Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Půst v době digitální

By on 2. 3. 2015 in Kondice with Počet komentářů: 4
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Zatímco nad všemožnými dietami, jejichž cílem je zhubnout, se spíše pro jejich kontraproduktivní výsledky smráká, své žně naopak mají diety spojené s informacemi a technologií. Vznikají články, knihy i aplikace a služby, které mají člověku pomoci k tichosti, klidu a něčemu, co se rádo pojmenovává jako radost z přítomného okamžiku.

Já sám jsem si několikrát na sociálních sítích posteskl, že se cítím být přehlcen. Zkoušel jsem několik způsobů, jak s něčím, co by se dalo nazvat informační a digitální dieta, pracovat.

Všude samá informace

Především se jednalo o pocit přesycení informacemi. Jsou všude, mnoho zajímavých, mnoho takových, jejichž relevantnost je třeba ještě ověřit. Některé více souvisí se zájmy, jiné s prací, některé pouze směřují na zábavu. Od gymnázia jsem rád vnímal svět kolem sebe, zůstává mi tento zájem a projevuje se kupříkladu nutkavou potřebou číst investigativní periodika, poslouchat různé analýzy, komentáře, sledovat rozhovory na nejrůznější společenská témata (od politiky, přes ekonomii až po kulturu). Vedle toho vstřebávám pochopitelně s mým oborem spojené zdroje, tedy kultura, film. A protože hlad po informacích (a možností, jak se k nim dostat) je velký, rozrůstá se zájem i o přírodovědnou sféru, přírodu, fungování mozku.

Z výše uvedeného lze jednoduše odvodit, že mozek/tělo může mít problém všechny informace pojmout. A také mám zkušenost i s nedostatkem – pocit, když vstoupím do knihkupectví a u specializovaných oddílů (třeba historie) žíznivě koukám s přáním vše a) mít doma dostupné, b) přečíst, c) znát.

Zažil jsem díky takovému hladu a díky takové konzumaci nejednu slabší chvilku. Období, kdy se tělo podlamovalo vyčerpáním – ne snad ani kvůli únavě, spíše z důvodu přehlcení, jakéhosi vnitřního zmatku, chvění, neustálé vibrace.

Informační dieta byla jasnou volbou. Jenže…

Zkusil jsem nejprve přestat poslouchat podcasty (nejdříve večer, poté úplně). Zjistil jsem, že to lze přežít. Odebral jsem některé zdroje z RSS čtečky, až jsem ji přestal používat úplně. Zůstal mi jeden týdeník, který mi stačí. Po novinách pokukuji, ale vím, že bych je neměl šanci stíhat číst, proto neřeším. Protože se ale výsledky až tak úplně nedostavovaly, odebral jsem sledování diskuzí. Jenže poté začal vycházet jiný časopis, který mi přijde zajímavý a kvalitní. Pak se probudil zájem o historii a přírodu… počet předplacených a nakupovaných periodik stoupl. Měl jsem za to, že se zase sebevražedně řítím do propasti. (De facto by se to dalo přirovnat k tzv. jo-jo efektu diet – po půstu přichází větší chuť jíst.) Jenže pád do propasti se nekonal. Proč? Za chvíli prozradím.

Všude samá technologie

Nejen informace, ale také technologie bývají propírány v odborných článcích i knihách. Můžete si najednou číst o digitální demenci, o digitální dietě, o radách, jak lépe plnohodnotně žít, když si spočítáte všechna moderní zařízení, která používáte,a začnete je odkládat a nepoužívat. Když si nainstalujete aplikaci, která vám bude kontrolovat, kolikrát si iPhone spustíte, jak dlouho na něm jste. Když si třeba prostřednictvím službě RescueTime hlídáte, jak dlouho se pohybujete na internetu, jaké stránky navštěvujete…

Měl jsem pocit, že jsem i já přetechnologizovaný, a tak jsem všechny ty vymoženosti začal používat. Sledoval jsem, co kdy dělám, měřil, co to šlo. Cítil se provinile, když jsem juknul na sociální sítě, když jsem vyřizoval emaily, když jsem vzal telefon do rukou. Chtělo to asi skutečnou dietu. A proto jsem sledoval statistiky svého užívání, proto jsem si dělal plán, kdy budu co kontrolovat a kdy kolikrát telefon uchopím. Už jsem uvažoval nad tím, že se vzdám smartphonu. Že budu mít alespoň jeden den v týdnu offline. A zjistil jsem, že jsem z toho hlídání vyčerpanější, než když jsem technologie používal bezmyšlenkovitě.

Jak nakonec normálně dýchat

Příběh by mohl být dvě ponaučení. Buďto vydat se opravdu cestou diety. Oprostit se od všeho zlého (informace a technologie, bububu), užívat si přítomnosti, žít s pokorou, ideálně i mimo dosah signálu jakékoliv české telekomunikační služby.

Nebo přestat výše uvedené úplně řešit, vytěsnit jakékoliv existující nebezpečí z hlavy, používat vše jako doposud (třeba i víc), ale bez nutkavého podezření, že se dopouštím na sobě zločinu.

Můj příběh – jak už to u spousty řešení bývá – šel prostřední cestou. K určitým redukcím došlo. Kupříkladu jsem si udělal myšlenkovou mapu a zhmotnil si rozhodovacího „pavouka“, abych na vlastní oči viděl (a v mozku si ujasnil), odkud vlastně čerpám nejvíce (kvalitních) informací, co mě baví, obohacuje. Ano, vím, že bych ze dne na den mohl přestat číst hned několik periodik, nemusel si kupit do knihovny nové a nové výtisky beletrie, na stranu druhou – proč uměle sám sebe svazovat a okrádat o to, co mi dělá radost. Jen proto, že nyní je trend být minimalistou a žít s jednou krabicí? /Třeba k tomu dospěji. Ale ne proto, že budu dospělejší, ale protože to tak budu cítit a potřebovat./

Úklid jsem udělal i co do počtu využívaných aplikací, promyslel si, co s kterou dělám. Odinstaloval jich desítky z mobilu, tabletu i počítače.

Dietu podpořilo rozhodnutí nestahovat filmy, protože jsem trávil příliš mnoho času přemýšlením, který si stáhnu, jakou sbírku si vytvořím, kam je uložím, kde seženu titulku. Prostě už si je jen a) kupuji /v nevelkém množství/, b) sleduji předplacenou televizní službu. Stejně to mám s hudbou.

Hubnutí v rámci technologií se neodehrálo podle příruček. Nic jsem nevyhodil, neprodal. Pouze jsem si kupříkladu na telefonu nastavil automatické přepínání do režimu Nerušit. Takže ráno a v pozdní odpoledne se mi dovolají jen vyvolené osoby.

Nepřestal jsem sice míru a zdroje proudění informací a to, jak technologie používám, zcela ignorovat, ale už se nekoukám, jak kvalitně jsem spal, statistiky používání internetu jsem vypnul. Místo toho se mi osvědčilo rozkreslení týdne – dne podle své vlastní zkušenosti, jak funguji, pracuji, kde cítím rezervy (odpočinek, čtení, aktivity). Využívám v kalendáři kalendář časové bloky, jimiž jsem si dle svého biorytmu vytvořil místa jako třeba agenda, vyřizování pošty tak, abych drobné úkony spojil, nerozbíjel svou pozornost a vlastně byl – teď konečně použiji to zaklínací slůvko – efektivnější.

Ono je na těch chytrých službách, která vám vše kvantifikují, něco magického – vidíte sebe v číslech. Vše je tak přesné. Až to může vzbudit dojem, že víte, jak žijete. Jenže čím víc jsem jich odzkoušel a prošel si podobnými vlnami, tím záhadnější pro mě život je. A tím víc si uvědomuji, že je příjemnější si ono tajemství udržovat. I za cenu, že se nebudu umět občas trochu pohlídat. Že se někdy třeba přejím (informacemi), že třeba nebudu mít offline večery nebo neděli. Že ale za svým rozhodnutím jsem já sám a žádná aplikace mi pak nepošle výhružnou zprávu, že jsem to podělal, svůj cíl nesplnil a vůbec že jsem hrozně slabomyslný, když si dávám tolik cílů, návyků a nejsem schopný se zlepšit.

A kdybych měl být férový, mohl bych na konci svého článku doporučit, abyste jej nečetli, protože je to další soubor informací, které na vás plynou. Třeba jsou však něčím smysluplné, to nechám na vašem rozhodnutí…

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Jindřich Němec napsal:

    Já vždy u takovýchto článků postrádám jednu informaci. Tedy spíš poznatek, který ale tím pádem může být jen mým. Vždy když jsou zmíněny nějací pomocníci k analýze využití čehokoliv, nebo ke sledování různých hodnot a pak je řečeno, že to nemá cenu. Já mám totiž tu zkušenost, že dlouhodobě to je zabiják, ale právě ta doba, kdy to vše člověk nadšeně sleduje, je často velmi důležitá. Jednoduše … programy pro sledování času stráveného telefonováním, čtením, emaily, sledování četnosti zapínání čehokoliv udělají vždy dobrou práci a tedy je třeba uvést, že je správné je jednorázově použít, ale je nerozumné je dlouhodobě používat. Stejné je to s dietou nedigitální. Dlouhodobé sledování kalorií je záležitost pro pět promile lidí, ale pro většinu lidí, kteří chtějí něco vědět o tom, jak jedí a jak pracovat s přijímanou energií, je užitečné si měsíc dva vše kontrolovat. Nebo třeba i jen dva týdny.

  2. Ferda Mravenec napsal:

    Dobrý den,
    asi před půl rokem jsem měl podobné pocity, navíc to byla doba kdy jsem byl protivný i sám sobě. Divné… v době, kdy se mi opravdu dařilo a vpodstatě jsem neměl žádné pořádné problémy? Náhodou jsem našel na netu článek, který o idietě mluvil. říkám si to je blbost, vždyť nebudu vědět co se děje, vzdyť nebudu připravený. Docela dlouho jsem o tom přemýšlel a postupně přišel nato, že blbost jsou moje myšlenky né ten nápad….
    Ze dne na den jak je u mne zvykem jsem se odstřihnul od všech zpráv, článků, reklam a trvalého připojení na mail. Odstřihnul jsem i televizi a facebook. První týden peklo, jako by mi něco chybělo. To ale přešlo a já se uklidnil. Navíc to mělo hodně kladný vliv na moji produktivitu a firmě se daří zase o kousek víc. Nemluvě o vztazích doma.
    V současné době používám Twitter kde mám pár věcí co mne opravdu zajímají. Nemít v hlavě sračky je příjemný pocit.
    Ps. jinak opět super článek :)

  3. Hank napsal:

    Ahoj,

    je fajn zjistit, že jsou lidé, kteří řeší ty samé pocitové pochody.. Mám vystudovaných pár výtvarně směrovaných škol, většinou řemeslných, ale momentálně jsem zakotvila v digitální agentuře a dělám grafiku.. Po 2 letech věčného sezení u počítače, zadávání práce se slovy „hlavně buď kreativní“, věčných stresů, zda je moje práce dost „in“ a zda „je vidět“ jsem se stáhla do sebe a trpěla… Už toho na mě bylo dost – grafika mě pronásledovala všude a já měla pocit stále větší marnosti. Na štěstí pro mě jsem přišla schodou okolností o vlastní počítač a tak měla jen ten „pracovní“ v kanceláři. Jak už psal přede mnou „Ferda Mravenec :D“ přišel pocit, že mi něco chybí – jskási potřeba být v obraze a ta spousta volného času, který najednou vyvstal!!! Teď už je to přes 4 měsíce a vím, že když se ráno vzbudím, tak neřeším na netu, jaká je předpověď počasí, prostě otevřu okno a vidím, jak to vypadá a taky se tak obléknu.. Facebook mám v práci sice otevřený celý den, protože na něj směrujeme naší práci, ale jsem celkem imunní a využívám ho převážně ke zprávám, stejně tak už nečtu všechny ty psychozprávy – televizi si zapnu když vařím a to buď nějaký dokument, nebo seriál u kterého se zasměju… Mám teď mnohem víc času – dělám jógu, začla jsem zpívat ve sboru a celkově mi stoupla víra v sebe a v mou práci… Pravidlo méně je někdy více se mi osvědčilo a změna je život též…

    PS: Vlastním tlačítkový telefon – už kvůli tomu, že mě švtou mí blízcí, kteří nějak nedovedou odlepit pozornost od samrtphonu.. Neříkám, že by se mi občas nehodila nějaká aplikace – třeba když v pozdních nočních hodinách čekám na tramvaj, která nakonec jede až za 20 minut, ale to se stává minumálně a navíc – baví mě ta nahodilost a neplánovanost, člověk prostě neví, co přijde a to je život ;)…

    Díky za články a hodně štěstí všem, kteří si troufnou vystoupit z komfortní zóny ;)

  4. Tomáš napsal:

    Dobrý den, zažil jsem něco podobného, ale nedávno mi kamarád doporučil tento článek a od té doby se dějí věci, přestal jsem číst noviny, pouze poslouchám zrpávy 1x denně v rozhlasu, přehled mám podobný a vůbec mi ty zprávy nechybí. Místo toho jsem začal číst více věcí, které mě zajímají a někam mě posunou. Název článku je lehce pejorativní, ale obsahově mi opravdu pomohl
    http://bit.ly/1wOxPRi

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru