Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

GTD nefunguje

Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Rozčarování, zklamání, nebo třeba posměšné úšklebky. I takové reakce může vyvolat metoda GTD u uživatelů. Ukazuje se, že nemusí přinášet zázračný lék na potíže, naopak na nové dokáže i zadělat. Má to však svá ale…

Dotknout se tématu, o němž pojednává tento text, jsem měl v úmyslu, ke napsání mě však domotivovala diskuze, s níž jsem se před několika málo dny setkal na Twitteru. Zdálo se mi, že jako by z čistajasna přistála mezi námi domněnka, že GTD prostě moc nefunguje, že se tváří jako pomocník, ale umí hodit klacky pod nohy. A v neposlední řadě z diskuze vyskakovala prohlášení, že panuje kolem GTD zbožštění.

Nemyslím to nyní nijak útočně vůči diskutérům, vlastně v mnohém s nimi souhlasím, jen mě zarazila ta zvednutá vlna zpochybnění síly metody. Neuvědomuji si, že by se z GTD dělalo zlaté tele, lék na všechny nemoci. Ostatně, David Allen sice v knize propaguje vlastní dítko seč může, při pozorném čtení nám musí docházet, kde jsou nejen její přednosti, ale i omezení.

GTD je zpočátku jako hasící přístroj

No, teď dělám chytrého, pravdou je, že z počátků, kdy jsem s GTD začal, jsem se do určitého bludného kruhu dostal i já. Nyní se o zkušenost můžu podělit, dělám to hned zkraje každého svého školení, kde na nedostatky GTD upozorňuji a v uvozovkách řečeno ji i demýtizuji. Allen je pragmatické chlapisko, člověk proplouvající korporacemi a velmi dobře si uvědomuje, že vyprávět zahlceným a mnohdy chaotickým úředníkům i manažerům o poslání a budování vizí narazí na nepochopení, odpor, nebo zkrátka na neúspěch.

Pokud vám hoří v pokoji, vylezete na střechu, abyste se podívali na nebe a pouvažovali nad tím, jak by mohl barák za dvacet let hezky vypadat?

Allen sestavil takovou metodu, aby se dala nejen aplikovat okamžitě, ale také aby co nejdříve byly patrné její dopady. Síla jeho metody spočívá po jejím zapojení do pracovního procesu právě v tom, že vám onen oheň v pokoji uhasí.

Mně to tak před lety zafungovalo. Byl jsem spokojený a více GTD důvěřoval. To je fajn, ale taky nefajn. Protože jsem věděl, že s takovou organizací a s uvolněnou hlavou, ke které GTD napomůže, jsem schopen zvládat více projektů. Přikládal jsem si na bedra nové, současně jsem se snažil mít vše hotovo. Jaké bylo mé překvapení, když jsem sice byl uvolněný a organizovaný, ale u práce jsem seděl stejně dlouho? Kurnik, jak to že to GTD nevyřešila?

GTD a břímě, které na ni nakládáme

Jenže od toho metoda GTD není. Jednotlivé kroky Allenovy metody vedou člověka k většímu klidu (nezatěžuje si hlavu a vše má v dobře organizovaném systému), také k větší výkonnosti, neboť díky kontextům lze dělat řadu úkolů dohromady. Ve výsledku můžete být skutečně produktivní bytosti. Já se jí stal. Jenže ona deziluze, rozčarování (a bohužel někdy také cesta k vyhasnutí) pramení z nepochopení toho, že GTD je pouze prvním krokem k efektivitě. Protože efektivita nemluví o tom, udělat vše, ale udělat jen to, co je důležité. A jak to poznáme? Když známe své cíle, vize a máme i poslání. Zkrátka, občas se koukáme na svůj kompas.

Použil jsem tady slovo nedostatky, ale vlastně to není vůči GTD moc fér. GTD má prostě jiné cíle. Slabiny spočívají v nás. V tom, že jí buďto přikládáme vlastnosti, které nemá (pleteme si ji s metodou pro osobní rozvoj, plánování…), nebo na ni přenášíme naši odpovědnost.

Ano, i takoví lidé se najdou, myslí si, že metoda GTD (a vlastně jakákoliv metoda) jim sama vytrhne trn z paty, neřkuli udělá za ně vše, co je potřeba.

Proto mé jisté rozčarování z postřehů na Twitteru. Proč podrývat GTD, když jde o metodu, nástroj, nikoliv o slouhu, který za nás onu špinavou práci má udělat? Allen – a věřím, že ani náš web – o GTD nehovoří jako o samostatně fungujícím řešení, opravdu jde pouze o nástroj.

GTD jako pohon

Z výše uvedeného by se ještě navíc mohlo zdát, že GTD je dobré pro start, pak postupně přejít třeba na Coveyho filozofii a plánování. Já to udělal, ale od GTD jsem se neodstřihl. Důvod je prostý.

GTD je jako palivo. Můžete změnit auto, můžete se od země odlepit, vzlétnout a vidět svět z větší perspektivy, ale něco ten prostředek pohánět musí.

(Ano, i kůň nebo i my, když bychom se vydali pěšky, musíme mít svůj příjem energie…) GTD v tomto směru může velmi dobře sloužit. Udržuje hlavu čistou, věci mají svůj pořádek, není pro mě problém se snadno a rychle dostat jen k tomu, co zrovna potřebuji. Ale vždy tam musím být já. Má volba, mé rozhodnutí a má odpovědnost. GTD není roh ulice, za který se mám schovat.

 

Poznámka na okraj: Je řešením ZTD?

Možná, že při porovnání se ZTD působí GTD těžkopádně a odstřiženě od vyšších cílů, vizí a poslání. S tím nesouhlasím, protože Allen sice ve své knize (a metodě vůbec) příliš vyšší perspektivy nezdůrazňuje – o čemž jsem již z úvodu psal – na stranu druhou se o nich zmiňuje (tzv. vzletové dráhy), zvláště pak v knize Aby vše klapalo. Babauta si dal prostě tu práci, že jednotlivé kroky GTD přejmenoval a některé sloučil, něco odškrtl (kontexty), přičemž do své metody zapojil přístup Coveyho (viz knihaTo nejdůležitější na první místo). Nemám nic proti ZTD, ale to dost dobře nemůže fungovat, pokud jej chcete nasadit do týmu, který je aktuálně zaplaven rozdělanými projekty a sedí v něm řada takových, kteří si neumějí uspořádat pracovní plochu, natož svůj čas a práci.

 

P.S.: Na konci dubna (27.4.) se uskuteční v České republice vůbec první konference specializovaná na metodu GTD. Určitě si bude o čem popovídat… 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 20

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Michal napsal:

    tohle je jeden z nejpřínosnějších článků, co jsem o GTD v poslední době četl. díky.

  2. Pavel Miksa napsal:

    Lukáši, čtenáři, dovolím si komentář z pohledu člověka, který se ZTD zabývá již nějakou dobu. Nechci zpochybňovat názor prezentovaný v článku, neboť s nim souhlasím. Také jsem se zapojil do diskuze na sociální síti a dal jsem k dobru svou zkušenost, která mne následně přivedla právě k metodě Zen To Done.

    Rád bych se vyjádřil k poznámce na okraj. Metoda ZTD je nástrojem k zlepšení osobní produktivity a dosažení větší pohody a klidu nejen při práci. Neni tedy přímo cílená na korporace a vnitropodnikové procesy, což ji, jak z vlastní zkušenosti vidím, nečiní tak populární mezi vedoucími pracovníky. Jednotliví členové týmů se o ni většinou nedozví vůbec. Dostane se jim informace o tom, že existuje GTD, které při špatně volbě školitele působí jako systém pro přeorganizování a návod jak si v Outlooku nastavit velké množství klávesových zkratek s barevných kategorii.

    Podle mého názoru je ZTD naprosto perfektním nástrojem, jak v týmu, který je zavalený projekty ukázat jeho členům cestu. Pomůže jim uspořádat priority, poradí, jak se soustředit na práci, pomůže nastavit hlavní a podružné cíle, jednoduše popostrčí pracovníky k tomu, aby si uklidnil nejen na stole, ale i v sobě a v pracovních i soukromých záležitostech. Takoví pracovnici pak mnohem lépe budou řešit opravdu důležité úkoly a budou se mnohem více soustředit na práci. Právě proto, že ZTD kombinuje jednotlivé metody dohromady, zjednodušuje je a „polidšťuje“, dostává je blíže běžným pracovníkům.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Díky za komentáře. Hned zkraje: i když tady zobecňujeme, stejně vždy si každý z nás (jakoukoliv) metodu přizpůsobuje a vybírá podle toho, jestli mu vyhovuje. Pár postřehů:

      Ano, ZTD určitě vede k dosažení větší pohody a klidu nejen při práci, vždyť – jak jsem psal – spojuje GTD a Coveyho přístup, totéž jsem aplikoval i na sobě, jen jsem zkrátka šel tou cestou GTD a co možná nejplnohodnotnějšího vstřebávání Coveyho 7 návyků, tedy bez jakéhokoliv okleštění a zjednodušení (teď to nemyslím pejorativně)

      Zda se dostane či nedostane k zaměstnancům v korporacích, o tom se můžeme pouze dohadovat, valná většina firem neví nic ani o GTD, natož o ZTD. Záleží na školiteli, já na svých školeních o GTD mluvím taky o ZTD a taky o Coveymu a pootevírám vrátka právě k úvahám a cestě k efektivitě (ostření pily, plánování, zklidnění…)

      Přesto si moc nedokáži představit, že by v normální fungující firmě najednou byla aplikována metoda ZTD. Proč? Protože pokud vycházím ze své zkušenosti a vidím, co všechno ti lidé řeší, nějaký notýsek s inboxem a MIT (teď trochu zlehčuji) by jim prostě od aktuálního presu a stresu nepomohl, nebo mohl, ale ne tolik jako právě GTD. (Ale pozor – zase nelze zobecňovat, jsou týmy a typ práce, kde by to bylo možné, naopak jsou zaměstnání, kde se ani GTD vlastně aplikovat nedá…)

      GTD není o nějakém horlivém štítkování (já například v poštovním klientu používám pouze schránku Inbox a Archive), ale o co nejsrozumitelnějším roztřídění a zorganizování.

      Pokud se nemýlím, tak ani Ty, Pavel, ZTD nepoužíváš v práci – a pokud ano, tak mě oprav, ale o práci jsem Tě prakticky nikdy neslyšel mluvit nebo psát. Ač mám rád mnohé postřehy L. Babauty a myšlenka zjednodušování je mi blízká, Babauta nemůže sloužit normálnímu zaměstnanci nebo zaměstnavateli jako vhodný příklad. On se rozhoduje, zda bude psát článek na blog, nebo zda se půjde projít, ale ti lidi, které na školeních potkávám, potřebují vybalancovat svůj osobní život s hromadou projektů, na kterých dělají.

      Mně ZTD přijde vhodná v těchto případech:
      – prošel jsem si fází implementace GTD a nechce se mi moc pronikat do životní filozofie S. Coveyho, tak GTD zjednoduším a obohatím o to, abych trochu více přemýšlel nad sebou samým a důležitými věcmi
      – prošel jsem si fází implementace GTD, znám myšlenky S. Coveyho, vyzobal jsem si některé z nich a čtením a aplikováním ZTD je de facto tak nějak používám v praxi
      – pro lidi, kteří nepotřebují řešit mnoho projektů napříč různými rolemi, přednostně řeší hlavně svoji vlastní práci/život (nikoliv tedy kolaboraci napříč týmem či tými), nebo pro studenty, nebo prostě – pro lidi, kteří jsou rádi, že se naučí návyku odkládat z hlavy a jakžtakž udržovat věci někde sepsané

      Tento komentář nemá vyznít jako hanění ZTD, jen jsem měl v textu úmysl upozornit, že GTD se přisuzují vlastnosti, za které mohou samotní uživatelé, GTD (a třeba i ten démonizovaný složitý OmniFocus) je vlastně ve výsledku velmi jednoduchá a přehledná technika, jak mít čistou hlavu a mít všechny své pracovní a osobní záležitosti podchycené. Technika, která vám pak umožní, abyste se začali více zabývat tím, jak ten čas využít, jaké jsou cíle, vize a poslání a podle toho jednotlivé „úkoly“ naplánovat a udělat. (Rozhodně není GTD o tom, jak píše Ondra, říkat si co „zvládnu za 2 hodiny“.)

  3. Ondra napsal:

    Souhlasím s tím, že ZTD je vhodnější pro „normální lidi“, tedy skoro pro všechny, osobně jsem ale zjednodušil/pozměnil i ZTD.
    Autor článku je, jak jsem měl možnost čtením článků a sledováním videí poznat, velký hračička. Jeden z problémů GTD je, že toho organizuje příliš mnoho, a některé věci si podobný detail nezaslouží. Jako příklad uvedu svůj život. Jedním z cílů je studium medicíny, kterému potřebuji denně věnovat cca 8 hodin (více už znamená prudký pokles kvality), alespoň v tomto hektičtějším období což mě zřejmě řadí poněkud jinam, než většinu uživatelů. Současně lze jen těžko přesně plánovat další krok, je snadné se zaseknout a nelze si říct, že to „zvládnu za 2 hodiny“ V tomto směru by použití GTD bylo velice demotivující.
    Nechci ale zanedbávat ani přátele, chci být v kondici, rozvíjet se po stránce filozofické, být lepším partnerem atd. Hledám tedy minimalismus, který mě dovede k potřebným výsledkům, ve všech těchto oblastech.
    ZTD s Moleskinem mi fungovalo slušně, ale nakonec jsem zakotvil u aplikace Sooner or Later pro Windows Phone. To je podle mě ultimátní minimalistická organizace sebe sama, zcela prostá balastu. Potřebuju opakované úkoly a nechci se sám vázat daty, proto mi vyhovují jen tři složky: Soon, Later, Never. (Scheduled, Complete, ale do těch se vpodstatě nedívám) Daný den pak složka Soon, kde je cca 5 úkolů, včetně automaticky se opakujících (studium, cvičení). Když je udělám, odškrtnu. Kdo skutečně potřebuje víc? Kroky lze naplánovat, ale má to cenu? To už je lepší si realisticky rozvrhnout, jaký kus dané práce udělám v rámci dne, a nastavit tak opakovaný úkol. Ano, na přesné schůzky je stále třeba kalendář, ale jinak…Soon funguje současně jako inbox, kam napráskám aktuální činnosti, pokud je nelze provést daný den, putují do Later, případně Never. Pokud mám splněno, mohu úkoly z Later přesunout do Soon a udělat již dnes. Mám pocit, že vše ostatní funguje jen jako hračka a zdržuje. Vpodstatě je to systém, o němž nedávno psal Babauta.
    http://zenhabits.net/check

  4. Hallfdann napsal:

    Jak se dá přeložit ZTD? Zen to done mi nic neříka.

  5. Hallfdann napsal:

    Vzhledem k tomu, že mám příští týden takovou menší přednášku Jak na GTD s Applem, taková moje premiéra, tak mě tenhle článek trochu znervóznil z počátku. Je ale dosti rozumný a přesto, že sem v GTD něco jako pokročilejší nováček tak sem přistupoval k metodě s klidem, rozmyslem a chladnou hlavou, takže se mi vyhlo to opěvováni GTD a možná pozdější hanění metody, když za to můžu jen já. Do dneška sem neznal ZTD a přesto si myslím, že sem si tam ty prvky šoupnul do toho mýho GTD.

  6. Ondra napsal:

    Já souhlasím, že do těchto velmi specifických podmínek, tedy na hromadu úkolů s lehkou až střední obtížností, se GTD hodí, ostatně to se ćasto uvádí jako jeho negativum, že sw hodí jen tam. Ale vzhledem k okolnostem by možná bylo lepší, kdyby metodou číslo 1 bylo ZTD s Moleskinem nebo aplikace typu Things/Sooner or Later, které vedou uživatele za ručičku a metodu vpodstatě ani nepotřebuje, nebo si vytvoří vlastní. GTD pak je metodou volby pro podnikatele a další. Koneckonců je známo, že řada opravdu výkonných lidí se spokojla s kusem papíru.

    Poznámka o 2 hodinách se vztahovala k úkolům typu „Naučit se játra“, které, pokud jsou stavěny na roveň úkolu „vysypat koš“, mohou být zdrojem frustrace:-)

  7. psimekjr napsal:

    Mnoho již bylo napsáno, moc pěkný článek, zejména velmi trefný předposlední odstavec. Možná je to právě nešťastný překlad Mít vše hotovo, který nás uživatele vede podvědomě k určitému zahlcení. Někdy nám skutečně dlouho trvá, než touha dokončování úkolů, které nás přibližují k našim snům, vystřídá touhu mít vše hotové. Z mé zkušenosti všechny (mé) problémy pramenily z nepochopení podstaty. Podobně jako Ondrovi mi nebylo zpočátku jasné, jakým způsobem navázat task management na time management, ale třeba také jakým způsobem se vypořádávat s prioritami a jak zařadit „vzletové dráhy“.

    Přestože mluvíme stejným jazykem, rozumíme mu každý jinak. Tím si vysvětluji vznik ZTD. Přijde mi to místy až úsměvné srovnávat metodu GTD a její recenzi (ZTD), když pravdu mají oba a zároveň ani jeden z nich.

  8. Pavel Miksa napsal:

    Lukáši, děkuji za námět pro další články na blog. Skutečně jsem o použití ZTD ve své pracovni pozici příliš nemluvil a možná by stálo za zvážení, rozepsat se o každodenních pracovních strastech.

    Co se týče vytypováni cílové skupiny pro ZTD, které by se dalo přeložit jako Zenovým přístupem k hotovému, jsi se naprosto skvěle trefil.

  9. Petr Klein napsal:

    Pročítám tady všechny postřehy a reakce. Každý má svým způsobem asi pravdu, protože obě metody by měli člověku sedět a uspořádat život. Já jsem naprostý začátečník a pokouším se spíš zatím najít cestu, která mi bude vyhovovat. Trochu mi připadá, že se tu řeší otázka : „jsem dost vytížený, či přetížený na to, abych používal GTD?“ Já jsem si, bez ohledu na to, jak se cítím vytížený srovnával obě metody a tak nějak mi přišlo, že ZTD v nějaké okleštěné podobě používám. Každý den pokládám kameny, ale protože je následně netřídím, tak zjistím, že odjedu z kanceláře a nevzal jsem si spoustu věcí, které jsem cestou mohl řešit. Další den se valí další kameny a ty ze včerejška stále leží na stole. V tom vidím plus GTD – procházím kontext – Na cestě – tam jsou úkoly z cca dvou dnů, které vyřeším během dvou hodin. Nepřipadá mi důležité jestli jsem dost vytížený na to abych používal GTD, ale jakou kvalitu života mi jeho používáni přinese. A až překonám svou lenost při opouštění komfortní zóny, budu systém dobře fungovat :-)

  10. Ondra napsal:

    Osobně vidím velký problém v tom, že byť jen trochu složitějšímu systému nemůžu věřit. Pokud hrozí, že v systému je nějaká přihrádka, na kterou můžu zapomenout, důvěra a klid je pryč. Systém mi má pomoct, ne vytvářet další vrstvu stresu ve stylu „Kde to sakra je?“ nebo „Zvolím růžovou, či červenou ikonku pro tento úkol?“. Stejně tak kategorie. Jsem jedna osoba. Když něco má prioritu, má to prioritu bez ohledu na to, jestli se zrovna cítím jako „student“ nebo „sportovec“. Patří „zavolat Pepovi“ do přihrádky „doma“, nebo“práce“? Versus „Co je pro mě důležité právě teď?“
    Pak mi tedy stačí jen tři složky: Brzy, Později, Nikdy, mezi nimiž úkoly přesouvám. Tohle samozřejmě platí jen tehdy, když nepotřebuju kalendář, management detailních projektů nebo nákupní seznam.
    http://hotchaipro.wordpress.com/ Na tomto blogu jsou tyto myšlenky rozvedeny více.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      @Ondra – Díky za osobní komentář. Souhlasím s tím, že jsme „jen jedna osoba“, přesto asi souhlasíte s tím, že lidé, kteří pracují, mají určitě více rolí – zaměstnavatel (ale třeba současně i zaměstnanec), jejich osobní život taky vlastně není jen „Já“, ale je to i Já a rodina, přátelé, koníčky… Já například nemám GTD rozděleno na „work“ a „home“, ale podle rolí. Proč? Protože (dle Coveyho přístupu) mi to pomáhá při následném plánování udržovat jednotlivé role, které máme, ať už si je přiznáme, nebo ne, v rovnováze. Aby zkrátka to „jedna osoba“ nedělá primárně jen pracovní věci.
      Píšete o tom, že systém má pomáhat, ne vytvářet další vrstvu stresu – to je hezky řečeno a naprosto s tím souhlasím. Proto nemusí GTD každému sedět. Záleží nejen na jeho povolání, ale i nátuře. Opravdu jsou lidé, kteří takový systém berou jako zatěžkávání, než pomoc. Na druhou stranu – jen to zase podporuje tu moji hlavní tezi – jde o individuální postoj člověka a jeho nastavení, nikoliv o metodu jako takovou. Ona je GTD vlastně jednoduchá a to, o čem píšete, tedy přemýšlení, jaká barva ikonky apod., k tomu GTD vůbec nevede, k tomu ji dostrkávají někeří uživatelé.

  11. jjasanus napsal:

    Považuji se za jednoho z účastníků TW diskuze zmíněné v úvodu článku:), zvažoval jsem proto, zda se zapojit i zde;) …nakonec mi to nedalo, nicméně stejně jako na TW, pokusím se i zde být max. stručný:)

    Myslím, že celá pravda je uvedena již v názvu článku, GTD opravdu (samo) nefunguje! Vždy může fungovat jen konkrétní člověk, s konkrétně nastaveným systémem sebeorganizace, například pomocí metody označované jako GTD.

    Stejně jako ZTD, či jakékoliv jiné „cesty“, je pro mne ta označovaná jako GTD jen jedna z možností, jak spravovat své záležitosti. Pro mě momentálně ta, která mi vyhovuje nejvíce. Nic víc, nic míň.
    A protože je to metoda, má své principy i svá pravidla, které, pokud si je chce člověk osvojit, nezbývá mu, než je nastudovat a (hlavně) praktikovat.

    Nemám ve zvyku démonizovat, ať už cokoli, ani (cokoliv) takto vnímat, proto pro mne démonizování GTD, OmniFocusu, nebo například Coveyho, není úplně pochopitelné téma. Že se na druhou stranu v některých případech z těch všech možných zkratek už stávají tak trochu zaklínadla (ať už v pozitivním nebo negativním smyslu), s tím mohu asi souhlasit. Nepřikládám k tomu však nijak velkou váhu.

    Děkuji za zajímavý a podnětný článek.

    PS: ta stručnost mi tedy moc nevyšla;) …tak třeba příště:)

    JJ

  12. Pavli napsal:

    Ahoj :)
    zhruba ještě před 10 dny jsem nevěděla o tom, co to GTD je. A protože jsem cítila potřebu si efektivně organizovat a plánovat čas, jako na zavolanou mi známý poslal odkaz na video přednášku Petra Máry, hned jsem se na GTD vrhla a okamžitě metodu aplikovala v praxi. Nic jsem nenechala náhodě, inspirovala se tady na webu i na jiných. Pochopila jsem, že mi nestačí jenom GTD, ale potřebovala jsem pochopit i 7 návyků podle Coveyho a hlavně jsem se potřebovala naučit správně stanovit priority, umět si definovat cíle a vize a ty pak správně zaškatulkovat podle důležitosti a naléhavosti. Jakmile jsem to všechno pochopila, propojila a s GTD začala, nastal báječný obrat. Hned po pár dnech vidím ovoce a mám obrovskou radost, že dokážu být mnohem efektivnější, než před tím! Takže GTD funguje, otázkou je, jak fungujeme my ;) Díky za tento web :)

  13. Ondra napsal:

    Pár dní funguje všechno…nový program do posilovny, dieta…povíme si, jak se vám se systémem bude pracovat za rok:-) Osobně mi třeba nikdy nevyhovovalo psaní osobního poslání. Měl jsem pocit, že je zastaralé, už když jsem ho dopsal…navíc mě zbytečně limitovalo.

  14. Oskar Michl napsal:

    Osobni poslani jako limit? :)

  15. Pavli napsal:

    Nezbývá mi, než zopakovat: …otázkou je, jak fungujeme my !!
    Svádět naco na špatnou metodu… ?? Ha ha.. :-)

  16. Ondra napsal:

    Pavli: Pokud přijdu s metodou cvičení 6x týdně do svalového selhání, bude pro 99% špatná, protože povede k přetrénování. 1% s ní ale třeba vyhraje titul Mr. Olympia. Stejně tak lze mít v metodě sebeorganizace prvky, které nebudou vyhovovat 99% lidí, ale ve velmi specifických podmínkách může být úspěšná. Samozřejmě, pořád záleží, jak fungujeme my, ale…

  17. Pedro napsal:

    Ondra
    Užívanie dobre zavedeného GTD si vyžaduje iba málo pozornosti:
    * Zapísať si zopár úloh, čo ma v priebehu dňa napadne.
    * Prezrieť si v obchode zoznam Obchod …
    * Raz za týždeň stráviť 40 minút nad týždennou prehliadkou
    Úžitky, ktoré prináša, za tú trochu úsilia rozhodne stoja a ani náhodou by som to neprirovnával k „cvičení 6x týdně do svalového selhání“.

  18. Encore napsal:

    Pojmu to pragmaticky, jsem již takový.
    A v podstatě jen shrnu/zjednoduším, co už jsem tady několikrát četl, jak v článku, tak v komentářích – ale ze zkušenosti vím, že někdy to zjednodušení a uchopení z jiného úhlu je právě to, co někdy otevírá oči.

    Před rokem jsem byl, trochu proti své vůli, dotlačen do koučování GTD. Z toho důvodu jsem se k tomu postavil jako k trochu „nutnému zlu“, které jsem chtěl mít co nejdříve za sebou.
    Můj koučink tedy vypadal stylem „by the book“ a byl jsem v tom tvrdý a nesmlouvavý. ,,Máš problém? Hm, a jak to děláš? A co je v knize? A neděláš to podle knihy z důvodu… ? Tak znova!“, když to zjednoduším.
    Po čase jsem pochopil, že to je přesně ten důvod, proč se ode mě GTD velice dobře ujímalá, a tento styl už jsem si zachoval účelně, ačkoliv mě koučink začal bavit, protože jsem viděl skvělé výsledky na koučovaných klientech.
    Dnes je tomu přes rok. Téměř každý den koučování. To jediné, co se mi osvědčilo je, že GTD funguje, pokud lidi donutíte „dělat GTD“! To znamená, že pokud dělají něco jiného, jinak, nebo nedostatečně, než jak je to v knize, pak je to špatně. Pak jim totiž samozřejmě nefunguje.

    Poslední 4 měsíce zkouším malý test. Dávám novým klientům (tedy bez GTD poznatků!) přečíst a zkusit zavést ZTD od Lea. Výsledkem je mnoho dotazů a zmatení (především z pojmů a implementace). Nejčastějším problémem je plánování projektů – jak? A potom jak naložit s věcmi, které v gtd řeší hladiny soustředění, vzhletové hladiny, chcete-li.
    A naopak, pokud svým studentům po implementaci GTD dávám přečíst ZTD a ptám se jich na názor, často se setkávám sice se zaujetím jiného pohledu, někdy i vyzkoušením některých principů, ale v drtivé většině s tím, že GTD je pro ně praktičtější, komplexnější – řeší jejich potřeby, a tedy i s návratem k čistému GTD. Nejvášnivější diskuze klientů znalých GTD, po konfrontaci s ZTD, se vedla na téma „jak si mám, sakra, stanovit MIT, když ZTD nemá hladiny soustředění???“
    Nejoblíbenější ze ZTD přetrvává duch jednoduchosti, který často zaujme. Méně aktivních úkolů, co nejméně aktivních projektů, efektivita.
    Upozorňuji, že Lea obdivuji za jeho všeobecnou práci, a mám ho v mnohém co dohánět.

    Smysl je jednoduchý: Nefunguje Vám GTD? Pak ale neděláte GTD. Děláte jenom jakýsi postup, který je v i GTD metodě. Ne GTD metodu. GTD metoda je totiž soubor procesů, a je kompletní a definitivní. Je to tvrdé. Nepříjemné. A pravdivé. Ačkoliv ne líbivé.

    A ještě poznámka: NÁSTROJ zde nenahradí PROCES.

    Encore

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru