Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Diář je celý můj život…

Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Možná takové lidi znáte. Zajdete si s nimi na kafe a můžete se bavit hodiny o jeho poznámkových sešitech či diářích. Pokud sledujete Danielu Krupicovou na sociálních sítích, dostanete na takový druh „kafe“ právě s ní. Protože ona a papírové nástroje k sobě neodmyslitelně patří.

Dříve než začnu otázky směřovat k tématu diářů a plánování, poprosím vás o jedno souvětí, kterým byste se našim čtenářům představila.
Jmenuji se Daniela Krupicová, pracuji jako anestezioložka ve Všeobecné Fakultní Nemocnici v Praze. Jsem vdaná, do Prahy jsem se přestěhovala nedávno z Brna, kde jsem bydlela 15 let. Miluji kočky, kafe, knihy, kreslení a běhání.

A nyní k tomu, proč jsem vás o rozhovor požádal. Nemohl jsem si nevšimnout, s jak fascinující oblibou pracujete s papírovými diáři. Napadá mě hned několik otázek, musím se usměrnit, a proto začnu docela obyčejně: kdy jste začala plánovat a s jakým to bylo nástrojem?
S plánováním jsem začala, když jsem začala chodit do práce. Sice jsem dostala k promoci elektronický diář Casio, ale nepoužívala jsem ho. Techniku jsem objevila až o několik let později. Psala jsem si jen služby v nemocnici do takového kapesního diářku, který jsme dostali v práci od nějaké farmaceutické firmy jako dárky k Vánocům.

Odpůrci plánování ale namítají, že čas, který my plánování věnujeme, mohou využít na realizaci těch úkolů. S jakým protiargumentem byste do takové „roztržky“ šla?

Je pravda, že znám pár geniálních lidí, kteří si vše pamatují, nikdy nezapomenou na schůzku a úkoly plní jak na běžícím páse. Ale my obyčejní smrtelníci musíme věci někam zapsat, abychom je za pár dnů nebo týdnů našli a udělali. Co si hned nezapíšu, to zapomenu.
Najít systém plánování a zaznamenávání důležitých věcí je u každého jiný a bude rozdílný podle typu práce, životního stylu nebo priorit v životě. Ovšem efektivita, využití času tak, aby člověk všechno stihl, je vždy o dobrém naplánování a načasování.
Je to jednoduché. Když si doma na 5 minut sednete a sepíšete seznam toho, co máte nakoupit, co vám chybí v lednici a ve spíži, tak ušetříte desítky minut, které neefektivně strávíte běháním po supermarketu, se snahou vzpomenout si “co jsem to ještě chtěl” a hlavně nakoupíte všechno a nic nezapomenete. A o to jde.
Pokud jste ale třeba single, jíte venku a nakupujete jen pár věcí, tak neplánujete, jdete do obchodu a koupíte na co máte chuť nebo si necháte nákup dovézt donáškovou službu. Pak jsou ale rodiny, které plánují jídelníček na celý týden, mají sepsané suroviny podle receptů a nakupují na celý týden dopředu. Protože s dětmi těžko můžete mít prázdnou lednici a nic nevařit. Zjistíte, že bez plánování jste neefektivní a vymýšlení co vařit až v obchodě, vás stojí spoustu času a energie, kterou byste mohli využít k jiným věcem.
V práci je to podobné. Projekty a úkoly, které si rozplánujete, ať už použijete jakýkoliv systém plánování, u kterých si napíšete priority, časový rozvrh, dáte jim rámec a návaznost na další lidi a projekty, ty si v hlavě uspořádáte, zjistíte, jaký čas a úsilí vás budou stát a budete je s menším stresem, efektivně a hlavně s přehledem realizovat. Sami víte, že nejhorší jsou neplánované úkoly, které vás zdržují, protože je děláte na koleni, improvizujete a nemáte moc představu kam a jak směřujete, ani kdy to dokončíte.

midori_rozhovor

Používáte při svém plánování nějaký specifický systém? Například postaveno na rolích, nebo na oddělení práce a osobního života… jak by v několika málo odrážkách charakterizace vašeho způsobu plánování vypadala?
Pravidelně používám bullet journal, což je systém velmi jednoduchý a přehledný, ke kterému potřebujete jen čtverečkovaný sešit a pero. Používám ho ke psaní seznamů a úkolů.
Pak k dennímu plánování používám kroužkový diář Filofax, velikosti A6 – osobní, s personalizovanými náplněmi, který nosím všude s sebou.
Doma na stole mám taky diář od Erin Condren velikosti A5, který je na dlouhodobé a velké plánování, který si zdobím a je takovým i památníčkem a deníkem.

Co nutně potřebuji :

  1. kalendář, kde je měsíc na dvě strany,  a to na celý rok, a týden na dvě strany, nejlépe horizontálně, se stejně velkým prostorem pro soboty a neděle
  2. místo na psaní úkolů a seznamů – nejlépe vložitelné do kalendáře.
  3. sledování výdajů a pohybu peněz
  4. sledování cvičení, jídla, seznam přečtených knih
  5. seznamy knih, filmů, věcí, které chci vidět, čist nebo vyzkoušet

Používám tak jednou za měsíc i systém Brain Dump, který je jakýmsi napsáním všeho, co vás právě napadne. Napíšu si úplně všechno, na co si vzpomenu. Co jsem měla v plánu udělat, koupit, vidět, dohledat, nakreslit, kam jsem chtěla jít, komu zavolat, napsat email, prostě úplně vyprázdním všechny myšlenky do sešitu. Pak už na ně nemusím myslet, hlava je čistá a kdykoliv se k tomu můžu vrátit a odškrtnout si to, až to udělám.

Tím, že vám rukama prošlo hned několik diářů a zápisníků, můžete bezpochyby uvést, který z nich vám tzv. sedl nejvíce a u kterého naopak žádná jiskra nevzplanula.
Nejvíc mi asi sedl kroužkový diář typu Filofax, pro možnost variability přidat nebo odebrat papíry a náplně, které máte „pokupě“ v pěkném obalu.
Co jsem úplně opustila jsou diáře typu Moleskine, kde je málo možností a typu rozvržení měsíce nebo týdne, málo místa na další psaní a pro mně v neposlední řadě i nižší kvalita papíru.
Dlouho jsem používala systém travelers notebook, konkrétně od firmy Midori, což je jednoduchý systém několika papírových notesů, které jsou systémem elastických gumiček svázané v koženém obalu. Tam mi přestala vyhovovat ta nepřehlednost a rozkouskovanost v několika sešitech.

diare_rozhovor

Jak by vlastně takový ideální diář měl vypadat? Klidně můžete snít a přehánět.
Pro mě je diář hodně osobní věc. Musí být hezký, chic, vyjadřoval moji osobnost.Měl by být dostatečně velký, aby byl přehledný pro plánování a zároveň i tak malý a lehký, abych ho mohla nosit všude s sebou v kabelce. Náplně by měly mít přehledy a kolonky na vše co potřebuji sledovat a diář by měl mít dost volného papíru na napsání všech věcí, které mě napadnou. Důležitá je pro mně kvalita papíru, píšu inkoustovými pery a papír nesmí propíjet nebo prosvítat na druhou stranu. Náplně a kalendář v něm musí být přizpůsoben mým preferencím a potřebám, vyměnitelné a přehledné. Prostě chci mít radost, když ho vytáhnu z tašky, otevřu a budu do něho psát, protože je v něm celý můj život.

Snad se nepletu, ale všiml jsem si, že jste si i udělala diář dle svých představ, můžete nám jej ve stručnosti popsat? A jde o ten „ideál”?
Diář, který teď používám a i systém plánování v něm, se teď blíží ideálu, který jsem popsala. Teď aktuálně používám Websters Pages Colour Crash Personal Planner i s originálními náplněmi, které jsou pro mě velmi zajímavé  a zatím mi vyhovují. Ostatní náplně mám vytisknuté a dají se sehnat na internetu.
Dál mám něco jako umělecký diář nebo deník, kam kreslím akvarelovými barvami. Používám japonský diář Hobonichi Techo, který je úžasný v tom, jaký má papír a barvy se nepropíjí. Taky ho využívám jako „deník vděčnosti.“ Tento gratitude journal jsem začala psát asi před dvěma měsíci a každý den si večer napíšu, za co jsem vděčná. Co hezkého se mi stalo nebo povedlo. Jen pozitivní věci. Už po pár dnech, co jsem si ho začala vést, jsem se cítila šťastnější a spokojenější, přitom nejsem žádný sluníčkový typ člověka. Je to věc, která mi pomáhá a dělá život lepší, tak v tom pokračuji.

Jenže já si navíc ještě všiml i toho, že se nebojíte s diářem hrát – na fotografiích se tak vyjímají všelijaké nálepky, doplňky, kresbičky… Proč vlastně? Má to i nějakou reálnou funkci/využití, nebo si opravdu spíše „jen“ hrajete?
Plánování, které máte na mysli, je dost zvláštní druh a objevila jsem ho teprve nedávno. Jde o takovou dekoraci pomocí nálepek, papírových pásek, razítek a barevných per a pastelek, eventuálně i kreslení akvarelovými barvami. Toto “pěkné” plánování beru jako tvořivé zaznamenávání svého života, jako deník nebo památníček, ke kterému se můžu pak vrátit. Jako fotoalba, nebo umělecké deníky. Je to hra, je to o tvoření, je to pro mně i zábava a relax. Miluji papír, tužky, barvy, tak proč je nevyužít v deníku nebo diáři.

sada_diare_rozhovor

Viděl jsem vás však i s iPhonem… používáte jej k podpoře svého plánování či (obecněji) k zlepšení efektivnosti?
iPhone používám taky. Hlavně v práci. Tam nemám u sebe diář, na operační sál ho nemůžu brát, proto v mobilu mám také ty hlavní věci. Používám teď Fantastical Calendar, pak na rychlé psaní poznámek Evernote nebo Drafts, což jsou mé oblíbené aplikace.  Mobil mám opravdu jen jako pomocníka, který je vždy po ruce.

Velmi oblíbené je téma sváru či přátelství mezi elektronickými a papírovými nástroji. Dres jakého z těchto dvou týmů byste si oblékla a proč?
Já jsem určitě v týmu tužka + papír. Můj mozek nějak elektronicky nemyslí a lépe se mi plánuje a pamatují věci, když si je napíšu na papír, rukou. Je známé, že mozek zpracovává informace na papíře jinak než na displeji. A věc zapsaná rukou, pomalým tempem, je přesně ta rychlost a způsob, který mozek lépe zaznamenává a lépe si pamatuje. Možná ale jsem jen generace, která vyrůstala na papíře a počítače ani mobily nebyly, takže už toto vnímání nedokážu změnit. Pořád si víc užiju čtení papírové knihy, kreslení do skicáře a psaní tužkou na papír.
Protože knihu nebo diář můžu kdykoliv otevřít, nevybije se, můžu se k nim opakovaně vracet a to mě víc baví.
Data z mobilu i v počítači časem smažu, ale deníky, které si vedu dvacet let, jsou tady založené v knihovně a číst je zpětně je hrozná radost i sranda, protože je to moje paměť. Píšu a plánuji prostě nejzábavnější knihu, svůj život.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Dagmar napsal:

    Je to věc vlastního systému, paní doktorku chápu, jelikož stejně jako já (jsem také lékařka, ale jsem vlastním pánem) – ačkoliv miluji papír (ale i mobilní hračky) – musela zapřáhnout i iphone. Jsem na tom stejně, ačkoliv se papírových diářů nechci vzdát, kombinuji. Oceňuji kreativitu paní doktorky, tam jsem nedospěla, jsem zatím pouze ryze pragmatická. Přeji hodně štěstí a kreativity.

  2. Dr. napsal:

    Vypadá to opravdu pěkně, skoro je mi nyní líto mé pragmatičnosti. Každopádně vést tři diáře bych asi nezvládla. (taky lékařka)

  3. boryna napsal:

    Úplně jsem dostal chuť jít si koupit nový diář! :-)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru