Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Sebeúklid

Lukáš Gregor

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.
Lukáš Gregor

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

Co myslíte, našli bychom ideálnější den na publikaci článku věnovanému vnitřní seberevizi? Vždyť konec jednoho a začátek druhého roku v nás vzbuzuje pocit, že něco se uzavírá a že před námi leží nepopsaný list papíru.

I když však i já otevíral nový a doposud nepopsaný sešit, prázdnotou v pravém slova smyslu nezel. Znám lidi, a vlastně i já sám tam tak trochu patřím, kteří nemají tendenci příliš koukat zpět a žít s minulostí. Ať už ale chceme, nebo nechceme, to, co bylo, za námi zůstává a nejen za námi – pobývá to stále v nás a bude nás to doprovázet, byť třeba vytěsněno do podvědomí.

Přecházíme nyní z jednoho roku do druhého a vyloženě se nabízí, abychom otevřeli nový sešit. Ne snad kvůli novým plánům, ne snad proto, že bychom – stejně jako loni, předloni… – věřili, že si vypíšeme předsevzetí a ta začneme s příchodem prvního ledna dodržovat.

Otevřel jsem sešit proto, abych v sobě uklidil…

Letošní rok byl však v něčem jiný. Zatímco dříve tento proces úklidu probíhal v jeden jediný den, právě ten poslední v roce, tentokrát jsem si seberevizi rozfázoval. Aby šla hlouběji, abych na ni měl klid. Stěží může být má zkušenost zcela přenosná, navíc zde ani nehodlám odkrývat detaily, přesto věřím, že alespoň popis této seberevize může otevřít diskuzi na téma nových sešitů

Letošní rok byl také jiný v tom, že jsem si své vnitřní promluvy nevypisoval jako (relativně) souvislý text či v bodech, nýbrž do několika myšlenkových map. Jsou určené jen mně samotnému, nepotřebuji je tedy kreslit tak, aby byly srozumitelné ostatním, vystačím si s jednoslovnými hesly.

Mapa mi navíc umožnila ještě více otevřít zákoutí mysli, která strukturovaný text chtě nechtě přehlíží.

V první mapě jsem si rozkreslil, co vlastně od takové novoroční seberevize očekávám, co má být jejím cílem, co bude její náplní. Následně jsem rozkreslil mapu, kde v centru jsem Já a z centra šly vlnité větve, co větev, to jedna má role – manžel, pedagog, manažer, lektor, autor, ale také pila (tzv. ostření pily – mentální, fyzické, duchovní a sociálně-emoční roviny). Vyjasnil jsem si, které z rolí pro mě byly důležité, které pro mě nyní jsou důležité, položil dalšími větvemi základ toho, kudy bych chtěl v každé z rolí směřovat.

Nakreslil jsem si pak i několik samostatných map k vybraným rolím, abych mohl jít ještě více do hloubky. Zhodnotil to, co se mi v nich moc nedařilo – ale nešťoural jsem se v tom, zkrátka to pojmenoval a hned kreslil dál – co z toho lze a zhruba jak posunout, abych těch nezdarůměl v dalším roce méně.

Přemýšlení nad sebou samým skrze role mi zatím nejvíce vyhovuje. Nejenže je to přehlednější, než kdybych se snažil neustále přemýšlet nad sebou v celém komplexu Já, ale umožňuje mi to mnohem citlivěji vnímat jemné proměny a cesty v rámci uplynulého roku, let.

Abyste tomu rozuměli, neplánoval jsem – prostě jen přemýšlel a poodkrýval, co se ve mně nalézá. I to podle mě patří k tomu, čemu lze říkat sebeorganizace, efektivita, duchovno.

Úklid v jednotlivých rolích byl nejobtížnější, protože sebou nese i (opětovné) zformulování hodnot a poslání, kterým se chci řídit. Berte to jako jakousi ústavu, která zastřešuje vše, co děláte – sebemenší úkol, každý projekt. Nastavení vnitřních hodnot a poslání může bolet, to proto, že dost možná – jako já – zavadíte o některé, o nichž víte, že jste si je psali i v loni, ale tak nějak jste se jimi neřídili.

Mnohem konkrétnější pak byla mapa mého workflow. Ani nevím, proč zrovna tohle slovo, ale já osobně jím označuji systém svých nejběžnějších činností/procesů a také nástrojů, které s nimi souvisejí. Například jak u mě probíhá/bude probíhat plánování, čištění hlavy… Přemýšlel jsem nad tím, abych celé workflow zjednodušil co možná nejvíce, ale ne tak, abych šel sám proti sobě. A abych využíval jen ty nástroje, které mi sedí a také aby jich nebylo mnoho. (Kdo mě trochu déle sleduje, ví, že jsem kupříkladu s plánováním a GTD cestoval napříč různými nástroji, používal papír i elektroniku. Proto je fajn si některé věci ujasnit a osekat na základě toho, co zkrátka za ten rok fungovalo a funguje.)

Poslední část se už týká tomu, čemu lze říkat plánování, ale ne ve smyslu nějakého programování. Ne, nemám neustále hodinky a kalendář na očích, abych se rozhodoval podle tikotu a podle toho, jestli jsem si právě na tuto chvíli naplánoval být šťastný manžel. No, trochu to přeháním, ale setkávám se s určitým nepochopením plánování. Pro mě je to především udávání směru a pokládání základních (velkých) kamenů. Nic svazujícího to není, naopak. Nejsem v pozici (a kdoví, jestli bych vůbec kdy chtěl být), kdy bych mohl žít jen tak ze dne na den, rozhodovat se jen podle toho, jak jsem se vyspal. Proto jsem si rozkreslil první kvadrant roku 2013 – opět do map. Ze středu znovu vedly větve – role, ke každé z rolí jsem u ledna, února, března a dubna rozkreslil to, co je pro mě v dané roli důležité. Jestliže vím, že do května mám mít hotové dvě knihy, pokládám za rozumné se z vyšší perspektivy na roli „autor“ podívat a tvorbu knih rozvrhnout, už proto, že mám i další role, přičemž pedagog je pevně svázán s nadefinovaným rozvrhem, do práce skutečně nemůžu chodit podle nálady – a nevidím na tom nic zlého.

Rozkreslení do map, co stránka sešitu to jeden měsíc, mi dává vhodnou perspektivu na to, abych nejenže měl představu o tom, kudy zhruba chci v následujících měsících jít, nejen o tom, kolik toho budu mít na bedrech, ale především mě vede k tomu, abych si lépe hlídal rovnováhu mezi rolemi. To vám seznamy projektů a úkolů nedají, ale tento způsob plánování může.

Jako takový bonus letošní seberevize jsem si rozkreslil na dvě strany sudý a lichý týden, to proto, že pro mě jako pedagoga je toto členění důležité. A označil jsem si zátěžovost dní, resp. prostor, kdy se mohu věnovat právě i těm rolím, jež nejsou spojeny s konkrétním rozvrhem (chozením do práce). Pro mě to má za výsledek rychlý a snadný přehled o tom, co si můžu při plánování dovolit a vede mě to k tomu, abych přeci jen více nad svým časem přemýšlel, zejména kvůli odpočinku.

 

Budu doufat, že takto popsaný proces úklidu nezní příliš abstraktně (obrázky sem, s dovolením, nahrávat nebudu) a že i vy se podělíte o to, jakým způsobem uzavíráte končící rok a jak se na ten další chystáte.

Lukáš Gregor, Twitter, Facebook

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 6

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Daniel Gamrot Daniel Gamrot napsal:

    Lukáši, perfektní. Tuhle „akci“ na konci roku dělám podobně – mapy, role, nešťourat se moc v minulosti a myslet na budoucnost. Popis je skvěle udělaný a pochopitelný – inspirující. Hodně lidí si z něj něco vezme.

    Nesouhlasím s „nepochopením“ plánování – není to podle mě o pochopení, ale chápání – jak si to hlava přebere. Já pod plánováním vidím něco jiného (viz http://danielgamrot.cz/zahodil-jsem-plan-urcuji-si-smer/). Proto jsem té své akci dal jiný název a oblbnul jsem hlavu – je mi lépe, plní to účel a je to efektivní.

    Za článek moc děkuji, zjišťuji, že na mých postupech, které jsou je lehce inspirovány jinými, něco bude.

    Heký vstup do dalšího roku.

    • Lukáš Gregor Lukáš Gregor napsal:

      Díky, Danieli, za komentář. Pokud bych nyní měl slovíčkařit, zdá se mi, že ze slova „chápat“ je jeho dokončenost označena „pochopit“, resp. „nepochopit“. Ale vím, jak jste to myslel – „pochopit/nepochopit“ plánování zní rezolutně, jako by existovalo jedno správné řešení, zatímco když mluvíme pouze o chápání (nikoliv tedy pochopení) plánování, nabízí se mnohem více variant. Hodně jsem to v textu zjednodušil, vycházím ze zkušenosti, kdy se opakovaně na školeních setkávám s tím, že lidi buďto plánují zle (= jsou ještě více ve stresu, mají toho na den moc, nebo příliš naprogramováno), nebo vůbec, právě proto, že chápou plánování jako něco, co je přesně dané. Proto jsem to pojmenoval jako jisté nepochopení toho, o čem plánování je/má být.
      Text „Zahodil jsem plán, určuji směr“ jsem četl a v mnohém to máme podobné – já osobně nezměnil název „plán“ na „směr“, protože pro mě je směr ještě o něco více nekonkrétní. Je to prostě opravdu ten kompas, zatím u plánu už mám i nějakou tu pomyslnou mapu – ne s přesnými „zastávkami“, ale plány, i ty, které jsem nyní na přelomu roku dělal, spočívají nejen v pojmenování/vytyčení směru, ale také v položení opěrných bodů. Ne u každé role si totiž mohu dovolit cestičky teprve hledat, objevovat, být opravdu zcela bez hranic. Pakliže zodpovídám za něco, do čeho je zapojeno několik dalších lidí, dokonce i bez termínů se nelze obejít.

  2. Daniel Gamrot Daniel Gamrot napsal:

    Rozumím a beru:) děkuji za dopřesnění.

  3. tomas napsal:

    I Tomas si z toho neco vzal, diky za clanek :)

  4. kristy napsal:

    mam radost, ze jsem narazila na tak skvely blog. kazdy clanek je inspirujici. mohu se zeptat, jake predmety vyucujete?

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru