Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Novoroční předsevzetí úplně jinak

Jan P. Martínek

Jan P. Martínek

JAN P. MARTÍNEK|Manažer na rodičovské, skladatel, pedagog, knihomol, audiofil, ochotník, zvědavec, hledač a nachazeč.
Twitter, web,FB, blog.
Jan P. Martínek

Když se rok s rokem střídají, k dobrým zvykům všech periodik, občasníků a jiných blogísků patří dvě témata: 1) bilancování, 2) novoroční předsevzetí. To první přenechme jiným – ideálně sami sobě, výhradně pro naši vlastní potřebu – a pojďme se věnovat tématu druhému. Dnes již není jisté, kdo napsal ono pojednání o předsevzetích, z něhož ostatní už desítky let čerpají, v každém případě bylo načase napsat nové – takové, ze kterého se bude vypůjčovat od letoška.

Jak jste na tom?

Dáváte si novoroční předsevzetí? A plníte je? Stoprocentně? V tom případě gratuluji, článek s klidným svědomím přeskočte. Nebo si předsevzetí nedáváte, ani necítíte tu potřebu? Výborně, text taky vynechejte a abyste neměli pocit, že jste si nic neodnesli, tady je vánoční video s Chuckem Norrisem. Je tu ještě třetí možnost: předsevzetí si dáváte a vůbec je neplníte. Nebo vlastně jo, ale jen tak trochu. Pak určitě čtěte dál.

Typy předsevzetí

Jaká předsevzetí si dáváte? Zkusím hádat: Chcete zhubnout. Dostat se do formy. Začít pravidelně cvičit. Zdravě jíst. Přestat kouřit. Počkat, čtenáři Mít vše hotovo… že vy se chcete něco nového naučit? Ne? Vyhrabat se z dluhů? Či snad trávit víc času s rodinou? Cestovat? Méně se stresovat? Dobrovolničit? Pít méně alkoholu?

Trefa aspoň v jednom případě? A některá z nich si dáváte opakovaně, není-liž pravda? Poprvé to nevyšlo, podruhé také ne, třeba to vyjde napotřetí…

Přemýšleli jste někdy o tom, proč to pořád nevychází? Proč jste vždycky 1. ledna nadšení do práce na svém novém Já, v únoru si polovinu předsevzetí odpustíte a v prosinci zjistíte, že jste zase nic nedodrželi?

Proč jste ochotni rok co rok si způsobovat takové trápení korunované zklamáním?

Je čas dát si předsevzetí...

Je čas dát si předsevzetí…

Jsou ňáký rozbitý

Je načase přiznat to nahlas: novoroční předsevzetí většinou nefungují. Ať zkusíte jakýkoli rituál – odříkáte je nahlas o půlnoci za burácení petard se jmelím nad hlavou či během novoročních projevů prezidentů s podkovou v zaťaté pěsti, nebo do sebe v rychlém sledu narvete dvanáct kuliček hroznového vína jako v Latinské Americe – výsledek je pokaždé totožný: zklamání, které se dostaví nejpozději rok poté.

Můj názor je, že sabotáž našich předsevzetí má na svědomí skřítek Kazimír. Je to brácha známějšího Kaziš…, toho, který může za to, že trávíte-li romantický večer na kolejním pokoji sami s tou krásnou právničkou ze třeťáku, vrátí se nečekaně bodrý spolubydlící Jura z Vizovic.

Mate vás ten “mír” v Kazimírovi? Inu, všechny války světa vznikají ze dvou důvodů:

  1. Někdo učinil předsevzetí a nedodržel je.
  2. Někdo učinil předsevzetí a dodržel je.

Kazimír, pro imaginární přátele Káza, je stejně zlomyslný jako jeho bratr, ale jde mu výhradně o to, abyste pohořeli v plnění svých novoročních předsevzetí. Je fakt, že mu to docela ulehčujeme.

Proč novoroční předsevzetí nevycházejí?

1) Je jich moc.

Chcete-li se během následujícího roku zaměřit na něco skutečně důležitého, nechť je to jedna jediná věc. Ne víc. Ale pak vlastně nepotřebujete žádná předsevzetí, že? Stačí se jen rozhodnout, okamžitě učinit první krok a vytrvat. Vy přece dobře víte, co máte dělat: jet si to svoje.

2) Jsou špatná.

Buď chcete blbosti (to my, zpohodlnělí a zpovykaní Středoevropani, chceme především), nebo nejsou vaše předsevzetí v souladu s vašimi hodnotami, jsou špatně zformulovaná, nekonkrétní či nesplnitelná, příliš ambiciózní a přehnaná. A třeba takové populární “Vydělám spoustu peněz” není předsevzetí, nýbrž politováníhodná prioritizace životních hodnot.

3) Nejsou naše.

Řadu předsevzetí nám někdo vnutí. Obecná, dokonce anonymní veřejnost, rodina, přátelé, partneři, firma (v korporaci jsme jim říkali “komitmenty”)… Pokud s takovým předsevzetím vnitřně nesouhlasíme nebo je nám buřt a putna, neúspěch je téměř zaručen, neboť vnější motivace je omezená jako kulturní rozhled Ala Bundy.

K řadě předsevzetí nás, byť nevědomky, donutí okolí.

K řadě předsevzetí nás, byť nevědomky, donutí okolí.

4) Znamenají změnu.

Každá změna je nepříjemná. Je-li narušen rovnovážný stav, následuje reakce, snaha vrátit vše zpátky. Změnu podvědomě vnímáme jako nebezpečí a tak k předsevzetí automaticky vznikne protiopatření, které se postará, aby to “dobře” dopadlo, tj. na konci roku bylo vše při starém.

5) Způsobují nepohodlí a kazí radost.

Pokud se rozhodnete odpírat si sladkosti, sex, kávu – prostě něco, co vám způsobuje radost, uvolnění a příjemné pocity – pak je před vámi rok plný vnitřího boje. Na to je potřeba sakra pevná vůle, což nás přivádí k:

6) Síla vůle je omezená.

Rok je dlouhá doba a udržet se na uzdě zvládnou jen naprosto výjimeční jedinci. Sám takového znám jediného. A aby nebyla mýlka, já to rozhodně nejsem.

7) Jsou založená na nespokojenosti.

Většina předsevzetí se zaměřuje na sebezměnu. Jsme se sebou nespokojení. Celý rok (v lepším případě) se utvrzujeme v tom, že nejsme v pořádku. Makačka na sobě, činnost, z níž bychom měli mít radost, protože cesta je cíl, se stává naopak trestem. My ale přece nepotřebujeme být celý rok srážení na kolena a připomínat si, jak jsme nemožní, nýbrž nástroj, který nás tři sta šedesát pět dní motivuje, neboť jsme na správné cestě.

Nebuďte se sebou nespokojená, naučte se mít ráda.

Nebuďte se sebou nespokojená, naučte se mít ráda.

8) Jsou novoroční.

Nový rok, tedy 1. leden, následuje po vánočních svátcích, období, kdy naše morálka co se týče přejídání a nezdravého lenošení dosahuje té největší tolerance, takže tím spíše je těžké dokopat se ke skokové změně.

9) Jsou zbastlená narychlo.

Ve dvě v noci po posledním novoročním přípitku a křečovitě nenuceném telefonátu bejvalce utřeme slzy, sedneme ke compu a naťukáme do něj v alkoholovém opojení, bez hlubší sebereflexe, cosi, co nás pak celý rok svazuje. Hepyňůjír!

10) Existují.

Ano, předsevzetí neplníme i z tohoto prostého důvodu. Existují-li, lze je porušit. Kdybychom žádná neměli…

Slepá ulička

“Demagogu! Pomatenče! Magore!” klepete si teď možná na čelo. OK, buďme trošku osobnější, jinak si tyhle důležité informace nepřipustíte.

 Zkuste si napsat na papír deset svých největších životních úspěchů. Teď hned. Bude asi chvíli trvat, než přijdete s kompletní desítkou. V nejhorším to udělejte pobabicovsku: kdo nemá deset, dá pět. Kdo nemá pět, jeden.

Tak. Máte? Odpovědí předznamenáváte věci příští. Čtu vám myšlenky.

Dobře. A teď se na ně podívejte. Pokochejte se jimi. Nechte si ty znovu procítěné úspěchy stoupnout do hlavy. Na chvilku to neuškodí, nebojte.

Stačilo, vy malí egomaniáčci. Co tam máte? Narození či výchovu dětí? Dalekou cestu? Záchranu života? Naučili jste se znakovou řeč? Překonali vážnou nemoc? Začali nový život?

A teď to přijde: Ať jsou vaše úspěchy jakékoli, zkuste si vzpomenout, zda byly výsledkem vašich novoročních předsevzetí. Ale doopravdy. A pokud ano (půlka? pětina?), spočítejte, kolik by se jich vůbec neuskutečnilo bez oněch předsevzetí. Zbyl nějaký úspěch? Asi minimum, že? Jestli vůbec.

Mají tedy novoroční předsevzetí smysl? Jsou přece i jiné úspěchy než ty životní!, křičíte. Pravda. Ale copak plánujete jen na přelomu roku? Zrovna vy, čtenáři MVH? Neosnujete náhodou měsíční, týdenní či dokonce denní plány? Nekladete si dnes a denně nové cíle? Krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé? Nekujete pikle a nemalujete vzdušné zámky do svých myšlenkových map, Moleskinů či aplikací imrvére? Tak na co kurňa potřebujete ještě ta zatracená předsevzetí?

Koloběh předsevzetí

Zopakujme si varovně, jak většinou probíhá tvorba a (ne)dodržování předsevzetí během roku:

  • 1. ledna: Slavnostně činíme předsevzetí
  • Březen, v horším případě únor, v nejhorším 2. ledna: zjišťujeme, že na to opět kašleme
  • Máme depku
  • Postupně se uklidňujeme a smiřování se situací volitelně prokládáme patetickými záchvaty aktivit směřujících k nápravě, což také nefunguje. Případně zcela zapomínáme, že jsme si vůbec něco předsevzali
  • 31.12.: Přečteme si stará předsevzetí. Jsme frustrovaní. Vytvoříme nová (tj. přepíšeme rok v nadpisu na ten aktuální). Hned ze sebe máme lepší pocit.

Repetitivní smyčka, nudná k uzoufání, může pokračovat. A co je vlastně smyčka dokola se opakující a nepřinášející žádné výsledky, žádné pokroky? To je závislost, moji milí.

Jsme závislí na dávání si předsevzetí, i když nám to objektivně nic nepřináší.

Jasně, že si to pokaždé subjektivně obhájíme. To totiž závisláci umí ze všeho nejlíp, svou adikci okecat.

Standardní receptůra

Na začátku jsme naťukli, že článek na téma Novoroční předsevzetí patří na konci roku k povinnému repertoáru kdekoho. Shrneme-li obligátní rady ohledně předsevzetí do jednoho souvětí, pak by znělo asi takhle:

Dopřejte si grandiózní předsevzetí, ta rozplánujte na kratší úseky uzavřené dílčími cíli, při jejichž průběžném plnění se odměňujte, aby vás to furt ba a o svém záměru řekněte dalším lidem, aby vás podpořili.

Něco tu nehraje, že? Správně, výše uvedený návod vlastně nakonec není o předsevzetích. Ta totiž převádí na cíle a plány vedoucí k jejich dosažení. Samotné návody tedy paradoxně, byť nevědomky přiznávají, že klasická novoroční předsevzetí nefungují.

Chcete-li si stanovit nikoli předsevzetí, ale cíle, mustrů pro tvorbu SMART goals se válí na webu tuny. K jejich tvorbě – a dosahování už vůbec – ale nepotřebujete Nový rok; lze na nich zamakat kdykoli.

Většinou to nevychází

Pořád mi nevěříte? Síla zvyku – máme tendenci dělat stále dokola totéž, i když to očividně nepřináší kýžené výsledky.

Já to tedy přiznám: nejsem žádný jasnovidec. Pokud jsem se před chvílí trefil do vašich předsevzetí, bylo to jen proto, že jsem opsal výsledky průzkumu publikovaného časopisem Time. Týkal se novoročních předsevzetí. Těch, jimž většinou nedostojíme. Těch, která lidé nejčastěji nezvládají. Těch, která jsou pro velkou část populace předem odsouzena k neúspěchu.

A právě ta nejprůšvihovější jsem vyjmenoval. To zamrzí, co?

Ulítlé trendy

Když jsem tak po kamarádech zjišťoval, jaká předsevzetí si dávají (a v jakých se zklamávají), zjistil jsem, že často kombinují několik výše popsaných důvodů neúspěchu. Populární v posledních letech je např. totální přepalovačka cílů týkajících se činností, které jsou teď zrovna “in”. Běhání. Čtení. Zážitky…

Jsem sexy běžkyně. Protože běhám s radostí. A s iPodem. A s krokoměrem. A měřičem tepu.

Jsem sexy běžkyně. Protože běhám s radostí. A s iPodem. A s krokoměrem. A měřičem tepu.

Dneska už si nikdo nejde zaběhat jen tak pro radost z pohybu v přírodě. Musí zároveň s pomocí více či méně předražených hračiček měřít všechno možné a blížit se k předem předsevzanému cíli v podobě ročního “náběhu”. Málokdo čte pro radost – protože si předsevzal cílový počet přečtených knih za rok. Četba coby závod, soutěž, odškrtávačka. Totam je vychutnávání literatury. A konečně, měřítkem úspěchu se stávají prachy proměněné na co největší počet exotických zážitků co nejdál od domova. Ultimátním machrem, který za rok sice nevyzrál, zato vyzrál na lajfstajlwoe, je pak někdejší tlouštík, který uběhnul maraton, prolistoval stovku knih a strávil víc času v Karibiku než doma v Dolní Suché.

Tahle předsevzetí nepočítají s ničím neplánovaným.

Nečekané pracovní nabídky, přírůstky do rodiny, náhodná setkání, události, které přehodí výhybku našeho života někam úplně jinam… Je skutečným úspěchem splnění všech předsevzetí a nebo naopak nejlepší možná reakce na vše neočekávané, změna priorit neplánovaným směrem?

Magický 1. leden

Kecy, že? Vy to tak nemáte. Vy jste jiní. Dáváte si ta správná předsevzetí, navíc nikoli v posledních hodinách starého roku, ale s předstihem, a využíváte onoho očistného okamžiku, kdy zúčtujete se starým rokem, pošlete jej do kopru a s čistým štítem a novým elánem se pustíte do roku nového.

Ale co je na začátku kalendářního roku tak úžasného? Kde bere svou moc? Copak si nemůžete udělat nový začátek kdykoli? Ne. První leden je první leden, říkáte. Jasně. Caesar pár desítek let před naším letopočtem šoupnul začátek kalendáře z 1. března na den, kdy římští konzulové nastupovali do úřadu. A on ten den teď pro nás přináší možnost dodržovat novoroční předsevzetí a činit zázraky. Takže kdyby Evropský komitét pro plánování panevropských svátků rozhodl, že náš rok bude začínat 20. října, věšeli bychom svá předsevzetí na stromy? Ale abych k antickým politikům nebyl nespravedlivý: tehdy byl Nový rok alespoň dnem pracovním, neboť – a z toho bychom si příklad věru vzít mohli – jak pravil Ovidius, “aby pak celý rok nebyl nečinný po vzoru tom”. Jak na Nový, tak po celý, že?

Začátky jsou přece individuální. Studentům začíná rok v říjnu, žákům v září, zaměstnancům korporací v červenci, červnu nebo březnu… A hlavně: nový začátek pro každého z nás jsou naše narozeniny, kdy jsme skutečně o další rok starší a pak už důvod bilancovat a plánovat opravdu nastává.

Pokud chceme něco změnit, nepotřebujeme čekat na začátek ledna – změňme to teď, okamžitě.

Schválně, když jsem vás před pár minutami vyzval k tomu, ať si sepíšete své největší životní úspěchy, udělali jste to? Ne. Samozřejmě že ne. A tak je to se vším. Až potom/zítra/za týden/na Nový rok = nikdy. Existuje jen teď. Současný okamžik. Budoucnost prožívat nemůžete, stejně tak jako minulost.

Když ale my už je letos máme!

Ptáte se, co máte udělat s aktuálními předsevzetími, pokud už jsou hotová? Určitě si je schovat. Vytvořit archiv těch, která byste si dali, kdybyste si nějaká dávali. Po deseti, dvaceti letech se můžete bavit tím, jak naivní, povrchní nebo taky nečekaně dobře nasměrovaní jste tenkrát byli. A jak dlouhou dobu vám trvalo na to přijít. A co všechno jste bez svého novoročního herbáře vysušených předsevzetíček dokázali.

Tipy, hacky, cracky, triky

Doporučuji, ať si poklidný závěr roku, v ideálním případě věnovaný rozjímání, odpočinku a užívání si přítomnosti blízkých osob, nekazíte něčím tak zbytečně stresujícím až škodlivým, jako jsou Novoroční předsevzetí.

Znamená to, že se máte vzdát na přelomu roku tolik oblíbeného bilancování? To rozhodně nikoli! Jen se zamyslete nad tipem, který nikde nenajdete a o který se s vámi nezištně podělím, byť byste mi za něj měli platit zlatem. Připraveni? Nevěřím, ale OK:

Vymýšlet předsevzetí či jinak plánovat, vzápětí po bilancování – nebo dokonce zároveň – je jedna z největších pitomostí, které mezi lidmi kolují. Než tohle zjištění zavrhnete, zamyslete se nad ním. Protože čtenáře tohoto portálu považuji za chytráky, jen napovídám – trkat nehodlám, jdeme dál.

Pokud si přes všechna ALE nutně musíte něco předsevzít, výše zmíněné vlastní narozeniny jsou ideální termín. Váš rok se bude překrývat s dalším járem vašeho života a nebudete jej sdílet s miliony novoročních břídilů, jimž to opět nevyjde, protože nečetli to co vy.

Navrhuji vyvarovat se takových předsevzetí, která, jak teď už víte, jsou předem odsouzena k nezdaru. Můžete-li se vyhnout změně, jíž posilujete pocit “je se mnou něco v nepořádku”, učiňte tak. Koneckonců, už ani web jednoho z největších oblíbenců Sdružení rodičů a přátel MVH, Lea Babauty, věnovaný změnám sebe sama, 6 Changes, neexistuje, protože ctihodný pan Leo zjistil, že neplánovat a násilně neměnit je ta nejlepší cesta (a kudy chodí, tudy si svůj šťastně bezcílný život pochvaluje). Nebo Google – ten ještě před dvěma lety schraňoval novoroční předsevzetí lidí na celém světě… a teď už to nedělá. Kopírovat je beztak nejhorší způsob – předsevzetí, která nevycházejí přímo z nás, jsou ještě bezzubější než ta, jež jsou založená na naší kýžené sebezměně. Ale inspirovat se můžete, to zas jo.

Výzvy

Já osobně si dávám předsevzetí měsíční. Říkám jim (kdysi kdesi jsem to tak vyčetl) 30-Day Challenges, nebo, chcete-li, Třicetidenní výzvy. Ze všech technik na získání nových návyků se mi osvědčily nejlépe. Jde jen o to celý měsíc vydržet dělat jednu konkrétní správnou věc. Nebo nedělat tu špatnou. Pokud to vydržíte 31 dní (nebo aspoň 28 – toť můj tip pro příští (čtete-li ještě před Novým rokem) únor), třeba si to prodloužíte na celý rok. A úspěch vás vhodně nakopne. Narozdíl od… však vy víte.

Přísady

Do svého života také postupně pouštím různé principy. Říkám jim přísady. Jsou totiž někde mezi předsevzetími a zásadami. Dříve jimi bobtnala má osobní mise, nyní je tato už pár měsíců neměnná a přísady tvoří spíše vedlejší produkt. Nejde ani o to mít je zaznamenané v nějakém dokumentu, jako spíš mít je zapsané za ucho. Nemají nic společného s akčními, měřitelnými, blablabla, cíli. A narozdíl od novoročních předsevzetí jsou nezávislé na konkrétním datu a vznikají v průběhu roku. Jsou mnohdy poměrně abstraktní, zato velmi podstatné. Aha, vy chcete příklad… Dobrá tedy. Na mé ochotě sdílet se čtenáři své mnohdy velmi osobní životní zkušenosti má asi největší zásluhu má předloňská přísada “Buď zranitelnější a tím i silnější.” Osvědčuje se mi dnes a denně.

Další alternativy

Něco si předsevzít, jak teď už víte, není žádná legrace. Zvláště pokud chceme změnit sami sebe. A to my většinou chceme. Co to tedy zkusit naopak?

Vybrat si jednu jedinou věc, zdánlivou chybu, avšak ve skutečnosti vlastnost systému zvaného Já, a konečně, po letech letoucích, ji akceptovat.

Chtěli jste v rámci novoročních předsevzetí let předchozích získat Nobelovu cenu míru, Oscara nebo Pulitzera? Vyprodat Royal Albert Hall, napsat bestseller, navrhnout design nového iPhonu? Stát se CEO Amazonu, obeplout svět na vlastní jachtě či překonat světový rekord ve výdrži pod hladinou na jeden nádech? Nebo prostě jen zhubnout dvacet kilo, uběhnout desítku či naučit se finsky? Vyrůst o pět cenťáků, mít rovné vlasy a nekousat si nehty? A ono porád nic? Pak máte ideální příležitost novoročního přijetí sebe sama.

Co kdybyste prostě přijmuli sami sebe?

Co kdybyste prostě přijmuli sami sebe?

Novoroční přijímání

Já tomu říkám novoroční přijímání. Jde o to akceptovat něco na nás samotných a už se to dál nesnažit (marně) změnit. Přijmout své tělo takové, jaké je (kdysi jsem chtěl měřit metr devadesát, teď jsem hrdý, že disponuji i většími numery, než je má výška v centimetrech). Přijmout své schopnosti s limitacemi, jaké mají (měl jsem být nejlepším jazzovým kytaristou na světě, ale už to fakt nedám). A své nesmyslné ambice (doplňte dle sebe, jistě máte na výběr) odeslat do krajiny zapomnění, kam právem patří.

Nejde jen o vlastnosti a aspirace, ale také o aktuální stav. Když jsem opouštěl korporaci, mnozí kolegové mi prozradili, že by udělali totéž, kdyby na to měli “koule”. Je to téměř dva roky, většina z nich zůstala, část z nich svou práci upřímně nenávidí a stále sní o změně. Mnohem lepší je si říct “Přijímám se takový, jaký jsem a rozhoduji se v roce 2014 vykonávat svou práci jak nejlépe dovedu.

A co ty? S pravdou ven!

Takže ty jako vůbec neplánuješ?

Jistěže ano, bez plánu bych nevěděl, kráčím-li správným směrem.

Ale novoroční předsevzetí si nedáváš?

Ne. Od jisté doby.

???

Před pár lety jsem strávil Silvestr v Thajsku. O české půlnoci jsem polehával u sluncem rozzářeného moře a přemýšlel o tom, že kdybych byl doma v Čechách, vystresovaný z práce za mnou i před sebou, nutil bych se do konstruování impresivních plánů na sebezměnu v příštím roce, zatímco teď nemám potřebu ani postnout na facebook obligátně provokativní fotku svých nohou na pláži (zdravím svoje pappenheimské), natož se trápit předsevzetími. Na té pláži mi došlo, že když jsem spokojený, uvolněný a odpočatý, takové magoření nemám zapotřebí. Od té doby si dávám opáčko formou mentálního cvičení, které vřele doporučuji všem novoročním závislákům:

Představte si, že ležíte na pláži u moře. Zavřete oči, zaposlouchejte se do šplouchání vln, prociťte hřejivé paprsky na svém těle. A až tam v duchu opravdu budete, představte si, že nikdo jiný než vy sami nemá právo nárokovat si váš čas, vaši pozornost či dokonce vaši proměnu, a zeptejte se sami sebe: cítím v sobě, tady a teď, skutečnou potřebu činit další novoroční předsevzetí? A pokud ano, jaká? Schválně si to vyzkoušejte, ať víte, co si odpovíte, nejste-li motivováni tlakem, stresem a okolnostmi.

Vzkaz fanynům: To nejsou moje nohy.

Vzkaz fanynům: To nejsou moje nohy.

Takže novoroční předsevzetí ne. Co teda novoroční přijímání?

Taky ne.

Narozeninová přijímání?

No… to není úplně přesné.

Aha, takže narozenino přijímání.

Jo, správně. Jedno jediné si dávám.

A můžeme se zeptat, kdy máš narozky?

Jo.

Takže kdy máš narozky?

Prvního ledna. Takže ;-) mi můžete pozítří popřát. Což mi připomíná:

Milé čtenářky, milí čtenáři, ať už je pro Vás Nový rok obdařen magickou mocí či nikoli, přeji Vám jménem svým i jménem redakce webu Mít vše hotovo, ať je ten nový s malým n, ale velkým P(otenciálem), rok 2014, tím zatím nejlepším ve vašem životě, ať jste zdrávi, šťastni a plni lásky a ať Vám, pokud si mermomocí a přes dobře míněná varování, dáte nějaká ta novoroční předsevzetí, všechna z nich vyjdou!

 

Jan P. Martínek

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Báječný rok bez předsevzetí | Mít vše hotovo.cz | 31. 12. 2014
  2. Báječný rok bez předsevzetí | RSS ze světa | 31. 12. 2014

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru