Deník, ten já píši rád

• O autorovi
• Poslední články

Martin Bortlík

Studuji vojenskou medicínu, pocházím z Jižní Moravy, obdivuji vše krásné a nejraději dělám to, co mě baví a zajímá. Jsem pravděpodobně jedním z nejvíce orientovaných lidí na osobní růst, které v životě poznáte. =o)

Poslední články od Martin Bortlík (Všechny články)

• Velkorysé umění říkat NE - 3. 1. 2013
• Deník, ten já píši rád - 13. 12. 2012
• Otužování - 25. 10. 2012

Psaní mě vždycky bavilo. Mám ho rád. Skládat slova do vět, rekapitulovat si co, a jak, a proč se to stalo, třídit myšlenky do jednotlivých imaginárních šuplíčků, přemítat o životě.

Deník je výtečným nástrojem pro sebepoznávání, napomáhá zlepšit koncentraci, je to místo na kterém hromadíme všechny myšlenky a také je tam uchováváme. Deník je pojistným ventilem pro emoce každého z nás, je tréninkovým prostředím pro všechny, jež veřejně píší a publikují, deník je dobrým přítelem a důvěrníkem. Zrcadlí se v něm naše duše.

A co dělám se svým deníkem já?

I když mnoho lidí používá deníky či diáře proto, aby zachycovali důležité momenty nebo aby si vytvořili záznam, jak jejich život postupně plynul, tak já tohle většinou nedělám. A také opravdu málokdy se ke svým starším zápiskům vracím. Deník je pro mě především vynikajícím nástrojem na řešení problémů nebo složitějších situací, kdy potřebuji nalézt komplexní řešení. Ovšem nejen na řešení problémů, ale také úžasnou sebereflexi.

Píši každý den?

Psaní pro mě nikdy dříve nebylo pravidelnou záležitostí. Psal jsem z inspirace, neplánoval jsem to. Psal jsem jen tehdy, když jsem to tak cítil, spíše než bych se do toho nutil… že musím jít a udělat denní zápis… Ale pak jsem se rozhodl alespoň na chvíli vyzkoušet to – psát alespoň pár minutek denně – a je to úžasná pozitivní změna.

Můj život se odehrává v poměrně rychlém tempu. Nikdy se nenudím, pořád mám co na práci a vždy si toho naplánuji víc, než je možné stihnout. To mě žene kupředu. Práce, projekty, studia, sport, přátelé, čtení atakdále. Než jsem si začal psát deník, tak jsem si nikdy nedokázal vytvořit mnoho příležitostí v klidu se posadit a přemýšlet o životě, o tom, jak ho vedu a kam bych jej měl směřovat. Zamýšlet se nad svými kroky, pročistit si hlavu, utřídit si myšlenky ohledně svých cílů, plánů a současné situaci.

Teď, většinou těsně předtím, než jdu spát, napíši pár odstavců a tím si uvědomím, jaký že to byl uplynulý den víceméně v globálním kontextu. Uvědomím si, co jsem se naučil, co jsem pokazil a kam jsem se posunul. Dává mi to možnost si během několika minut uvědomit, co bylo dobře, co je třeba vylepšit a na co se dále zaměřit. Udržuje to mou pozornost a soustředěnost na to kým jsem, jak přemýšlím a především, jak jednám. Pravidelné psaní deníku mi dopřává tu nejlepší příležitost, jak na sebe pohlédnout zvenčí a být co nejvíce objektivní. Mohu se podívat, kým jsem a porovnat to s faktem kým se toužím stát.
Díkybohu mám své nejlepší přátelé, se kterými si mohu kdykoliv promluvit a oni mě vždy ochotně vyslechnou a rádi poradí. Člověk by však měl začít prvně u sebe, aby věděl, s čím přichází a následně mohl, obohacen o tuto konverzaci, s díky odejít a dále o ní přemýšlet.

„Hlídejte si své myšlenky, neboť ty produkují slova.

Hlídejte si svá slova, neboť z nich vycházejí Vaše činy.

Hlídejte si své činy, neboť ty dávají vzniknout Vašim zvykům.

Hlídejte si své zvyky, neboť za nimi se skrývá Váš charakter.

A hlídejte si svůj charakter, neboť ten určuje Váš osud.“

 Co děláte vy, když se všechno “sype”?

Někdy se stává, že přemýšlíte o milionu věcí najednou, ale nedosáhnete jasného východiska, dokud vám nebudou předloženy ve viditelné formě. Pokud se stane, že musím čelit nějakému problému, tak otevřu svůj deník a položím si otázku ohledně toho, co mě trápí nebo jakou situaci bych si potřeboval dobře promyslet. Zhruba po dvaceti minutách, sepsání všech okolností, několika stranách čmáranic, tunách myšlenkových pochodů, různých nápadů, návrhů a pohledů z několika úhlů; obvykle najdu určité, smysluplné východisko a doberu se k závěru. A tím k pevnému a silnému řešení. A pokud se mi to nepodaří hned, tak mám aspoň všechny podklady sepsány a mohu se k nim kdykoliv vrátit, dokud nedostanu tu spásnou myšlenku.

Deník – ten já píši rád

Přijde mi velice užitečné si všechno zapisovat. Pokud nad něčím jen tak přemýšlíte, tak vám může mnoho souvislostí uniknout a nemáte na očích ta fakta, ke kterým jste se již dříve dopracovali, a právě proto se můžete začít motat v kruhu. Může se stát, že si myslíte, že jste přišli na zlomové řešení, ale když se nad tím zamyslíte opět druhý den, tak najednou už se vůbec nemusí zdát tak inteligentní a vhodné. A proto je dobré mít se k čemu vrátit a ne začínat znovu od píky. Pokud totiž nad věcmi bádáte jen tak v mysli, mozek má tendenci zevšeobecňovat a proto je dobré mít vše systematicky roztříděno a potenciálně připraveno k pozdějšímu nahlédnutí. A tak namísto toho, aby se mi tyhle velké věci honily pořád dokolečka jenom hlavou, tak je mám raději sepsány, což mi umožňuje lépe porozumět souvislostem.

Pohled shora

Tím, že se na problém dívám jakoby z ptačí perspektivy, když vše mám jasně černé na bílém, tak je pro mě mnohem snazší objevit mezery a případné nedostatky, které předtím nebyly vzaty v úvahu. Pokud jsem svou záležitost prozkoumal z jednoho úhlu pohledu, tak si mohu tuhle část uchovat a přejít na náhled z úhlu jiného. A tím, že si vše píši, tak nakonec dostanu opravdu povšechné zhodnocení dané situace a to mi dává náležitý prostor pro to správné a jedinečné rozhodnutí.

“Kouskujte” a řešte postupně

Některé problémy jsou ze své podstaty zkrátka tak velké, že je nejsme schopni rozlousknout pouze v našich myšlenkách. Zkuste si na příklad zpaměti spočítat 1 234 x 56 789. Říkáte, že to nejde? Tak si to zkuste napsat pod sebe na kousek papírku a uvidíte, že za pár minut nemáte co řešit.
Naše mysl se dokáže soustředit jen na velice malou část celku. Náš mozek je bezpochyby ohromně mocným nástrojem, ale naše vědomé schopnosti jsou značně limitovány v ohledu soustředění se na několik věcí zároveň. Prakticky je to nemožné. Z hlediska psychologie pozornost rozdělit nelze. Může pouze překmitávat.
Další příklad: Představte si ovocný sad. A nyní se jím jen tak procházejte a vyberte ten strom, který na svým větvích nese nejvíce plodů … dokážete to? Samozřejmě že ne. Museli byste se vždy ke každému stromku postavit a všechna ta jablka, hrušky nebo mandarinky spočítat a následně porovnat výsledky.

Nebo otázka „Co byste si dali dneska k večeři?“ Abyste na ni dokázali optimálně odpovědět, tak byste museli vzít v úvahu všechny možné večeře, které byste mohli sníst. Musíte vzít v potaz vůni, chuť, vzhled, výživovou hodnotu a vaši denní aktivitu, dostupnost pokrmu, cenu atd. Většina z nás, pro relativně snadnější rozhodnutí, bude však uvažovat pouze o pár možnostech… Jen tak, co vás napadne; co jste třeba dlouho neměli, na co vás zaujala reklama, či o čem jste četli v časopise nebo na internetu. A pak byste vybrali pro vás v daný moment tu nejpřijatelnější. Ale je skutečně tahle vaše volba ta nejvhodnější a nejlepší? Málo kdo se tím bude hlouběji zabývat.

A to si představte, že se momentálně bavíme jen o triviálním jídle. A už i takhle existuje tolik rozličných možností a atributů! Ale co když jsme konfrontováni s mnohem důležitějšími, významnějšími a dalekosáhlejšími rozhodnutími? Tam, kde potřebujeme cítit jistotu a sebevědomí, že důsledky tohoto našeho kroku budou velice blízké ideálnímu řešení? Proto je důležité na věc pohlížet s vysokým nadhledem a částečným odstupem. To proto, abychom byli schopni co nejreálněji, nejkreativněji a nejkomplexněji uvažovat a jednat.

Složitá rozhodnutí na denní bázi

Život je plný rozhodnutí tohoto druhu. Jakou školu studovat? Jakou kariéru bych si měl vybrat? Kde bych měl bydlet? Měl bych se rozejít, nebo zůstat v neuspokojivém vztahu? Všechna tahle rozhodnutí vám změní život. Samozřejmě, že je můžete učinit jen tak, nahodile, jak vás napadne (jako třeba tu večeři, nebo jen tipnout, kde je ovoce nejvíce) ale budete to jen vy, kdo bude muset žít se všemi následky. Pokud se vám nepodaří nebo vy sami odmítnete vložit adekvátní úsilí a zapojit maximální rozsah vašeho intelektu, abyste učinili co nejlepší rozhodnutí a našli nejlepší řešení, tak copak to asi vypovídá o tom, jaké máte hodnoty v životě a jak si jej vážíte?

Dělejte správná rozhodnutí

I když psaní deníku nedokáže naplno překonat hlavní omezení naší vědomé mysli, aby dokázala systematicky nalézt všechny mezery v našich řešeních s miliony možností, tak psaní je jistě krokem správným směrem. Stále musíme přenechat převážnou část našeho rozhodování pro naši podvědomou mysl, naši intuici a emoce. Ale čím více z tohoto procesu dokážeme přenést do našeho vědomí (ať už pomocí papíru nebo čehokoliv jiného), tak tím nabudeme většího ujištění, že naše rozhodnutí jsou ta správná, i když se to tak dříve na první pohled nemuselo zdát. A z dlouhodobého hlediska, po mnoha letech a stovkách popsaných stránkách budeme sklízet plody naší práce ve formě úspěchů, jichž jsme docílili právě proto, že jsme se dokázali správně rozhodnout.

Deník jako důvěrník

Na světě není mnoho jiných míst, kde můžete vyjádřit absolutně všechno, aniž by vás někdo za to nepopotahoval. Když píšete, tak se nemusíte bát, co by si lidé asi tak řekli. Jste to jen vy, všechno to co se vám honí hlavou a papír. Je to osvobozující pocit moci se nejniterněji vyjádřit a přitom nemuset pociťovat žádnou zodpovědnost vůči nikomu. Je těžké to slovy popsat, ale ti, jenž tohle dělají, tak ti vám velice dobře porozumí.

Mějte přehled

Další z nesporných výhod psaní si deníku je držet si permanentní přehled o svých cílech a úspěších. To mi pomáhá, abych byl pořád soustředěný a nikam neodbočoval z mé cesty. Pokud máte něco, co je vaší hlavní prioritou a vy si neustále připomínáte, že je to přesně a jen to, co byste měli v danou chvíli dělat, pak je mnohem snazší soustředit se. A to je přesně ten důvod, proč když půjdu do posilovny nebo běhat, tak budu pravidelně a svědomitě zapisovat hmotnost závaží, počet opakování, nebo uběhnuté kilometry a čas. Při dalším tréninku se totiž budu chtít překonávat. Chci mít přehled o tom, jak si vedu, jak se zlepšuji (a pokud progrese nepřijde, tak mám alespoň podklady, pro zjištění, co je špatně). Trénink nevynechám, když se mi zrovna nebude chtít, nebo když bych měl mít něco důležitějšího na práci (jako v poslední době bohužel tak často :´-( ). Důvodů je povícero. Pokud nebudu trénovat, tak nebudu růst a nebudu se zlepšovat, což pochopitelně není dobře.  Ale také si uvědomuji význam mého deníku v této roli z pohledu motivace. Nejsem hnán pouze svými vyhlídkami ve světlejší zítřky, ale také se mohu podívat zpětně na mé zápisky a vidět, čeho jsem dosahoval v minulosti a proto prakticky neexistuje dost dobrý důvod pro to, proč v tomto nasazení nepokračovat. Chápu tedy, jak je z dlouhodobého pohledu důležité držet se svého plánu. A navíc… nikdo si přece nechceme kazit statistiku, že?

Na památku…

Dobrou věcí na deníku je však bezesporu také uchovávání vzpomínek. Je hezké otočit pár stránkami a najednou se vám otevírají momenty, zážitky, příběhy, vzpomínky a celkově kapitoly života, na něž jste, tak jak čas plynul, již zapomněli. Nemá smysl si psát věci všední, ale pište si vše, co vás kdy rozveselilo, udělalo vám radost a hlavně to, co nikdy nechcete zapomenout.

Zkuste být svědomití

Není snadné být svědomitý a opravdu pravidelně psát. Dnešní doba je hektická, ale o to krásnější je na chvíli se zastavit, odizolovat se od světa a soustředit se jen na sebe.

Pokud se nehodláte odhodlat k vedení „regulérního“ deníku, tak doporučuji zkusit začít si psát deník jednou větou. Napište to, co považujete za nejdůležitější věc, jež se toho daného dne stala. Událost, co vám udělalo radost, myšlenka… cokoliv. Zabere to jen pár vteřin. Za pokus to stojí. Dále navrhuji vyzkoušet project365.org. Jedná se o jednu fotografii denně, jež bude vystihovat váš den, náladu…
Nahrávat si takhle svůj život je skvělé. Ne protože bych chtěl zachytit každý jednotlivý okamžik toho, co se zrovna děje; ale proto, že mi to pomáhá lépe porozumět sobě samému a také uchovat to, o co nikdy přijít nechceme.

Píšete si deník? Nějaký další přínos, který jste vy sami zaznamenali? Podělte se o něj v komentářích.

Štítky: zdroje