Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak myslíte?

By on 12. 10. 2015 in Kondice, Rozvoj with Počet komentářů: 2
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Přišel podzim a s ním i jeden z největších knižních hitů, které letos do českých knižních polic přináší Jan Melvil Publishing. Nastavení mysli už svým titulem dává na vědomí, že tentokrát se budeme přednostně obracet k mozku (k tomu, jak s ním nakládáme). Jestliže v Kahnemanově knize jsme objevovali myšlení rychlé a pomalé, u textu Carol Dweckové si jej členíme na fixní a růstové.

Možná, že úvodní odstavec naznačuje, že v těch následujících si spolu shrneme to podstatné, co v Nastavení mysli najdete, a jaká kniha vlastně je. Nyní však pomyslné kormidlo stočím jiným směrem. Čtení knihy mě spíše pošťouchlo k úvahám nad sebou samým.

Při prvním setkání s definicemi fixního a růstového myšlení jsem si rozpomenul na chvíle, kdy jsem poprvé potkal vysvětlení, co obnáší reaktivní, respektive proaktivní jednání. V mnohém se tyto pojmy vzájemně prolínají. Zatímco tehdy Stephen Covey si v 7 návycích skutečně efektivních lidí spíše vymezením pojmů otevíral dvířka k esejisticky uchopenému rozjímání nad způsobem fungování člověka, který se chce někam posunout, Dwecková ruku v ruce se svou praxí pracuje přednostně s odkazy na studie a na sesbíraná data a příklady. Ať už vám vyhovuje více první či druhá cesta, na jejím konci bude mnohem větší šance, že se sebou skutečně něco provedete. Ne snad, že by Nastavení mysli dávalo zaručený lék na naši vlastní neschopnost se hnout a něčeho docílit, přinejmenším však pojmenovává projevy takového fixního chování a ukazuje na konkrétních zkušenostech jiných lidí, jak může vypadat jejich pravý opak.

Sám jsem byl před lety notně zanořen do světa reaktivity a fixního myšlení. Hledal jsem si důvody mimo svůj okruh vlivu, příčiny se povětšinou skrývaly v zákoutích mého okolí nebo geneticky předaných informací, takže jsem já za své chování nemohl. Ne snad, že bych byl pesimista, přesto by o růstovém myšlení bylo velmi troufalé hovořit. Nehledal jsem výzvy, bránil jsem se kritice a dobrý výsledek (třeba v testu) pro mě byl cílem, nikoliv výzvou, abych se učil dál a ještě víc.

Dwecková (chtělo by se říci bohužel) nenabízí řešení, jak hacknout mozek a překlopit fixní myšlení na růstové. Svým způsobem spoléhá na to, že si model přechodu sestavíme skrze příklady toho, jak dané druhy myšlení fungují. Nejsem si zcela jistý, zda v sobě má autorka/kniha dostatečný entuziasmus, aby ty, které svazuje fixní myšlení, dokopala ke změně, ale coby optimista v to budu doufat. Těm z nás, kteří jsou jednou nohou růstoví, však čtení a následné sebereflexivní dumání může fixní myšlení ještě více zprotivit. Protože jak jinak než s patřičnou pachutí negace lze vnímat vědomí, že občas v některých situacích dávám přednost jistotě před snahou riskovat a posunout se dál – obohatit se, a to kvůli námaze, kterou sebou překážky a vzdělávání nesou?

Nyní, po přečtení, ještě o něco zřetelněji vnímám momenty, kdy má mysl úzkostlivě hájí teritorium bezpečnosti a klidu. Háklivě si střeží prostor poznaného a jde spíše za cílem, jenž už vlastně je prakticky na dosah. Budování nových návyků je tvorba nových výzev. Přesto selhávám a raději se spokojím s těmi, co už existují. Může za to občas únava nebo naopak přílišná ambice a nerozum, jak jsem však zjistil, velmi často má mou „stopku“ na svědomí fixní myšlení, o němž Dwecková píše. A ne, nemusí jít nutně jen vzdělávání, sport, ale i o komunikaci a vztahy. Růstově myslet, jak jsem zjistil, vlastně není jen o tom, že hodlám se sebou něco dělat a jít přes překážky. Je to i o strategii, citu, schopnosti naslouchat a vnímat, aby za obzory, kam zatím nedohlédnu, nestála propast, nýbrž most…

A tak pro mě Nastavení mysli není ani tak knihou, která přímo v sobě nabízí odpovědi, jako spíše iniciátorem, abych je já sám chtěl v sobě hledat.

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Inspirovač.cz napsal:

    Děkuji tip. To co říkáte ma smysl. Knihu si přečtu a možná se objeví na Inspirovači. //Daniel Hanuš

  2. Matěj napsal:

    Knihu je zbytečné číst, autorka nepřichází s ničím novým a na neustálý cherrypicking, který utvrzuje její pravdu, začínám být ve všech knihách alergický. Na každé tvrzení najdete desítky příkladů z realného života, citací od slavných osobností a někdy i studií (některé jsou šité na míru pomocí dobře stavěných otázek, nebo zaměňují kauzalitu a korelaci).
    Ztráta času.

    Příklad: Ranní vstávání se považuje za cestu k úspěchu. Na internetu najdete milion citátů, článků a příkladů. Přesto se však zapomíná na to, že minimálně stovky milionů lidí vstávají ráno třeba před 5 a nikdy žádného úspěchu (otázka, co to je úspěch?) nedosáhnou. Naopak je další skupina lidí, kteří vstávají pozdě a přesto jsou úspěšní.

    Ano, být otevřen novým věcem, učit se z chyb, mít vytrvalost je zcela jistě užitečné, každopádně to je snad selský rozum, který by měl mít každý člověk, který někam směřuje. Knihu jsem četl po mnoha doporučeních a bohužel, i když by hodně lidí potřebovalo tento growth mindset získat, po mnoha zkušenostech vím, že si to dotyční nedokážou stáhnout na sebe.

    Štve mě, že vznikají a dokonce se i překládají takové zbytečné knihy, navíc v mém velice oblíbeném vydavatelství jako je Melvil

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru