Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Vyrábíme deprivanty?

By on 4. 12. 2014 in Kondice with Žádný komentář
Libor Kriz

Libor Kriz

Managing Director - JiMaRa s. r. o.
LIBOR KŘÍŽ | Pracuje v rodinné firmě JiMaRa. Je pionýrem v oblasti osobní produktivity, konzumentem dobré muziky a chytrých knih.
Libor Kriz

Poslední články od Libor Kriz (Všechny články)

V životě člověka je možné identifikovat exponovaná období plná stresu a frustrace. Mimo nárazových a nahodilých situací (porody, pohřby, svatby, rozvody, nemoci apod.) známe chronicky a cyklicky se opakující vlny plné nehezkých duševních stavů. Patří mezi ně konce kalendářních roků, Vánoce, březnová daňová přiznání, období před dovolenými i čas před nástupem dětí a studentů do škol.

Nemám teď na srdci s dovolením nic tak omšelého a mnohokrát popsaného, jako je každodenní stres. Chtěl bych vám říct o něčem mnohem horším. O nekonvenční zbrani fatálně ničivého dosahu. O deprivaci. Možná jste jejím strůjcem i vy.

Abych text logicky vystavěl a na jeho konci mohl výstražně zvednout prst, musím si však vyrobit oslí můstek. Tak se nezlobte. Následující dva odstavce jsou prostě potřeba.

Frustrace

Známe je. Jde o pocity, jež následují po prohraných bitvách. Něco se nezdařilo a my víme, že v dohledné době nebude možné učinit pokus o nápravu nebo nám v cestě stojí momentálně nepřekonatelné překážky. Nedostatek peněz, averze k jisté osobě, nemožnost komunikovat, vysvětlovat či podobně. Obecně jde tedy o pocity zklamání, zmaru, stavy závažného neuskutečnění našich potřeb.

Frustracím se náš organismus dokáže bránit. Úspěšně i neúspěšně. Egocentrickým chováním, kompenzací, izolací nebo třeba regresí. Na tom teď ale pramálo záleží.

Vezměme v potaz možnost, že se s frustrací nedokážeme vypořádávat, resp. vypořádat. Trvá-li delší dobu, může se z ní vyvinout deprivace.

Deprivace

Česky je tento stav možné popsat jako strádání. Jde o velmi vážný psychický stav, který může negativně ovlivnit další (nutný!) vývoj jedince. Existenciální frustrace může vést třeba až k pokusu o sebevraždu. Člověk ztrácí smysl života, zůstává zcela sám.

Člověk je deprivován, pokud nedostatečně uspokojil důležité psychické a fyzické potřeby. Citově strádá. Může jít o nedostatek prokazovaného a vnímaného osobního respektu, pociťovaného bezpečí, sdílené lásky nebo vzájemných sociálních vazeb.

Deprivaci lze také chápat jako ztrátu, zbavení, nedostatek, utrpení, dlouhodobý nedostatek tělesných a psychických potřeb, zejména zbavení se toho druhého na úkor své sobeckosti nebo nedostatečné (rodičovské, životní, sociální, biologické a citové) zkušenosti.

Skrývání a odpírání – jedna z nejstrašnějších zbraní člověka

Pokud jsem dostatečně osvětlil tyto veskrze hnusné pojmy, mohu se dotknout jedné z odvrácených a málo diskutovaných stran deprivace. Týká se možnosti, kterou má každý z nás k dispozici a dokáže ji použít. Vědomé (i nevědomé) skrývání a odpírání.

Tím, že před někým (obzvláště nám blízkým – děti, partner, rodiče, sourozenci ap.) skrýváme ochotu a porozumění naslouchat a pomoci, přestože je (!) v naší moci podporu dávat, vyvoláváme v tom druhém zmíněné strádání.

Odpíráme-li a skrýváme-li někomu lásku, přátelství, zájem, naslouchání, tedy to, na co by měl mít z naší strany nárok, posilujeme v něm pocity zklamání, deziluze a nedostatku.

Tak co. Vyrábíme deprivanty?

V životě člověka je možné identifikovat exponovaná období plná stresu a frustrace. Těžko je můžeme z našeho bytí vymazat. Jsme veskrze socializovaní, společenští, přátelští tvorové. Každý z nás se s nehezkými stavy nakonec musí vypořádat sám, v lepším případě společně s nejbližšími.

Co však můžeme přestat ihned a okamžitě vědomě činit, nebo o co se můžeme alespoň pokusit? Skoncovat se skrýváním a odpíráním. Tedy přestat používat zbraň, která může vést až ke zničení člověka.

Být tím, kdo vědomě deprivuje, je odporné. Navíc: těmto lidem se může velmi rychle přihodit to stejné, tedy alespoň frustrující. Deprivant – bude-li si vědom své pozice – se jistě brzy odcizí a poté citově odpojí. Vztah skončí.

Citová deprivace je neuspokojenou potřebou dotyku, přátelství, lásky a jistoty. Lidé strádají (ne)dotyky a (ne)láskou a štítivou lítostivostí tzv. lepšího okolí.

Potřeba lásky nebo přátelství je velmi silná, avšak nemůže být plně a dlouhodobě uspokojena vlivem depresí, těžko zvladatelných pocitů osamělosti, nemocí nebo pracovních či finančních nesnází, vlivem zhoršujícího se vyjadřování vlastních vnitřních pocitů.

Jedeme v tom všichni, Vánoce/nevánoce

V kostce jsem chtěl říci, že pokud jste doposud nevěděli o skrývání a odpírání – a přesto jste tuto atomovou bombu směrem ke svému nejbližšímu okolí pravidelně nevědomě shazovali –, uf, nevadí. Teď už o ní víte. A jistě už teď tušíte, co může takováto puma způsobit.

Manipulativním technikám se člověk dokáže více méně bránit. Jsou všude kolem nás, atakují a útočí na nás v běžném pracovním i partnerském životě. Ovšem žití ve stavu deprivace dlouhodobě možné není.

Máme před sebou Vánoce 2014. A máme možnost dát si bezvadný dárek, i když se do balicího papíru jaksi nehodí.

 

Libor Kříž
– doporučujeme autorův projekt Čtení na víkend


 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru