úkol „zajdi do obchodu“.

CLEVER MINDS má dnes již sedmičlenný tým a je vidět, že jsme obklopeni správnými lidmi. O chytré myšlenky tak není nouze, ba naopak. Jsme ve stádiu, kdy se musíme krotit v tom, co na trh pustíme a co zatím ne. Takže se na budoucí vývoj velmi těšíme.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Pepa Bageta napsal:

    Dlouhe, nudne, nezajimave.

  2. Tomáš Voda napsal:

    Dobrý večer. Dlouhé ano, ale také zajímavé, poutavé a inspirativní. Díky za to!

  3. GTDovec napsal:

    Moc pěkné webovky cleverminds. Kroužková vazba, nezávisle na tomto projektu, se mi také osvědčuje. Design vnitřních stránek je ovšem hodně spartánský a odpudivý, jsem zvědav, jak vypadá ve skutečnosti a jak si ho papíráři oblíbí. A s ním i cenu… Bez gumičky na tužku.
    V každém případě článek není k učtení. Děsivý styl, neodredigováno, místy až nesrozumitelné, jako když dva rozumbradové mlátí už hodně voschlou prázdnou slámu. Škoda! Přesto držím palce. (V marketingu bych si dal taky pozor, abych nebyl nadutej jablkoň, přece jen je to minoritní skupina na trhu a ipad není pupek světa.)

  4. Dr. napsal:

    Vzkaz panu Strakovi od potencionální zákaznice: zaujala mě myšlenka Vašich diářů, klikla jsem na Vaše stránky, že si diář případně objednám. Pravděpodobně však nebudu cílová skupina, neboť pokud si mám diář objednat online, zajímalo by mě, jak vypadá členění uvnitř, což je bohužel z Vašich webových stránek velmi špatně patrné. Hodil by se i údaj o hmotnosti jednotlivých diářů a rozměr výšky diáře, tedy nikoli jen délka a šířka.

  5. Jan Straka napsal:

    2 Dr.: Vzkaz pro potenciální zákaznici – moc díky za upozornění, pomohla jste mi :-) A toho je třeba si vážit. Takže ještě jednou díky.
    Texty jsme doplnili, chybu snad napravili. Přeji krásný den! JS

  6. Dr. napsal:

    Díky, tak to si opravdu něco objednám :-)

  7. Inspirovač.cz napsal:

    Výborně. Diar je základ. Jsem však věrný mobilnímu kalendáři. //Daniel Hanuš

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru