Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Kde mohou být naše tlačítka na restart

By on 12. 12. 2013 in Kondice with Počet komentářů: 3
Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Čas od času se zde podělíme o osobnější zážitky, zkušenosti, které – dle našeho názoru – ale neodbočují ze zaměření webu. Proto nepůjde o recenzi nástroje, ani o tipy na to, jak si ten který diář či metodu ohnout. Následujících pár řádků popisuje několik málo kroků, které mohou vést k vydařenému vnitřnímu restartu.

Většinou jsem si vždy pojil pojem restart s nastalými problémy, s nimiž si systém v PC nedokázal poradit. Záchranu představovalo pouze drobné tlačítko, před kterým nás už na gymnáziu učitel informatiky varoval – Nezneužívejte ho!

Při přenosu restartu na naše Já ony negativní konotace úplně nezmizí. Ostatně, k restartu se mnohdy dostáváme proto, že cítíme potřebu změny – spíše radikální změny. Jako bychom neměli dostatek síly za pochodu něco upravit k naší spokojenosti. Zastavíme se a stiskneme tlačítko. Počítač to může „bolet“, v našem případě restart také není zrovna nejpohodlnější. Když odmyslíme kontakt s okolím (zastavení nutně vede k dočasné proměně komunikace, její intenzity), zůstává nám prostor, který si vytvoříme proto, abychom se zhluboka nadechli. Nádech, jak mi říká zkušenost, ale nutně nekoresponduje s příjemnou relaxací. Naopak, dochází k osahávání mantinelů, jež jsme si doposud vystavěli (nebo jsme dovolili jiným, aby nám je vystavěli), nadechujeme se proto, abychom přes ně dokázali přelézt, nebo je dokázali rozebrat. Restart je tak o výstupu z komfortní zóny za účelem dostat se do roviny zklidnění a vybalancování (tedy vytvoření lepšího, nového komfortu, který následně umožňuje být třeba mnohem flexibilnější a odvážnější ke změnám).

Po červencovém převzetí funkce vedoucího ateliéru animované tvorby na zlínské univerzitě jsem ze zóny pohodlí vystupoval hned několikrát, bylo to dáno novými příležitostmi a odpovědností. Po druhém měsíci však začaly přicházet spíše pocity únavy z neustávajícího běhu. Odešlo léto, zkracovaly se dny, ochlazoval vzduch, mizely snadněji dostupné časové bloky pro odpočinek nebo třeba čtení knih. Oslabovala se mentální i fyzická síla na to, abych si budoval návyky, o nichž jsem snil. (A to nyní mluvím pouze o jedné ze svých prací, nikoliv o mixu všech ostatních rolí, i těch osobních). Součet těchto a dalších činitelů mne pomalu ale jistě sunul k hraně vyhoření. V takovém momentu je pro mne lepší než se vzpírat a násilně se přetlačovat opačným směrem najít sílu v nohou, najít stabilitu zůstat stát. Ano, zůstávám stát před okrajem propasti, ale už se neposouvám. A získávám sílu na to, abych se pak bez přílišné energie otočil a šel od propasti pryč.

Jenže zatímco u počítače restart vykonáte stisknutím jediného tlačítka, u sebe samého takových „tlačítek“ musíte zmáčknout více. A mnohdy ani nevíte, kde jsou a jak vlastně silně je stisknout. V průběhu října, kdy mi bylo nejhůře, jsem měl to štěstí narazit na kamaráda, s nímž jsem se dlouho neviděl, který mi popisoval svoji zkušenost s detoxikační kůrou Neera. Trvalo to jeden nádech, než jsem si uvědomil, že toto je jedno z tlačítek, které bych měl stisknout. Hned v závěru onoho týdne jsem odstartoval svůj vůbec první intenzivní půst. „Naordinoval“ jsem si týden, nikoliv deset dnů jako kamarád, přesto už v polovině kůry přicházela změna.

Jde vlastně o koktejl několika ingrediencí, díky půstu jsem si uvědomoval, jak jsem ne zcela šťastně naplňoval své tělo jídlem. Posiloval si také svoji vůli (úmyslně jsem chodil s kolegy na obědy, zúčastnil se rodinné návštěvy, kde švagr přichystal na pohled a vůni vynikající jídlo…), hledal další způsoby, jak nejen tělo, ale i mysl detoxikovat. Oprášil jsem svoji ranní a večerní mantru, přestal se neustále „plácat“ v sociálních sítích, poslouchat podcasty, číst zprávy o politice, zkusil více číst knihy a chodit pomaleji.

Díky tomu všemu jsem už čtvrtý den pociťoval proměnu (ne změnu). Od té doby jsem prakticky nebyl unavený. Potíže, kdy jsem při čtení neustále odháněl myšlenky na jiné věci, se významně oslabily. Intenzivněji prožívám přítomnost a nemám takovou tendenci se dívat zpět a dopředu. Vypisuji si z hlavy myšlenky, nápady, komentáře. Píši si pravidelně deník. Potlačil jsem své „peciválství“ a rozhodl se zařídit si pracovní stáž v Norsku, koupit letenku a dlouholetý hendikep s cizím jazykem řeším tím, že jsem poprosil, aby mi strach z komunikace v angličtině pomohla odstranit v pravidelných konzultacích studentka animace.

Zní to jako pohádkové vyústění, inu, proč ne. Když si vzpomenu, jak jsem se s doslova vyplazeným jazykem doplazil k loňským Vánocům, naprosto bez sil, naplňuje mne současný stav radostí. Z toho, že jsem restart podnikl. Že jsem našel několik „tlačítek“, které jsem (možná úmyslně z obavy) dodnes přehlížel. Minulý týden jsem se setkal s Petrem Ludwigem a z jeho přednášky pro naše studenty jsem si odnesl jeden zásadní moment: být hrdinou každého dne. Sám před sebou. Hrdinství spočívá v každém drobném vítězství nad sebou samým, resp. nad slabostmi, nad chybami, nad obavou. Hrdinou může být i ten, kdo se umí zastavit a nadechnout. A žít teď.

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 3

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Tomáš Bleša napsal:

    Nenapadlo tě Lukáši, že za tvoji předcházející únavu možná může tvůj způsob stravování? Vegetariánství je v podstatě high-carb dieta a hladovkou se uvedeš do ketózy – najednou přestaneš tělo zatěžovat škroby a cukry.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Tomáši, nemyslím si, naopak od doby, kdy jsem přestal jíst maso se cítím mnohem lépe fyzicky. Ta únava byla vlastně mentální, ne fyzická, prostě příliš mnoho práce, příliš málo mentálního relaxu.

      Nehledě na to, že ten sirup, který se pije (spojení s vodou, citrény a pepřem) má v sobě přírodní cukry – je tam javorový sirup a mízi z jihoasijských palem, takže neodstraním cukry během půstu.

  2. Martin napsal:

    Děkuji autorovi za sdílení. Se změnou stravovacích zvyklostí se ztotožňuji a rovněž jsem zaznamenal změnu – především (jak autor sám výše zmiňuje) psychickou. Dle mého názoru v článku je to zcela trefně vystiženo. A jsem rád, že to není jenom moje domněnka. Patrně, ne nadarmo se říká – „Jsme to, co jíme.“ A předpokládám, že málo kdo by se domníval, že se změnou jídelníčku, se náhle mění vše. (Pochopitelně to, co píši není jediný element. Vše souvisí se vším.)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru