Čas a (sebe)řízení
Poslední články od admin (Všechny články)
- Kdo je leader - 4. 1. 2016
- Jak nepřepálit boj s prokrastinací - 9. 11. 2015
- Toxické argumenty - 19. 10. 2015
Existuje starý čínský příběh, jenž vypráví o muži, který bydlel na úpatí hory. Obživu však měl na druhé straně, takže každé ráno vycházel velmi brzy z domu, aby se stihl do večera vrátit. Když jednoho dne začal při svých cestách nosit hlínu z hory po hrstech a házet ji do moře, všichni se mu smáli, proč se zdržuje takovými zbytečnostmi. On však odpověděl, že mu ta hora sebrala polovinu jeho života a sebere ji i jeho synovi, vnukům a vnukům jejich vnuků. Pokud však bude tu horu po malých hrstech zmenšovat a po něm i jeho syn, vnuci a vnuci jeho vnuků, pak každému přechod za potravou zabere méně času.
[v několika dílech se podíváme na problematiku času, na to jak (a jestli vůbec) jej řídit – v tomto dílu bude řeč především o pojetí času a sebeorganizaci]
Co je to ČAS
Jsou dva různé přístupy pro vnímání času:
- Jeden se řídí přesně stanovenými plány a časem, který určují nástěnné hodiny nebo hodinky, elektronické kalendáře, apod.
- Druhý se odvíjí od přírodních zákonů, vnitřní intuice člověka a principů života. Pro lepší pochopení si to ukážeme na příkladech řeckého pojetí času a západního a východního vnímání času.
Řekové měli dva různé pojmy pro čas – chronos a kairos. Chronos je čas určovaný hodinami, hodinkami, kalendářem, diářem, naproti tomu kairos je čas vhodný pro určitou událost. Můžeme si například domluvit termín schůzky na příští pondělí v 8:00 hodin (chronos), ale nemůžeme si už naplánovat slunečnou dovolenou u moře první týden v červenci (kairos). Můžeme pouze doufat, že bude vhodný čas pro nebe bez deště (kairos).
Jistou podobnost s řeckými pojmy pro čas najdeme i v západním (chronos) a ve východním vnímání času (kairos).
V západních zemích „jde o to vložit čas do krabice, naplánovat si úkoly a potom je co nejpřesněji splnit v zamýšleném pořadí. Dopředu vědět, co má být uděláno, naprogramovat si to a potom to uskutečnit podle plánu. To je ideál vyhledávaný na Západě. Nic nedělat je nemyslitelné.“ (Delivré).
Naproti tomu ve východním pojetí času všechno určuje Bůh (v případě muslimského pojetí) a síla „š“ (v případě čínského pojetí). To znamená, že se nic neděje náhodou – stejně jako to, že právě teď čtete tento článek. Stalo se to ve správnou chvíli na správném místě proto, že my jsme ta správná osoba a mělo se to tak prostě uskutečnit. „Pro muslimy platí, že budoucnost náleží Bohu a věřící se má svěřit do jeho rukou. Vůbec se nejedná o pasivitu, ale o odevzdanost jedinému Bohu. K čemu je dobré plánovat, organizovat a předvídat? Jestliže toto plánování zapadá do Božích záměrů, přijde to samo. Inš’Allah! A pokud nezapadá, je zbytečné snažit se ho na Bohu vynucovat.“ (Delivré)
Covey zase ve své knize To nejdůležitější na první místo označuje chronos a západní pojetí času pojmem hodiny, naopak vnitřní pojetí času (kairos) je pro něj kompasem. Ten zosobňuje naši vizi, hodnoty, principy, poslání, svědomí, směřování – to, co považujeme za důležité a jak vedeme svůj život.
Jsou lepší hodiny nebo kompas?
A který přístup máme tedy využít? Je některý z nich správný? Odpověď se nachází na křižovatce mezi oběma přístupy. Covey mluví o rovnováze těchto přístupů.
„Potíže začnou, když mezi hodinami a kompasem začneme vnímat rozpor – když to, co děláme, nepřispívá k dosažení toho, co je pro nás v životě nejdůležitější.“
Delivré tuto rovnováhu označuje jako holomorfní čas.
„Chceme-li si řídit v klidu čas svého každodenního bytí, musíme nejdřív přemýšlet o smyslu svého života a přitom si uvědomovat svá přání, mít vůli dosáhnout svých cílů a věnovat pozornost „š“. Každý den pak sám o sobě znamená úspěch a součet všech dní dává nakonec dobře prožitý život.“
„Příčku za příčkou usilovně šplháme po „žebříku úspěchu“ – vysokoškolský diplom, práce dlouho do noci, povýšení – jenom proto, abychom nakonec zjistili, že žebřík, po němž jsme vystoupali až na vrchol, se opírá o nesprávnou zeď. V intenzivním, nadměrném soustředění na cestu vzhůru si nestačíme všimnout, že za sebou necháváme narušené vztahy nebo že jsme propásli příležitost skutečně žít – prožít okamžiky naplněné vším, co činí život člověka bohatým, zajímavým, různorodým a jedinečným. Jinak řečeno:
ve snaze postupovat co nejrychleji vzhůru jsme si nedopřáli čas dělat to, na čem záleží ze všeho nejvíce.“
Takže vlastně zjistíme, že to, co děláme, nepřispívá k dosažení toho, co je pro nás v životě nejdůležitější (rozpor mezi hodinami a kompasem).
(Sebe) – řízení
A abychom zjistili, co je pro nás to „nejdůležitější“, musíme začít u sebepoznání. Paulo Coelho popisuje ve své knize Alchymista sebepoznání jako poznání svého osobního příběhu. „To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat.
Každý člověk z kraje mládí ví, jaký je jeho osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.“
Jak máme najít svůj osobní příběh? Podle Pacovského se k tomu využívají nejrůznější nástroje. Díky nim poznáme to, jak funguje naše mysl, naučíme se rozpoznat emoce a hodnotící pocity ze svých emocí, zvládat ty negativní a dát prostor těm pozitivním, zjistíme jak se motivovat, soustředit a násobit svoji energii.
Coelho ještě dodává „naslouchej svému srdci. Protože tam, kde bude Tvé srdce, bude i Tvůj poklad.“ Poklad v tomto případě představuje osobní příběh.
Další fází na cestě za uskutečněním osobního příběhu je vedení. V této fázi si určíme osobní vizi a naplánujeme kroky k jejímu dosažení.
„Vize je nejlepším projevem tvůrčí imaginace a primárním zdrojem motivace lidského jednání. Je to schopnost vidět dál, za hranice současnosti, tvořit, vynalézat, stát se někým, kým dosud nejsme. Vize nám umožňuje formovat život v souladu se svými představami a neopírat ho pouze o zapamatovanou zkušenost.“
Poslední fází je řízení. Ta je o tom, jak dostat priority do vědomí a nezapomínat v reálném životě na jejich naplnění. I chlapce Santiaga v knize Alchymista celou knihou provázely znamení, které mu neustále připomínaly naplnění jeho osobního příběhu.
„Když budeš chtít svůj osobní příběh vzdát, objeví se nějaké znamení. Ne vždycky v téhle podobě starce, někdy třeba v podobě východiska, dobrého nápadu. Jindy zase v kritickém okamžiku udělám věci snadnějšími.“ Coelho
použitá literatura
- COELHO, Paulo. Alchymista. Vyd. 5., V této úpravě 1. Překlad Pavla Lidmilová. Ilustrace James Noel Smith. Praha: Argo, 2007, 195 s. ISBN 978-807-2039-548.
- COVEY, Stephen R, A MERRILL a Rebecca R MERRILL. To nejdůležitější na první místo. Vyd. 1. Překlad Aleš Lisa. Praha: Management Press, 2008, 374 s. ISBN 978-80-7261-187-4.
- COVEY, Stephen R. 7 návyků skutečně efektivních lidí: zásady osobního rozvoje, které změní váš život. V nakl. Management Press vyd. 1. Praha: Management Press, 2006, 342 s. ISBN 80-726-1156-9.
- DELIVRÉ, François. Buďte pány svého času. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 175 s. ISBN 80-717-8577-6.
- PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas: time management IV. generace. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, c2006, 259 s. ISBN 80-247-1701-8.
Sledujte nás