Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Management chyb – nástroj řízení nebo učení?

By on 26. 11. 2012 in Byznys with Počet komentářů: 4

Josef Jasanský

Trochu manažer, trochu IT, trochu personalista, trochu obchodník. Má rád Apple, GTD, psaní i čtení a svůj tým.

„Udělali jste chybu! Takže čtvrtletní prémie co? Fuč!“ říká v jedné epizodě jednoho televizního seriálu Bob Klepl, alias ředitel Fila, dvěma svým podřízeným – pilotům poté, co málem zavinili pád letadla.

 

Tato scéna, i když v zásadě humorná, se mi vybavila, když jsem si připravoval podklady k článku, s trochou nadsázky nazvaný Management chyb, a vzpomněl si, jak jsem v minulosti k chybám lidí v mém týmu přistupoval já. Tak trochu podobně, jen toho humoru jsme si přitom tenkrát moc neužili.

Každou chybu některého z mých lidí jsem považoval za selhání, neschopnost, důvod k postihu, příležitost ukázat se, jaký velký šéf jsem, za příležitost dát ostatním najevo svoji moc. Nejsem na to moc pyšný, přiznávám, tenkrát jsem ale prostě dělal svoji práci tak, jak jsem si myslel, že se dělat má. Nemá.

Tento článek nebude o chybách, které lze považovat za fatální. Fatální chyby se dějí. S fatálními následky. Někdy jim zabránit lze, někdy ne, ale ruku na srdce, kolik takových fatálních chyb lidé v našich týmech dělají? A v kolika případech se my, lídři, chováme jako by o fatální chybu šlo? V kolika případech se chováme jako zmíněný kapitán Fila? Schválně.

Tento článek bude o chybách, které děláme každý, každý den. Členové našich týmů, my, jejich šéfové, naši šéfové. Chyby, které nejsou zdaleka fatální, i když je za ně mnohdy považujeme, chyby, které namísto toho, abychom využili ke společnému zlepšování a zdokonalování, využíváme spíše jako nástroj negativní motivace, jako nástroj strachu.

Strach má líné oči

Strach, nejlépe o peníze, je prý ta nejlepší motivace. Nechci být naivním moralistou, nechci tvrdit, že lidé pro peníze nepracují. K tomu, aby pracovali, jsou lidé primárně motivováni strachem o přežití. Dobrým pocitem rodinu nenakrmíte. Otázka ale je, zda je motivace strachem, podpořená navíc institutem trestu, nástrojem k lepším výsledkům. Zda vede ke schopnosti přijímat rizika a umění se rozhodnout, nebo spíše k alibismu a ke snaze zbavit se odpovědnosti s heslem: „Hlavně to tu přežít!“

Každý manažer ví, že jeho lidé dělali, dělají a dělat budou, chyby. Někdy s většími, někdy s menšími následky, někdy vědomě, někdy nevědomě, a někdy třeba jen proto, že jsme na počátku udělali chybu my – manažeři, když jsem zadali úkol, aniž bychom si předem ověřili, zda dotyčný zadání rozumí, má k jeho splnění dostatečné dovednosti, znalosti, zdroje a informace.

„Kdo nic nedělá, nic nezkazí“, říká jedno hezké přísloví. Sám jsem jej ve své praxi slyšel nesčetněkrát. Mnohdy jako důvod toho, co se přihodilo, mnohdy jako vysvětlení příčin, které ke stejnému stavu vedly. Myslím ale, že naši předci tuto větu nemysleli ani jako důvod, ani jako příčinu. Domnívám se, že princip tohoto přístupu je v poznání chyby jako nástroje učení. Zdokonalování, chceme-li.

Pokud někdo udělá chybu, jejíž výsledkem bude postih, nejlépe finanční, a dotyčný člověk si vzniklou situaci vysvětlí uvedeným rčením, k čemu dojde? Dříve nebo později udělá stejnou, možná větší chybu s vědomím, co bude následovat. Cizí postih a vlastní ospravedlnění. Efekt učení se vytrácí.

Co se ale stane, když dotyčnému, namísto toho, abychom ho „strašili“ finančním postihem, nebo ponížením před ostatními, jednoduše vysvětlíme náš pohled a prodiskutujeme tváří v tvář, kde jsme udělali my – lídři chybu, která vedla k tomu, že udělal chybu dotyčný?

Byl problém v zadání? Ve správném vysvětlení požadovaného výsledku? Ve zdrojích? Nebo byl úkol mimo kompetence, stávající schopnosti, znalosti či dovednosti dotyčného? Příčin může být mnoho. Úkolem lídra-kouče je pravé příčiny nežádoucího stavu odhalit, vyhodnotit a poskytnout zpětnou vazbu s cílem dohodnout jasná pravidla a termíny nápravy, je-li možná.

Není-li náprava možná, což se obvykle u cca 30% chyb stává, můžeme získaná data alespoň využít jako zkušenost a pomocí sdílení zjištěných výsledků v týmu pak k prevenci do budoucnosti. Vždy je důležité využít chybu k učení, jen tak měla smysl.

Chyba je výsledek

Při hodnocení chyby, ať už z pohledu příčin, nebo následků, je důležité nepodrobit kritice člověka, ale výsledek. Pokud někdo udělá chybu – nesprávně se rozhodne, neadekvátně zareaguje, nesplní to co má, je vždy důležité podívat se na vzniklou situaci očima cílů, ke kterým mělo původně zamýšlené „správné řešení“ vést. Pokud náš člověk pochopí, do jaké míry jeho rozhodnutí, reakce nebo neplnění omezuje, komplikuje, případně brání společnému směřování, snáze najde způsob, jak se do nápravy stavu aktivně zapojit.

Na druhou stranu, pokud budeme namísto výsledků hodnotit člověka, pokud budeme zesilovat jeho frustraci a strach, budeme těžko hledat konstruktivní řešení. Náš člověk se v takovém případě pouze zatvrdí ve své roli „obranáře“ a namísto proaktivního přístupu, který mu může pomoci se z chyby po-učit, získáme ublíženého chudáka, kterému budou chtít ostatní členové týmu pomoci tím, že ho budou litovat.

Jednou z chyb, kterých se jako manažeři při řízení chyb dopouštíme je, že se v okamžiku, kdy některých z našich lidí udělá chybu, snažíme převzít odpovědnost za její nápravu. Staneme se řešiteli a převezmeme na sebe roli zachránce. Netvrdím, že to někdy není nezbytné, ve většině případů ale platí, že problém by měl řešit ten, kdo je za něj primárně odpovědný.

Platí, že každý manažer je pouze tak dobrý, jak dobrý je jeho tým. Stejně jako je každý řetěz pevný pouze tak, jako jeho nejslabší článek, i ten nejlepší tým je pouze tak dobrý, jak silná je schopnost jeho členů po-učit se z chyb. Nikdo nechce v týmu slabochy.

„Nechme lidi prohrát“, radí jeden zkušený, moudrý a mně oblíbený kouč. Nechme lidi udělat chybu, nechme je, aby za ni mohli nést vlastní odpovědnost. Buďme jim na blízku, a podpořme jejich snahu o nápravu. Zbavme se ale touhy za své lidi jejich chyby řešit. Nenaučíme tím nic ani je, ani sebe.

 

 Josef Jasanský

C.B.C. CZ – Apple Solution Expert Education
prodej, implementace, servis

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Daniel Gamrot napsal:

    Moje oblíbené motto – Dejte člověku rybu a nasytíte jej na jeden den, naučte ho rybařit a nasytíte jej na celý život:)

  2. Daniel Gamrot Daniel napsal:

    Moje oblíbené motto – Dejte člověku rybu a nasytíte jej na jeden den, naučte ho rybařit a nasytíte jej na celý život:)

  3. GVKB napsal:

    Obrazně se ekonomika podobá optimalizaci stánky na internetu, kdy zde vytvoříme stránku a udržujeme jí v provozu tak, aby nám stránka přinášela veliký užitek, který od ní očekáváme. Vše je o chybách, které způsobují ekonomické krize, každá chyba je jako jed, který zabíjí pomalu a jistě ekonomiku, až nakonec je ekonomika v krizi a následkem je; bída, nezaměstnanost, exekutoři, korupce, mafie, sekty, prostituce, drogy, špína, cenzura, podrazy, atd. Nemusí zde vždy jít jenom o čistě ekonomické chyby, na ekonomiku mají vliv všechny chyby, v nás a okolo nás, veliké množství malých bezvýznamných chyb, je vždy horší nepřítel ekonomiky, než jedna veliká ekonomická, nebo politická chyba. Nekvalitní systém chybuje logicky více, než kvalitní systém, a tak kontrola musí eliminovat nekvalitní systémy, z ekosystému, bez výjimky, i kdyby zde dostal prezident nebo řiditel výpověď, za to že není kvalitní, každý starý zaměstnanec, je snadno nahraditelný mladým zaměstnancem, i když staří prezidenti a řiditelé, vytvářejí dezinformační iluzi, že je není možné snadno nahradit, ale jejich smrt ukazuje jasně, jak snadno jsou zde nahraditelní, a ten kdo je nahradí, pracuje lépe, protože je mladší a zdravější. Proč bychom zde za rok nemohli mít dvanáct prezidentů, tolik politických sviní by zde chtělo dělat prezidenta a takto by se za deset let v této funkci mohlo vystřídat 120 prezidentů, volby na prezidenta by se dělali jenom pomocí mobilních telefonů a specielní aplikace v těchto telefonech, kdy by ten, koho jste zvolili mobilem, ten by dostal od vás z vašeho kreditu 100 Kč, tak by se zamezilo tomu, aby se volby zúčastňovali ubožáci, pro které je 100 Kč více než možnost si zvolit svobodně dvanáctkrát za rok nového prezidenta. Jakmile je politická svině dlouho u velikého koryta, tak moc vyroste a jsou s ní potom veliké problémy. Definitivní výhoda je ta největší chyba v ekonomice, vše se mění a tak měsíc po zvolení prezidentem, je zde výpověď a doživotní zákaz dělat zde znovu již prezidenta, stejný postup by byl u všech vysokých státních funkcí s nadprůměrnými výhodami a jistotami. Nesmíme politickým sviním dopřát, aby zde mohli být déle než měsíc u velikého koryta, a musíme dát každé politické svini možnost, být zde na měsíc prezidentem republiky, aby se tím mohla do smrti chlubit ostatním politickým lakomým sviním.

  4. Josef Jasanský napsal:

    Děkuji za komentář, pane GVKB:)
    Nejsem si jen jistý, zda oba mluvíme o tom samém;) Možná by se Váš příspěvek více hodil na idnes.cz, případně na některý jiný, politicky zaměřený web, co říkáte? :)

    pohodový den
    JJ

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru