Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Proč to vzdávám právě já?

By on 1. 7. 2013 in Rozvoj, Sebeorganizace with Žádný komentář
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Vítězství i prohra začínají v představách. Tam vítězíme nebo prohráváme. Někdy během okamžiku, někdy plíživě. Za dvacet let zkušeností kouče a trenéra manažerů a obchodníků – a za třicet let ve sportu – jsem to zažil mockrát. Ještě chvilku před tím, než se to stane, začne člověk vysílat signály o pomoc. Tady je jediná a poslední příležitost s tím něco udělat. Není čas přemýšlet, musí se konat.

Klíčové jsou dva okamžiky: před startem a kousek před cílem.

Tady se rozhoduje, tady jsme všichni úplně sami se sebou. Tady nám v hlavě probíhá ten vnitřní dialog, který rozhoduje. „Mám na to? Dokážu to?“ Bohužel odpověď je tady jen ANO – NE.

Takové vnitřní rozhodnutí bývá silné, těžko se, pokud už padlo, mění. Pokud padne ANO, člověk ve vlastním zájmu, svým jménem, udělá všechno pro nejlepší možný výkon. Vydá ze sebe to nejlepší, dokáže snášet tlak soupeřů, bolest, vyčerpání, dílčí neúspěchy. Vytrvá až do konce. Na konci ještě zmobilizuje zbytky sil k tomu, aby výsledek zvrátil tak, jak se rozhodl. Pokud neuspěje, lépe unese jakýkoliv výsledek. Udělal skutečně vše, co mohl.

Pokud padne NE, člověk se od tohoto okamžiku začne chovat úsporně. Začne šetřit síly, nasazení, čas, energii. Přejde do režimu pasivního přežití. Začne si vytvářet budoucí příležitost, která ještě není rozhodnuta ANO-NE, dává naději, že… Pokud je „závěrečné NE“, něco jako „to už nikdy nedám“, „to by nikdo na mém místě nedokázal“, začne pomalu a jistě žít z minulosti. Začne hledat vhodná vysvětlení – výmluvy, jak vysvětlit tuto změnu v naladění. Připravuje si pozici potencionálního vítěze za určitých, jím definovaných, podmínek. Prohrál, ale nemůže to jen tak přijmout.

U sportovců je to spíše hra okamžiků. Něco se změní ve výrazu.

  • První to prozradí oči – tam se zrcadlí naše odhodlání. Zapálený pohled se stane těkavým. Více času věnuje pozorováním druhých. Vyhýbá se přímému konfrontačnímu střetu pohledů s autoritou. (tj. dočasná ztráta sebedůvěry ve své schopnosti)
  • Pak signalizují ústa – tam je náš momentální emocionální stav. Z úsměvů nebo bojovně zaťatých zubů je to spíše pochybovačný výraz s mírně svěšenými koukty. Na některých (auditivních typech) vidíte i ten zoufalý vnitřní dialog.
  • Něco málo prozradí i končetiny. Vítěz ví, co ještě procvičit, protáhnout, jak se ujistit „jo, to dám“, „všechno mám pod kontrolou“, „všechno běží, jak má“. Je to ztráta nebo nárůst odhodlání.

Plížívá prohra v představách se projevuje ještě před závody. Snižuje se disciplína, nasazení v tréniku, výkon v jednotlivých disciplínách – většinou v té klíčové. Je tendence se jí vyhnout.

U manažerů, obchodníků… je to úplně stejné. Jen tam nejsou startovní pásky, gong, výstřel startovací pistole. Jsou to situace před klíčovým jednáním. Startem projektu. Momenty, kdy se situace nevyvíjí tak, jak jsme plánovali. Signály jsou úplně stejné. Je to naše mysl a naše tělo, které nás řídí. Nejsou to naše plány a přání. Jsou to touhy a potřeby. To jsou motivy.

Co s tím, pokud jsem sparring-partnerem těchto lidí? 

  1. pozorovat neverbální komunikaci svých lidí více, než jim jen naslouchat
  2. reagovat efektivně na jejich naladění na cíl – přerušit jim vnitřní dialog
  3. zaměřit pozornost vhodným směrem – na to, co podpoří jejich šanci
  4. přimět je udělat cokoli, co jim potvrdí to, co určitě dokážou
  5. v kritické situaci přejít na jednoduché, splnitelné instrukce
  6. zakotvit sebedůvěru na maximální možné úrovni

Co s tím, pokud jsme na to sami?

  1. přerušit destruktivní tok myšlenek – jakýmkoli pohybem (staří Číňané doporučovali „zabít tu potvoru, dokud je ještě malá“)
  2. najít 3 – 5 kvalit, na kterých můžete stavět (ověřených kvalit)
  3. vybrat z nich jednu, kterou si vizualizujete (v představách si ji přehrajete v akci) to všechno v pohybu, mimo místo, kde na vás destruktivní myšlenky padly
  4. nasadíte svůj spouštěč (instrukci, kterou sami sobě dáváte těsně před tím, něž začnete skutečně konat – já mám své „jdi na to“)
  5. zkontrolujete si výstroj (vybavení – klíče, tužka, vizitky – vše je na svém místě)
  6. usmějete se a vyrazíte vpřed (nejlépe ve skutečnosti, nebo v představách, našemu tělu i mysli je to skoro jedno)

Celé je to o tom udržit si vhodný rytmus, který nám umožnuje být maximálně efektivní. Buď máme vhodného sparring-partnera, kolegu, přítele na telefonu. Nebo jsme sami sobě vhodným sparring-partnerem. Ne největší překážkou.

Jaroslav Homolka

Podobné články

  • Lovec, teď nebo nikdyLovec, teď nebo nikdy Mohu mít plány, na jak dlouho chci, kvalitní - jako od Pána Boha, ale všechno se to začne pravidelně rozpadat, pokud ve svém kalendáři nemůžu udělat - odškrtnout "hotovo". Všechno se […]
  • K čemu nám slouží dokonalostK čemu nám slouží dokonalost Být pan Dokonalý. Nedělám si legraci, ale někde v nás to tam dřímá, aby se to většinou projevilo právě ve chvíli, kdy to nejméně potřebujeme. Když se nám nedaří. Začne se hlásit o slovo. […]
  • Přestaňte lidem pomáhat, začněte je podporovatPřestaňte lidem pomáhat, začněte je podporovat Většina z nás má tam někde hluboko potřebu "být k něčemu" - být užitečný. V horším případě alespoň obhájit svoje místo na slunci. A tak se snažíme lidem kolem sebe pomáhat. Není to nic […]

Štítky: ,

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Přidej komentář k příspěvku

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru