Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Life Hacking

By on 24. 2. 2014 in Témata with Počet komentářů: 4
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Zatímco nabourat se do počítače v Pentagonu touží hrstka podivínů (a států), být hackerem svého života se stává čím dál větší zábavou. Ne náhodou tato záliba tvoří ústřední téma druhého ročníku konference iCON Prague.

Mnoho z vás by mohlo oponovat, že tzv. life hacking jim přijde nesmyslný, poťouchlý, nepatřičný (a s výčtem obdobných přídavných jmen byste mohli pokračovat), že podstatná je moc přítomného okamžiku a vůbec ať žije zen! Jenže úpěnlivě vzdychat po letech minulých, po odstřižení od současné civilizace a jejích technologických vymožeností nemusí nutně znamenat intenzivnější prožití daru života, ale také uchýlení k opačnému extrému a módní vlně „přírodních tady-a-teď lidiček“.

Jenže k life hackingu ne nutně musí patřit závislost na technologiích a absence skutečného prožitku reality. Naopak, právě jejich správné využití může vést k získání prostoru v nám daném čase. A ten prostor lze mít třeba k procházce po lese. Hacknutí života více než přemrštěné zapojení moderních technologií a všemožných/všetečných gadgetů může znamenat nabourání se do tradičního, stereotypního způsobu pobytu na Zemi. Je otázkou, který z pohledů na konferenci iCON Prague, která proběhne 22. 23. března, převáží, nyní tedy bez spekulací předložím svůj osobní názor a zkušenost.

Já sám jsem nemalokrát balancoval na vlnách sinusoidy rozporuplného vztahu s technologiemi. Chytré (přechytralé) telefony, neomezený přístup k internetu, odevšad plynoucí informace, to vše mi svého času dělalo společnost a radost, aby přišly chvíle únavy a přání, abych mohl vyměnit monitor za pohled na koruny stromů. Pochopitelně, že za vinu jsem to kladl přehršli hraček kolem sebe, vjemů, které mne odváděly od podstatného a především tříštily koncentraci. Když odmyslím notifikace, které lze vypnout, zůstává především zvědavost, co která hračka/aplikace dokáže, zkoušení, zda náhodou ta druhá nebude lepší než první… Mohl bych nyní využít hezky moderní slůvko prokrastinace, ale vnímám to spíše jako vlastní neschopnost rozpoznat, kdy jsem jedné ze zálib věnoval neúměrně mnoho času.

Hacknutí jako takové to ale ještě nebylo, byť jsem se obklopoval moderní technologií, začal si měřit kroky, chytře se vážit, chytře se probouzet… To přišlo až v momentě, kdy se v hlavě rozsvítilo uvědomění, že podstatná je vždy idea, nástroj po ní následuje a jen jí může dopomoci se uplatnit/rozšířit. Tou ideou myslím například chtít něco změnit, chtít zrealizovat jedno konkrétní přání a hlavně vědět PROČ.

Paradoxně určitá závislost na technologiích a přesycenost jimi mne dovedla k přehodnocení přístupu. Nyní to nejpodstatnější řeším ve své hlavě, s perem/tužkou a papírem. Až ve chvíli, když zjistím, že k realizaci potřebuji aplikaci, gadget nebo iPad, technologii využiji. A dává mi najednou mnohem větší smysl. Nezatracuji ji. Ne, ani sociální sítě. Nadávat na Facebook kvůli tomu, že má nekvalitní obsah, je přehlížení své vlastní odpovědnosti za to, jak s ním pracuji a jak jsem si jej nastavil. Fascinace krásnými fotkami na Instagramu jsem přestal tolik fotit a sdílet a více se kolem sebe dívám. Ale Instagram nezatracuji. Statistiky krokoměru už tolik nesleduji, ale dopomohly mi získat přesnou představu o tom, jak jsem býval (ne)aktivní, a já (má hlava, ne krokoměr) jsem pak přehodnotil své návyky.

Mohl bych ve výčtu pokračovat, co jsem však chtěl zdůraznit, to je fakt, že mnoho z nás svůj život „hackuje“, aniž by si to třeba připouštěla. Může nás k tomu vést nespokojenost, touha něco měnit, nestát, nebo naopak získávat prostor pro zklidnění. První a nejpodstatnější fází life hackingu je však nabourání svého mozku, ohrožení bezpečí – dost možná výstup z komfortní zóny. Vím, co chci a proč. A následně hledám způsoby, jak toho docílit. A ano, do značné míry mi v tom pomáhají i moderní technologie. Ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, ona chytrá zařízení totiž mohou tak fantasticky pomáhat, že se naše přání realizují rozhodně snadněji.

P.S.: Sám jsem moc zvědavý, co vše se na iCONu za postřehy objeví, každopádně připravujeme na našem webu i speciální tematický blok, který se bude life hackingu podrobně na konkrétních příkladech/příbězích věnovat.

Sponzorem tohoto týdne je Kia cee’d

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Petr napsal:

    Nevím, zda to jsem se svým názorem osamocen, ale myslím, že „lifehacking“ se dnes dává jako nálepka snad úplně na všechno od zefektivnění práce s počítačem, přes řízení volného času ala GTD až po spánkový režim pana Gregora. Nic proti tomu, ale stejně jako „lifestyle design“ zavedený Timem Ferrisem se ten význam tak rozpliznul, že už neznamená vůbec nic konkrétního a ani pan Gregor neví o čem vlastně konference jemu věnovaná bude. To mi přijde dost ironické.

    Stejně jako u produktivity mi přijde, že čím více se o těch věcech mluví, tím menší přidaná hodnota vzniká. Jako student jsem kdysi poslouchal písničku od Chinaski (jejíž název neznám), kde zpívají: „Jaký si to uděláš takový to máš“. A to je vše přátelé. Buďte zvídaví, zkoušejte různé věci, to dobré si podržte a zkuste zase něco nového. A hlavně si proboha užívejte toho co už v životě máte a netrapte se tím, že optimálně nevyužíváte svůj plný potenciál a neefektivně alokujete svůj volný čas. Zápisník Moleskine není recept na štěstí, je to jen předražený poznámkový blok.

  2. Tomas napsal:

    Pridavam se k Petrovi s tim, ze toto rovnez nepovazuji za life hacking. Hacking samo o sobe je rozporuplne slovo, u ktereho je treba rozlisovat mezi (v oblasti IT) puvodnim vyznamem a nasledne vzniklym medialnim vyznamem.

    Obecne ale za hacking muzeme povazovat prolamovani hranic. Reseni problemu. Delani veci daleko za hranici toho, co si vetsina populace vubec dokaze predstavit. To je skutecny hacking v puvodnim vyznamu.

    To, ze si nekdo naridi budik na smart phonu, pri vykonavani potreby si projede Twitter, a pak si na pamatku vyfoti svuj obed na Instagram, to skutecne nelze povazovat za hacking. Ani za life hacking.

    Obcas se mi stava, ze mi ujede autobus a musim pak cekat treba 15 minut na dalsi. Proto je lepsi se pred vystoupenim z tramvaje podivat, za kolik minut mi autobus jede, a pripadne jet na dalsi zastavku – protoze tramvaj autobus obcas predhoni. Na druhou stranu, pokud mi autobus jede treba za 6 minut, je lepsi vystoupit na prvni zastavce, protoze s vetsi pravdepodobnosti najdu misto k sezeni.

    Rucne na mobilu otevirat jizdni rad a uvazovat nad tim neni uplne nejefektivnejsi, takze na to casto zapominam. Ve chvili, kdy si na to napisu jednoduchou aplikaci, ktera pobezi nekde na pozadi a bude mi automaticky napovidat, kde je nejoptimalnejsi vystoupit, troufl bych si o urcitem (byt stale jen velmi jednoduchem) life hackingu mluvit.

  3. Ondra napsal:

    Pokud by life hacking znamenal zisk nezanedbatelné výhody, která by převýšila nutnou investici času/peněz/energie…pak se domnívám, že hacking života neexistuje. Zákony přírody a života platí pro všechny a téměř vždy je daný „hack“ jen líbivým nátěrem přes neúprosnou realitu, jako když si např. někdo měří, kolik schodů dnes vyběhl, nebo jak tvrdě spal. Data nejsou přesná, jsou neužitečná a člověk ještě ztrácí duševní i fyzickou energii obsesí ohledně programů, stahování, šérování, a analýzy „dat“. Přitom by stačilo splnit úkol „jít se na půl hodiny projít“.

  4. Václav Pícha napsal:

    Life hacking je podle mého názoru právě a pouze nové líbivé slovo pro používání různých technických fíglů, jak dělat více/rychleji/lépe to, co děláme. Takže v podstatě pro používání takových (většinou technologicky lesklejších) kladiv, kleští, šroubováků.
    V článku se mnou nejvíce rezonuje myšlenka, že dělat věci více/rychleji/lépe je sice v podstatě fajn, ale mnohem důležitější je, co vlastně děláme a jak využijeme čas/energii získaný navíc tím, že děláme věci více/rychleji/lépe.
    Čili (žádný nový objev) nejdříve „Proč?“, potom „Co?, a teprve nakonec „Jak?“. Life hacking je právě to „Jak?“. Pokud postavíme life hacking na jiné než poslední místo, máme zaděláno na problém. Protože se pak třeba můžeme stát skvělými hackery, ale naše osobní žití a jeho smysl půjdou do háje.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru