Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Hledání talentu – Sněhulák

By on 29. 11. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 2
admin
admin

Poslední články od admin (Všechny články)

Letos v létě, kdy jsem otevíral vstupní bránu na cestě za poznáním vlastního talentu, jsem si do notýsku napsal: „Talent je jako sněhová koule. Pokud z ní chceme udělat sněhuláka, je potřeba na kouli nabalovat další a další sníh. Jakmile ji necháme jen tak stát, nikdy neporoste.“

Této poznámce předcházel krátký příběh. Ačkoliv věřím ve výjimečnost každého dne, ta dnešní speciální událost měla teprve přijít. Ve chvíli, kdy mi usměvavé děvče přineslo v pořadí třetí espresso, jsem ve snaze vytvořit prostor na stole naskládal tři lístečky s poznámkami v kroužku nad sebe, což vyvolalo reakci: „Jééé, vy jste mi vyrobil skládačku se sněhulákem! A můžu si jí nechat?“ Pousmál jsem se: „Jen pokud i ta třetí káva bude stejně vynikající jako předchozí dvě.“ Zarazil jsem se – takže sněhulák. Proč ne.

Nejsem expert a následující odstavce nebudou výstupy získané dlouholetou analýzou, případně informace sesbírané z důvěryhodných světových zdrojů. Jde o tři měsíce zkoušení a pozorování výsledků na mě samém – mém těle, mé hlavě a mém okolí. Pokusy na mém životě. Něco jako když si píšete deník – jen trošku specificky zaměřený. A bez konkrétních dnů. Popíšu vám, jak jsem začal pracovat se svým talentem.

Objevujeme talent

Talent – nemůžeme se jej dotknout, nejde si jej prohlédnout. Výsledky jeho používání nebo nevyužívání však bývají viditelné. Existuje v každém z nás a mnozí v něj nevěří, a to právě proto, že se ne vždy projevuje ve fyzické podobě. „Nic neumím a mám talent maximálně na hraní kuliček,“ říkají. A pokud věří, tak jej často dost zanedbávají. Ne pro všechny je jednoduché talent nalézt – vliv na to má okolí i jejich vlastní pohodlnost. I já byl až moc pohodlný.

Víte vy, jaký je váš talent? Zkoušeli jste jej někdy hledat? Přemýšleli jste někdy o tom, které z vašich vlastností nebo schopností vyčnívají nad ostatní?

Má pro vás vůbec smysl znát své silné stránky?

Já to nikdy neřešil. Myslel jsem si, že vím, kam mířím a co mě udělá šťastným. To, že jsem zakopával a narážel na nechuť k práci, jsem považoval za nedílnou součást profesního života, se kterou se musím poprat. To, že něco neumím, jsem bral jako slabinu, se kterou se musím vypořádat. A své přednosti jsem považoval za něco, co mi třeba někdy v budoucnu pomůže. Výsledkem bylo to, že jsem se několik let soustředil na nucenou eliminaci veškerých svých nedostatků. Uvěřil jsem tomu, že když nebudu mít nastudované prezentační dovednosti (jinými slovy neprojdu alespoň třemi kurzy se sérií praktických cvičení), nemohu dobře prezentovat. Že nemohu být manažerem, pokud nebudu průbojný, nabitý maximální sebedůvěrou a nebudu schopný diktátorským způsobem rozdělovat a řídit práci. A že neschopnost silou „zatlačit soupeře do kouta“ během slovního konfliktu ze mě dělá slabého člověka.

Má víra v to, že pokud toto vše „opravím“, tak budu šťastný (protože budu úspěšný), byla téměř nenarušitelná.

Kdy se to změnilo? Jakmile jsem začal přemýšlet nad tím, jestli nemohu využít to, co zvládám nejlépe, k nastartování cesty za svým životním posláním. Uvědomění si sebe sama – svých silných stránek a toho, že začínám pracovat na jejich využívání a zlepšování, mě od samého počátku naplňují štěstím, které je srovnatelné s poznáním základních principů metody GTD (což byla tehdy obrovská úleva následovaná návalem euforie z toho, že mám „prázdno v hlavě“). Hledání a nacházení předností a rozvoj talentu zaujaly v mém životě významnou roli.

Začal jsem věřit, že zaměření na využívání vlastních předností může velmi pozitivně ovlivnit život spoustě lidí.

Dočtěte tento odstavec. Najděte si místo, na kterém se můžete soustředit, zavřete oči a představte si obrovského sněhuláka. Jeho základem jsou sněhové koule. Může jich být libovolné mňožství. Tvoří pevnou kostru jeho těla, o kterou se můžete vší silou opřít a sněhulák se ani nehne. Berte to jako počáteční a ideální stav. Ve chvíli, kdy o něj přestanete pečovat a hlídat jej, se sněhové koule, ze kterých je postaven, mohou vlivem okolností měnit. Mohou přijít pozitivní vlivy – třeba začne sněžit. V tom případě se sice koule může změnit až v tvarově neurčitou hromadu sněhu, nicméně ve chvíli, kdy si dá někdo práci s tím, aby tento nový sníh využil ke zpevnění a třeba i zkrášlení původní „postavičky“, bude mít tento vliv jednoznačný přínos. Oteplení znamená, že sněhulák začne postupně mizet a bortit se. Tomu se dá samozřejmě předcházet – příště je potřeba lépe promyslet období nebo rovnou místo pro jeho stavbu. Představte si také nečekaný a zákeřný fyzický útok na sněhuláka závistivým sousedem (dovolili jste si postavit lepšího, pevnějšího a pohlednějšího sněhuláka, než má on a teď za to budete pykat) – pokud si svého sněhuláka neohlídáte, závisí v tomto okamžiku jeho přežití na kvalitě, struktuře, promyšlenosti, velikosti – a v neposlední řadě také na zbraních a schopnostech souseda.

Postavme si svého sněhuláka

Zjišťuji, že s talentem je to stejné – nesmíte na něj přestávat myslet a musíte se o něj stále starat – nechat jej růst na správném místě, pečovat o něj a nenechat ostatní, aby jej zničili, kdykoliv se jim zachce. Ve chvíli, kdy nemáte svůj talent pod kontrolou a necháte jej jen tak „existovat“, může se s ním stát cokoliv. Na okolnosti a situace, které působí na váš talent (vašeho sněhuláka), je potřeba patřičně reagovat – využít šance jej posunout dál, nechat jej růst a zpevňovat. Využít co nejvíce nového „sněhu“. Jak s ním ale co nejlépe naložit? Je to hodně individuální (jak jinak) – mě třeba pomáhají aktivity, jakými jsou různá cvičení, semináře, samostudium, konference a hlavně povídání s lidmi, kteří jsou specialisty na danou problematiku. Hrozně mi pomáhá psaní – nemusí to být každý detail, třeba pouze hrubý náčrt. Detaily si pak domyslím sám. Myšlenkové napy jsou k nezaplacení – rychlé, přesné, podněcující k další samostatné práci.

Důležité je být připraven na „nový sníh“, díky kterému můžete zvětšit sílu svého talentu.

Vlivům, které mají negativní dopad (oteplení a tání) zase můžete předcházet nalezením a výběrem vhodného prostředí, kde budete svůj talent pěstovat (pracovní pozice, prostředí, kolegové, koníčky nebo lidé v okolí). Moc mi pomohlo, když jsem si uvědomil, že všechny problémy musím začít řešit u sebe a až potom je hledat u druhých. K tomu druhému kroku se dnes dostávám pouze ve svých slabších chvilkách (nikdo není dokonalý). A jak se bránit „závistivému sousedovi“? Jednou z možností je mít opravdu pevnou víru ve vlastní talent (pevně postavenou kostru sněhuláka) a v to, že právě tyto vlastnosti nebo schopnosti tvoří vaši osobnost. Takových pár útoků jsem zažil a vždy mi pomohla jednoduchá otázka – proč k tomu vůbec došlo? Při řešení vždy začínej u sebe.

Tolik k úvodu do Teorie sněhuláka. Končit s ní však jestě nebudeme. Jen na okraj bych se rád zmínil, že třetí káva byla ještě lepší, než předchozí dvě.

Stavbou to teprve začíná

Vraťme se spolu do dětství. Nebudu se ptát, zda jste někdy stavěli sněhuláka. Zajímá mě, jak váš sněhulák vypadal. Vsadím se, že v naprosté většině případů bylo nutné, aby konečná podoba sněhuláka vycházela z vaší hlavy. Pokud tomu tak nebylo, trucovali jste (případně křičeli, nadávali nebo třeba plakali). Chtěli jste, aby váš sněhulák vypadal tak, jak chcete vy. A teď se na chvíli zamyslete. Soustřeďte se. Představte si, že je vaše osobnost zformována do podoby sněhuláka. Kdo jej navrhuje? Kdo určuje, která koule bude jak veliká. Kdo říká, z kolika koulí bude postaven a jaká bude jeho konečná podoba? Opravdu, ještě jednou (dnes naposledy) zavřete oči a přemýšlejte. Nejdříve třeba jen pět minut (já to poprvé tak dlouho nevydržel), později můžete navázat a jednotlivé výsledky pospojovat. A napište (klidně jen pro sebe na papír nebo pod tento článek), co jste viděli. Liší se to moc od vašeho „dětského“ přístupu, kdy jste si svého sněhuláka chtěli postavit po svém? A pokud ano, myslíte si, že je to správně? Já zjistil, že budoucí podobu mého (!) sněhuláka nechávám v rukou (hlavách) ostatních. Nejlépe to vystihuje oblíbená věta, kterou jsem poprvé četl od Jaroslava Homolky:

„Kdo neřídí, je řízen.“

Řízen lidmi, kteří chtěli, aby vypadal tak, jak si to představují oni. Zaměstnavateli (zúčastníš se školení a budeš dobrý v tom a v tom, naučíš se prezentovat a jednat v kritických situacích, protože to je tvá práce), známými (však hlavně, že máš práci – to je důležité) nebo třeba rodinou (hlavně, že za to máš dost peněz a jsi spokojený). Nikomu nic nezazlívám, věřím, že naprostá většina těchto „návrhářů“ jednala s nejlepšími úmysly. Uvědomil jsem si však, že těch pokusů na stavbu sněhuláka moc není, a že život je (jak se říká) příliš krátký na to, abychom (a teď už následuje moje část) ostatní nechávali tvořit to, co musíme a potřebujeme vytvořit sami.

Pokud to necháme na ostatních, šance, že výsledek bude odpovídat vlastní osobnosti, je velmi malá.

Každý sněhulák je jedinečný a jeho autorem byste měli být vy sami. Ostatní vám mohou pomáhat. Pokud tak jednají s nejlepšími úmysly, bylo by chybou jejich pomoci nevyužít – však jim to, pokud pociťujete nutnost reciprocity, můžete kdykoliv oplatit.

Talent jako pomocník při putování za prioritami

A teď chvilku zase bez sněhu. Tvrdím, že se toho můžete naučit spousty (nikdy ne všechno). Otázkou je, zda vás vše, co se naučíte, posune dál a učiní šťastnějšími. A život přece stojí na štěstí – štěstí by mělo mít jednu z nejvyšších priorit. Věřím tomu, že pokud najdete schopnosti, ve kterých objevíte i svůj talent, jež budete dále rozvíjet a stavět na něm jak osobní, tak profesní život, spustíte obrovskou a silnou (a zase sníh) lavinu pozitivních událostí. Na mě to funguje znamenitě.

Jak jsem již psal, tento seriál bude o tom, jak jsem hledal, našel a jak piluji svůj talent – o budování kostry spokojeného života, kterou dále rozšiřuji. Nevěřím, že existuje někdo, kdo by neměl talent. Něco, na čem dokáže postavit svou osobnost a co mu pomůže ke štěstí, které je pro všechny tolik důležité. Sám vím, že nálezy, kterých se mi na dosavadní cestě dostalo, jsou již teď obrovským přínosem pro budoucnost. Bude to dlouhá pouť, na jejímž konci čeká buď poklad nebo cenné zkušenosti, které během hledání nasbírám(e) – a zkušenosti jsou přece také poklad. Docela dobrá motivace, nemyslíte?

Neberte tento seriál jako průvodce ke štěstí nebo jako rady ostříleného matadora nebo experta na silné stránky – sám jsem na začátku, pevně přesvědčený o tom, že tato cesta má obrovský smysl. Budu moc rád, když vám můj příběh a „deník“ pomohou nastartovat podobnou pouť za pokladem – nastíní směr, provedou neznámými uličkami a vyvedou v místech, kde si již poradíte sami. A pokud jste se již na tuto cestu vydali (sami nebo s pomocí někoho jiného) a našli správný směr – nenechávejte si to pro sebe. Podělme se o jinými neobjevené cesty a zajímavá místa, která by ostatní bez vaší pomoci minuli. Budu se těšit u dalšího dílu – druhého kroku, který začal měnit můj život uvědoměním si sebe sama – zjištěním kdo jsem a jaké jsou vlastně mé přednosti.

Daniel Gamrot

 

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 2

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Tomáš Adl napsal:

    Rád bych se zeptat co je tím „tajemným“ autorovým talentem?

  2. Daniel Gamrot Daniel napsal:

    Hezký den, není to nic tajemného. Řeč o tom, jak hledám talent a pracuji s ním, však bude v dalších dílech a nerad bych naznačoval předem. Proto Vás poprosím o trpělivost – brzy vyjde pokračování, kde se dozvíte více.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru