S Petrem jsme si povídali už několikrát, dokonce z toho vzniklo i pár rozhovorů, které se objevily na našem portálu Mítvšehotovo.cz. Až nyní se hlavním a vlastně jediným tématem staly myšlenkové mapy. Ne náhodou. Petr totiž nedávno absolvoval kurz a získal certifikát přímo od Tonyho Buzana, muže, jenž před desítkami let myšlenkoé mapy představil světu.

Zcela upřímně, ten “papír” mi může dát určitou konkurenční výhodu, ale nebyl to hlavní cíl, spíše vedlejší produkt. Stejně jako u GTD, i u myšlenkových map mě zajímá výklad člověka, který stál přímo u zrodu, tak mám možnost zjistit maximum informací a pochopit metodu do hloubky. O mapy se zajímám řadu let, v rámci GTD školení je i účastníkům představuji jako jednu z cest jak získat kontrolu. A myslel jsem si, že jsem je používal, ale Tony Buzan by řekl, že jsem kreslil “proto Mind maps”, nikoliv skutečné myšlenkové mapy.

Ale abych celý proces uvedl do kontextu – před dvěma lety jsme měli v Praze na konferenci iCON Prague jako jednoho z hostů Chrise Grifithse a ten mi dal na využití myšlenkových map v byznyse nový pohled. A Chris je CEO společnosti Open Genius a spolupracuje s Tonym. Odtud byl jen krůček k tomu, abych certifikaci podstoupil. A ten primární důvod bylo jít doopravdy do hloubky, zjistit, jaké je podání Tony Buzana a najít způsob, jak myšlenkové mapy nabídnout byznysu.

Jedná se o čtyřdenní kurz, jehož součástí je vysvětlení, co to vlastně myšlenkové mapy jsou a také co myšlenkové mapy nejsou, jaké benefity přinášejí a samozřejmě vědecká důkazy pro to, jak mozek funguje a proč jej myšlenkové mapy dokáží využívat lépe než například klasický zápis pozmámek do bloku. To, co potřebuješ především, je chtít myšlenkové mapy pochopit, používat je a být schopen prezentovat / školit. Celé čtyři dny je velký tlak na to, aby si účastník vše vyzkoušel sám na sobě a plnil úkoly. Z poloviny je to popis myšlenkových map, z druhé poloviny je to test sebe sama a zkoušení myšlenkových map v různých scénářích. Ten proces od tebe vyžaduje určité zapálení a snahu uspět, na druhou stranu je potřeba uvést, že pokud děláš vše, co je potřeba, certifikován na konci budeš. Není potřeba projít složitými testy nebou zkouškami. V tomto směru je to třeba oproti certifikacím Apple mnohem jednodušší.

Další výhodou je seznámení se s lidmi z celého světa, které na kurzu potkáš a díky tomu získat i jiný pohled na využití. Jen cca třetina účastníků je z Evropy, velké zastoupení má Čína, ale i Blízký východ. A samozřejmě každý z účastníků používá a bude používat mapy v jiném prostředí a je zajimavé vidět, jak k nim přistupuje majitel obchodu z Jordánska, nebo učitelka z Taiwanu.

Dobrá otázka, jeden z přínosů je samozřejmě pochopení myšlenkových map do hloubky a hlavně nalezení času plnit úkoly a zkoušet mapy používat. Může to znít banálně, ale ta výhoda, že stravíš 4 dny v krásném univerzitním prostředí v Henley on Thames a koncentruješ se jen na jednu věc, je k nezaplacení. Co pro mě ale bylo ohromně přínosné byl přístup Tony Buzana. Přes svůj věk (73 let) je neuvěritelně vitální, pálí mu to, dokáže skvělě prezentovat a zároveň řídit skupinu účastníků. A dokáže být i přísný, když je potřeba. To bylo ohromně zajímavé vidět. Jednak protože se zabýváme stejnou činností a vždy je pro mě obohacující být na “druhé straně barikády”, ale i proto, že mě zajímalo, jak dlouho se dá v této disciplíně udržet na špičce. A zjevně správnou kombinací stravy, pohybu, cvičení mozku atp. relativně dlouho.

Určitě ano, hlavně v oblasti papír vs. technologie. Když jsem začal mapy používat podle Tonyho, nebo jak by řekl on, když jsem začal kreslit skutečné myšlenkové mapy, pochopil jsem ten benefit, že člověk opravdu uvažuje jinak, spojuje dohromady různé přístupy, které mu dávájí možnost být kreativnější. Teď mám na mysli samozřejmě kreslení obrázků, používání barev, design zeslabujících se větví (branches), používání pouze jednoho klíčového slova, atd. To jsou ty věci, které když myšlenkové mapy zkoušíš na začátku, tak si řekneš, že nejsou tak důležité, že nemusíš metodu následovat na 100 %. Ale v tom je ten ohromný rozdíl a pro mě mělo velkou hodnotu toto vyzkoušet.

Nechci, aby to vyznělo, že jsem před pár týdny objevil tužku a papír :) co tady chci spíše zdůraznit je to, že občas je potřeba věci zkusit přesně tak, jak byly míněny. Pod dohledem někoho, kdo má dlouholetou zkušenost a dokáže jasně předat, PROČ to takhle má být.

Určitě zvědavost, když jsem začínal s GTD, někde jsem četl článek a tam byly myšlenkové mapy zmíněny. Samozřejmě jsem pak začal hledat software, který by s nimi uměl pracovat a začal jsem si s nimi hrát. Ale vždy to pro mě byla oblast primárně na úrovni technologie. Když jsem viděl kresby myšlenkových map na papíru, říkal jsem si, že to není pro mě, že nejsem dost kreativní a nemám čas na kreslení si obrázků. Dělám přece byznys a nikoliv kresbičky ze základní školy. Možná tak jsem uvažoval na začátku – myšlenkové mapy mi nepřišly “dost seriózní” pro byznys sféru. A to je zároveň něco, co chci nyní změnit. Nebo spíše nabídnout jiný pohled. Myšlenkové mapy vnímám primárně jako řešení pro sebe. Stejně jako GTD – to je osobní time management, myšlenkové mapy jsou osobní řešení na to, jak být kreativnější.

Pro mě měly myšlenkové mapy vždy dva základní rozměry. Tím prvním bylo použití myšlenkových map na “rozbití” problému či projektu na atomy, na mikročástice, abych viděl další krok a měl kontrolu nad situací. Klasický GTD přístup, který mi funguje dodnes.

Tím druhým je využití myšlenkových map jako nástroje na psaní poznámek. A teď mám na mysli poznámek, které si zapamatuji, což je hrozně důležitý detail. Pokud chodíš do školy a potřebuješ si to, co napíšeš, zapamatovat, je to jiná záležitost, než když si děláš poznámky ze schůzek. Nepotřebuji si to, co proberu s klientem, do detailu pamatovat, potřebuji to vždy rychle najít a vybavit si to, o čem jsme mluvili. Samozřejmě kreslení myšlenkových map má výhodu v lepším zapamatováním si toho, co se jsem si napsal, technologie naopak umožňuje věci rychle najít a vyhledat.

Ten benefit, který vidím teď, když mapy kreslím (čili barevné tužky a papír), je především v kreativitě, nalezení jiného úhlu pohledu na věc. To je asi to nejcenější. Ten proces kreslení je vlastně strašně pomalý, oproti počítači :), ale ta pomalost umožňuje nechat myšlenky plynout. V podstatě zapneš “flow” stav a jedeš. Necháš věci plynout. Pro mě je to podobný stav jako v meditaci. Necháš myšlenky plynout (nebo je spíše zahazuješ) a najedou BANG. Dostaneš skvělý nápad, který bys nevymyslel, pokud bys na sebe tlačil a potřeboval “to” vymyslet mezi 9:00 a 9:30 ráno, protože sis to naplánova do diáře.

Určitě ano, především v té “kreslící” rovině. Na iPadu vše dokáže vypadat uhlazeně a logicky, tam mi to problémy nedělalo :) Ale já jsem vždycky měl rád určitý řád, proto mi ty “počítačové mapy” vždy vyhovovaly. Byly vlastně správně strukturované a dávaly smysl. Zatímco kreslené mapy byly spíše chaos, každá větev jinak barevná, jinak silná, ručně psané písmo atd. Jsou vlastně nedokonalé, což je ta výhoda, protože díky tomu tě donutí přemýšlet jinak. To je asi ta zábrana, kterou je potřeba překonat na začátku.. a dát tomu čas.

Vedle rozbití projektů a zápisu poznámek je další rozměr prezentování myšlenek, což umí velice hezky aplikace iMindMap. Nemyslím si, že každá myšlenka se dá odprezentovat (nebo dá, ale ne vždy je to ta nejlepší volba) v podobě myšlenkové mapy, to určitě ne, ale jsou případy, kdy to dává smysl a může to pomoci lépe vysvětlit daný problém.

A co se týče přístupu skeptiků… já tomu vlastně rozumím a jak jsem uvedl před chvílí, měl jsem podobný přístup. Obrázky, barvy, kreslení – to může působit neprofesionálně a dětsky a to přece do akademické sféry nebo byznysu nepatří. Ale myslím, že minimálně v pracovním prostředí je právě hledání kreativních a inovativních přístupů žádoucí. Zvláště dnes.

iMindMap vnímám jako silný prezentační nástroj a jako aplikaci, která respektuje myšlenkové mapy podle Tony Buzana a nabízí řadu funkcí. Na druhou stranu jako Mac uživatel mám pár výhrad k uživatelskému rozhraní a k tomu, jak je aplikace napsaná. Vím ale, že se již pracuje na verzi, která bude respektovat vzhled Mac OS X. Čili iMindMap umím používat a zatím pro mě zůstává v kategorii “prezentační nástroj”. Mind Node Pro pro mě zatím vede z hlediska rychlého zápisu a papír a barevné tužky zajišťují přísun kreativity.

Dají se vysvětlit, lze ukázat jak mají vypadat a proč tak mají vypadat a dát účastníkům prostor, aby je zkusili. Kreslení na první pohled vypadá dětinsky, ale v principu mým úkolem je účastníkům nabídnout “aha moment”, kdy je napadne něco, co by je při jejich klasickém způsobu zápisu nenapadlo. To je moje hlavní úloha, umožnit jim pochopit a zažít ten rozdíl. Pak už je vyhráno, vnitřní motivace se postará o zbytek