Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

V nejlepším přestat

Dalibor Špok

Dalibor Špok

DALIBOR ŠPOK / Psycholog, který se zabývá psychologickým kariérním poradenstvím, problematikou seberealizace a změny a tématem nadání u dospělých lidí. Je zakladatelem blogu o kariérním poradenství EtLabora.cz. Má rád život ve všech dimenzích a proměnlivost, kterou nabízí. (osobní stránky)
Dalibor Špok

Staré české přísloví říká: „V nejlepším přestat.“ Zamysleme se nad hloubkou tohoto sdělení, na kterou tak často zapomínáme.

Kdy je lepší ukončit naši aktivitu? Když jsme plní energie, radostní z výsledků, které vidíme, kdy nám práce stále ještě jde od ruky… nebo pracovat ve snaze „udělat co nejvíce“ tak dlouho, dokud necítíme, že jsme vyčerpaní, děláme chyby, nové nápady nepřicházejí…?

Samozřejmě je lepší přestat “v nejlepším”. Proč?

1. Nevyčerpáváme se.

Mnoho malých opakovaných vyčerpání, které zapomínáme vybalancovat relaxací a odpočinkem, znamená postupnou, ale nakonec hlubokou únavu, vyhoření, depresi nebo ztrátu pracovního/životního elánu.

2. Máme chuť se do práce znovu pustit.

Pokud skončíme v nejlepším, kdy cítíme, že právě teď bychom mohli pracovat hodiny a hodiny, máme na práci dobrou vzpomínku. Nekončíme s pocitem rozladění, vyčerpaní, prázdnoty. Psychologové dosvědčují, že první a poslední vzpomínky v daném kontextu jsou vždy ty nejdůležitější a nejpevnější. Tato pozitivní vzpomínka se nás proto drží – a brzy se přemění v motivaci začít znova, pustit se znovu do práce…

Pokud si ovšem vzpomínáme především na to, jak vyčerpaní jsme – byť zajímavou – práci opouštěli, nesmíme se divit, že nám motivace a radost při představě „znovu se do ní pustit“ chybí…

Pokud skončíme v nejlepším, máme na práci dobrou vzpomínku, která se brzy přemění v motivaci začít znova, pustit se znovu do práce…

Totéž platí o ukončení:

  • našich konverzací a osobních setkání…
  • našich pracovních porad a schůzek… v nejlepším (nikoli když už není o čem mluvit a hledají se témata).
  • našeho vnitřního zaobírání se nějakým problémem: dokud nás napadá něco nového a jsme produktivní, nikoli když už jsme zoufalí, prázdní a úzkostní a omíláme danou myšlenku neužitečně stále dokola…

3. Pracujeme, i když nepracujeme.

Pracujeme-li systémem “málo a často”, mnohé se děje právě ve vmezeřených chvílích “nedělání”. Mnohé se připravuje, na mnohé přijdeme. Zapojují se pomalé, intuitivní mody myšlení, které jsou našimi velkými pomocníky. Budují se důležité, tzv. procedurální znalosti. Častým opakováním se obnovují paměťové stopy. Znovu se pouštíme do práce v novém kontextu, s novou náladou, s novou zkušeností – což je pro řešení problému, kreativitu a inovace vždy přínosem.

Všichni jsme slyšeli, že na velké objevy vědci přišli ve sprše nebo při procházce parkem. Ano, naše mysl bude pracovat dál. Pracovat za nás. To v žádném případě neznamená, že bychom na svou činnost neměli přestat myslet. Paradoxně platí: čím důkladněji na naši činnost myslet přestaneme, tím více nám naše mysl bude předkládat (později) nová řešení a nové vhledy.

Naše mysl bude pracovat dál. Pracovat za nás. Čím důkladněji na naši činnost myslet přestaneme, tím více nám naše mysl bude předkládat nová řešení a nové vhledy.

Chce to disciplínu

Naučit se končit v nejlepším je ale obtížné. Protože se nechce. Protože neradi opouštíme pozitivní pocity. Musíme si však uvědomit, že je neopouštíme z jakési trapné snahy se sebou bojovat, ale právě proto, aby se nám v budoucnu vrátily. Budujeme si banku příjemných pocitů, chuti do práce, motivace.

Způsobů, jak se “přestávat v nejlepším” (či pracovat “málo a často”) naučit, je celá řada. Nejúčinnější je:

  • omezit danou činnost časově. Dejte si na ní hodinu. Dejte si na ni pouze dvacet minut, pak musí být deset minut přestávka…až potom se k ní můžete opět vrátit.
  • omezit danou činnost kvantitativně (napsat určitý počet znaků, odepsat na určitý počet emailů…a ani jeden navíc)
  • omezit danou činnost uvědoměním (např. během konverzací, setkání, porad). Myslete na to, že čas rozloučit se by měl nastat, když jste “v nejlepším”, kdy jste si právě řekli něco důležitého, kdy jste v kontaktu.

Aplikujte tuto radu i na jiné životní oblasti

Uvedená rada “v nejlepším přestat” nehovoří pouze o řízení našeho dne nebo pracovních aktivit. Myslete na ní třeba i při:

  • změně pracovní pozice. Paradoxně se rozhlížejte po novém místě v momentě, kdy vás to staré ještě pořád alespoň částečně uspokojuje (nikoli když už jste frustrovaní, vyhoření a každý další pracovní den je utrpením: jak asi budete vypadat na pracovním pohovoru? Jak budete reagovat na to, že najít novou práci je delší proces, než jste si mysleli?)
  • svých koníčcích a volnočasových aktivitách
  • sportu (vyhnete se tak zranění) nebo cestování (vyhnete se tak autonehodám)
  • osobních setkáních s blízkými i vzdálenými lidmi, i sama se sebou
  • při vnitřní práci: meditaci, přemýšlení, plánování, snění za bílého dne…

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 1

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. René napsal:

    Hemingway údajně končil psaní vždy ve chvíli, kdy měl pocit, že by nejradši psal dál, a rád se proto k práci vracel. Díky za článek.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru