Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Pracovní výkon vs. kvalita rozhodování

By on 7. 4. 2014 in Sebeorganizace with Počet komentářů: 5
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Vždy, když čtu internetové příspěvky mladých blogerů, ať už těch úspěšných anebo jen čekatelů na úspěch, nemohu si nevšimnout jednoho opakujícího se vzorce. Téměř všichni jsou to sebemrskači, kteří se bičují do němoty, aby se donutili k lepším výkonům. Většinou považují workoholismus za něco pozitivního a neuvědomují si, že to je spíš mentální porucha.

Lidé, o kterých hovořím, jsou zvláštní skupina (popravdě, často jsem se v minulosti pohyboval také na jejím okraji). Většinou nosí náramky, které jim trackují, jak dobře spí. V botě mají pedometer a vášnivě sledují, kolik toho naběhali. Na svém notebooku mají aplikaci, která kontroluje, jak moc makají a na čem. Sami si stanovují penalizace za nedodržení úkolů, které si před tím také sami přidělili. Stále vymýšlí, jak hacknout svůj životní styl, aby byli rychlejší a produktivnější.

Jestli jste si mysleli, že teď se popsané skupině lidí začnu vysmívat, tak jste na omylu. To vůbec nechci.  Spíš chci poukázat na skutečnost, že si občas lidé neuvědomují, že výkon sám o sobě není garantem úspěchu. Výkon má svoji váhu, ale není tím nejdůležitějším prvkem, který vám pomůže k úspěchu. Výkon je často přeceňovaný. O tom vlastně bude tak trochu tento článek, ale zkusme postupovat trochu systematicky.

Výkon = Úspěch?

Kdyby rovnice na předchozím řádku platila, tak by to znamenalo, že bychom kolem sebe měli spoustu pracovitých a současně velmi úspěšných lidí a pak taky hodně neúspěšných lenochů. Určitě ale znáte někoho, kdo je velmi pracovitý a přitom netrpí žádným finančním úspěchem. Jistě slýcháváte věty jako třeba: „On tak maká, celé víkendy je v práci a co z toho má?“

Není obtížné si představit člověka, který permanentně pracuje a nic z toho nemá. Například vezněte chlapa, dejte mu do ruky lopatu, postavte ho do středu Sahary a rozkažte přehazovat písek z jedné duny na druhou. Takový člověk se totálně zedře, ale při tom celém nevytvoří žádnou hodnotu, o kterou by měl někdo jiný zájem. Je to stejné, jako intenzivně, po víkendech makat na produktu, o který nebude na trhu zájem. Ne, množství práce a výkon nestačí. Rovnici musíme rozšířit.

Výkon × Schopnosti = Úspěch?

Další parametr, na kterém zcela jistě závisí váš úspěch, je talent, případně schopnosti. Některé schopnosti jdou zvýšenou snahou vybudovat, ale každý z nás má své limity. Pokud se přidržíme předchozího příkladu, tak si můžeme tentokrát představit dva chlapy na Sahaře. Oba budou mít stejný výkon (to znamená, že přehází stejné množství písku za stejný čas), ale jeden z nich bude mít výslednou dunu tak nějak hezčí. Bude mít krásný ladný tvar, zatímco druhá duna bude prostě jen taková hromada písku.

Jak praví staré čínské přísloví „Nejlepší způsob, jak jezdit na koni, je ve směru, kterým jde“. Je tedy ideální, abychom dělali, co se nám opravdu daří. Nicméně, ani pak není náš úspěch garantován. Vzpomeňme si na člověka na poušti. Jeho síla a rychlost mu moc nepomůže. Nepomůže mu ani to, že je vytrvalý a ani to, že umí vytvářet ty nejkrásnější hromádky písku na světě. Nepomůže mu ani vášeň a nadšení pro házení lopatou. Ten člověk prostě dělá nesmyslnou věc. Není na Světě nikdo, kdo by ocenil přehazování písku na Sahaře. Zcela zjevně postřebujeme další proměnnou naší rovnice.

Výkon × Schopnosti × Efektivita = Úspěch?

Pod pojmem efektivita si můžete představit ledacos. Můžete si třeba přečíst definici na Wikipedii, ale pro účely tohoto článku bych rád efektivitu definoval jako dělání správných věcí. Mohla by nám krásně doplnit předchozí proměnné. Připomenu, co zatím máme:

Výkon – jak moc toho děláme
Schopnosti – jak dobře to děláme
Efektivita – děláme správnou věc

Jestliže se trochu obloukem vrátím k úvodu článku, tak moje kritika uctívačů výkonu a produktivity je o tom, že se zaměřují na jednu proměnnou celé rovnice a troufnu si říct, že bohužel ne na tu nejdůležitější. Význam dělání správných věcí, dle mého názoru, daleko přesahuje význam vysokého výkonu. Jistě znáte ze svého okolí člověka, kterému se dle vašich měřítek daří, ale vypadá tak uvolněně, netráví 12 hodin v práci a o víkendu se věnuje rodině a ne Excelu.

Proč jsou lidé posedlí výkonem?

Za prvé, výkon se, na rozdíl od jiných proměnných, dobře měří. Schopnosti lze zjišťovat nepřesně a jejich posuzování je často subjektivní. Skutečné schopnosti se mohou projevit až s velkým časovým odstupem. Naproti tomu výkon lze sledovat snadno: hodiny věnované práci, naběhané kilometry, čas potřebný k dokončení úkolu, počet vyhraných zápasů, počet zpracovaných spisů, rychlost projednávání smluv, počet prezentací, počet obchodních telefonátů…

Za druhé, je mnoho oblastí lidské činnosti, kde nemůžete žádnou efektivitu uplatnit a jediný způsob, jak vyniknout, je podávání vyššího výkonu. Například pokud jste zaměstnanec, který dostává přidělenou práci, většinou vás nemusí trápit, jestli děláte správnou věc. To už za vás vymyslel někdo jiný. Na vás je, abyste to udělali rychle a kvalitně. Dalším příkladem může být sport. Ve sportu už jsou pravidla stanovena, takže třeba Tomáš Berdych nemusí zatěžovat svůj mozek tím, jestli by nebylo lepší podávat míčky přes kurt pomocí děla na stlačený vzduch místo klasické tenisové rakety. Svoji invenci může použít maximálně při tréninku, ale ve hře už je to jen výkon × schopnosti.

Za třetí, výkon přináší dobré pocity. Lidé mají opravdu rádi, když si mohou odškrtávat splněné aktivity ve svém diáři. Často vidím, jak si někteří zapisují do svých diářů opravdové pitomosti jen proto, aby toho mohli víc označit za splněné. V deset dopoledne už mají přeškrtnutých 5 úkolů a jistým způsobem zažívají malou euforii. O současné módě trackování denních i nočních činností jsem se už zmínil úvodem. Opravdu si myslíte, že popularita různých  FitBitů a jiných nositelných gadgetů má něco společného se zdravím? Tyto hračky svým majitelům uspokojují zcela jiné potřeby.

Složka úspěchu s největším potenciálem

Předstírejme na chvíli, že budeme spolu soupeřit v práci. Já si pojedu normálním tempem, řekněme 40 hodin týdně a vy budete nažhavení jak drát a budete makat 6 dní v týdnu po 10 hodinách. Když pominu fakt, že od vás uteče partner(ka) a začne vám tikat v oku, tak váš pracovní fond bude 60 hodin. To znamená, že v nejlepším případě toho zvládnete o polovinu víc než já. I kdybyste byli supermani, tak víc jak 80 hodin týdně nevydržíte, takže váš výkon může být maximálně dvojnásobný. Pokud to celé zdravotně ustojíte, můžete se radovat z maximálně dvojnásobné sklizně.

„Workoholikům také uniká to podstatné. Pokoušejí se vyřešit problémy hodinami další práce. Pokoušejí se svou intelektuální lenost nahradit hrubou silou.“
Kniha RESTART, str.36, J.Fried, D.Heinemeier

Co kdybyste na to ale šli jinak? Předchozí odstavec předpokládá, že bychom oba dělali tu samou věc. Jenže vy máte možnost dělat rozhodnutí do čeho se pouštět a je klidně možné, že najdete daleko lepší způsob, jak využít svých 40 hodin týdně. Vtip je v tom, že zatímco výkonem mě můžete překonat tak maximálně 2x, kvalitou svých rozhodnutí mě můžete překonat klidně 1000x. Zatímco já budu celý týden vylepšovat své firemní webové stránky, vy práci na webu delegujete na někoho jiného a ve stejném čase budete mít velmi úspěšná jednání se strategickým partnerem, což vaši firmu posune na úplně jiný level. Nebo prostě budete celý týden obchodovat a prodáte za půl milionu. Co já vím, co všechno byste mohli dělat, zatímco se já budu pižlat s webovkama.

Než já dodělám svoje webovky, tak je možné, že na těch vašich už bude logo nadnárodní společnosti, která koupila vaši firmu za blíže nespecifikovanou finanční částku plus 100 milionů v akciích.

Rozhodování

Už jste jistě pochopili, kam tím vším směřuji. Pokud patříte k těm šťastlivcům, co mají dostatek autonomie v tom, co dělají, tak pro vás (nás) leží opravdová zlatá žíla ne ve vyšším výkonu, ale v kvalitě našeho rozhodování. Teoreticky bych vás tady mohl zanechat a ukončit článek tvrzením, že si prostě máte dávat pozor na to, jak se rozhodujete, co děláte, do čeho se pouštíte a co naopak necháte být. Jak ale na to? Jak se rozhodovat správně?

K tomuto tématu existuje inspirativní přednáška Dana Gilberta na TEDu s názvem Why we make bad decisions. Vřele doporučuji, abyste jí věnovali čas. D.Gilbert ve svém vtipném vyprávění hovoří o tom, že už vlastně máme k dispozici jednoduchý klíč, jak se rozhodovat správně. U každé akce nebo aktivity, kterou můžeme potenciálně udělat, stačí vyhodnotit její užitek a tento užitek (nebo chcete-li přínos) vynásobit pravděpodobností, že opravdu přijde.

Uveďme si příklad. Předpokládejme, že se máte rozhodnout, jestli se (A) věnovat psaní nabídky do výběrového řízení, kde soupeříte s dalšími devíti subjekty, a vítěz vydělá 1 milion. Druhá možnost je, že (B) budete připravovat nabídku pro klienta, který vybírá mezi vámi a ještě jednou firmou a můžete vydělat 250 tis.

A = 1/10 × 1 000 000 = 100 000 Kč
B = 1/2 x 250 000 = 125 000 Kč

Podle Gilberta je jasné, že byste se měli věnovat druhé možnosti přednostně, protože mít 250 tisíc s pravděpodobností 50% je lepší než mít milion s pravděpodobností 10%. Samozřejmě, že většina reálných životních situací neumožňuje přesně odhadnout pravděpodobnost a ani užitek. Navíc, přínosy, které nám přinášejí naše aktivity, můžeme často vyjádřit pouze ve vzájemně neslučitelných jednotkách? Možná mi přestáváte rozumět, tak uvedu příklady vzájemně těžko porovnatelných aktivit.

  1. Půjdete do kina, kde budete mít na 70% dvě hodiny mrazení v zádech.
  2. Navštívíte přítele/přítelkyni a na 10% to dotáhnete k velmi kvalitnímu sexu.
  3. Zůstanete v práci a vypracujete návrh na reorganizaci firmy, což vám s pravděpodobností 1% vynese povýšení v budoucnosti.

Gilbert sám ve videu připouští, že lidé jsou velmi špatní v odhadování pravděpodobnosti, že užitek opravdu nastane a ještě horší v odhadování samotné velikosti užitku našich aktivit. Má tedy vůbec smysl zkoušet odhadovat přínosy a pravděpodobnost, se kterou nastanou?

Je mnoho důvodů, proč odhadujeme užitek našich aktivit špatně. Dost často je to kvůli emocím. Pokud máte zájem něco udělat s kvalitou svých rozhodnutí, vřele bych vám doporučil vynikající knihu Seeking Wisdom od Petera Bevelina. Je to hutná kniha, která bohužel není dostupná pro Kindle a ještě je navíc docela drahá.  Velmi krásně však popisuje způsob rozhodování Charlese Mungera a Warrena Buffetta. Jejich finanční úspěch je nepopiratelný a oba dva jsou krásným příkladem hluboce promyšleného rozhodování. Nejsou to žádní střelci, kteří by měli hotových šestnáct úkolů ještě před obědem.

Jak je to s užitkem našeho konání?

Samozřejmě každý z nás si cení jiných věcí, nicméně na penězích je krásné, že je to obecně uznávaná jednotka úspěchu a dobře se na nich vysvětlují některé principy. Předpokládejme chvilku, že nám lidem jde hlavně o peníze a přínosy našeho konání budeme měřit v peněžních částkách, které nám přitečou do kapsy.

Dejme tomu, že se máte rozhodnout, do čeho se pustit a kriteriem správné volby bude jen to, kolik vám to vydělá a jak brzo vám to vydělá. Jde teď o to, aby přitekly penízky do vaší kapsy (nebo firemní pokladny). Co způsobí, že vám někdo dá peníze? To je jednoduché. Peníze vám dá někdo tehdy, pokud za ně poskytnete jistou hodnotu, která je pro druhou stranu větší než hodnota jeho peněz. Hodnota pro druhou stranu je vlastně užitek neboli přínos. Pokud by se váš zákazník rozhodoval správně, tak by jeho rozhodování o tom, za co utratit své peníze, mělo fungovat podle stejné rovnice, jako vaše rozhodování o tom, co dělat. To znamená, jaký užitek bude mít z vašeho produktu krát pravděpodobnost, že přínos nastane.

Celá věc nabírá jakýsi sociální rozměr. To, že nastane nějaký užitek pro vás, není nic jiného, než zákazníkovo rozhodnutí, že od vás nakoupí. Jestli tedy chcete dosáhnout užitku a přínosu pro sebe, musí u vás dojít k jakémusi vcítění do zákazníka. Musíte zajistit, aby to, co děláte, zákazník vnímal jako užitečné a aby v tom měl pokud možno jistotu. Chcete-li bohatnout (připomínám, že teď se bavíme jen o penězích, ale celé to jde zobecnit i na nefinanční oblasti), musíte tedy dělat co nejvíc věcí, které uvidí ostatní, budou jim připadat užitečné a o této užitečnosti nebudou moc pochybovat. Vaším cílem je dělat užitečné věci pro druhé (z jejich pohledu) a snažit se, aby to tak i vnímali.

Shrnutí

  • Když se rozhodujete, co dělat, klaďte si správné otázky. Např. Chce to opravdu můj zákazník? Můžu předem ověřit, že to, co chci dělat, někdo ocení? Mohu svůj čas investovat chytřeji?
  • To, co děláte, musí být viditelné a pochopitelné ostatními. Váš potenciální zákazník (jste-li zaměstnanec, pak je zaměstnavatel vaším zákazníkem) musí být schopen vyhodnotit přínosy i ztráty. Dělat něco, co nedokážete druhým vysvětlit nebo prezentovat je většinou ztráta času.
  • Život, business a kariéra není sport (pokud tedy nejste profesionální sportovec). Máte-li alespoň trochu autonomie v tom, co děláte, výkon je až na druhém místě. Na prvním je správně se rozhodnout.
  • Abyste se mohli chytře a správně rozhodnout, chce to zastavit a zamyslet se, což uctívači vysokého výkonu špatně snášejí. Okamžitě začnou mít výčitky svědomí.
  • Když něco děláte hodinu a své hodiny si ceníte na 1000 Kč, tak to neznamená, že vytvořená věc má hodnotu 1000 Kč. Vy hodnotu neurčujete. Pokud neexistuje nikdo, kdo by si toho cenil na alespoň 1100 Kč, tak jste špatně investovali svůj čas.
  • Dřív si zaměstnavatelé cenili moudrosti starších, protože ti věděli, co je správné. Dnes si ceníme mladých výkonných střelců. Možná je to tím, že dnes už ani starší a moudří často nevědí, co je správně, tak se zaměřujeme na to, co nám zbylo – na výkon.

 

Tomáš Bleša, převzato se svolením autora z webu Workweek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 5

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Milan Třešňák napsal:

    Souhlas, současná společnost je příliš soustředěná na výkon.
    V rovnici úspěchu my chybí hodnoty, pak může být úhel pohledu jiný a přehazování duny bude mít smysl.
    Efektivitu (kde by se podle tvojí definice klidně mohly hodnoty skrývat, ale z dalšího textu mi to tak nevyznělo) bych definoval jinak. Navíc nesouhlas s tím, že úspěch je hlavně o penězích, to mi připadá jako velice zkreslený (dnešní) pohled. Při čtení se mi vybavil nádherný animovaný film Muž, který sázel stromy – https://www.youtube.com/watch?v=W2oOaA2aqZQ. Má cca 30 min a stojí to za to.
    Díky za článek a hezký večer všem.

  2. Tomáš Bleša napsal:

    @Milan Třešňák – Za chybějící hodnoty už jsem dostal kritiku na Twitteru, takže jsem včera napsal dodatek o hodnotách. Je tady:

    http://www.bizwiz.cz/2014/04/07/hodnoty-a-rozhodovani/

    Ad „úspěch je hlavně o penězích“. Není, ale používám peníze, protože se to na nich dobře vysvětluje. Ty principy by měly platit pro katolického kněze i businessmana. Každý bude svůj úspěch měřit v jiných jednotkách.

  3. Adam Valach napsal:

    Větší úspěch, větší množství jednotek (peněz, obdivu, moci,…), zkrátka lépe (nerozumím tomu slovu) odvedená činnost, která to všechno zapříčiní. To se rovná smysl / štěstí / spokojenost?
    Nemyslím si, že to je individuální, věřím v nějaký obecný zákon, ale nevidím ho a to mě frustruje. Proto se nemůžu rozhodnout, jestli má smysl investovat životní energii do cesty za úspěchem. Proč?

  4. Adam Valach napsal:

    Omlouvám se za hloupý příspěvek, odpověď nečekám. Byl jsem po pivu.

  5. Jolana napsal:

    Proč je to tak smrtelně dlouhé?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru