Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

8 denních návyků, které pozvedly mou radost ze života

By on 10. 2. 2014 in Sebeorganizace with Počet komentářů: 7
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Nevím, čím to je, ale když někde zahlédnu článek s nadpisem „5 způsobů jak…“, mám pocit jisté „instantnosti“, rychlého řešení, fastfoodu (a komu nechutná KFC, první hoď kamenem ). Přesto mě cosi táhne k tomu na odkaz kliknout a počíst si. Nemám rád zaručené návody „jak nejrychleji zhubnout, číst, měnit kolo u auta“. Přijde mi, že jako společnost spějeme ke slavným „amarounům“, tedy stravě v tubě ze seriálu Návštěvníci, život s mobilním telefonem namísto rodiny, atd. Nemám z toho radost a snažím se s tím nějak pracovat. Přesto jsem si nedávno uvědomil, že jsou to právě tyto typy článků, které ve mně zanechávají ve vztahu k osobní produktivitě asi největší dopad.

Díky některým jsem si vlastně podvědomě i já osvojil určité návyky a dovednosti, které mi umožnily postupně změnit styl života. Jsem na cestě, takže nic není definitivní a vše se vyvíjí. Přesto anebo právě proto jsem rozhodl sepsat krátký výčet bodů, které dnes velmi pozitivně ovlivňují můj svět. Snad to nebudete vnímat jako přemrštěné mudrlanství či opakování zjevného. Jde mi spíše o to se podělit o něco, co mě osobně funguje. Což je koneckonců jeden z cílů tohoto webu. Věřím, že každému funguje něco jiného. Co tedy funguje mně?

1. Vděčnost

Říká se, že o významu některých součástí života nevíme, dokud o ně nepřijdeme. Nejsem zcela věřící člověk, přiznávám. Rok 2013 byl v mém případě poznamenán jedním velkým faulem ze strany, kde bych to nečekal. Z dnešního pohledu se nakonec nejednalo o nic, co by se nedalo přežít. V danou chvíli to ale bylo obrovské zklamání. A já si najednou uvědomil, že jsem více jak 20 let žil stylem, kdy jsem považoval některé věci za „samozřejmost“. Zdraví, vztahy, pravidlo podané pravé ruky. Naivní? Asi ano v dnešní době. Bohužel.Začal jsem si uvědomovat, že vůbec nic není samozřejmé a že nakládám s některými záležitostmi příliš ledabyle. Změna? Pocítil jsem obrovskou vděčnost za to, že základ mého života funguje, jak má. A začal jsem za toto pravidelně děkovat. Každé ráno věnuji cca 20 minut svého času něčemu, co by někdo nazval možná afirmací, motlidtbou, meditací… Zkrátka a dobře je to čas věnovaný pouze mě a JEMU. Nevím, zda je to bůh, vesmír, síla vlastní myšlenky. Ani to neřeším, jen vím, že mi to pomáhá.

2. Řízení vlastního života

Jako malý kluk jsem chtěl být logicky pilotem bezva stíhačky. Aniž bych to postřehnul, splnilo se mi přání. Pilotuji vlastní letadlo = svůj život. A jsem vděčný za poznání, že k tomu nikoho dalšího nepotřebuji. Že jsem já sám odpovědný za to, jak můj život vypadá.

Proto se snažím věci plánovat, i když vím, že jsem „příliš malý“ na to, abych dokázal vše ve své realitě ovládat. Řekněme, že se snažím udržet kurs, přiměřenou rychlost i výšku. Nepotřebuji letět do vesmíru. Na druhou stranu vím, že je letadlo mnohem bezpečnější, než auto na zemi.

Každý večer věnuji zhruba 30 minut přípravě svého dalšího dne.Naplánuji úkoly důležité, nikoliv urgentní. V posledních 4 letech jsem strávil mnoho času na schůzkách, neproduktivních mítincích, poradách, školeních… A tak se dnes snažím svůj čas věnovat skutečně jen těm, kdož si jej váží a s kým je mi dobře.

3. Pracuji se svou energií, nikoliv časem

Dopoledne bývám nejvýkonnější, proto jej vždy věnuji nejdůležitějším úkolům. Email – urychlovač našich životů – rozhodně nepatří do tohoto prostoru. Dopoledne se zkrátka pracuje, maily se vyřizují až po obědě.

Chápu a respektuji, že jsou místa, kde se s tímto přístupem nechytneme, nicméně i tak si myslím, že nikdo nemá v nadpisu své pracovní pozice název „Vyřizovač emailové pošty“. Přesto znám spoustu lidí, kteří ráno se zapnutím počítače automaticky zapínají Outlook. Pak jdou na oběd a tam žehrají, že „ještě nic neudělali, protože od rána jen řeší jeden email…“. Když odchází z práce, mají z 10 úkolů splněny 2, jsou unavení a frustrovaní.

Naproti tomu se mi odpoledne veškeré schůzky a podobné záležitosti dělají daleko lépe, když vím, že potřebná práce je hotova.

4. Používám papír – na všechno (téměř )

Jsem zkrátka asi případ zpátečníka. Vím, že svět jde díky technologiím neskutečně dopředu a je třeba držet krok. Velmi mě tento vývoj fascinuje, přitahuje a uznávám jej. Na druhou stranu mám to štěstí, že nepotřebuji sdílet kalendář s nikým jiným, než je má rodina, což se na papíru hravě zvládne. O svých důvodech, proč jsem tak učinil, píšu ZDE.

Nicméně, abych byl spravedlivý – byl jsem takový ten věčný zkoušeč – žádná aplikace na GTD mi nesměla uniknout, aniž bych jí otestoval. Okouzlila mě síla synchronizace, zálohování dat, atd. Apple produkty jsou úžasné díky svému propojení a je to hodně cool. A respektuji, že z hlediska práce se jedná o velmi výhodné řešení. Nakonec jsem zjistil, že jsem daleko více času strávil „hraním se svými nástroji“ než reálnou prací. Ale samozřejmě –  je to záležitost osobní, a tudíž každému vyhovuje zcela něco jiného.

Dnes používám jeden diář a jeden notýsek, které se vejdou do kapsy u saka. Na práci mi to stačí ve spojení se starým iPhonem 4 a jsem spokojený. A když nemám vše okamžitě v danou chvíli online? Tak to zkrátka nevadí.

5. Když pracuji, nepoužívám telefon

Samozřejmě pokud zrovna nevyřizuji telefonní hovory. Podle jedné statistiky při vyrušení člověka telefonem nebo třeba jen „krátkým dotazem kolegy“ trvá i 15 minut, než se rušený vrátí do původního myšlenkového režimu. Ačkoliv nejsem statistický typ, vím, jak mě při práci ruší neustálé telefonáty.

Proto pokud pracuji, neberu telefony. Raději je vyřídím hned po emailech po obědě. Navíc tato technika má ještě jednu výhodu – věc se zpravidla do doby mého zpětného zavolání „sama vyřeší“.

6. Pomodoro technika aneb maximálně 90 minut

Nejjednodušší je se vrátit k principu fungování školní lavice – hodina má 45 minut a následuje přestávka…

Jedna z drobných vychytávek, která se nedaří naplnit vždy – mám-li např. skutečně něco urgentního nebo je-li mozek výkonný a produktivní (např. při psaní), nepřerušuji jej uměle. A naopak – pokud se nedaří najít správnou cestu dalšího postupu, udělám si pauzu klidně po 20 minutách.

Díky tomuto přístupu vím, že mám na určitou práci určité množství času a nenatahuji ji jak strunu. Navíc nejsem po pracovním dni již tak vyčerpaný, jako jsem býval.

7. Cvičení

Celodenní sezení a je jedno, zda na schůzkách, v autě nebo u počítače, je obrovská zátěž na tělo, na záda dvakrát. Okolnosti mě donutily přehodnotit svůj vztah ke cvičení. Samotného mě to nikdy nebavilo, posilovny vysloveně nemusím.

Nakonec mě nastartovala jednoduchá věc – tabulka „100 dní“. Jednoduchý, excelovský formulář na nástěnce v mé domácí pracovně. Každý den na člověka zírá to prázdné nevyplněné políčko a říká –nepřetrhni řetěz! Takže prvních pár dnů to člověka přinutí cvičit a řetěz netrhat. Čím delší řetěz je, tím snáz se ke cvičení přinutím. A přirozeně výsledky jsou nejlepší motivací.

8. Řídím tok informací směrem ke mně

Když ráno zapnete rádio, slyšíte stále stejný cyklus – zprávy, počasí, doprava, písnička, reklama… Někdy je to vážně masakr. Zvláště, když jsou zprávy stále stejné dokola. TV ráno nezapínám.

Zprávy obecně sleduji jen večer v 9 hodin na kanálu čt24 a to někdy jen se sebezapřením. Zjistil jsem totiž, že úroveň zpravodajství, a to i toho „seriozního“, jde v ČR rapidně dolů. Nemám úplně potřebu si nechat hlavu a podvědomí zanášet politickými a jinými kauzami. Samozřejmě, že situaci sleduji, ale mám k tomu aktivní přístup, tzn. informace vyhledávám dle potřeby.

A jak jste na tom vy? Podělte se s námi o své „vychytávky“ či denní rutiny, které vám fungují.

 

Sponzorem tohoto týdne je Kia cee’d

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 7

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Pavel Dufek napsal:

    K návyku č.8.
    Už dva měsíce nesleduji žádné zpravodajství – ani v TV, ani v rádiu a ani na internetu. Opravdu si nechci hlavu zahltit negativistickými věcmi, se kterými stejně nic neudělám..
    Ty důležité zprávy se ke mně dostanou buď přes facebook nebo od ostatních lidí. A ty ostatní mě nezajímají.
    Jsem tím celkově klidnější a mám více času pro sebe a své blízké :-)
    Jinak jsem taky příznivcem „papírového řešení“ a ostatní návyky se mi rozhodně líbí – jen s tím telefonem a e-mailem budu muset zabojovat :-)

  2. Jan Hink napsal:

    Já musím rozhodně zabojovat co se týče vděčnosti a cvičení. TV ani zprávy nesleduji už přes rok a myslím, že to velmi pomáhá udržet si pozitivní myšlení. A nedostatek „přehledu“ mi vůbec nevadí, naopak. Jak říká Pavel Dufek – ty důležité zprávy si mě samy najdou, ty ostatní nejsou tak důležité. Jinak jsem příznivcem elektronických řešení a sám jsem také „hračička“. Přiznávám, že občas zkoušením různých aplikací věnuji víc času než samotné produktivitě, ale zkrátka mi to nedá a baví mě to :-)

  3. A. Men napsal:

    Ad 8: Doporučuju zpravodajství ČTK, třeba na serveru ceskenoviny.cz Kusé zprávy bez stanoviska a bulvárností.

  4. Pavel napsal:

    Vynikající čtení, které ihned přebírám jako inspiraci a začnu s nějakým návykem hned zítra. 6-8 používám už dávno.

  5. Monika napsal:

    Skvělý seznam! Osobně mi pomáhá:
    1) Cvičím ihned po vstávání – mozek se ještě nestačí vymlouvat, mám to hned za sebou, cely den jsem nabitá.. a snídaně jak pak chutná. :-)
    2) U každého jídla se snažím plně soustředit a nedělat nic jiného. Žádný počítač, televize, časopis.
    3) Zprávy jsem se naučila ne vyhledávat. Ty důležité si mě najdou samy. :-)

  6. Lukas napsal:

    Na pomodoro techniku vzdy zabudam, ale s ostatnymi som na tom priblizne rovnako. Mozno ta vdacnost nie je moja silna stranka, no chcel by som ju zlepsit. Mylsim, ze celkovo ludia nie su velmi vdacni.

  7. Johnny napsal:

    Mezi mé denní návyky patří: meditace, jóga, učení cizím jazykům (aj, nj či fr). Jednotlivé návyky většinou nezaberou více než 15 minut. U jazyků konkrétně jsem zjitil, že je mnohem lepší učit se každý den pár minut, než jednou týdně několik hodin v kuse. Každý den se tak naučím pár nových slovíček a po určité době můžu pozorovat výsledky. Stejně tak u meditace či jógy.

    8) Na zprávy se také nedívám, ani noviny nečtu.

    Nyní bych rád zakomponoval první návyk Vděčnost, alespoň vyzkouším, zda se budu cítit o trochu lépe.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru