Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Křičím tiše

By on 4. 2. 2013 in Vztahy with Počet komentářů: 4
Jahůdková Terez

Jahůdková Terez

První redaktorka dotekomania.cz píšící o mobilních telefonech, členka testovacího O2 guru týmu, bloggerka, recenzentka na Mitvsehotovo.cz a na Knihkupectví Martinus.cz. Studentka strojařiny, která se nebojí říct svůj názor. Závislost na knihách a kávě. Velká sestra dvou malých slečen, která by se pro pravé přátele rozkrájela. Zálibu nachází v řízení svého stařičkého Póla, moderních technologiích, fotografiích, umění, seriálech, fotbalu, hudbě a marketingu.
Jahůdková Terez

Poslední články od Jahůdková Terez (Všechny články)

Ahoj, jsem člověk a nikdy jsem se nestyděla to říct nahlas. Vlastně nikdy jsem se nestyděla cokoliv říci. Dokážu roztleskat dav, křičet na fotbalovém zápase, mluvit před tisíci lidmi z patra. Také umím skvěle přednášet, nestydím se zpívat, i když to neumím, a dokonce jsem byla předsedkyní školy. A přeci jen mám pochybnosti o tom, zda jsem extrovert či introvert.

V mém životě jsou totiž chvíle, kdy bych byla nejraději neviditelná. Je to například cesta autobusem či jiným hromadným dopravním prostředkem, čekání u doktora, schůzky s lidmi, které neznám (pokud jich je víc), fronta v obchodním domě, lidé na ulicích.

Protiklad mého já

Tyto dvě rozporné existence ve mně mají však logické vysvětlení. Pokud se ničeho nebojím, je to proto, že v tom nejsem sama. Pokud se nestydím říci svůj názor, má to příčinu v tom, že vedle mě stojí někdo, o kom vím, že mě podrží, kdybych náhodou tzv. šlápla vedle.

Pokud však jedu v autobuse sama, bojím se zvednout hlavu a podívat se na cestující, kteří zrovna přistupují. U doktora v čekárně nesnesu pohled ostatních a lidi na ulici mě upřímně děsí.

Malá holčička

Když jsem byla malá, nebyla jsem taková. Teda asi ano, byla. Maminka mi vyprávěla, že když jsem byla maličká, nebylo to se mnou těžké. To prý má sestra je větší kvítko. Nikdy ji nenajdete tam, kde by měla být. Za to kam jste mě posadili ráno, tam jste mě večer našli. Postupem času jsem se začala jako každé dítko projevovat, ale jen za přítomnosti mých přátel. A to mi asi zůstalo.

Kdo tedy jsem?

Bojím se tedy zeptat, kdo jsem? Introvert, extrovert? A co to vůbec znamená?  Wikipedie mi dala za odpověď toto:

  • Extraverti (často psáno extroverti) jsou lidé obrácení „navenek“ čili „mimo sebe“, milují společnost, navazování nových kontaktů, akci a rychlý život.
  • Introverti se naopak „obracejí dovnitř“, bývají přemýšliví a mlčenliví, snaží si zachovat odstup a mohou se jevit jako nespolečenští.

Zamýšlím se nad tím a snad to ani nechci vědět. Pokud bych si totiž přiznala, že jsem jedno nebo druhé, zaškatulkovala bych se a ostatní by si mohli začít myslet, že se musím chovat dle pravidel jedné či druhé skupiny. A to je přesně to, co nechci. Mám svou extrovertní osobnost ráda kvůli té její introvertní části.

A co vy na to?

Když se nad tím zamyslíte vy sami, co vás napadá? Pokud řeknete světu: jsem introvert, budou se k vám chovat jako k někomu, kdo není schopen pracovat v kolektivu a veřejně hovořit. Řekněte lidem: jsem extrovert a pošlou vás do první linie, i když jste možná ta část extrovertní populace, která by spíše zůstala nenápadně vzadu.

Při čtení? Ticho

K těmto myšlenkám o extrovertech a introvertech mě přivedla kniha Ticho od spisovatelky Susan Cainové, která odvedla při psaní této knihy neuvěřitelně úžasnou práci. Ukazuje nám, jak usnadnit extrovertům a introvertům společný život. Zaměřuje se hlavně na introverty, které zobrazuje v úplně jiném světle, než jsme je měli dosud zaškatulkované, a díky mnoha ukázkám ze života a nejrůznějším studiím otevře nový pohled na svět, ve kterém se křičí tiše.

„Jako introvert, po kterém často chtějí, aby se choval jako extrovert, jsem zjistil, že informace v této knize jsou podnětné a užitečné. Na základě výzkumu neurologů a mnoha případových studiích vysvětluje Susan Cainová výhody i možnosti introverze i to, co znamená být tichý v hlučném světě.“
>– ANDREW WEIL, autor knih Healthy Aging a Spontaneous Happiness

kniha-ticho

 

 

 

 

 

 

 

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Moc pěkně jste to napsala. Dlužím redakci už od prosince názor na tuhle knížku, vypadá to, že budu přinejlepším třetí, kdo tu o ní napíše. Mám totiž dilema týkající se škatulkování jako takového a pak hodnocení stylem „Introvert – a kdo je víc? Dva introverti,“ k čemuž hodně lidí tahle kniha mylně inspiruje.

    Jinak, pokud to není nějaký inside joke narážející na Vaši balkónovou scénu, tak je to mluvit spatra, nikoli z patra. :)

    Ale abych se nevyhýbal dotazu, co mě napadá: nikdy jsem nikomu nemusel říkat, zdali jsem introvert nebo extravert; vždycky jsem naštěstí spolupracoval s lidmi, kteří si cenili obou těchhle extrémů. Víc to rozvedu v té „recenzi“, až nastane čas…

  2. Michaela Hrušková napsal:

    Před pár lety jsem si během svých let na střední škole dělala v pedagogicko-psychologické poradně test na výběr povolání a mimo jiné mi psycholog oznámil, že jsem přímo mezi extrovertem a introvertem. Naprosto s tím souhlasím, protože i když jsem docela společenská, tak netoužím být středem pozornosti nebo chodit každý den „pařit“ a být mezi lidmi. Naopak mi vůbec nevadí trávit čas sama se sebou a třeba si číst. Jsem ráda, že mám na to „papír“, protože bych se jinak nedokázala s jistotou zařadit do žádné z těchto dvou kategorií. :)

  3. Tom napsal:

    Jsem introvert, ale společnost lidí mám rád a baví mě lidi pozorovat třeba z okna kavárny. Žiju si svůj vlastní svět. Extroverti mě inspirují, motivují. Občas musím prezentovat svoji práci před větší skupinou lidí – jde to. Mám fóbii z davů, nemůžu čekat v davu, cejtit jak se na mě lepí cizí lidi.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru