A zase ten papír…
Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)
- Znovuzrozený Droptask - 12. 9. 2016
- O (ne)využití chytrých hodinek - 4. 4. 2016
- Gymglish – online výuka angličtiny - 3. 3. 2016
Ke své práci používám takřka neustále elektroniku. Chytré přístroje, aplikace, tablet i telefon. Až mi ze vší té chytrosti uniká radost, spontánnost a kreativní zápal. Myslím, že papír může být řešením.
Dost možná mou rozkolísanost ovlivňuje nemalá zkušenost s řadou nástrojů, už proto, že se problematice plánování a GTD věnuji i coby lektor nebo recenzent jednotlivých řešení. Dost možná je to vše ale dáno nedostatečnou vyvážeností mezi využitím elektroniky a papíru. Během své již letité praxe jsem zažil pár turbulencí, kdy si o hlavní slovo řekl papír – plánoval jsem pomocí FranklinCovey diáře, plánoval jsem s Moleskinem, překlopil GTD do sešitu i různých složek. Kdyby ke dnešnímu dni vznikla statistika, odkryla by převahu práce s aplikacemi (zejména OmniFocus) a kalendářem od Googlu. A i když s chladnou hlavou neustále sám sobě potvrzuji, že právě kombinace e-kalendáře s e-nástrojem pro správu projektů a úkolů se mi nejvíce osvědčila a je pro mé potřeby pravděpodobně nejvýhodnější, neubráním se pokukování (a stesku) po papíru.
A nejde pouze o pocity, ale také fakta. Psaní rukou totiž rozvíjí mozek, zatímco pouhé klepání na klávesnici vyžaduje mnohem skromnější „chod“. Proto jsem hledal způsoby, kde tedy s papírem více přicházet do styku. Začaly vést myšlenkové mapy. Jak jsem se i v tomto rozhovoru svěřil, zatímco pro prezentaci ve výuce mi dobře slouží program MindNode Pro, pokud chci něco urovnat v hlavě, otevírám sešit a beru tužku, nebo i barevná „písátka“ a kreslím, klidně pomalu, otevírám se. Jednou jsem zkusil sebereflexi udělat zase na počítači, ale už to není ono. Pokud nepotřebuji mapu sdílet, nebo do ní přidávat soubory, prezentovat s ní nějakou látku, patří výhradně na papír.
Přesto mé vnitřní volání po dotyku pera a papíru neustávalo. (Zní to možná směšně, vězte, že znám řadu lidí, kteří podobně jako já z 95% pracují na počítači/notebooku/tabletu/telefonu a jejich Já zkrátka onu kreativitu a pocity, které papír a ruční psaní nabízí, vyžaduje.) Uvažoval jsem (a toho brouka v hlavě jsem zatím neodstěhoval), zda přeci jen nemít papírový diář. Zkrátka události na sdílení, ty pracovní, by byly v elektronické podobě, ale plánování jako takové – kdy jsem si osvojil návyky z plánování a přístupu z diářů FranklinCovey – bych realizoval na papíře. Kdysi jsem to zkusil. Mělo to něco do sebe. Mohl jsem si k úkolům a jedntlivým dnům či týdnům i kreslit obrázky, více mě to všechno bavilo a s napsanými denními prioritami se pojila i větší odpovědnost. Jenže mít u sebe dva kalendáře, přepisovat z elektronického události do papírového, nebo nepřepisovat, ale mít je na paměti, to zase nepomáhá klidu. Síla jednoduchosti si říká o co nejmenší počet nástrojů. A tak jsem plánování na papíře odstřihl.
Když jsem na začátku července přebral vedení nové katedry, ateliéru animované tvorby, věděl jsem, že mé plánování a GTD dostane zase o něco větší „nálož“. Zkusil jsem nejprve přímo do GTD aplikace vypisovat projekty a kroky k nim, ale zadrhával jsem se. Nějak mi to nešlo, nebavilo, scházela vyšší perspektiva, cítil jsem, že mi uniká směr a vize, které jsem v sobě měl, když jsem ateliér přebíral. Vzal jsem do rukou sešit, stránku rozdělil na čtyři sloupce (mé čtyři základní pilíře vedení ateliéru) a rukou vepisoval položky. Červeně ty, které budou velmi aktuální, modře projekty střednědobého horizontu, černě projekty nebo spíše cíle (horizont zhruba na dva roky) a zeleně spíše dlouhodobé cíle, nebo vize. Mozek měl větší volnost, psal jsem, vše neustále viděl před sebou, neomezoval jsem se na to, co je v jakém pořadí, šlo mi o to, aby hlava měla pocit, že už to „cinklo“ – že vše, co mi musela nosit, je někde zaznamenané a že s tím mohu konečně pracovat. A až poté přišel na řadu OmniFocus, kam jsem položky přepisoval, některé rozpesal do projektů, poté k nim (až druhý den) vypsal i jednotlivé kroky. Papír se mi tedy osvědčil. Odstranil blokádu.
Dnes mám při sobě i blok na to, abych si zapisoval nápady, myšlenky, poznámky. Z některých pak čerpám při GTD revizi a překlápím je do úkolů/projektů, některé splynou s mými deníkovými zápisky, jiné v bloku zůstanou, ale cítím se lépe, že jsem si je poznačil. Potřebuji si totiž psát. Nejenže jde o další důvod, proč pracovat s papírem, ale cokoliv si poznačím, v hlavě mi přestává „strašit“, utřídí se, uklidí, nahlédnu více pod povrch a nahlížím na myšlenky z perspektivy, která mi umožní, abych sledoval a vnímal více jejich smysl, význam a směr.
Tento týden jsem na Twitteru potkal odkaz, který jsem i dále šířil. Velmi sympatický způsob (a moc pěkně i zpracovaný na webu), jak tradiční, nejlépe čtverečkovaný sešit využít pro plánování a sběr úkolů a poznámek. Přiznám se, nahlodalo mě to. Mé Já, které papír tak rádo, si říkalo, jestli nejde o cestu, která mi v něčem pomůže. Osvobodit se zase více od elektroniky, s níž trávím tolik času. Nevím. Třeba to bude řešení, ale druhé Já mi říká, že GTD aplikace se mi osvědčila a pokud revizi a reflexi provádím s papírem (a tedy kreativněji), není důvod riskovat, že se mi pořádek mezi projekty a úkoly rozsype za cenu většího minimalismu.
Tak či tak, věřím, že tento můj osobní text, který nemá sdělit žádný návod, ale jen nastínit hledání, může vzbudit diskuzi, pobídnout k dalším – vaším – zkušenostem, o které se podělíte. Budu za ně rád.
Lukáš Gregor
Mám stejné pocity jako Vy. Taky mám moc rád „papír a psaní“. Máte pravdu, že je to pro mozek užitečnější a i já to pociťuji. V uplynulém roce jsem hledal a následně vyzkoušel plno elektronických nástrojů pro GTD, ale nakonec jsem si vytvořil vlastní papírový diář a nedal bych ho už z ruky. Získal si mou důvěru a spoléhám na něj. Občas musím používat chytré aplikace, ale stejně vše co jde, na konci dne přepisuji na papír do diáře. Z těch elektronických záležitostí mi zůstal už pouze Outlook.
Pracuji jako produktová a interiérová designérka a bez papíru ani ránu je to můj osobní fetiš. Ať si říká kdo chce, počítač ani přes tablet není taková spojka jako mozek, ruka, papír…jsem jedna z posledních na fakultě, která má černé bloky číslované po měsících a plné skic. Vizualizace nejsou všechno. A teď nedávno mě potěšil zákazník…když ocenil v dnešní době, celý projekt nakreslený ručně…s tím, že jde vidět, že řemeslo ještě neumřelo…Takže podporuji všechny pisálky a grafomany a záškrtlisty (čmrky na papíře)…Moc fajn článek.
Dobrý den Lukáši, s oblibou čtu Vaše články a tento mě velmi zaujal, protože, jsem řešil stejný problém. Vedu marketingový tým, kde je často potřeba si rychle poznamenat úkol, poznámku či myšlenku i graficky, takže bušení do klávesnice opravdu nestačí. Navíc při mé rychlostí psaní na klávesnici to opravdu není ono :-) … Od prvního iPadu jsem cítil, že toto zařízení by mohlo být řešením. Již přes 2 roky použivám pro ručně psané poznámky a malůvky na iPadu aplikaci Noteshelf, která mi na toto naprosto vyhovuje. Mám tam knihovničku svých bloků, takže i vyhledeávání poznámek je jednodušší. Je pravda, že musím mít pořád u sebe stylus (používám Vacoom), na to jsem si ale docela rychle zvyknul. Někdy pro složitější kresby s oblibou používám aplikaci Paper 53. Ve spojení s s GTD Things mám u sebe vždy, co potřebuji. Dříve jsem si něco někde poznamenal a pak to často ve správnou chvíli nemohl najít. Jinak na mapy používám také MindNode. Dneska mám tak všechno v 1 zařízení. Jsem se svým systémem spokojený, určitě mi to pomohlo se více „strukturovat“, což u markeťáků není mnohdy jednoduché :-). Přeji hezký den.
Diky za text. Je dobre vedet, ze v tomto neustalem tapani nejsem sam. Rozum mi vzdy radi pouzivat Outlook jak jako kalendar, tak i jako spravce ukolu. Nakonec ale vse prepisuji do moleskine weekly planner. Hlavni duvody jsou nejspis tyto: 1. Citim, ze diky psani rukou clovek alespon trochu tvori, ale hlavne 2. Zaznamenam-li neco rukou, vzdy se k tomu poji nejake pocity, emoce. Nebo mozna jednoduseji – nejakym zpusobem to nastartuje moji pamet.
Osobně jsem příznivcem elektronických pomocníků, kteří mi pomáhají jak se dá:-). Přesto mám stále u sebe zápisník Moleskine, který používám zejména pro zklidnění a ujasnění proudu mých myšlenek. To za Vás žádný elektronický pomocník neudělá. To co mi pomáhá je, že každý večer si sednu na cca 10 minut, vezmu si pero a zápisník a napíšu si CO se ten den povedlo, co NE, CO mě překvapilo a CO bych změnil, kdybych mohl.
Doporučuji knihu Myslící ruka od Juhani Pallasmaa. Je orientovaná především na architekty, ale je v ní krásně vysvětlena důležitost ruky při tvorbě a myšlení.
@Jaromír – děkuji za tip na knihu, už jsem si zapsal na seznam.