Pár postřehů z iCON Prague
Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)
- Znovuzrozený Droptask - 12. 9. 2016
- O (ne)využití chytrých hodinek - 4. 4. 2016
- Gymglish – online výuka angličtiny - 3. 3. 2016
O třetím ročníku iCON Prague jsme zde referovali nejen prostřednictvím rozhovoru s jedním z hlavních organizátorů, Petrem Márou, ale také v rámci dvou rozhovorů o Evernote. Právě onen zelený sloník byl jedním z hlavních programových tahounů, na něm pochopitelně ale celá akce rozhodně nestála.
Upřímně, konference mne v poslední době tolik vnitřně netáhnou. De facto je spíše vnímám jako prostor pro setkávání s lidmi, s nimiž především komunikuji pouze na dálku, nebo s lidmi, s nimiž jsem se zatím ještě nepoznal, ale díky tématu konference je větší pravděpodobnost, že si budeme mít o čem povídat. U iCON Prague zde hraje svou nemalou roli i tzv. festival – ten je situován do „arény“ Národní technické knihovny, může jej navštívit kdokoliv a zdarma, ale především, abych se vrátil ke své motivaci, jednotlivé stánky rozmístěné v knihovně nabízejí celou řadu hraček a vylepšení, které nějak souvisejí s produkty Applu. A na takové blbůstky mě užije.
Festivalová sekce iCON prostor naplnila (až se to podepisovalo na vzduchu a hluku) účastníky i vystavujícími, k tomu všemu od samého rána zde bylo možné v pravidelné intervaly sledovat vystoupení na rozličná témata – která nemusela přímo souviset s těmi ústředními z konference, kupříkladu zde dostalo své místo i uvedení novinek kolem aktuálního kancelářského balíku Office pro Mac OS.
Vtáhnout sem lidi, kteří nemusí nutně mít zájem o (placenou část) konferenci, je nejen sympatické, ale samozřejmě svým způsobem rozumné: vystavené produkty si tak může obhlídnout či přímo koupit více lidí. I když… některé výrobky byly pouze ukazovány, jejich prodej v ČR se teprve chystá.
Kromě festivalu se iCON členil ještě na další tři části. Vývojářskou část, která proběhla v pátek 24. dubna a kterou jsem nenavštívil, konferenci probíhající v sobotu 25. dubna (ta mě naopak zajímala nejvíce) a dílčí tréninky, ty se s konferencí v sobotu překrývaly a v neděli měly místo jen pro sebe. Z výše uvedeného lze jednoduše odvodit, že tým se postaral, aby ty tři dny byly napěchované k prasknutí. Což je a není dobře.
Košatost dává prostor k výběru, současně i dává důvod k jisté rozhodovací paralýze – pakliže si ovšem zaplatíte i za tréninky. Já kupříkladu jedním z nich hned sobotu začal, takže jsem si nechal utéct Mike Rohdeho a jeho povídání o skečnoutingu. Chtěl jsem zkrátka vidět Dana Gamrota v akci, už proto, že Evernote a vzdělávání mi je blízké. Prostor Galerie pro tréninky je šikovný, i když sezení bez opěradel po hodině začne trošku vadit.
Poté se mé soustředění směřovalo výhradně na část konference. Z přednášky Franka Meeuwsena jsem v závěru odešel (ale hnala mě i potřeba kávy), přišlo mi, že se příliš dlouho soustředil na objasnění, co pro Evernote dělá a kým on sám je. Na trénink jsem v neděli nezašel, i když byl jedním z hlavních tahounů. Postřehl jsem pouze následnou Frankovu omluvu účastníkům publikovanou na Twitteru, takže pravděpodobně se i trénink nenesl v kvalitách, ve které ostatní doufali.
Naopak po polední pauze, kdy jsem úspěšně ulovil i něco dobrého bezmasého k snědku na nedalekých farmářských trzích a ještě si stihl sednout do vystavované Tesly, přišla řada na představení Apple Watch. Duo Mára-Vymětal bylo výborné. Půlhodinová prezentace měla spád, kvalitní slajdy, humor a také přinesla několik zajímavých postřehů a dojmů o tomto novém produktu.
Petr Mára na placu ještě zůstal, měl totiž před sebou jemu velmi blízké téma efektivity. Ve 45 minutách se rozpovídal o své vlastní zkušenosti s workflow a s tím, jak pracovat a přežít to. Ačkoliv jsem obdobně koncipovanou přednášku od Petra už slyšel, přesto mě poslech bavil, ne náhodou měl o den později Petr i tréninky prezentačních dovedností. Zkrátka to umí nadstandardně dobře.
Do nelehké doby (stále ještě panoval polední útlum a navíc hodinu a půl se nijak nevyvětral sál) vstoupil Tomáš Baránek s prezentací Mind the hack! aneb Jak porazit válku. Na něj jsem se těšil snad nejvíce. Vlastně to může být paradoxní, když na iCONu byla zajímavá zahraniční jména a když Tomáše znám a nemusel bych jej tedy ještě vyhledávat někde v Praze na konferenci. Argument je ale jasný – už minulý rok mě jeho přednáška zaujala a letos účinek nebyl slabší, spíše naopak. Tomášovu přednášku považuji za tu nejlepší z iCONu. Kromě samotného obsahu, který v porovnání s ostatními (i z jiných konferencí) umí nabídnout v krátkém čase snad desetinásobně více informací, faktů a tipů, zde zůstává i způsob podání. Ze svých zkušeností s tvorbou animovaných filmů rozpoznávám Tomášův nadprůměrný cit pro timing – načasování dílčích kapitol, ale především odlehčujících hlášek, které mnohdy zazní jen mimoděk. Zkrátka výtečná práce. Mimochodem zde je Tomášův článek, který shrnuje podstatné a dává odkaz na materiál/prezentaci.
Sobotní program konference trval ještě další dvě hodiny, zajímavou a inspirující osobností, kterou jsem doposud pořádně neznal, je švec Radek Zachariáš. Vlastně i díky němu, stejně jako již zmíněnému Tomášovi a dvojici Mára-Vymětal, mne napadá možná kacířská myšlenka, že zahraniční hosté pro mě v loňském i v tom letošním roce představovaly spíše příjemné zpestření, nikoliv důvod na konferenci jet.
Pro ty, kteří zůstali až do neděle zde zůstal speciální tréninkový program. Kromě již zmíněného workshopu o prezentacích zde byl i trénink Mike Rohdeho, kterému tento formát přeci jen pasoval mnohem více než krátká přednáška. A na své si přišli i všichni ti, kteří rádi nekompromisní pošťuchování lektora Jardy Homolky.
Ačkoliv to tak nevypadalo, neboť informace o třetím ročníku se začaly objevovat relativně nedlouho před samotnou akcí, iCON se stal osvědčenou značkou. Věřím, že organizátoři to s ní myslí vážně a příští rok se znovu v Praze potkáme.
Sledujte nás