Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Učím se ovládat svého slona – rozhovor s Eliškou Vyhnánkovou

By on 1. 9. 2014 in Témata with Žádný komentář
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Jít si sednout na kafe s Eliškou Vyhnánkovou znamená ztratit pojem o čase. Když odmyslíme pohodu, která rozhovor obestírá, zůstávají témata jako GTD, měřící „geek“ náramky, ale také filmy, seriály nebo knihy. O tom všem si s ní můžete zplknout a věřte, že vás u každého tématu pro něco nadchne. My jsme se ale zaměřili především na témata produktivity a sociálních sítí, kterým se profesně Eliška věnuje.

S dovolením začnu s otázkou poněkud směřovanou k našemu webu, respektive k jeho názvu: Mít vše hotovo totiž vychází z metody Davida Allena Getting Things Done. Co Ty a GTD?

GTD je se mnou už pěkných pár let. Nepamatovala jsem si to přesně, tak jsem se podívala do historie a aplikaci Things jsem si koupila v listopadu 2008. V té době už jsem určitě měla přečtenou i Allenovu knížku Mít vše hotovo. Nerada bych sahala k extrémním vyjádřením typu změnilo mi to život, nicméně si velmi dobře pamatuji den, kdy jsem poprvé vysypala vše z hlavy a roztřídila si úkoly do projektů. Když jsem později toho dne odcházela z domu vstříc slunečnému odpoledni, byla jsem lehká jako pírko. Od té doby nedám na GTD dopustit, byť ho určitě nedávám na 100% a všichni víme, že není samospásné. Co se týká timemanagementu a osobního řízení, mám ještě hodně co dohánět, což začínám zjišťovat teď na volné noze.

Jak se za dobu užívání GTD vyvíjel tvůj vztah/způsob práce s ní? Podléháš třeba tendenci a snaze zjednodušovat?

Myslím, že se pořád učím. Stále jsem ještě nenašla optimální komplexní systém péče o sebe sama. Přestala jsem se strachovat, jestli jsem na něco nezapomněla, ale pořád ještě se v mnoha ohledech učím ovládat svého slona. Za dobu s GTD jsem přešla od relativně klidné práce v rodinné firmě k zaměstnaneckému poměru a následně na volnou nohu, to vše neustále při podnikání s FAN BASE, což zahrnuje každodenní péči o e-shop, plánování různých akcí a snaha o spolupráci/vedení v rámci týmu. Podmínky se neustále měnily, stejně tak jako organizace času. Ale nejvíc cítím potřebu optimalizace teď, po více jak roce jako freelancer. Jsem v té fázi, kdy mi každý klient přijde zajímavý, neumím si nařídit volno ani o víkendu a pomalu mi docházejí baterky. Takže se začínám soustředit spíš než na základní techniky GTD, které už jsou mi samozřejmostí, na vedení sebe sama.

Když se nyní přímo zaměřím na Tvou práci, dokázala bys ve stručnosti nejdříve charakterizovat základní pilíře toho, co děláš, a k tomu přidat popis svého workflow? Rozhodně můžeš k jednotlivým oblastem přidat i nástroje, s nimiž pracuješ.

Moje práce se z největší části skládá z konzultací a školení, správa klientských účtů na sociálních sítích je de facto až na posledním místě ve chvíli, kdy klient opravdu jinak nedá. Ve standardních případech pomáhám firmám s implementací, hledáním ideálních zaměstnanců, předáváním znalostí. Takže trávím hodně času na schůzkách u klientů, po kavárnách, v učebnách. Jsem v případě potřeby na e-mailu, na telefonu, sociálních sítích, Skypu. Prozkoumávám, analyzuji současný stav, doporučuji zlepšení a samozřejmě jako houba nasávám nové informace, sama se učím. Každý týden je jiný, každý den je jiný, kalendář se mi většinou plní jen s několikadenním předstihem.

Neuměla bych fungovat bez svého MacBooku, iPhone, kalendáře, Omnifocusu a Togglu na měření času. Mám pořád tendence zkoušet nové věci, takže mám aktuálně v počítači pokusně Mailbox Beta a v telefonu kalendář Sunrise, ale většinou si vystačím s původními aplikacemi. Jinak tomu je u myšlenkových map, kde stále ještě hledám ideální nástroj, který bude hezky vypadat a jednoduše se ovládat, a v posledních dnech mě chytá mlsná vyzkoušet se na chvíli vrátit k Things a zjistit, jestli si to tím Omnifocusem zbytečně nekomplikuji.

Moje workflow i moje tělo by teď ale hlavně uvítali dovolenou. Tak cca měsíční. Problém je, když máte opravdu rádi svoji práci – pak se může stát, že zapomínáte odpočívat a rozlišovat, co je práce a co zábava.

Vzhledem k Tvému zaměření na internet, sociální sítě, mi to nedá se nezeptat, zda s nimi i “lelkuješ”, nebo vlastně kdykoliv, když jsi na sociálních sítích to vnímáš jako práci.

Možná jsem už trochu odpověděla v předchozí otázce. Ta hranice je těžce rozlišitelná, protože i když na sociální síti právě nepracuji, ale pročítám ostatní a postuju vlastní obsah, tak se vlastně v prvním případě učím a v druhém případě propaguji sebe sama. Spíš bych to definovala tak, že vlastně kdykoliv, když jsem na sociálních sítích, tak to vnímám jako zábavu, ale občas u toho musím intenzivněji přemýšlet :)

Eliška jako lektorka...

Eliška jako lektorka…

Když už jsme ale u toho “lelkování”. Internet a sociální sítě bývají zmiňovány velmi často jako jedna z hlavních příčin prokrastinace. Oponovala bys tomu tvrzení? Popřípadě, poradila bys někomu, kdo s tímto opravdu má problém, jak se závislosti na sociálních sítích či potřebě být online zbavit?

Vůbec nehodlám oponovat, protože je to velký problém. K závislostem nutně patří i jejich popírání, takže mne se to samozřejmě vůbec netýká a jsem schopná být offline, kdykoliv se mi zachce ;) Ale to není jen problém sociálních sítí, ale přijímání informací obecně. V současné době k nám z různých zdrojů proudí tolik dat a informací, že mozek nemá vůbec čas odpočívat. Sama na sobě vnímám, jak jsem roztržitější, snadněji zapomínám a mám tendence se nechat rozptylovat.

Jediné řešení vidím v tom, vyzkoušet si na týden dovolenou bez elektroniky a internetu. Pokud to bude problém, pak máme problém. Osobně se na takové chvíle nesmírně těším. Moje romantická představa volna je týden v horách pouze s knihami a čerstvým vzduchem na procházkách. Pak dám vědět, jak to dopadlo :)

Takže něco jako mindfulness?

Zatím koketuji s aplikací Get Some Headspace (díky Tomáši Baránku), ale to je jen jedna část řešení. Těžko mohu kázat vodu, když do sebe vrhám víno po litrech, ale ideální stav, do kterého se chci dostat, je pravidelná “pracovní doba”, po které budu internet vypínat a kterou nebudu zásadně porušovat, stejně tak jako den (a později ideálně dva) kompletně bez elektrických přístrojů.

Sociální sítí je celá řada, přesto pravděpodobně si pod nimi představíme Facebook, Twitter, LinkedIn nebo Google+. Používáš je všechny – a liší se tvé použití u té které sítě?

Téměř nepoužívám Google+, nenacházím pro něj v konkurenci ostatních žádné využití. Pro budování vlastního jména intenzivně vnímám smysl u trojice Facebook, Twitter a LinkedIn. Ale najdete mě téměř všude. Facebook je mým místem na zábavu a pelmel publikování všeho, co může zajímat a pobavit mé přátele a okolí. Twitter je mým nejdůležitějším informačním a zpravodajským kanálem a snažím se na něm hlavně komunikovat práci. LinkedIn je moje online vizitka, možnost se pracovně propojovat a hledat nové příležitosti, nejsem tam ale moc aktivní, co se týká statusů nebo skupin. Občas přidám nějakou fotku na Instagram, knihy loguji v Goodreads, filmy na Critickeru a seriály na Followmy.tv.

Četl jsem, že údajně reálné užívání/obliba Facebooku stagnuje, spíše klesá. Pokud by sis zahrála na věštkyni, jaké inovace by měl Facebook do sebe vstřebat, aby si udržel své výsadní postavení i další roky?

Facebook už mnohokrát ukázal, že dokáže držet krok s trendy a vývojem uživatelských potřeb. Analýzy poklesu nebo růstu využívání Facebooku se drasticky liší (ostatně jako každé analýzy). Pravdou je, že uživatelé se postupně přesouvají na mobilní zařízení a prahnou po jednoduchosti. S tím je spojená nenadálá potřeba všech služeb dělit funkce do samostatných aplikací. Krásným příkladem poslední doby je Foursquare. Ale i Facebook donutil uživatele nainstalovat si samostatnou aplikaci pro zprávy. Moc tomu nefandím, ale budoucnost ukáže. Facebook v současné době nemá konkurenci a pokud neudělá nějaký dramatický přešlap, bude tu s námi ještě dlouho.

Vzhledem k tomu, že práci se sociálními sítěmi i školíš, máš nasbírané poznatky o tom, kde se skrývá v českém prostředí nejvíce rezerv – co třeba české firmy a sociální sítě? Jaké nejčastější chyby firmy dělají?

České firmy (i jednotlivci) mají zatím obrovské rezervy. Je neuvěřitelné, kolik podnikatelů stále žije v představě, že sociální sítě (čímž myslí JEN Facebook) nepotřebují, protože se tam jen řeší hlouposti. Vychází to z naprosté neznalosti a nepochopení toho, k čemu sociální sítě slouží. Připomíná mi to situaci s webovými stránkami nějakých 15 let zpátky. Rozhodně nepatřím k těm, kteří považují sociální sítě za samospásné, je to jen jeden z dalších nástrojů komunikace, nicméně velmi významný a jeho význam ještě poroste. Nejvíc síly proto vkládám do toho, aby ti, kteří rozhodují, měli možnost sociální sítě poznat, seznámit se s nimi, dát jim šanci a pochopit, jaký je jejich smysl.

A v čem jim ty, coby lektorka, můžeš pomoci?

Právě v onom prozření, že sociální sítě nejsou jen Facebook. Že jsou mnohem bohatší a komplexnější, než většina uživatelů předpokládá. Že se nejedná jen o “prskneme tam nový příspěvek, aby se neřeklo”. Firmy mají jedinečnou možnost komunikovat na přímo se svojí cílovou skupinou, budovat si zákazníky, komunitu. A já jsem tu od toho, abych jim to vysvětlila, pomohla jim a naučila je vše, co znám já.

LinkedIn málokdy bývá vyloženě počítán do těch “prokrastinačních” sítí. V čem to je?

Právě proto, že na něm uživatelé tráví velmi málo času. Což je mimochodem škoda. A i pokud jsou aktivními uživateli, tak tam většinou získávají nové informace a komunikují v rámci svého profesního života. Nechodíme se tam bavit, ale budovat svoji budoucí kariéru, upevňovat renomé a získávat nové příležitosti. Nenajde tam hry ani fotografie oběda (alespoň doufám, proboha), ale odborné příspěvky a diskuse.

Mimochodem, když jsme se bavili o prokrastinaci, sociální sítě mohou i rozptylovat a rušit. Máš zapnuté notifikace?

Někde mám, někde nemám. Ale když pracuji na něčem důležitém, odložím telefon, zavřu okno s Facebookem, vypnu Tweetdeck i aplikaci na mail – prostě cokoliv, kde by mohlo svítit červené kolečko. Notifikační centrum v počítači mám nastavené tak, že se de facto vůbec nezobrazuje.

Umíš se úplně “odpojit”? Já si to zatím totiž pouze slibuji.

Vlastně si to také slibuji, ale věřím, že ano. Při mé práci je to vlastně jediná možná forma opravdového odpočinku či dovolené, takže po tom vnitřně velmi toužím. Problém je, že mobilní příjem a internet už jsou téměř všude a s chytrým telefonem nás sociální sítě pronásledují téměř všude. A najednou, ani nevíte jak, fotíte na Instagram to nádherné panorama čisté přírody, kam jste si jeli odpočinout.

Eliška jako milovnice televizních seriálů.

Eliška jako milovnice televizních seriálů.

A když jsme u toho tématu rozptylování, lelkování, napadá mě další téma: ty a televizní seriály. Vím, že za tebou můžu chodit pro tipy, ale nyní se spíše chci zeptat, zda vnímáš čas trávený u sledování seriálů jako za “ztracený”, nebo za určitý druh prokrastinace.

Pro mne jsou filmy a seriály jedinou formou, při které mozek opravdu vypíná a dokáže se soustředit. I u knih se nechám velmi často rozptýlit myšlenkami, které se rozběhnou a pak čtu jeden odstavec několikrát. Takže to není prokrastinace, ale nutná forma odpočinku, dokud se s Get Some Headspace nedostanu někam na level 300 :) Ale zároveň mě seriály opravdu baví a nadšeně pozoruji přeliv produkce z Hollywoodu směrem do televizí. Vznikají nádherné kousky. Ale trochu mi chybí za posledních několik let kvalitní sci-fi seriál. Ta éra dle mého skončila s Battlestar Galacticou v roce 2009. Což platí i pro filmová plátna. Nejsem moc nadšená z toho, že speciální efekty mají přednost před kvalitním scénářem. Vychováváme si generaci diváků, pro které bude mnohem zajímavější vizuální a zvuková stránka, než zamyšlení nad poselstvím daného snímku.

Když jsme u poselství… V čem tě třeba právě sledování seriálů změnilo? Ať už povahově, nebo prostě pouze některé způsoby uvažování, nebo návyky?

Tak to je dost těžká otázka. Seriály jsem milovala od malička, pubertu jsem prožila s pokojem oblepeným plakáty s Mulderem a Scullyovou, zatímco mí vrstevníci fandili Kelly Family. Jsou se mnou tedy celou dobu a netuším, nakolik měly vliv na můj vnitřní vývoj. Přišlo mi, že to vždy byla oddělená větev a mé uvažování a návyky ovlivňovaly jiné impulsy. Každopádně seriály významně ovlivnily můj soukromý život – díky nim jsem měla možnost se před deseti lety zamilovat a postupně poznat většinu úžasných přátel, které mám kolem sebe. Komunity kolem jednotlivých kousků jedna po druhé zasahovaly na dlouhá léta do mého života a posouvaly mne postupně do dnešního dne. Nebýt seriálů a filmů, byla bych dnes někdo jiný a někde jinde.

Jako poslední mě napadá: pokud by sis měla vymyslet nějaký ideální nástroj, který by souvisel s efektivitou, nebo zkrátka tvým workflow, popsala bys nám jej?

Zaměstnat asistentku :)

Oficiální web Elišky Vyhnánkové

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru