Malý, ale šikovný

• O autorovi
• Poslední články

Lukáš Gregor

LUKÁŠ GREGOR | Bloger, pedagog a autor šesti knih. Má rád, když může vychutnávat přítomný okamžik, baví ho být, baví ho také školit (nejen) GTD.

Poslední články od Lukáš Gregor (Všechny články)

• Znovuzrozený Droptask - 12. 9. 2016
• O (ne)využití chytrých hodinek - 4. 4. 2016
• Gymglish – online výuka angličtiny - 3. 3. 2016

Žijeme v době, kdy i ty běžné činností doprovází přítomnost moderní technologie. Všelijaká udělátka sice mohou vzbuzovat u druhých podezření, že se bez nich ani nepohnete, současně ale dokáží sehrát velmi pozitivní roli – například při budování nových pozitivních návyků.

S nádechem geeka si libuji v hračkách, které přinášejí člověku data, která by buďto musel složitě získávat, nebo by se k nim ani vlastně nedostal. Jednu takovou kategorii hraček představují měřiče pohybu a vůbec naší aktivity. Kde jsou ty časy, kdy jsem obdivně zíral na ručičkový tachometr na svém chlapeckém kole. A když mi jednou kamarád z ulice ukázal své digitální hodinky, které kromě času oznámily majiteli i jeho tepovou frekvenci, padal jsem do kolen. Tehdy jsem si sice neuměl představit, nač by mi to blikající srdíčko na umazaném displeji bylo dobré, nesetřásl jsem však fascinaci ze spojení na pohled běžné techniky a naší biologie. Zůstalo mi to. Tentokrát však vím, k čemu takové mašinky využít. Abych byl konkrétní. Rozhodl jsem se něco dělat pro zlepšení svého zdraví. Součástí této vize se stalo i více pohybu, úmysl byl takový, že začnu ráno běhat. Začal jsem. Dvakrát běžel. Skončil jsem. A pak mě napadlo do svých cílů zapojit moderní technologii…

Chytrý telefon mi umožňoval evidovat trasy, kudy jsem šel, jakou rychlostí (průměrná, největší), počítal spotřebované kalorie, například díky míře stoupání. Ne na vše je ale chytrý telefon ideální. Například už tím, jak vypadá, kolik váží a jak dokáže být křehký. Nabídlo se mi díky doporučení od známých jiné vymoženosti, jmenuje se Fitbit.

Už je to nějaký ten pátek, co jste se mohli na našem webu dozvědět o Fitbitu něco více. Skrze rozhovor s dvojicí mladých lidí, kteří se rozhodli jako jedni z mála v tuzemsku malou chytrou věcičku distribuovat. Nebudu opakovat vymoženosti, nýbrž se rovnou vrhnu na své praktické využití přístroje.

Zpracování

Potrpím si na design a Fitbit mé nároky uspokojil. Nejenže dobře padne do rukou, ale i hezky vypadá. Nečekejte hyperpevné zpracování, pochopitelně že jej tvoří umělá hmota, nikoliv třeba hliník, z toho pramení i nízká váha a také cena. Naštěstí Fitbit za celou dobu mého čtvrtletního uživání nepotkalo žádné neštěstí – nepraskl, nevypral se v pračce. Přesto jsem si navykl jej ještě dávat do “kolíbky”, protože a) za opaskem lépe drží, b) pokud jej zasouváte za okraj kalhot, jejichž materiál není zrovna z pavoučí sítě, může vám přijít znepokojivé, jak se Fitbit rozevírá. Vůli k tomu má jistou „rezervu“ při rozevření, přesto se mi zdá, že za gumou mých tepláků bych jej namáhá zybtečně (moc) a třeba by to časem Fitbit odnesl. Manželka však používá Fitbit zásadně bez kolíbky, zatím žádné poškození. Fitbit má displej, při “neaktivování” byste jej téměř ani nenašli, design je hezky ucelený. Zprvu jsem si nastavil, aby mi displej ukazoval i všelijaké povzbuzovací hlášky, znáte to, vyleháváte, vstanete a vezmete Fitbit do rukou a on “zvolá”: Lukas, let’s go! Nyní se spokojím s informacemi o počtu kroků, vystoupaných poschodích, vzdálenosti, o spálených kaloriích a s grafickým znázorněním míry aktivity. Přepíná se jediným tlačítkem, klade trochu odpor.

Měření

Nejsem zrovna soutěživý typ, ale Fitbit k tomu trochu svádí. Můžete si totiž svůj účet otevřít online a spárovat se s kamarády, zapojit se do různých skupin a poměřovat se a poměřovat a poměřovat, dokud vás to nevybičuje k lepším výkonům, nebo totálně nedemotivuje. Já si Fitbit ale pořídil z jiného důvodu, byť i tato forma “zpětné vazby” má něco do sebe a čas od času se na srovnávací statistiky podívám. Měl jsem v úmyslu běhat, ale pro tělo to byl šok a navíc jsem zjistil, že v první řadě potřebuji především začít omezovat pasivní styl – sezení třeba. K tomu je Fitbit naprosto ideální. V jedné moudré odborné knize o mozku jsem se dočetl, že k citelnému omezení rizika “degradace mozku” v budoucnu potřebujeme aktivní způsob života. Nemusí nutně jít o běh, ideální jsou procházky a pohyb, chůze. Doporučuje se zhruba 10000 kroků denně, to není málo, pokud tedy jste zvyklí pracovat jako valná většina – někde od stolu, ať už doma nebo v kanceláři. Na svých stránkách Fitbitu jsem tento cíl měl od počátku nadefinovaný, změřil jsem si přibližnou délku kroku a zistil, že bych měl denně ujít zhruba 8 kilometrů. To taky není málo. Fitbit mě tedy měří a já se kontroluji. Čím se mi všam Fitbit líbí ještě více, to je grafické znázorňování aktivity – pasivní, mírné, střední a vysoké. Každý den tak získávám přesné údaje o tom, kolik mi ta která míra aktivity ukousla času/procent. Ano, snažím se dosahovat cílů v nachozené vzdálenosti, v počtu kroků, ale primárním cílem se mi stalo postupné zmenšování “šedé zóny”, pasivity.

Co dál?

Fitbit umí zaznamenávat váš pohyb – propočitá jej do kroků, do zvdálenosti, vnímá rychlost a má v sobě také funkci rozpoznávat pohyb ve 3D prostoru, takže ví, jestli klesáte, nebo stoupáte. Sedací způsob práce se snažím omezovat tím, že občas při práci na počítači stojím, taky při přednášení. V online rozhraní Fitbitu lze z obsáhlé databáze vybrat speciální aktivitu, nastavíte její start a trvání a přístroj ji započítá. S jízdou na kole je to podobné. Buďto ji manuálně zadáte, nebo využijete jinou službu, třeba Endomondo, která se s Fitbitem sesynchronizuje. Fitbit kromě tohoto také sleduje kvalitu vašeho spánku. Po ulehnutí jej přepnu do nočního režimu, nasadím na látkový pásek na ruku a spím. Statistiky z noci mě hodně zajímají, mnohdy vypovídají o tom, jak moc ve stresu jste a jestli náhodou není třeba začít řešit problémy se spaním. O těch ani přímo nemusíte vědět, máte pocit, že noc byla docela fajn, a pak vás graf Fitbitu přesvědčí o opaku. Propočítává totiž na základě vašeho pohybu kvalitu spaní, míru probouzení (nebo těch velmi křehkých fází) a spočítá procentuální využití spánku. Zatímco manželka takřka vždy přesahuje 90%, já dlouho měl většinou kolem 70-75%, což mě vedlo k hledání příčin. Fitbit má také svoji mobilní aplikaci, ale ta není bůhvíjak extra a navíc není dostupná z českého AppStore. Jde v podstatě o manuální zadávání činností nebo jídla, pakliže jste se rozhodli kokntrolovat i příjem a výdej kalorií.

Doporučit?

Žiju s Fitbitem tři měsíce, přiznávám, počáteční nadšení, neustálá kontrola a poměřování mě již opustily, ale je to vlastně dobře. Nesoustředím se tolik na soutěž, asi ani ne tolik na to, abych opravdu vždy dosahoval vytyčených cílů. Důležitější se pro mne stal aspekt dozoru nad svojí aktivitou, k čemuž statistiky z Fitbitu nabízejí skvělou opěrnou soustavu a zpětnou vazbu. Dostal jsem se do stadia, kdy už si tělo samo říká po pohybu a nenutí mě do něj nízké čísilko na displeji přístroje za opaskem. Online rozhraní služby je velmi přívětivé, instalace přístroje (kvůli spárování) radostně snadná a multiplatformní. Fitbit mi vydrží dva týdny a jeho nabytí zabere snad hodinu. Navíc synchronizace neprobíhá tak, že byste museli přístroj někam zapojovat. Máte-li stojánek přes USB připojený k počítači, změny se synchronizují bezdrátově, kdykoliv jste v jeho blízkosti. Za sebe tedy můžu říct, že se mi Fitbit líbí více než dost.

P.S.: Fitbit k recenzi poskytl obchod iFitbit.cz.

P.P.S.: Podíváte-li se na zahraniční web výrobce, zjistíte, že již existují i další varianty Fitbitu, ty však nemám odzkoušené.

Štítky: aplikace, vychytávky