Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Případ překreslené příručky

By on 26. 3. 2015 in Témata with Počet komentářů: 4
Jan P. Martínek

Jan P. Martínek

JAN P. MARTÍNEK|Manažer na rodičovské, skladatel, pedagog, knihomol, audiofil, ochotník, zvědavec, hledač a nachazeč.
Twitter, web,FB, blog.
Jan P. Martínek

Přečtěte přepestrý příběh přepečlivého překladu, příjemného převyprávění a přelomového překreslení překrásné příručky.

Předehra

Poprvé jsem je viděl před sedmi lety v Americe. Obvykle jsem to nejlepší během svých korporátních cest zažil, když jsem zmizel z oficiálního programu. Ony ale byly jeho součástí.

Elegantně se vznášely, občas se jedna druhé letmo dotkla, ale každá měla svůj vymezený prostor. Kolem nich to hýřilo barvami, tvary i vůněmi. Nonverbálně, telepaticky komunikovaly. Uprostřed zářila centrální víla. Šéfka. Královna. Kněžka.

Byly zároveň nenápadné a přitom vévodily celé té úchvatné scéně. Někteří z kolemstojících si jich vůbec nevšímali. Jiní na nich mohli oči nechat.

Přestěhování?

U nás nejsou, ani je tam nikdo nezná, přemýšlel jsem. Co kdybych je jako první dovezl do Česka? Uživil bych je? Kolik lidí a firem by zaplatilo, aby je viděli v akci? Jak se vlastně jmenují? Jak se jim říká?

Když program skončil, osmělil jsem se a zašel za tou hlavní. Dala mi navštívenku. Později jsem zjistil, že patří mezi průkopnice, špičku, elitu.

“Jak říkáte tomu, co děláte?” zeptal jsem se jí a bradou ukázal na tu obrovskou plochu, pokreslenou a popsanou hlavními body z přednášky.

“Já to nazývám vizuální umění,” odpověděla s úsměvěm a ubrouskem si otírala prsty nabarvené od fixů.

Přítel na telefonu

O šest let později se odehrál následující telefonický rozhovor. Z Brna na Kopanice mi volal kamarád Tomáš Baránek, jehož rodinu jsem den předtím navštívil.

TB: “Ahoj Honzo!”

JPM: “Ahoj Tome!”

TB: “Kdyžs odjel, něco mě napadlo. Nechceš pro nás něco přeložit?”

JPM: “Jako knížku?”

TB: “Jasně. Co ty na to?”

JPM: „Já už dávno nepřekládám. Ale překladatele ti můžu doporučit.”

TB: “Nepotřebujem. Chceme někoho, kdo si rád hraje se slovíčkama jako ty. Hele, já ti to pošlu, mrkni na to a kdyby tě to zaujalo, budu moc rád, když to vezmeš.”

JPM: “A co to je?”

TB: „Česky ti to zatím neřeknu, to musíš právě vymyslet. Anglicky se to jmenuje Sketchnote Handbook. Je to od Mika Rohdeho. Ilustroval Restart a Startup za pakatel, jaks k němu dělal odborný korektury. Je to o zapisování poznámek textama a obrázkama. Zamyslíš se, jak to přeložit? Sketchnote Handbook?”

JPM: “Ale jo, vymyslím pár variant a pošlu ti je.”

TB: “Dík. A to PDFko teda můžu poslat taky?”

JPM: “Můžeš, ale nic neslibuju, jsem na rodičovský, však víš.”

TB: “Rozumím a posílám, budu fakt rád, když si s tím pohraješ ty.”

Následujících pár hodin jsem chodil po překrásných Bílých Karpatech, kochal se přírodou a na zadním hořáku ve své hlavě přihříval čtyři slabiky: Sketch-note Hand-book.

Přídomky u bohyně domku

Prošmejdil jsem internet a s knížkou i jejím stylem se obeznámil. Do poznámek v telefonu jsem naťukal pár nápadů a odpoledne panu nakladateli poslal následující dvojici zpráv:

Do screenshotu mého tehdejšího iPhonu 4S se vešly jen čtyři pětiny celé poznámky. Ona aktuální, nejlepší možnost, tak zůstala nakladatelství ještě pár měsíců utajena.

Předmět: TK

Pro etymologii každého slova je užitečné zaměřit se na minulost. Nuže:

Ve druhém ročníku na střední jsme na Technické kreslení dostali svérázného profesora Friedricha. Tou dobou jsem už druhým rokem chodil jednou, dvakrát týdně za školu do kina. Kumpány jsem střídal; v prváku jsem po kinosálech záškolačil s kolegou Krupkou, ve druháku s Mildou, jehož jsem znal už ze základky, kde jsme spolu hrávali skeč zvaný Fučíkův výslech a který mi uprostřed druháku dal k narozeninám jedno z mých dosud nejoblíbenějších alb: Sketchbook od Johna Pattitucciho.

Díky bijákovému záškoláctví jsem 1) viděl všechny filmy v české distribuci a 2) byl neklasifikován z předmětu Technické kreslení. Dostal jsem šanci napravit si reputaci u zkoušky před komisí.

Přezkoušení

Profesor Friedrich, který měl krom barvitých historek i zvláštní způsob mluvy a disponoval speciální terminologií, mě den před zkouškou odchytil na chodbě a v utajení kabinetu mi předal jakousi součástku, řka: “Todle si puč přes noc a pořádně si to…” načež následoval šišlavý termín, jímž označoval skicování. “Zejtra ti to zadám na tom reparátu.”

Odpoledne jsem zajel za tetou stavařkou a uprosil ji, ať mi ten bazmek naskicuje na jedničku s hvězdičkou.

Přeřeknutí

Ráno jsem součástku nenápadně vrátil a modlil se, aby Friedrich dodržel slovo.

A víte co? Dodržel. Během přezkušování ke mně přistoupil, ze svého legendárního dílenského pláště vytáhl čurapajzlík pokrytý mými otisky prstů a pravil: “Tohle nám teď naskicujte na tabuli, Martínku.”

Z radosti, že budu kreslit to, co jsem si přes noc popaměti vyzkoušel dvacetkrát a z toho pětkrát správně, ve mně spiklenecká nálada probudila nepatřičnou žoviálnost:

“Jasně, já vám to naskečnu, pane profesore,” pravil jsem suverénně a jal se, jako že poprvé, zkoumat tu rozkošnou věcičku v prstech.

“Cože?” nechápal profesor.

“No…” znejistěl jsem, “že vám to naskečnu,” pravil jsem a v duchu zaváhal, jestli to neříkám blbě. To Pattitucciho album se jmenuje skeč-buk, tedy skicák, ne? A Friedrich do toho českého skicování vždycky přidával háček, ne? Nikdy neřekl naskicuj nebo skicni, ale vždycky…

“Když už, tak to naškicni,” obořil se na mě. “A pohni kostrou, máš na tu škicu patnáct, teď už čtrnáct minut.

Přežití

Zkoušku jsem nakonec zvládl na dvojku a ta mi zůstala i na vysvědčko. A protože jsme ve třídě byla dobrá, šprtůprostá parta, podělil jsem se se spolužáky o svou přežbleptovou, leč vítěznou zkušenost. Dodnes, když před nimi řeknete slovo “Friedrich”, odpoví vám cukavým pohybem paží ohnutou v lokti a hláškou „Friedrich – férovej chlap!

Přejmenování

Měsíc po zahajení námluv jsem Tomovi kývl na nabídku a jal se překládat.

Založil jsem v macbooku nový projekt a nazval jej Příručka skečnoutingu. Coby vystudovaného filologa mě k názvu přivedly jazykozpytné úvahy hlubší než Bajkal. Coby pamětníka výše popsané zážitky, starší než GTD. Ale hlavně: coby hudebníka mé ucho, náročnější než Oscar Wilde. Zní to totiž prďácky.

Pojmenovat českou verzi knihy takto bylo troufalé. Připravil jsem si argumenty pro případnou při a uprostřed předloňského září začal překládat text plný skečnoutskečnouťákůskečnouťaček a skečnoutování, případně skečnoutění. Za týden hrátek s textem mi terminologie připadala jako to nejpřirozenější na světě.

Překládání

Profesionálnímu překladateli by Příručka skečnoutingu zabrala tři týdny. Mně tři měsíce. Nakladatelství většinu té doby netušilo, jaký název a terminologii jsem vytvořil a já za tu svobodu byl vděčný.

Přebásnění

První verzi překladu jsem dokončil 23. října, ale požádal radu starších, mohu-li Příručku převyprávět. Shodli jsme se na tom, že Rohde je člověk vizuální, nikoli spisovatel. Dostal jsem zelenou.

Nastal čas odtajnit terminologii. “Do tvého překladu ti zatím nelezu, ale jsem zvědavý!” přiznal Tom. To bylo dobré znamení; přečtou-li si všichni až hotové dílo, skečnouťáci, snečnouťačky i samotný skečnouting jim přijdou jako ta nejpřirozenější věc na světě.

Pře

Tak jednoduché to samozřejmě nebylo. Druhá verze překladu byla hotová 30. listopadu 2013. 29. prosince se do čtení pustili ostatní. A v průběhu dní lednových se rozjela ostrá debata, jestli skečnoutění ano nebo ne.

Přesvědčování

Všichni zúčastnění prokázali, že jim na knize záleží. V jednu chvíli to vypadalo, že většina je proti. Vypotřeboval jsem všechny předem připravené argumenty, doplnil je o nové a skečnouting počesku sveřepě bránil i proti lidem, které mám moc rád a jichž si opravdu vážím.

Přímluva

Osud ke mně byl milostivý: Tomášovi se mé slovíčkaření zalíbilo. Natolik, že se za ně postavil sám a nakonec i chytře napsal článek, který sondoval, co na mé názvosloví potenciální čtenáři.

Překomplikátoři

Tušil jsem, že kdo nezná neformální a pohodový styl knížky, může si skečnouťáky okamžitě znechutit. Naštěstí se slůvka lidem líbila a nabídl-li někdo jinou variantu, šlo o úsměvné nosočistopleny a klapkobřinkostroje, které byly mimo bezuchoplastokastrol (mísu).

Přání splněno

Měl jsem radost: terminologie Příručky i její název byly oficiálně schváleny. Jednou bude každému připadat samozřejmé, že jsme vyrukovali s Příručkou skečnoutingu, ale fskutečnosťy je to velká odvaha a risk ze strany nakladatele. Kdyby se ten byl rozhodl řekněme pro Rukověť kreslánkaře, pranic bych proti tomu nezmohl. A proto jsem Tomášovi vděčný za to, že se dítě jmenuje dle rodičovského přání.

Přeskok o pár týdnů

Pokud o výsledcích vaší práce rozhodují další, to nejlepší, co se vám může stát, je odstup. Ideálně časový.

Editorka knihy, výtečná Vendula Kůrková, se do textu pustila asi čtvrt roku poté, co jsem jej dodělal. Naprostou většinu navrhovaných změn jsem tak nejen s lehkým srdcem schvaloval, ale i vítal. Text, který po vás někdo, kdo tomu rozumí, přečte a upraví, je vždycky lepší než ten, který tiše a bez zpětné vazby vytvoříte sami. Ostatně viz mýtus osamělého génia.

Tu a tam slůvko opsalo kruh, aby se vrátilo, viz obrázek níže – mé původní syslení bylo Tomem nahrazeno křečkováním, ale ona je to stejně veverka, tak jsme nakonec nechali první verzi:

Překvapení

Jenže pak došlo na to, co všechno překládat a proč. Až budete mít to štěstí mazlit se se soft-touch obálkou knihy (i kvůli jejímu na omak hebkému povrchu maximálně doporučuji papírovou verzi) a listovat stránkami plnými titěrných skečnoutiček, pochopíte.

Kniha navíc obsahuje vzorové dvoustránky skečnout představující celosvětové špičky v oboru. Padl nápad, že bychom je všechny mohli nejen přeložit, ale dokonce i…

Překreslit!

Okamžitě jsem byl proti. Mé argumenty byly v zásadě tři:

Nehledě na to, že by to (1) trvalo dlouho a (2) zbytečně by se to prodražilo, (3) jde o výsostná, v určitém slova smyslu umělecká díla. Bylo by to jako nabídnout čtenářům reprodukce Rembrandta, když měli právo na originály.

Byl jsem přehlasován. Zaplaťpámbu!

Překreslovač

Ač padaly návrhy typu “Necháme to překreslit pár lokálních grafiků”, bylo rozhodnuto, že i vzorové skečnouty přeskečnoutí Radek Petřík, který stojí za kompletní grafickou podobou české verze knihy.

Radka jsem do té doby neznal a ač jsem dosud neměl to štěstí se s ním setkat osobně, mohu s jistotou napsat následující: Radek je šikovný, pečlivý, má filipa a je to nejvtipnější kreslíř, jakého znám.

V průběhu posledního roku jsme prozkoumali několik dalších překladů knížky. Čínský, německý, ruský… Někde se na překreslování vykvajzli úplně. Mnohde (milý Rohde) to bezostyšně odflákli. A jinde si dali záležet. Ale ta naše, česká verze, je nejvymazlenější, nejvymodlenější a nejpromakanější. Kupříkladu výše představenou skečnoutu přepracoval mistr Petřík následovně:

Překreslit všechno trvalo rok, ale stojí to za to. Pokud by puristům chyběly originální ukázky, koupí si obě verze. Sám jsem jim čestné místo v knihovně vyhradil – alespoň do doby, než nastane čas naučit naše malé sokolíky, jak si ve škole i životě vše poznamenávat lépe než ostatní.

Představení týmu

Můj poslední větší úkol nastal rok a čtvrt po dokončení překladu. Kdo nikdy nepřekládal rejstřík knihy, netuší, jaká je to piplačka. V názvosloví a/nebo stránkách jsem určitě nadělal pár chyb. Ale u srdce mne hřeje vědomí, že je po mně někdo zmerčil a opravil.

Na knize, vpravdě kolektivním to díle, totiž vyšívalo několik lidí. Protože pro mě byla čest a radost s nimi spolupracovat a se stoprocentní důvěrou jim přeložený text svěřit, rád bych své díky poslal následujícím kolaborantům:

Tomášovi Baránkovi, za to, že mě přesvědčil a když už mě k překládání dokopal, stál za mými rozhodnutími, výmysly a terminologií. Radkovi Petříkovi, za to, že z těch písmenek vytvořil umělecké dílo hodné výstav a přesto poňoukající k dennodennímu používání. Vendule Kůrkovéza citlivé, nápadité a chvályhodné úpravy, jakožto i všeobecný dohled nad dílem. Vilému Kmuníčkovi za pří(no)sné jazykové korektury. A Vítu Šeborovi za oko pro detail a promazání koleček místy kostrbatého textu. Bylo mi ctí s vámi všemi virtuálně, na tisícikilometrovou vzdálenost (inu, pokrok a Melvil v jeho čele) spolupracovat.

Příručka skečnoutingu patří Miku Rohdemu, ale stejně tak i všem, které jsem právě jmenoval. A může patřit i vám.

Přikupte další knižní ňamku

Komu je Příručka skečnoutingu vlastně určena?

Každému, kdo si alespoň tu a tam potřebuje zapsat nějakou tu poznámku. Takže vlastně téměř všem.

Skečnouting je vhodný pro manažery, techniky, filosofy, děti školou (i do budoucna) povinné, studenty, učitele, pisálky, umělce, kouče, prezentátory, kopíky, vývojáře a všechny kreativní lidi i skladníky ve šroubárně.

Příručka skečnoutingu může být též lákadlem pro sběratele. Z výše i níže uvedených důvodů.

Před koncem roku

Mezi vánočními svátky mi opět brnknul pan nakladatel. Náš hovor tentokrát probíhal následujícím způsobem.

Předání štafet

TB: “Vymysleli jsme melvilí konferenci. O našich knížkách. Rád bych, abys tam prezentoval.”

JPM: “A co, prosím tě?”

TB: “To, co jsi pro nás překládal. Takže Ukaž, co děláš…”

JPM: “Dík, ale nejsem ten pravej. Ty potřebuješ někoho, kdo tím žije. Třeba… Míšu Losekoot. Tý brnkni, ta je nejlepší.”

TB: ”Myslíš? Ta mě teda nanapadla. Fakt to nechceš ty?”

JPM: “Fakt ne, díky.”

TB:” OK, takže si vezmeš Příručku skečnoutingu?”

JPM: “Hele, dík za nabídku, vážim si jí, ale měly by tam bejt ukázky, ideálně naživo. Ať to vodvypráví někdo, kdo kreslí dnes a denně. Co Dan Gamrot? Nebo Lukáš Bajer! Už když jsem ho měl s sebou kdysi dávno v Hong Kongu, měl skečnout plnej Moleskin. Navíc skvěle prezentuje a viděl jsem ho i během vlastní prezošky naživo skečnoutit na tablet jak o závod.”

TB: “To zní skvěle! Zavolám jim. Ale dorazíš, ne?”

JPM: “Pokud budu v Česku, rád.”

Přítomnost

V těchto týdnech se konají dvě atraktivní konference. Ta první dokonce přímo dnes. A protože mé tipy na lidské zdroje padly na úrodnou půdu, z pohledu Příručky skečnoutingu je důvod k oslavám:

Daniel Gamrot má na obálce knihy její krátké doporučení. Lukáš Bajer bude na konferenci Osobní růst 2015, která se koná již dnes, ve čtvrtek 26. března v budově pražské Městské knihovny, prezentovat čerstvě vydanou Příručku skečnoutingu v celé její kráse. A navíc bude jeho prezentaci naživo překreslovat do skečnout samotný výše vychvalovaný Radek Skečnouta Petřík!

Přijďte, přikvačte, přijeďte!

Vy, kteří na konferenci dorazíte, si přímo na místě budete moci nejen koupit jeden z první stovky existujících výtisků, dorazivších přímo z tiskárny, ale dokonce si do knihy nechat podepsat jejího úhlavního českého tvůrce. A to se vyplatí!

Nicméně jako bych vás slyšel: To je samý překladatel, překreslovač, vydavatel, ale co autor, není on náhodou ten hlavní?!

Je. A proto:

Přiletí!

Téměř přesně měsíc po konferenci Osobní růst 2015 se bude konat konference iCON 2015. A hvězdným přednášejícím na ní nebude nikdo jiný než Mike Rohde. Není to úžasné? Je to úžasné!

Já v době konání obou akcí budu v daleké cizině, ale budu moc držet palce Míše (aktualizace v předvečer vydání: Mišel den před konferou ochořela, takže jí ty palce držím, ať se uzdraví! (a její svižné náhradnici Elišce, kterou jsem v tom fofru nabídl – takový jsem já – držím pěsti, ať jen chvilinka příprav není poznat)), Lukášovi, Radkovi, Mikovi i Tomášovi. Ten mi nabídl i možnost dnešní melvilení moderovat. Nechal jsem to s radostí na něm; tento dle vlastních slov neurotický introvert umí totiž být i zábavným lvem salónů, však uvidíte. Do svého výtisku Příručky si tedy můžete nechat podepsat i nakladatele, čímž se její sběratelská hodnota zmnohonásobí.

A podpis překladatelův? Odchytíte-li mne někdy později, knihu u sebe mimořádně nemajíce, jsem ochoten se skečnouťačkám podepsat do výstřihu, orazítkovat na hýždě (jméno na levou, příjmení na pravou, péčka netřeba) i zvěčnit do památníčku.

Příležitost

Česká Příručka skečnoutingu má za sebou dlouhou cestu. Ve chvílích, kdy dopisuji tyto řádky (předvečer konference i vydání) je teprve po vyřešení problémů s lepením tisknuta, na dálnici mezi Brnem a Prahou vzniká její webová stránka, jejímu grafikovi dodoutnává shořelý počítač a programátorovi snad již běží web napadený hackery z nejlidnatějšího státu světa.

Ano, všechno v tomto článku popsané se s knihou za ty téměř dva roky od získání publikačních práv skutečně přihodilo a já jí přeji, ať má mnohem delší cestu ještě před sebou. Vás ale zajímá ještě něco, že…

Jak vlastně dopadla má podnikatelská inspirace z úvodu?

Do Česka jsem se vrátil pln nadšení, že do firem a na konfery vypustím armádu sličných vizuálních umělkyň. Jenže nehledě na to, že jsem byl zaměstnaný na cca třísetprocentní úvazek v korporaci, ve Státech, z nichž jsem se vrátil, se z hypoteční krize pomalu, ale jistě stávala krize finanční. Ta dala tušit to, co jsem dotazy u kontaktů napříč korporátem ověřil: “Nejsou prachy ani na účast na konferách, natož na ňáký čmáranice”. Nápad jsem tedy odložil k ledu natolik kvalitně, že stále mrzne a čeká možná právě na vás.

Dnes je totiž situace jiná. Do Česka v tyto momenty vtrhává celosvětová bible skečnouťáků, Příručka skečnoutingu, a vy můžete být mezi prvními majiteli téhle skvostné knížky. Jestli se naučíte bravurně skečnoutit sami nebo vytvoříte tým profi kreslířů a začnete je vysílat do světa, to už je jen a jen na vás. Ale i pokud “pouze” zjistíte, že skečnouting není žádná věda a své notýsky začnete obohacovávat o skečnouty, váš čas i finance budou skvěle vynaloženy.

Přání

Ať se vám krásně skečnoutí, skečnouťáci, skečnouťačky a skečnouťata!

 

Jan P. Martínek

 

knihu můžete prohlédnout, objednat, koupit, chtít na této adrese

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Tomáš Kapler napsal:

    Ahoj, krásný příběh a velmi zajímavá kniha, napíšu si o ní Ježíškovi, doufám že letos přijede už třeba v dubnu.

    Ale proč píšu – na http://www.melvil.cz/kniha-prirucka-skecnoutingu/ byste si měli doplnit Open Graph a další parametry do hlavičky, takhle to vypadá na některých sociálních sítích špatně, když se to sdílí (třeba linkedin).. A že se to teda určitě sdílet bude
    (p.s.: až to doplníte, nezapomeňte si obnovit u FB přes https://developers.facebook.com/tools/debug/ to co o té stránce FB ví)

  2. Petr Klein napsal:

    Dobrý den
    moc rád čtu Vaše články a tenhle opět nezklamal. Ježíšek v dubnu je výborný nápad, moc se těším.
    PS: Jestlipak jste sehnal v Knihcentru melvilovské Broučky na papíru :-)?

  3. M napsal:

    *na Kopanice. ;)

  4. Tomáš Fiala napsal:

    Ahoj, poslední 2 roky si knihy jen stahuji, takže jsem si ji včera taky stáhnul na iBooks Storu, a dnes jsem na stánku na iConu trošku litoval, že jsem si nepořídil radši tu opravdovou, papírovou. Moc se mi líbí, hezky jste jí přeložili a překreslili, tedy přeskečnoutili :-) Každopádně jsem byl asi první, komu se Mike podepisoval do knihy na iPad …

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru