Koho tedy poslouchat? Kazatele, co vědí, jak se máme cítit, nebo své tělo, které nám má sloužit?

První je si uvědomit, že všechno, co se nám honí v hlavě jsou myšlenky. JEN MYŠLENKY – nic jiného. Druhé, že to, čemu se dá snad trochu věřit, jsou naše smysly. Pokud zrovna je nějak výrazně neomezujeme.

Co tedy dělat, když se nám něco právě nepodařilo. Nesedět! Dostat tělo do pohybu. Čím víc mu dáme zabrat, tím líp. Jasně, vezme nám to energii, ubere nám to sílu do „hledání řešení“. Ale toto všechno je vlastně dobře. Když pospícháš, tak si sedni, je jedno ze starých moudrých rčení.

Takže když už máme dost, máte čistou hlavu a naše tělo může konečně začít řešit situaci, v jaké se ocitlo. Ideální je, hned to hodit na papír, všechny ty nápady, postřehy. Až tam bude všechno, to znamená, že už z hlavy nic nejde. Nebo se to pořád točí dokola, je čas dát si vlažnou sprchu, najít příjemné objetí a spokojeně usnout.

Ráno by to už mělo být zase v normálu. Zase myslíme s „čistou hlavou“. Vezmeme svoje poznámky, proškrtáme všechno to, co nás napadalo, že by měli udělat ONI. Pak probereme to, kde my sami jsme aktérem a vyškrtáme tam všechno, co se vrací do minulosti… takové to kdybych, tak bych….

A to, co tam zbyde, znovu promyslíme – vybereme to, co skutečně povede k žádoucí změně, co je v našich silách, co přinese nejrychleji měřitelný výsledek. A dáme se ihned do toho.

Pokud si zahráváme a v těch „blbých náladách“ jsme už dlouho, je to složitější. První problém, který se před nás postaví, bude naše „faktická lenost“. Zvednout se a jít dělat něco užitečného – cokoli. Něco, co dneska dokážeme dodělat. A když to bude trvat až do rána, ještě lépe. Konečně jsme na sebe skutečně uplatnili vliv. Neřídíly nás naše nálady.
A pak už je to to samé co předtím, dobře utahaní se pustíme do změn, které nám dávají smysl a jdou žádoucím směrem.

Možná to vypadá jako nepohodlné řešení, ale je to „funkční řešení“. Ještě sedíte na zadku a jen tak planně přemítáte o tom, jak k vám není život, lidé spravedliví? Tak se zvedněte, dejte si 20 kliků a užijte si ten pocit, že ještě žijete. Protože v těch myšlenkách budete za chvíli mrtvola…

Jaroslav Homolka

Zdroj obrázku