Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Jak skutečně pracují úspěšní lidé

Dalibor Špok

Dalibor Špok

DALIBOR ŠPOK / Psycholog, který se zabývá psychologickým kariérním poradenstvím, problematikou seberealizace a změny a tématem nadání u dospělých lidí. Je zakladatelem blogu o kariérním poradenství EtLabora.cz. Má rád život ve všech dimenzích a proměnlivost, kterou nabízí. (osobní stránky)
Dalibor Špok

Nedávno jsem zde psal o svém malém webovém výzkumu a o neúspěchu při hledání „pravé“ GTD implementace. Přiznám se vám – nezůstal jsem pouze u GTD. Začalo mě zajímat, jak konkrétní (úspěšní) lidé organizují svůj den, jaká pravidla používají, čím se řídí. Seriál na toto téma začal vycházet nedávno i zde na mitvsehotovo.cz.

Osobně považuji snahy sledovat a ukazovat, jak „to“ dělají úspěšní a produktivní lidé, jako mnohem užitečnější než nekonečné diskuze o teoriích produktivity. Papír unese vše, ale víme, že po ovoci poznáme strom – kdo něco dokázal, tomu budu spíše věřit, že jeho přístup k práci funguje: zde se třídí zrno od dobře znějících, ale prázdných pouček.

Existuje několik zajímavých seriálů, které zachycují způsoby práce známých business leaderů, kreativců, manažerů a podnikatelů – nezůstanou nám přitom utajena ani taková jména jak Bill Gates (příklady: 01, 02, 03, 04, 05).

V uvedených článcích se jistě můžeme soustředit na různé aspekty přístupu k práci. Já jsem sledoval jejich obsah především ve vztahu k naším věčným úvahám nad organizováním úkolů a k tomu, co čteme (v horších případě někteří z nás i „píšeme“) v článcích o produktivitě. Svá pozorování jsem shrnul do několika následujících bodů. Jistě, každý z nich má své výjimky, ale troufnu si tvrdit, že uvedená konstatování platí pro naprostou většinu z uvedených rozhovorů a článků – a prošel jsem jich mnoho desítek.

(1) Systém? Co je to?

Naprostá většina osobností neudává, že by používala jakýkoli elaborovaný a komplikovaný systém produktivity – GTD, Coveyho přístup či cokoli podobného. Tím nechceme říct, že by tyto knihy respondenti neznali nebo jimi nebyli inspirování. Hovoří ale o něčem jiném – a o čem se hovoří, to se obvykle považuje za důležité.

V článcích nalezneme několik (spíše několik málo) zmínek o užívání nejjednodušších programů pro správu úkolů typu Wunderlist. Několik manažerů používá složitější programy pro týmovou spolupráci (typu Asana nebo Basecamp) – to jsou většinou lidé z IT oborů. U ostatních, běžných, ne-IT uživatelů nic podobného. Nejčastější, v 95% procentech případů se vyskytující odpověď po „systému“ organizování úkolů a projektů je jeden z následujících:

  • kus papíru nebo blok
  • staré dobré žluté lístečky (fyzicky či na obrazovce počítače)
  • nic („pokud je to důležité, tak si to pamatuji nebo mi to někdo připomene“)
  • jeden txt soubor nebo jeho obdoba
  • jen emaily

„O tempora, o mores!“, mohli by lamentovat staří latiníci, pokud by byli nadšenci nejnovějších inovací v oblasti produktivity. Skutečně tito úspěšní lidé nepoužívají naše precizně prodiskutované systémy GTD, ZTD, JZD, systémů, značek, diářů, programů, minimalismu, maximalismu, map, drahých designových zápisníků a time managementu? Nedělají měsíční review, týdenní review, denní review dle přísných zásad? Až se chce zvolat: Co proboha dělají v tom volném čase, který jim musí zbývat?! Vždyť oni snad nečtou ani články o produktivitě!

(2) Neformalizujeme, pracujeme

Jistě, hovořím v nadsázce. I lidé, s nimiž se vedly rozhovory, určitě občas plánují a občas si zapíšou vše potřebné. Co je pro mě ale naprosto zjevné, je, že tento fakt nepovažují za natolik důležitý, aby jím plnili krátký rozhovor o tom, co je v jejich přístupu k práci nejdůležitější. Tito lidé zjevně nepovažují za důležité formalizovat pravidla a neustále analyzovat svůj přístup k práci a úkolům, zahrnovat jej do nějakých soustav nebo jej dokonce nazývat systémem.

Toho jsme často svědky u jiných typů lidí – těch, kteří se plně, nadmíru, příliš soustředí na svou produktivitu… někdy bohužel až do míry, díky které nemají kdy věnovat se tomu, co je důležité. Lidé, které můžeme přirovnat k muži, jehož manželství je v krizi, ale který spíše než aby si povídal s manželkou, pohrouží se do čtení knih a nekonečného (samozřejmě, protiřečícího si) proudu článků o ideálním řešení manželských krizí. Dobře víme, jak dopadne.

(3) Zvyky, rutiny, pravidla

Při otázkách na produktivitu a organizaci svých úkolů typicky většina respondentů odpovídala úplně jinak, než v módních pojmech „systémů“, „hackování“ a „prázdných inboxů“. Nechlubili se, jaký systém zrovna používají a jak si ho ohnuli. Naopak, nejčastěji odpovídali v termínech určitých zásad, které se snaží dodržovat, hovořili o zvycích, o rutinách, o pravidlech každodenní práce, nikoli pravidlech svých „systémů“, ve kterých svou práci popisují.

Pro mnohé čtenáře je to možná rozdíl malý, zamysleme se ale, proč může být důležitý: Systém totiž pro mnohé příznivce produktivity konotuje něco uzavřeného, s pevnými, vždy platnými pravidly. Systém je pevně daná struktura, soubor metod s jasnými vztahy mezi nimi. Několik pracovních zásad a zvyků je naopak něco, co je životné, co se neustále mění a přizpůsobuje, co je „fuzzy“, co většinou použijeme, ale také třeba necháme být, když se jejich použití nehodí.

Jistě není rozdíl v tom, jak věc pojmenujeme – rozdíl však nastává, pokud z několika přibližných pravidel chceme vytvořit (zbytečný, a nikdy skutečně nefungující) systém. Protože život a svět nefunguje podle rigidních a snadno uchopitelných pravidel, do kterých bychom jej chtěli spoutat a zorganizovat ve svých „systémech“, které by nám následně měly dát pocit iluzorního bezpečí a pocit, že nepředvídatelnost života mentálně ovládáme. Jistě, tento iluzorní pocit nám dát můžou – zda nás ale takový přístup přiblíží dělání užitečného, o tom si dovolím pochybovat. Zde počíná business (a nebezpečí) produktivismu, o kterém jsem dříve psal na těchto stránkách, s různými „jedinečnými“ řešeními a sofistikovanými schématy, jak život ovládnout.

Většina lidí, o kterých články typu „Jak pracuje…“ pojednávají, si je jistě vědoma, že tím, že si úkol někam napíšeme, se neudělá, byť si jej označíme vynikajícím systémem značek, napíšeme do luxusního koženého diáře či aplikace, která je prostě v oblasti produktivity jasným leadrem. Ale stejně jako úspěšného člověka nedělá mercedes, nedělá produktivního člověka Omnifocus nebo Moleskine. Jistě, i mercedes mu může pomoci dostat se rychleji za prací… ale jmenovat jej jako hlavní faktor úspěchu, to by asi bylo směšné.

A co se ještě často ozývalo unisonem – dělat to podstatné (byť je to obtížné), nedělat nepodstatné a vědět, kdy se to první mění v to druhé. Achjo. Jsou to tak zbytečně jednoduché rady – zavání mi to prací. Tak jedndouché rady, že se nebudu moci vymlouvat na to, že si ještě musím přečíst pět knih o tom, jak dělat, co je důležité a jak to rozpoznat. Hmmm.

(4) Dokonalá anarchie

Mezi jednotlivými účastníky rozhovorů a článků nelze naprosto vysledovat žádný konzistentní, stejný přístup k čemukoli, žádná pravidla. Nelze napsat pětibodový bestseller: Jak pracují úspěšní.

Úspěšní lidé – zdá se – popírají všechna tradovaná pravidla produktivity, a co je nejhorší, popírají je nejednotně:

  • Někteří neustále používají telefon, jiní na něj ani nesáhnou.
  • Někteří jsou neustále u emailu a řídí pomocí něj všechny své aktivity, jiní jej vůbec nepoužívají.
  • Někteří používají kompletně online řešení pro celou kancelář, jiní si napíšou vše na několik kartiček a s nimi ovládají svět.
  • Někdo se skrývá před lidmi, jiný považuje za nejdůležitější být s nimi neustále v kontaktu.
  • Někdo chodí do práce v šest, jiný v deset, jiný vůbec.
  • Někdo dává zaměstnancům maximální svobodu, jiný je daleko více kontroluje.

Co to znamená? Že ingredient úspěchu bude jinde než v předem připravených systémech a jednoznačných, všemi odsouhlasených pravidlech. Bude daleko spíše záviset na schopnosti najít si způsob práce v souladu jak s vlastním osobním stylem, tak se specifickými (a vždy jinými) požadavky prostředí, business oblasti, s typem firmy.

Jediný recept na úspěch

Daleko spíše než na elaborovaných systémech produktivity záleží prostě na pracovitosti, neúnavnosti, schopnosti vybírat důležité a dělat obtížné a stavět na svých silných stránkách. V neposlední řadě pak poučit se z vlastních chyb, nenechat se indoktrinovat – byť dobře míněnými – radami o tom, jak mám „nejlépe“ pracovat a být „nejvíce“ produktivní. („Cože, vy ještě nepoužíváte Evernote? Vy ještě nemapujete myšlenky? A to chcete mít v životě úspěch?“) Prostě dát na svůj selský rozum a dělat, co mi jde:

Co přináší výsledky, toho se držet, co se neosvědčí, to změnit. Jedině tak vybudujeme nejen úspěch v jakékoli oblasti našeho konání, ale vybudujeme si i svůj jedinečný přístup k práci a produktivitě. Ať ho nazýváme „systém“ nebo jen „mít všech pět pohromadě“.

 

 Dalibor Špok

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 26

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Josef Jasanský napsal:

    Zdravím autora a díky za další (opět) zajímavý článek.

    Můj šéf, kterého mimochodem velmi obdivuji za to, co v podnikání dokázal, vybudoval stamiliónovou firmu z nuly s blokem a perem (takřka). Popravdě ale, napodobit bych ho nebyl nikdy schopen, ani se o to nesnažím. To není moje role. Ať už bez, nebo se sofistikovanými nástroji osobní produktivity, všemi možnými Evernoty, OmniFocusy a diáři. Stejně jako on i já víme, že tajemství jeho úspěchu není v (ne)systémech osobní produktivity. Můj šéf patří do kategorie těch lidí, které Jarda Homolka, zdravím Tě, Jardo:), označuje jako „vítěze“. Vítězové nepotřebují (takřka) žádné vedení, žádné pomocníky. Ty nemusí nikdo do ničeho nutit. My, ostatní většina, potřebujeme k tomu, abychom mohli dosahovat svých cílů a záměrů (svých úspěchů), vedení a podporu. Jak ze strany svých „šéfů“, tak třeba i v podobě nástrojů pro správu úkolů…

    Možná to bude znít lehce negativně (není mým cílem:)), ale proč, Dalibore, předpokládáte, že čtenáři tohoto webu jsou (jen) „zoufalci“, kteří hledají zázračné systémy, které jim zaručí úspěch? Opravdu si myslíte, že takto uvažujeme? Dovolím si tvrdit, že ne. Stejně jako jsem si již dávno uvědomil, že moje kvality a schopnosti mě ne-předurčují k tomu, aby ze mě byl někdo jako můj šéf, ale spíše k tomu, abych pro takového člověka kvalitně pracoval, stejně tak si uvědomuji, že abych pro něho mohl pracovat kvalitně, potřebuji nejen jeho vedení, ale i nástroje, které mi pomáhají dosahovat toho, abych byl pro něho přínosem v jeho celoživotním projektu.

    Neodsuzujte, Libore, lidi za to, že používají (sofistikované) nástroje, nepodezřívejte je z toho, že hledají jen „recepty na úspěch“. Třeba používají Evernote, Omnifocus, nebo FC diář ne proto, že čekají, že tyto nástroje jim „přinesou“ úspěch (nebo třeba štěstí:)), ale třeba jen proto, že jim vyhovují v tom, jak a proč pracují – pomáhají jim být přínosem pro své „vítěze“.

    Zdraví na další články se těšící a pohodové dny přející
    Josef

    PS: A ještě jedna věc rozhoduje o úspěchu či neúspěchu těch Vámi zmiňovaných úspěšných. Dokázali si k sobě vždy vybrat ty správné lidi!! A bylo jim většinou jedno, jestli používali blok s perem, nebo nejmodernější aplikace. Chtěli od nich výsledky;)

  2. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @ Josefe, zdravím vás a díky za komentáře:

    (1) „proč, Dalibore, předpokládáte, že čtenáři tohoto webu jsou (jen) „zoufalci““ – to rozhodně nepředpokládám. Myslím, že je dobré vidět věci trochu s nadhledem (i vlastní slabosti, kdy jedna z nich může být přílišná inklinace k analyzování a vymýšlení systémů na úkor skutečné práce). Článkem chci naopak čtenáře, kteří se o vlastní produktivitu zajímají, upozornit na to, že existují i jiné cesty k úspěchu, než jen proklamované bestsellery a módní vlny metod a aplikací. Cesty, o kterých se moc nemluví, protože se zdají zdánlivě samozřejmé. Ale právě proto mohou být zajímavé a účinné. Za hlavní účel svého článku osobně považuji uveřejněné linky, kdy každý čtenář se může podívat na desítky různých přístupů konkrétních lidí – a inspirovat se. Nebo se inspirovat tím, že bude sledovat úspěšné lidi ve svém okolí – to často vyváží čtení mnoha nejnovějších knih o produktivitě… Chtěl jsem upozornit také na to, jak málo pro dobrou organizaci stačí i na to, jak odlišné potřeby (a styly) každého člověka jsou.

    (2) „Neodsuzujte, Libore, lidi za to, že používají (sofistikované) nástroje“ – rozhodně nikoho ani v nejmenším neodsuzuji, v každém článku naopak opakuji, že by si měl každý najít svůj jedinečný přístup. Potřebuje-li někdo velkou strukturu, ať si ji vytvoří. Upozorňuji ale na to, že přirozený a rozumný zájem o vlastní produktivitu se může – u některých nadšenců – zvrhnout až v určitý typ závislosti či „neproduktivního zájmu o produktivitu“. Je to samozřejmě jen jeden aspekt celého „průmyslu produktivity“. V tom, že je tento průmysl sám o sobě cenný, užitečný, inspirativní, se asi shodneme všichni. (A možná vás, Josefe, potěší můj coming out: Omnifocus i Evernote mám sám na počítači nainstalovaný, byť je v současnosti příliš nepoužívám, na organizování úkolů používám mj. Things a myšlenkové mapy používám poměrně často :-)

  3. Tom napsal:

    Krasny clanek a souhlas.
    Dekuji

  4. Honza Trnka napsal:

    Zdravím,
    nemůžu si pomoci ale článek ve mě evokuje s prominutím, že jsem úplný, neschopný blb. Uznávám a akceptuji to, že někteří umějí fungovat bez nástroje a bez vychytávek.
    Já používám Omnifocus, Evernote na iPadu i iPhonu a na mapy používám diáře Moleskin. To jsem to ale hledač lepších cest co?
    Ne, používám ty nástroje proto, že mi ulehčují život, jsou příjemné, pohodlné a snažím se je i „ohýbat“, tak jak moje zaměstnání vyžaduje. Je to divné? Možná. Mám to celé zahodit a vrátit se k bloku a tužce? NE! Nebyl bych tma kde jsem teď a neudržel bych v hlavě 8 rozjetých velkých projektů, které jsou rozplánované a je důležetý každý detail. Ano mám v tom stále mouchy a mezery, peru se s časem ale bez „těhle“ nástrojů by to bylo mnohem těžší.

    Tento článek mi vylože ně přijde k provokaci, nebo si snad autor chtěl dokázat to jak je dobrý, že sám nic nepoužívá? Vrrrr, první článek na mitvsehotovo.cz, který mě nedává smysl.

    Honza T.

  5. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Honza Díky za komentář. Určitě může můj článek někomu nesednout, ale pokud jste v něm vyčetl, že se máte vrátit k bloku a tužce a že já „nic nepoužívám“, nejsem si jist, zda jste četl příliš pozorně. Jinak obecně je má odpověď k vašemu komentáři totožná, jako Josefovi Jasanskému (8:14).

    K vaší poznámce „evokuje, že jsem blb“ – mě napadají spíše jiné otázky: Možná že přesně stejné pocity zažívá někdo, kdo používá maximálně tužku a dva žluté lístečky a dostane se do party skalních vyznavačů některého mamutího systému či aplikace? Možná je zažívá úplně stejně někdo, komu jeho přístup k práci víceméně dobře funguje, ale je tlakem kolegů (v horším případě šéfa) dotlačen k tomu, začít používat určitý „firemní“ systém, který jeho produktivitu jen sníží, protože on pracuje intuitivně a přílišná strukturace je pro něj kontraproduktivní? Nebo je vyslán na „povinné“ školení time managementu, kde mu vysvětlí, že to prostě dělá špatně (byť on sám ten pocit nemá)…

    Uvědomuji si, jak rádi se cítíme „ve své partě“ a že dívat se na alternativní přístupy může být nepohodlné, protože se v jejich světle ten náš ukazuje pouze jako „jeden z mnoha“. A přesto smysl článku byl přesně opačný – ukázat pestrou plejádu naprosto odlišných přístupů k práci. Projeďte si v článku uvedené linky (a celé seriály, na které odkazují) a uvidíte.

  6. Tom napsal:

    Myslím si, že o systémech, návycích, produktivitě… a jejich využití v praxi, by měli psát především lidé, kteří skutečně něco/někoho řídí a ne samozvaní vědátoři, jejichž jedinou starostí je, aby nepřišli pozdě na schůzku s klientem, případně aby 2x za týden stihli „sesmolil“ článek pro dříve tak úspěšný blog, jehož úroveň bohužel neúměrně a nutno podotknout, že i rovněž velice, velice drasticky, klesá s tím, kterak se zvyšuje frekvence publikování článků s výpovědní hodnotou limitně se blížící nule.

  7. Lykorian napsal:

    Tento článek zasluhuje svůj vlastní web :) Perfektní, není co dodávat!

  8. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Tom (17.9. 21:28) – pominu emotivní tón vašeho komentáře, který svědčí o tom, že ani úroveň diskutujících už není, co byla (odpusťte mi tu legraci, nabízela se – ale je to pro mě opět ukázkou toho, jak silně si přejeme povídat si jenom o svém písečku a chlubit se sami před sebou, že je to nejlepší píseček na světě – samozřejmě s nebezpečím, že za chvíli nebude o čem povídat).

    Vyberu z něj racionální jádro, tedy „Myslím si, že o systémech, návycích, produktivitě… a jejich využití v praxi, by měli psát především lidé, kteří skutečně něco/někoho řídí“ – pak je zajímavé, jak stojí v rozporu ke komentáři Josefa Jasanského, který naopak upozorňuje, že by se o problém produktivity, systémů…naopak měli zajímat/zajímají všichni, že to není exkluzivní doména manažerů a superúspěšných „vítězů“. S tím souhlasím. Především: proč by měl být problém návyků a produktivity exkluzivně problémem někoho, kdo řídí? Jeho problémem je především řízení/leadership. Problém produktivity je stejně výzvou pro specialistu, umělce, spisovatele, filozofa, samozvaného vědátora atd. Produktivita ani úspěch se neměří počtem podřízených – Einstein, Bach ani Freud neměli myslím žádného.

  9. Tom napsal:

    Dalibore, hodnotit úroveň diskutujících podle toho, jak moc s Vámi dotyčný souhlasí či nesouhlasí, není ničým jiným, než smutným přežitkem totalitního režimu. Vašeho velkorysého pominutí mého emotivního tónu si velmi vážím, a byl bych velmi rád, kdybych si, po přečtení některého z Vašich článků, totéž nemusel říkat i já.
    Mrzí mne rovněž, že jste si můj komentář ani pořádně nepřečetl (možná spíš nepochopil) neb jsem psal, že si myslím, že by o systémech produktivity atd. měli PSÁT především lidé, kteří skutečně něco/někoho řídí…
    Netvrdím (a skutečně se velmi podivuji nad tím z které části mého přispěvku jste si toto vydedukoval), že jsou tyto metody exkluzivitou pouze pro managery a nikomu jinému nebudou k užitku. Rovněž neříkám, že pouze GTD je spasitelné.. neříkám, že mít tužku a blok je hloupost a evernote je jediná možná cesta. Nejsem zastáncem žádné určité metody neb chápu (a to jsem ani nemusel vystudovat psychologii), že každý člověk je velmi individuální a může mu vyhovovat něco zcela jiného. Jde jen o to, různé přístupy zkoušet. A to se obloukem vracím zpět k mé úvodní myšlence a tedy: „Mnohem lepší a myslím si, že i mnohem inspirativnější, by pro nás (myšleno čtenáře tohoto webu, kteří se trávení a správu svého času zajímají) bylo, pokud by Váš článek vycházel z praxe!“ Myšleno praxe Vaší, nikoliv z praxe osob se kterými jste se ani nesetkal.

  10. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    Tome, chápu, hodnotit smíte jenom vy, stejně jako určovat, kdo smí a nesmí hodnotit. To jistě není totalitní přežitek. Díky také za smířlivý a konstruktivní tón diskuze, kterému samozřejmě ve veřejném prostoru dáváme přednost. Z vašeho komentáře vnímám (nečtu-li jej opět špatně), že ačkoli nejste zastáncem žádné metody a všem dáváte svobodu, můj článek vás naštval. Z komentáře ovšem příliš nerozumím, proč. Příliš obsahu, ve kterém bych si mohl odpovědět nebo ke kterému bych se mohl racionálně vyjádřit, v něm nevidím, kromě následujících dvou bodů, kterým však úplně nerozumím:

    (1) Proč by měli PSÁT o produktivitě lidé, kteří něco řídí, nechápu. Shodneme-li se na tom, že produktivita je důležitá pro všechny. Pak by – podle vaší logiky – o hudbě měli psát pouze ředitelé filharmonie.

    (2) Jediné další, co se mi povedlo z komentáře rozklíčovat, je vaše snaha vidět přístupy vycházející z praxe. Té rozumím a souhlasím. A to je ten největší paradox – o tom celý článek je. Klikněte si prosím na těch pět linků, které v článku vidíte – a dostanete se minimálně na 50-80 přístupů vycházejících z praxe, resp. přímo popisující praxi, a to velmi různorodou a zajímavou. V množství, které podle mě na českých webech nikdy nebyly publikovány. To byl ostatně účel článku, resp. srovnání těchto přístupů. Proč je pro vás důležité, zda jsem se s někým setkal, nebo ne, nechápu. Toto je snad web o produktivitě, ne o mých vztazích. Ostatně, každý můj článek zde vychází z mé praxe, jinak bych je samozřejmě nepsal.

    Pokud jste měl na mysli něco jiného, nenalezl jsem to – více číst mezi řádky neumím.

    Srdečně zdraví DŠ

  11. Oskar Michl napsal:

    D. Špok opet s radosti stoucha do mistnich ctenaru a snazi se provokovat… :) Zaroven, pro me, je to tentokrat text s nejakym sdelenim (narozdil od minuleho clanku o hledani echtGTD) a hodnotou.
    Btw, nad timto tematem jsem se naposledy zamyslel pred asi tydnem, po schuzce se starostou mensiho mesta, biskupem, podnikatelem a manzelem/otcem v jedne osobe, ktery zvladl behem hodinu a trictvrte trvajici schuzky (na urade) vyridit dalsich 20 zalezitosti, pozdravit se s dalsimi deseti lidmi a vyridit 10 telefonatu… Vse s usmevem na lici, zjevnou radosti ze zivota, kterou cerpali vsichni pritomni… Multitasking jak z praku :)

  12. Tom napsal:

    Dalibore, výborně. Pochopil jste.
    Ad 1) Ano – je to přesně jak píšete. Pokud se v nějaké oblasti pohybuji a mé znalosti jsou na určité úrovni (např. lidé, kteří pravidelně chodí na tento web a čtou si a zajímají se o produktivitu, nejsou v této oblasti zrovna ořezávátky a mají určité praktické zkušenosti), intelektuálně Vás „uspokojí“ skutečně jen rozbor „ředitele filharmonie“ (tedy někoho, kdo je v daném oboru dál) a nikoliv článek dlaždiče, který ani sám na žádný hudební nástroj nehraje. Proč budu na motoristický web přispívat článkem o tom, jak jezdí v autě jiní lidé, když sám neřídím?

    Ad 2) Udělat výcuc článků je jistě velmi užitečná věc (bez ironie). Pro nějaké solidní srovnání, ale musíte mít zkušenost s používáním jednotlivých metod. V opačném případě jste pouhý, ve výřivce si hovící, neplavec srovnávající výhody a nevýhody jednotlivých plaveckých stylů.

  13. Martin napsal:

    Dobrý den, Dalibore, moc se mi líbí vaše odpovědi na reakce diskutujících. Opravdu vtipné, jak se sami chytají do své předpojatosti a emotivnosti a tím vám nahrávají na smeče. Pro mě lepší a poučnější čtení než článek.

  14. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Tom – ad 1) time managementem a produktivitou se osobně a postupně i s klienty zabývám od roku 2002 (zhruba), GTD jsem četl poprvé tuším v roce 2003 a od té doby s ním několikrát experimentoval – paradoxně v době, kdy se chystal český překlad, jsem ho již opustil. Myslím, že jsem přečetl všechny hlavní knihy v oboru a znám/vyzkoušel všechny hlavní přístupy. Trochu mě to i živí, jak si možná všímáte. A hlavně setkávám se s lidmi, kteří mají problém s „produktivismem“, o kterém píšu. Netvrdím ovšem, že jsem ředitel filharmonie, dlaždič je také pěkné povolání (o hudbě ovšem píšou lépe třeba hudební kritici než ředitelé filharmonie.). (Jinak vašem argumentu = snížit důstojnost autora, o kterém nic nevíme, ad hoc vymyšlenou poznámkou, když dojdou věcné připomínky, se říká argument ad hominem – je to jeden z typických rétorických faulů – často vidíme v politice. Zde jeho použití nechápu. Pokud vám článek nesedl, stačí to slušně napsat. Já to respektuji. Je to trochu i o stylu chování ve veřejných online diskuzích.)

    ad 2) „Pro nějaké solidní srovnání, ale musíte mít zkušenost s používáním jednotlivých metod“ – Pokud ohlédnu od výše napsaného odstavce, nevím, jestli jste četl úplně pozorně. Článek je spíše o tom, že tito lidé žádné „jednotlivé metody“ nepoužívají. Každý z nich má zkrátka svůj zcela osobitý přístup. Těžko si představit, jak napsat článek o osobitém přístupu různých lidí, aniž byste tento přístup ukázal. Respektuji, že vám článek „nesednul“, ale přesto mám podezření, že jste se na ani jeden z těchto uvedených přístupů/seriálů nepodíval. Proč? To je pak jako kritizovat jízdní vlastnosti automobilu podle barvy laku v autosalonu…

  15. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @ Martin – díky, ovšem opravdu není mým cílem zde zápasit a dávat nějaké smeče. Snažím se racionálně diskutovat – o tom podle mě tento prostor je. Jsem rád za kritické připomínky, které ovšem mají racionální argumenty a jsou slušné (jako např. Josef J.)

    @Oskar – skvělá zkušenost. Já to taky někdy zažívám a závidím. Nedávno jsem se podobného génia produktivity ptal, jak to dělá – on se na mě nechápavě díval a říkal: no, víš, už to taky není, co bývalo – teď jsem si dokonce musel koupit sešit, abych nezapomínal (a ukazoval mi typický vázaný sešit), kde si zapsal vždy pár poznámek :-)

  16. Tom napsal:

    Dalibore, udivuji se Vašemu sebevědomí… Zabývat se dlouhodobě nějakým tématem je jednou nikoliv však jedinou dostatečnou podmínkou erudice. Jak praví klasik: „Čas není zásluha – ten ubíhá každému stejně, zásluha je jej správně využít!“
    Nehodnotím Vaši odbornost podle ničeho jiného, než jen dle obsahu Vašich článků a pokud je něco, co v nich absolutně nenalézám, pak jsou to vlastní pohledy na věc, vlastní zkušenosti, prožitky, teze. Vždy jen útočíte na produktivismus (mimochodem tento termín se mi velmi líbí), ale skrz argumenty třetích stran, případně s odvoláním na Vaše klienty.
    Pokud sám použijete ve svém článku emotivního přístupu a jakéhosi znevažování Vašich čtenářů, musíte si být vědom toho, že Vám toto Vaši čtenáři mohou oplatit. Stěžujete si na argumentační faul a přitom se sám téhož dopouštíte, když vycházíte z toho, že zdejší čtenáři jsou (jak správně napsal pan Jánský) „zoufalci“, kteří marně věří v to, že jen ten správný systém produktivity jim zajistí úspěch (ať už si pod tímto slovíčkem představíme štěstí, peníze, moc, zdraví…).

  17. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Tom (1) Stěžujete si na to, že mé články jsou specifické, že některé čtenáře provokují (souhlasím a je to záměrně – chci, aby provokovaly – ne ve smyslu emotivním, ale k přemýšlení) a o větu předtím napíšete „pokud je něco, co v nich absolutně nenalézám, pak jsou to vlastní pohledy na věc“. Tak už nevím. Toto je můj pohled na věc. Navíc dost odlišující se od mainstreamových názorů, jak jste sám konstatoval. Jak jinak to chcete nazvat? Toto je má zkušenost. Jinak: 80% článků zde nejsou primárně o osobních zkušenostech autorů, a pokud, tak přeneseně – stejně jako ty mé. (Např. to, že mi GTD nesedlo, jak jsem psal dříve, je moje osobní zkušenost. To, že se mi lidé/klienti svěřují, že občas propadají „produktivismu“, je moje osobní zkušenost…)

    (2) Pokud se domníváte, že všechny mé články zde jsou jen o produktivismu, tak jste je nečetl nebo nepochopil.

    (3) okomentuji větu: „když vycházíte z toho, že zdejší čtenáři jsou (jak správně napsal pan Jánský) „zoufalci“, kteří marně věří v to, že jen ten správný systém produktivity jim zajistí úspěch“ – (1) přečtěte si moji odpověď na tento komentář p. Jasanskému, pokud jej už citujete jako argument, nebudu ji zde opakovat (2) pokud odmyslím pojem „zoufalci“, ale nahradím jej pojmem „lidé“ – pak ano – domnívám se, že část čtenářů blogů a knih o produktivitě v této pasti může v určité fázi svého vývoje uvíznout a podle mé zkušenosti se tak děje. Dokonce mi to občas napíšou v reakci na mé články. (Nevysvětluji tím vše a je to jen jedno z témat, o kterém píšu). Nechápu, proč s tímto faktem máte takový problém. Myslím, že totéž se děje mezi fanoušky blogů o běhání (čtou místo běhají), o hubnutí (vymýšlejí diety místo hubnou) atd.

    Já také 3 z 5 článků zde neshledám pro sebe užitečnými, ale řeknu si: třeba to pomůže někomu jinému a nepotřebuji z toho dělat kauzu. Jdu číst něco jiného. Nebo je ani neotevřu. Ale tak to na světě chodí. Pokud vás mé články neoslovují, zavřete je a čtěte jiné. Nevím, co jiného na to říct. Abychom tuto naši ne příliš věcnou konverzaci neprotahovali donekonečna, toto je můj poslední příspěvek k ní.

    Přeji vám vše dobré

  18. Ondra napsal:

    Skvělý článek. Vpodstatě můžeme tento server nyní zavřít. Konečně:-)

  19. Ondra napsal:

    Osobně jsem měl možnost poznat vynikající lékaře současné i budoucí. Co dělají jinak? A) Jsou v práci konzistentní. Ty 4 hodiny na studium si po práci denně najdou, i když se jim vůbec nechce, měli by spát, apod. I kdyby to mělo být od 22:00 do 2:00. B) Systém používají,ale jen prostý seznam kolů v bloku/super jednoduchou aplikaci apod. – 100% zaměření na AKCI. C) Nejsou zaměřeni na cíl, ale na proces. Pak lze i obrovské úkoly dokončit. Zvítězí daný den, i když třeba stihnou jen dvě hodiny práce místo čtyř. A pak další den. A další…o motivaci je nenapadne ani mluvit. D) Jsou schopni se laserově soustředit. Jejich 4 hodiny práce jsou opravdu 4 hodiny těžké duševní práce bez rozptylování či častých přestávek.

  20. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Ondra – díky za zajímavou zkušenost. Ta připomínka se zaměřením na proces a spíše na každodenní vítězství než na velké cíle + význam soustředění, to je určitě mimořádně důležité, souhlasím.

  21. Petr napsal:

    Dalibore, Vaše články mám velmi rád, právě proto, že přináší pohled na věc z trochu jiné strany. Mohu se Vás zeptat, jak hodnotíte (pokud ji znáte) knihu The One Thing od Garyho Kellera? Dostala se mi nedávno do ruky a celkem dost mě oslovila. Jeho návrhy/principy přistupovat jinak k osobnímu a pracovnímu životu a v tom pracovním alokovat konzistentně disproporčně největší čas jednomu nejdůležitějšímu projektu není úplně nový (Big Rocks měl Covey a Most Important Task Babauta), ale alespň u mě řeší nedostatek který pozoruji u GTD, že všechny projekty opravdu nejsou rovnocenné. Cokoliv rutinního se snažím zautomatizovat, zefektivnit, delegovat, zrušit atd. a trávit alespoň třetinu dne na 1-2 aktuálních projektech, které pomohou firmě kterou spoluřídím k největšímu (profitabilnímu) růstu v horizontu 1-2 let.

    Soustředění na proces je myslím důležité právě u rutinních věcí nebo třeba když se učíte vařit a ani napotřetí to prostě nechutná to jako ta buchta od maminky. Pokud ovšem rozjíždíte zásadní projekt v práci je myslím připomínka nějaké cílové vize důležitá. Já třeba pracuji v jedné arabské zemi, v prostředí, kde je hlavní devizou důvěra. Často zabere 6 měsíců naprosto „neproduktivních“ schůzek a řečí doslova o velbloudech než ji vybudujete a získáte klienta na dalších dvacet let. Bez nějaké cílové vize, bych se z toho „soustředění na proces“ brzo zbláznil.

    Ještě k GTD. Dost brzy mě u jeho horlivých „evangelistů“ začalo štvát, že jej prezentovali jako systém univerzální, vhodný pro všechny, vždy a všude. Nikdy by mě nenapadlo zkoušet napasovat jeden systém na ajťáka, manažera nebo doktora na pohotovosti. Jako antitezi všech systémů „produktivismu“ vždy uvádím jednoho člena rodiny, který je (velmi spokojeným) řidičem MHD. Ten se v určený čas dostaví do vozovny nebo na zastávku, posadí se do kabiny, otevře složku na správné stránce s rozepsaným jízdním řádem a rázem má určené všechny priority, kontexty a next actions pro příštích 9 hodin. Schválně se někoho takového někdy na konečné zeptejte, zda nemá problémy s prokrastinací :-)

  22. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Petr Díky za zajímavý knižní tip, knihu neznám. Ale to, co píšete mi dává smysl. Nevím, jestli znáte některou z knih Petera Druckera – specificky o time managementu knihu nenapsal, spíše v širším horizontu manažerského rozhodování, ale jeho knihy jsou tím nejlepším z oboru. Jeho heslo je: first things first and second not at all (což samozřejmě platí spíše pro oblast manažerského rozhodování, než pro běžnou operativu či administrativu, ale je to inspirativní) – to mi souzní s tím, co píšete.

    Jistě máte pravdu, že obojí (vize i proces) je důležité. Bezpochyby. Jen je dobré si uvědomit, že jsou projekty/aktivity, kdy prostě o výsledku/cíli nic konkrétního nevíme. Jsou to projekty, které nás posunují někam, nevíme vlastně přesně kam (a chceme to tak), projekty explorativní. A tam je právě extrémně důležité důvěřovat – procesu, své intuici, tomu, že každodenní malá vítězství (a dělání důležitého) vás posune směrem, který teprve zpětně (viz Steve Jobs: Connecting the dots) uvidíte jako smysluplný, teprve zpětně v něm uvidíte „vizi“. Takový typ aktivit je v literatuře o produktivitě dost zanedbáván – vše se popisuje jen jako aktivity/projekty, kdy máte jasnou vizi, SMART cíle – v mnoha případech tomu tak není ani být nemůže – má-li být projekt životný a užitečný.

    Třetí odstavec o řidiči MHD je vtipný :-) Je to přesně tak.

  23. Milan Třešňák napsal:

    Dobrý den, Dalibore díky za článek, podle diskuze tady svoje místo určitě má.
    – bylo by možná zajímavější ukázat systémy spolupracovníků těch nejlepších, a pak také těch úspěšných „obyčejných“, ne jen majitelů firem a topmanagerů
    – (1) Systém? Co je to? – uvádíte seznam nástrojů (blok, lístečky …), ale myslím, že podstatný je ten princip, jak s nimi pracují. Nástroj není tak důležitý a nedělá systém systémem.
    – (2) Neformalizujeme, pracujeme – zažité a samozřejmé věci nemusíme občas považovat za důležité, proto se tam třeba neobjevují. Jinak souhlas, být přeorganizovaný a přenástrojovaný, to myslím není nic hezkého.
    – (3) Zvyky, rutiny, pravidla – tento bod jak je napsán, mi trošku zavání záští vůči GTD (a jiným systémům) a zbytečným slovíčkařením. Je jasné, že pokud nenastoupí zdravý selský rozum, nepomůže nic (ať se to jmenuje jak chce). Já osobně přistupuji ke GTD (a ostatním systémům) naprosto nedogmativně a chápu to spíše jako určité principy, které zastřešují konkrétní návyky, rutiny, atd., které jsou samozřejmě v čase proměnné, podle mého osobního vývoje, potřeb a tak.
    – (4) Dokonalá anarchie – opět píšete spíše o nástrojích (email, telefon atd.), ale jde o principy, o přístup. Jinak myslím je to dobře, že jsme každý jiný :-)
    – se závěrem nelze než souhlasit, selský rozum je jeden z nejlepších principů :-)
    PS: co si tak kdo představujete pod tím, být úspěšný

  24. Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

    @Milan -díky moc za komentáře.

    Ad (1) – chtěl jsem zdůraznit spíše jednoduchost přístupů + jejich fuzzy podstatu – žádná striktní pravidla, ale spíše životné více-méně, někdy-jindy ne,
    ad (2) souhlas, i když na druhou stranu právě o těch zažitých rutinách tam lidé hovoří (ale souhlasím, ne všechno, co jim pomáhá, si musí uvědomovat)
    ad (3) – zášť vůbec ne. Smysl je podtrhnout principy, pravidla, pracovní návyky (a to, co Covey označoval jako „charakter“). Jako „pracovní návyk“ nemyslím formalizované instrukce jednotlivých systémů (á la 2minutové pravidlo v GTD), ale spíše postoje k práci, návyky – to je mnohem důležitější než nástroje/systémy a jejich formalizované instrukce, a v literatuře o produktivitě je na jejich úkor podceňováno (daleko více prostoru je věnováno otázkám „kam úkol umístit“ „jak jej vybrat“ než „jak se motivovat“ „co dělat když se nechce“ „jak začít a překonat nechuť“… „jak poznat co je skutečně důležité“ – tím myslím opravdu, aby to fungovalo, ne rady, o kterých víme všichni typu „odměňte se“, „myslete na cíl“ apod.

    ad (4) nejsou to jen nástroje – píšu i o tom, v kolik chodí do práce, zda jsou stále k dosažení…neboli opět pracovní zvyky, postoje

  25. Milan Třešňák napsal:

    @Dalibor – díky za vyjasnění a díky za Váš přístup k odpovědím.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru