V jednoduchosti je psaní
Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)
- Znovuzrozený Droptask - 12. 9. 2016
- O (ne)využití chytrých hodinek - 4. 4. 2016
- Gymglish – online výuka angličtiny - 3. 3. 2016
Pracujete s textem? Pak pravděpodobně nejčastěji přicházíte do kontaktu s pokročilými textovými editory, které jsou součástí kancelářských balíků, například Microsoft Office, iWork od Applu nebo Google Dokumenty. Pokud bychom se psaním více spojili i proces tvorby, mohli bychom se začít poohlížet po nástrojích, do jejichž hlavních cílů usnadnění vzniku textů patří. Nepřekvapí, že právě takové editory svým uživatelským rozhraním vypadají velmi jednoduše. Chtějí co nejméně rušit a být co nejvíce vhodné jen a pouze ke psaní.
Nabídka výše charakterizovaných pomocníků se rok od roku zvětšuje. Vzhledem k povaze své práce, kdy psaní článků (ale i knih) je mým denním chlebem, začal jsem trh těchto minimalistických texťáků zkoumat a jednotlivé aplikace zkoušet. Při psaní rozsáhlých, odborných, knih mi už dvakrát výtečně posloužil (nutno říci, že robustní) Scrivener, na vše ostatní jsem používal jednodušší nástroje. Mezi nimi WriteRoom, Byword, OmmWriter, mnohem déle pak iA Writer, až jsem zakotvil u toho, který považuji za nejlepší, jmenuje se Ulysses.
Abych se dostal do tak jasného soudu a pasoval jednu aplikaci na vrchol pyramidy, musel jsem s každou z výše uvedených (ve skutečnosti jich bylo však více) pracovat alespoň na 10 textech. Ne vždy je vzájemné porovnání zcela férové, neboť kupříkladu takový OmmWriter svým konceptem kráčí docela odlišnou cestou – je taktéž minimalistický, ale vlastně až příliš – není možné v něm text jakkoliv formátovat. Zato nastavením pozadí, podkreslující hudby i zvuků při napsání nového znaku/písmenka otevírá brány kreativitě – uklidňuje, neruší, naopak posiluje soustředěnost. OmmWriter se mi líbí hodně, při další práci s textem však poté obnáší další úkony, například kopírování do jiných aplikací, kde text můžete formátovat, zapomeňte na nějaké nápaditější možnosti při sdílení a exportu.
Ostatní odzkoušené nástroje si jsou vzájemně docela podobné, s poznámkou, že iA Writer dostal po čase pokročilejšího bratříčka s dovětkem Pro, a ten se už s Ulysses může co do funkcí bez nějakých rozpaků porovnávat.
Vrátím se však k poslání takových nástrojů – mají být svým uživatelským rozhraním, a tedy i ovládáním, co nejjednodušší, mají rychle běhat, uchránit vaši koncentraci. Design si je tak vzájemně velmi podobný. Dominují mu jednoduchá témata, vesměs v kombinaci tmavého pozadí a světlého písma (a nebo naopak), zvýraznění řádku, v němž se právě pohybujete a odstranění však panelů a tlačítek funkcí. Se žádným z uvedených nástrojů jsem v tomto směru neměl problém, dokonce zde bych více stranil iA Writeru, neboť ten nezvýrazňuje (jak to dělá Ulysses) řádek, nýbrž vznikající větu. A okolí opravdu ztlumí, takže vaše mysl vnímá intenzivně rodící se větnou skladbu, nikoliv celý odstavec, nebo jen část věty.
Osobně mám s takto minimalisticky pojatými textovými editory skvělou zkušenost. Při psaní se soustředím opravdu jen na psaní. Ano, mohli byste mi odporovat, že přeci i velké kancelářské programy vám umožní zapnout/nastavit zobrazení podobné těm, o kterých se zde rozepisuji. (A ano, takové zobrazení umí i zmíněný gigant Scrivener.) Jenže vědomí, že například Word toho v sobě skrývá stokrát více, než co mi právě ukazuje, mne vlastně ruší. Nemusíte mít totožný problém, ale třeba mi někdo z vás dá zapravdu.
Nezůstává však pouze u daného zobrazení. Rychlost startu a veškerého ovládání vždy nahrává minimalistickým editorům. A při psaní můžete využít řeč Markdown, o jehož přednostech si můžete přečíst v tomto článku jeho velkého evangelizátora, Tomáše Baránka. V praxi to pak vypadá tak, že v Ulysses můžete pokročile formátovat a editovat text, aniž byste museli kamkoliv kliknout myší či si pamatovat všelijaké klávesové zkratky. Vkládáte poznámky pod čarou, obrázky, videa, hypertextové odkazy, seznamy atd., vše snadno, rychle. A univerzálně. Markdown má pochopitelně i svou výhodu v exportu/sdílení. Jde de facto o kód podobný HTML, jen je jednodušší. Můžete pak z takového textíku, který napíšete v Ulysses utvořit pěkné PDF, ePub, webovou stránku, dokument ve Wordu… a nemusíte se strachovat, že se vám to nějak rozsype – prostě výstup bude vždy stejný, protože text má své znaky uvnitř (například různá podtržítka), nejde o formátování v nějaké dílčí aplikaci.
Ulysses jsem začal používat na psaní všech textů, které nesouvisejí se psaním knih. Aplikace vám, o poznání přehledněji než konkurence, umožňuje tvořit stromovité členění obsahu, automaticky psaní zálohuje, při rozepsání na notebooku, můžete pokračovat na stolním počítači nebo přejít na iPad. Vše se synchronizuje přes iCloud. Vidíte, až nyní jsem uvedl jméno, které se pojí s Applem. Nutno dodat, že Ulysses je pouze pro platformu Mac OS a iOS. Zatímco OmmWriter (byť trochu v jiné podobě) je univerzální, Scrivenerjakbysmet, všechny ostatní nástroje rozchodíte pouze na jablečných strojích. Existují i jistě i alternativy pro Windows, uvítám na ně tipy v komentářích, ty nejznámější však běží na Macu. (Mohli bychom si položit otázku proč, ale odpověď by byla velmi spekulativní.)
Tím, že ne zas tak dávno Ulysses vstoupil i do světa iPadů, otevřel si dvířka k širší uživatelské základně. A o poznání posunul smysluplnost aplikace, neboť do té doby jen neohrabaně (skrz aplikaci jiné firmy) nabízel synchronizaci.
Ale vrátím se ještě k přednostem Ulysses. Už i z videa či screenshotů si můžete všimnout, že se vývojáři posnažili usnadnit na iPadu psaní znaků, které nenajdete na základní klávesnici. Proto se zde objevuje ještě jeden řádek klávesnice, který buďto znaky přímo obsahuje (například závorky), nebo nabízí tlačítko funkcí – kupříkladu pro vkládání poznámek, obrázků, videí, hypertextových odkazů. Nepoznal jsem promyšlenější sestavení ovládacích prvků, a to stále při zachování přehlednosti a jednoduchého rozhraní.
V obou verzích aplikace lze snadno i zobrazit náhled, jak tedy bude výsledek vypadat. A také pak bohatým způsobem s ním naložit. Otevřít v jiných aplikacích, ať už v čisté či formátované podobě, poslat jej emailem (či jako tělo emailu), změnit i font písma. Jen jsem nepochopil, proč u funkce odeslat jako tělo emailu mi iPad verze vloží do emailu formátovaný text (což chci), zatímco u Mac OS jde o plain text (což nechci).
Ulysses pochopitelně, stejně jako konkurence, umožňuje sledovat proces psaní i z té statistické stránky. Nejen počet slov, ale i znaků, s mezerami či bez. Počet stran, pokud si nastavíte parametry normostrany. Dokonce lze nadefinovat své cíle (a poté je sdílet přes sítě), ale protože jsem zatím Ulysses používal na psaní článků nikoliv rozsáhlejších formátů, neměl jsem potřebu tuto funkci využít.
Mimochodem, když padly ony rozsáhlejší formáty. Dokáži si představit, že bych při další příležitosti, která se již blíží, využil Ulysses i při psaní knihy. Zatímco u beletrie v tom nevidím žádnou překážku, u odborné literatury mi přeci jen dobře sedl Scrivener, kde je možné o něco přehledněji rozvrhnout, co která kapitola bude obsahovat. Jenže při bližším zkoumání Ulysses jsem zjistil, že de facto skrze vkládání poznámek či klíčových slov (štítků) k jednotlivým „souborům“ něčeho obdobného je možné docílit. A propojenost s iPadem je velmi lákavá.
Když nad tím tak přemýšlím, nacházím pouze dvě výhrady. Tou první je uvedené vkládání čistého textu do těla emailu namísto formátovaného (možná že to má řešení a já jej jen neobjevil). Tou druhou synchronizace mezi iPadem a Macem skrze iCloud. Občas se mi stává, že aktualizace – čili upload na jedné straně a download na straně druhé – trvá déle, což ovšem nemusí být vinou Ulysses. Ve všech zbylých ohledech u mě jednoznačně vítězí.
Ulysses pro Mac vás vyjde na 45 EUR, ten pro iPad na 20 EUR.
Moje oblíbená Windows alternativa: http://writemonkey.com/