Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Báječný rok bez předsevzetí

By on 31. 12. 2014 in Témata with Počet komentářů: 1
Jan P. Martínek

Jan P. Martínek

JAN P. MARTÍNEK|Manažer na rodičovské, skladatel, pedagog, knihomol, audiofil, ochotník, zvědavec, hledač a nachazeč.
Twitter, web,FB, blog.
Jan P. Martínek

Uplynul rok ode dne, kdy na našem serveru vyšel přelomový článek o novoročních předsevzetích. Četla, doporučovala a hlavně zařídila se podle něj spousta lidí. I já uplynulý rok strávil v duchu poznání a zásad v textu představených: Na letošek jsem si nedal žádná novoroční předsevzetí.

Bylo by čestné prozradit, jak tento můj (k)rok dopadl. Každoročně mezi Vánocemi a Silvestrem provádím bilanci všeho, co jsem zažil, v posledních letech dokonce i prožil, co se povedlo, co méně, čemu jsem se během roku přiučil, co jsem opustil a jaká ponaučení si z toho všeho beru. Plánování bez předchozího vyhodnocení aktuálního stavu je k ničemu, protože neznáme startovní pozici. Naopak uděláme-li dobře bilanci, nepotřebujeme už složitě osnovat plány – jasně vyplývá, čemu se máme věnovat. Kdo ještě potřebuje komplikovaně plánovat, nedobře provedl předchozí zhodnocení a nebo v něm neumí číst. Výsledek? Celoroční kumulování důkazů, že plánování není samospasitelné.

Letos poprvé jsem se snažil sám sebe při činnostech (i nečinnostech) a během zážitků sledovat zevrubněji, abych mohl celý „svůj“ rok skutečně vyhodnotit. Výsledkem tohoto mého bilancování bude tzv. Ročenka, či chcete-li, Výroční zpráva o mém roce 2014. Pokud najdu odvahu, její zkrácenou verzi vypublikuji po Novém roce tady někde. Vám, čtenářkám a čtenářům MVH, se nyní, v předstihu, dostává exkluzivní možnosti nahlédnout do části tohoto prozatím supertajného dokumentu.

Na řádcích níže vyjmenuji několik svých Nej uplynulého roku. Ušetřím vás strastí, trápení a problémů; patří sice k životu, ale vlastních máte jistě víc než dost a účelem článku je vás pozitivně namotivovat, nikoli opak. Následují jen samé dobré zprávy. Máte na ně, koneckonců, alespoň takhle na závěr roku, nárok.

Můj rok 2014

Trávil jsem čas s různými lidmi, ale co mě těší moc, strávil jsem více času s vlastní rodinou. Nejvíc za posledních deset let. A to je sakra úspěch. Úplně nejvíc času jsem věnoval našemu druhorozenému, což mě těší tím spíše, že první rok života je ten nejdůležitější pro navázání dobrého vztahu mezi rodičem a dítětem. I kdyby se nepodařilo nic jiného, tenhle zásadní dvojbod by za ten rok života stál.

Přijal jsem pozvání šéfredaktora tohoto webu, Lukáše Gregora, a zajel za ním do zlínského Animatu. Z těch dvou dní okouzlení a nadšení, během nichž jsem se seznámil mj. s budoucí českou animátorskou špičkou, těžím dodnes a často se k nim v myšlenkách vracím.

Získal jsem nového kamaráda. Pro vás možná nic zázračného. Ale já jsem zaprvé samotář a zadruhé samotář starý. V mém věku natrefit na nového kámoše (a že přátelství je mé velké téma) je Událost s velkým U. Skamarádili jsme se během jedné celotýdenní letní akce, na kterou jsem jel původně pracovat a vzdělávat se – a nakonec z toho byl jeden z nejlepších týdnů roku, přesto, že jsem se zdaleka nenaučil to, v co jsem doufal.

Sešel jsem se s doposud jen virtuální kamarádkou z Twitteru a i naživo jsme si sedli, bylo z toho nesmírně inspirativní setkání, mám z toho velkou radost a těším se na příště.

Konečně, po letech, co je obě znám, jsem seznámil svou ženu se svou nejlepší kamarádkou. Byl z toho jeden z nejhezčích večerů roku a pocit nadšení, že si dvě mé největší oblíbenkyně sedly.

S kamarádkou mé ženy z Mexika a jejími dětmi jsme absolvovali zábavný park Mirakulum, s mou kamarádkou z Washingtonu a dětmi jejími Safari ve Dvoře Králové a obě to byly nesmírně vydařené akce. Když se k nám objednal na návštěvu dávný spolubydlící z kolejí, aby se pochlubil novým autem, nakonec z toho bylo grilování a popíjení až do rána, opět nezapomenutelné setkání.

Potkal jsem se, neplánovaně, na základě velmi rychlých rozhodnutí na obou stranách, spolu s celou svou rodinkou, se svým nejlepším kamarádem z Izraele a jeho přítelkyní. Naposledy jsem je viděl před třemi lety, když přiletěli na zapíječku narození našeho prvního syna. Sešli jsme se v německém Europa Parku a i když ten den bylo chladno a mrholilo, parádně jsme si to užili.

Na Twitteru jsem potkal pár pro mě nových, skvělých lidí a i tohle je důvod, proč se po měsíci, který si párkrát do roka dávám bez téhle sociální sítě, na ni opět vracívám.

Přeložil jsem svou druhou knížku. Stejně jako u té první, loni, přišla nabídka na překlad nečekaně, dalo by se říci i nevhodně, ale nakonec to bylo krásné flow, překládání jsem si užil a protože stále ještě chodí pozitivní reference čtenářů, dojezd si užívám doposud.

Spolupracoval jsem dílem několika náhod coby spoluautor na dvou knižních projektech. Ten první byl původně určený maminkám na mateřské dovolené, nazvaný Milé matky a měl by vyjít někdy napřesrok. Tím druhým byla kniha Mé dětství v socialismu, která už vyšla a byla jedním z oblíbených vánočních dárků.

Složil jsem song, který během dvou dní obletěl republiku. Poprvé v životě jsem neodbyl momentální hudebně textový nápad ve své hlavě, zavřel se do studia a během jediného dne napsal hudbu i slova, zaranžoval tu hříčku, zahrál, nahrál, nazpíval a poslal do světa. Pocit, když přibývali nadšení posluchači, byl k nezaplacení.

Založil jsem web Pozorné konečno. Přispívám na něj nepravidelně, jen když se mi opravdu chce. A každý článek nechám vyzrát. Tak, aby byl Událostí pro mě i pro čtenáře. Plány – vidíte to, jak tohohle slova zneužíváme? – tedy „plány“ s touhle doménou jsem měl už dávno, ale jednoho dne jsem prostě sednul k počítači a nápad zrealizoval. Dnes jsem rád, že jsem to udělal a že mám své úložiště myšlenek.

Začal jsem publikovat hudební tipy, na něž je zpětná vazba výborná i z řad lidí, u kterých bych to nečekal, takže nadšení vydrželo a po Novém roce se s chutí pustím do dalších dílů.

Koncepci webu zaměřeného na pozornost věnovanou smysluplným věcem jsem zdánlivě porušil jen jednou jedinkrát, delším textem o jedné reklamě. Tenhle reaktivní článek mi ironií osudu přinesl nakonec nečekanou pozitivní zpětnou vazby od spousty lidí, jichž si vážím a od nichž mě potěšilo, že textu, který je nadýl než na pět minut, věnovali patřičnou pozornost.

Ačkoli jsem 10 měsíců nenapsal ani řádku sem na Mít vše hotovo, přijal jsem výzvu chef-redacteura a nechal ho udělat se mnou rozhovor. Lukáš, který mě zná, se projevil jako špičkový interviewer a výsledek předčil očekávání nás obou.

Ta zkušenost mi připomněla, jak naplňující pocit je psát pro vás, čtenáře MVH, tak jsem ještě v říjnu přihodil dva své články, jeden o aktu sdílení a druhý o cestě k životní pozornosti. Odezva na oba byla nesmírně potěšující.

To by stačilo

Zažil jsem spoustu dalších úžasností, ale pro naše účely bohatě stačí výše popsané. Učinil jsem z nich pro sebe pár závěrů, ale co je podstatné nyní pro vás: nic z výše popsaného se nestalo díky novoročním předsevzetím. Spousta z těch věcí by se ani díky novoročním předsevzetím přihodit nemohla. Část z nich by se dokonce mohla stát jen novoročním předsevzetím navzdory.

To nejlepší se v životě děje bez předsevzetí. To nejlepší je totiž úplně jiná, nesvazatelná, nezkrotitelná kategorie. To nejlepší se vám prostě přihodí, když jste otevření, a pozitivně naladěni se těšíte na to, co krásného vám Osud, Prozřetelnost nebo (pro nedostatek informací) „náhoda“ přinesou. Postavit se k tomu v závěru roku můžete jakkoli. Já si potvrdil, že plánovat arogantně život a požadovat po něm, aby se odvíjel po námi narýsované lajně, je bláhovost. Nikdy nevíme, kam nás která možnost z toho nekonečna, které se nám nabízí, pakliže si nepřibouchneme vrátka a neuzavřeme tím cesty, dovede, co nám přinese a jaké další brány otevře.

John Lennon kdysi napsal větu, která se do češtiny obvykle překládá jako „Život je to, co se děje, když se zabýváme jinými věcmi.“ V originále ten verš z Lennonovy písně Beautiful Boy zní takto: „Life is what happens to you while you’re busy making other plans.“

I proto vám všem přeji za celou redakci Mít vše hotovo příjemně strávené poslední hodiny roku 2014, ideálně v obklopení těmi nejbližšími, a ten nový, 2015, nechť naplníte smysluplnými činnostmi a nepřibouchnete si v něm nepřeberné množství dveří tím, že budete chtít prolétnout jen svým bláhově naprojektovaným tunelem. Nechť je pro vás cesta cíl a cílem tedy nikoli rok 2015 přežít, nýbrž prožít, se vším, co k němu patří. Nezdary zvládejte statečně, poučte se z nich a zkuste je brát jako součást všeho toho dobrého hned na první pohled, protože k plnohodnotnému životu patří oboje a jednoho bez druhého bychom si ani nevážili.

Hodně zdraví, štěstí, lásky (nemáte-li tohle slovo v lásce, nahraďte je sounáležitostí), úspěchů, užitečných nezdarů a zdravé nespokojenosti v roce 2015 přejeme my všichni vám všem.

Jan P. Martínek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Honza napsal:

    Super!

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru