Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Produktivismus – je horší než workholismus?

By on 22. 10. 2012 in Témata with Počet komentářů: 16
Dalibor Špok

Dalibor Špok

DALIBOR ŠPOK / Psycholog, který se zabývá psychologickým kariérním poradenstvím, problematikou seberealizace a změny a tématem nadání u dospělých lidí. Je zakladatelem blogu o kariérním poradenství EtLabora.cz. Má rád život ve všech dimenzích a proměnlivost, kterou nabízí. (osobní stránky)
Dalibor Špok

Stává se vám to taky? Ráno vstanete a ještě než se pustíte do práce, rychle zkontrolujete příspěvky na blozích o produktivitě. Než začnete s denními úkoly, nejprve přeci musíte roztřídit své next actions do patřičných kategorií v nejnovější GTD aplikaci. A nebo že byste vyzkoušeli Clear pro iPhone, nejnovější hit minimalismu (který v době psaní tohoto článku už ale samozřejmě zase hitem není)? Že byste dnešek věnovali přemýšlení, jak změnit celý svůj systém?  Z Things na Omnifocus? Z GTD na ZTD? Ze ZTD na JZD? A najednou je večer, pátek nebo konec roku? Pokud tyto situace znáte osobně nebo ze svého okolí, obávám se, že je možné, že rozpoznáváte příznaky nového typu závislosti – produktivismu.

 

Nová forma závislosti – produktivismus

Produktivismus je závislost na novém průmyslu produktivity. Jedná se o závislost na blozích, knihách, pomůckách a nástrojích, které vám mají pomoci být úspěšní. Ano, včetně závislosti na čtení článků, z nichž jeden máte právě před sebou. Produktivismus – na rozdíl od reálné produktivity – se vyznačuje tím, že tento průmysl samotný (resp. “pocit, že jsme jen krůček od ovládnutí produktivity”) se pro nás stává důležitější než to, k čemu má směřovat. Trávíme více času sledováním blogů, experimentováním a promýšlením nejnovějších nápadů, než děláním toho, co je skutečně užitečné a důležité.

Průmysl osobní produktivity samozřejmě není osamocený. Jsme svědky mnoha obdobných a úspěšných Průmyslů. Průmysl show/sportbusinessu, průmysl počítačových her, průmysl televize a filmu… Velmi podobný je například průmysl s hubnutím. Je paradoxní, že nikdo nezná VÍCE diet a VÍCE způsobů, jak zdravě jíst a požívat ty nejlepší potraviny než lidé s nadváhou. Lidé závislí na průmyslu hubnutí místo toho, aby doopravdy změnili svůj životní styl – začali méně a lépe jíst a více se hýbat (ano, přesně tak je to složité) – tráví dlouhé hodiny  čtením nejnovějších diet, tipů, zkušeností a postupů… Výsledek pak nazývají jojo efektem. Ten ovšem znají i mnozí příznivci průmyslu produktivity, nemyslíte?

Jak vzniká „Průmysl produktivity“

Problém samozřejmě není s Průmyslem jako takovým. Průmysl odráží skutečné potřeby velké skupiny lidí. A ti jsou dnes opravdu ve velké míře obézní, nemocní, nezorganizovaní, vystresováni z přemíry úkolů, prázdní a znudění absencí důležitých vztahů a smyslu v životě… Průmysl na tyto potřeby reaguje. Objeví se několik odborníků, kteří radí. Aplikují své zkušenosti. Vydávají knihy. Stávají se slavnými. Vznikají produkty, služby, nabídky…

Typický Průmysl, o kterém hovoříme, vzniká v americkém spotřebitelském prostředí, které věci rádo žene extrému a vypjatosti ve všech myslitelných dimenzích. Když minimalismus, tak vyhodit vše a natisknout placky „I’m minimalist“. Když nejíst maso, tak uspořádat konference, pomalovat trička a zapálit jatka. Když GTD, tak vést nekonečné diskuze, co David Allen vlastně myslel, co je pravověrné a co je hereze. Amerika je tak země bohatých guruů, kterým by (doufejme) u nás málokdo uvěřil, a Tony Robinsů, kteří by si u nás se stejným typem motivačních seminářů jen obtížně vydělali na své vrtulníky. Češi jsou skeptičtí, realističtí, pragmatičtí, s nadhledem – a očekávají přesně takový přístup od poradců, trenérů, autorů knih. Nejen americký zákazník samozřejmě dychtí po jednoduchých, instantních návodech na štěstí. Ale Amerika je zemí volného trhu, svobody slova, obrovské konkurence a velkého množství relativně bohatých spotřebitelů, otevřených v daleko větší míře i tomu, nad čím by průměrný zákazník jinde zakroutil pochybovačně hlavou. A velké množství bohatých a otevřených zákazníků se silnými potřebami (zdravě žít, zhubnout, být produktivní…), to je jeden ze zásadních faktorů, který stojí u zrodu našeho Průmyslu.

Pro dobré fungování Průmyslu je však nejlepší zákazník ten, kdo má neustálou potřebu.

Ideální zákazník tak není člověk, který si koupí jednu knihu o zdravém životním stylu (nebo jednu knihu o time managementu) a pak podle ní úspěšně žije. Ideální zákazník se vrací, selhává a obviňuje z tohoto selhání sama sebe (nikoli průmysl, který mu nasliboval nemožné nereálně rychle a neuvěřitelně jednoduše). Kupuje nové schéma, nový produkt, nový workshop, novou metodu. Průmysl jede.

Produktivita není a je složitá

Pokud si uvědomujeme tyto negativní aspekty Průmyslu, můžeme samozřejmě využívat i jeho pozitivní stránky – protože jeho součástí jsou samozřejmě vždy také moudré rady, promyšlené přístupy a dobré metody. Existují kvalitní filmy, dobrá fotbalová utkání, efektivní diety a dobré knihy o time managementu.

Problém ale nastává tehdy, když začínáme zaměňovat mapu za teritorium.

Televizní hrdiny považujeme za osobní přátele a píšeme primáři Chudíkovi ze seriálové Nemocnice s dotazem, jak vyléčit nemoc babičky. Díky dobrodružství nad počítačovou hrou nám reálně utíká dobrodružství života. Díky nechutné dietě nevydržíme a dáme si konečně něco dobrého. A v neposlední řadě – díky obsesi nad čtením nových článků o produktivitě se dokážeme báječně zasnít, jaké to bude, “až nastavíme ten pravý systém”, “až konečně přečteme novou knihu od toho a toho gurua”, “až si konečně koupíme apple a omnifocus”, zatímco nám uniká to nejpodstatnější: za okny běží život, který nenaplňujeme tím, co je opravdu důležité. Pokud se nám cokoli z výše uvedeného stává, znamená to, že Průmysl nevyužíváme racionálně. Znamená to, že mu podléháme.

Co si budeme povídat – pokud nestíháte a neuděláte vše, co byste si představovali, možná za to může fakt, že žijeme v době informační přehlcenosti. Možná za to může nedostatečná schopnost sebekontroly, naše zvyky, naše lenost, nebo to, že neumíme prioritizovat. Možná neumíme upřednostnit dlouhodobě hodnotné před krátkodobě zajímavým. Možná za to může naše aktuální uvědomění (nebo spíše neuvědomění) toho, co je v životě důležité a co bychom v něm chtěli zažívat… Ale fakt, JESTLI si sepíšeme úkoly do omnifocusu či na papír, JESTLI je prioritizujeme dle Coveyho nebo Linnenbergera, JESTLI a jak vybereme GTD kategorie, JESTLI používáme due dates (termíny), nebo se jim vyhýbáme jako čert kříži… je z hlediska naší skutečné efektivity zhruba stejně nepodstatný, jako je nepodstatné, zda nám cestou z Prahy do Brna hrála na cestu folková nebo rocková písnička. Jistě, někdo má rád folk – ať poslouchá folk. A rockerovi dejme rock. To je ale tak vše, co můžeme o jednotlivých metodách a přístupech systémů produktivity říct. Nekonečné hádky o to, co je lepší a proč je lepší… jsou asi stejně zbytečné jako jsou hádky, zda je lepší Audi, nebo BMW; šunka, nebo uherák.

Mozartův GTD a mýtus „jiné doby“

Nejproduktivnější hudební skladatel všech dob byl W. A. Mozart. Za svůj dosti krátký život (zemřel v 35 letech) napsal přes 600 hudebních děl, včetně monumentálních a rozsáhlých symfonií, oper a koncertů. A pro mnohé bude jistě překvapením, že tento muž neměl pro svou produktivitu k dispozici pátou generaci iPhonu, iCloud ani moleskine a pero značky Parker. Jeden z nejproduktivnějších psychologů byl (dnes již skoro zapomenutý) Wilhelm Wundt. Pokud dělíme objem jeho díla délkou jeho života, vyjde nám, že v průměru napsal zhruba 3 stránky textů denně. Pro mnohé bude jistě překvapením, že Wundt neměl k dispozici ani Coveyho plánovací diář, ani každý den netrávil čtením diskuzí nad nejnovějšími GTD hacky. A není to jen otázka specialistů: Newton psal o fyzice i alchymii, Leibnitz se věnoval matematice i filozofii, Helmholtz nebo Goethe se věnovali asi všemu, čemu v 19. století šlo. Všichni bez blogů o produktivitě.

“To ovšem byla jiná doba, lidé nebyli natolik zahlceni informacemi, sociálními sítěmi, plejádou možností…” chce se chytnout pověstného stébla nadšenec produktivity, jehož záložky stránek o produktivitě dávno překročily už i tak nemalý počet urgentních emailů nespokojených kolegů a klientů, očekávajících… hotovou práci.

Pocit informační přehlcenosti je samozřejmě fakt a realita. Je ovšem mýtem, že bychom jí dnes SUBJEKTIVNĚ pociťovali hůře než dříve.

Domníváte se, že se internetový geek, který do svého portfolia přidá další rss kanál, cítí najednou více informačně přetížený než horal, který žije spokojeně se svými ovečkami, a kterému najednou položíte na stůl nejnovější vydání tří novin? Pocit přetíženosti je vždy subjektivní a závisí na tom, s čím srovnáváte a co považujete za výchozí, normální stav. Jeden z nesmrtelných teoretiků time managementu, A. Lakein, zařadil do své zásadní knihy kapitolu “Jak zvládnout informační zahlcení” už v roce 1973. Domnívám se, že podobné kapitoly bychom našli i v knihách o životním stylu někdy z období první republiky.

Nenazývejte mě staromilcem. Zeptejte se co do úkolů vysoce exponovaných lidí – podnikatelů, manažerů, umělců, aktivistů… jaký systém organizování a produktivity používají. Myslím, že se na vás budou dívat dost pobaveně. Obvykle je jejich time management systém MAXIMÁLNĚ jednoduchý a intuitivní a ZDALEKA jej není možno srovnat s propracovanými systémy přívrženců hnutí osobní produktivity. Často to je jeden papírový blok, chaotické úkoly zachycené v mobilu a outlooku, bez jakékoli organizace, poznámky na rubu obálek či nepotřebných reklam. To je vše. Zbytek jsou návyky, způsoby chování, způsoby sebekontroly. Tito lidé nepřeceňují strukturu, ale nepodceňují procesy, které vedou k úspěchu.

Proč propadáme průmyslu produktivity?

Příčina, proč propadáme produktivismu, je jednoduchá a funguje u všech Průmyslů podobně: je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu “cítím se produktivní” (vybuzený motivační řečí, přečtením knihy nebo koupením nové aplikace) než skutečně být produktivní, tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem s jejich těžkostmi. Je to podobné, jako když jsme na základní škole koupili nové pero a sešit a zažívali ten krásný pocit novosti a možností…  Je to podobné, jako když jsme kdykoli dříve očekávali, že AŽ (doplňte sami…přečtu knihu, zorganizuji všechny své úkoly, roztřídím své cíle podle priorit, koupím si iPhone), potom začnu a pak budu konečně produktivní.

Jenomže časem zjišťujeme, že žádné „až“ není. Je pouze „nyní“. Nyní, ve kterém se mohu rozhodnout, čemu budu toto „nyní“ věnovat.

Je snadné, ale naivní domnívat se, že celý Problém (zdravého životního stylu, produktivity) vyřeším, když budu dodržovat pět pravidel, tuto metodu, tuto techniku. Je to stejně nereálné, jako chtít pět zaručených rad a jednu metodologii na to, jak vydržet šťastný v manželství, jak být úspěšný v práci, jak najít v životě smysl. Kdyby to bylo možné, kdyby to takto šlo – žádný Průmysl by nefungoval. Protože by pak právě jeden produkt nebo jedna kniha získala nejen jasný monopol, ale svou efektivitou by celý Průmysl zdecimovala: nebylo by dalších lidí obézních, vystresovaných, neorganizovaných…

Co tedy dělat?

Samozřejmě je dobré nevylévat s vaničkou i dítě. Není třeba stěhovat se zpátky do jeskyně nebo používat k psaní brk a pergamen. Můžeme používat GTD, těšit se z designu nejnovějších online time management aplikace a nebo s uspokojením hladit stránky elegantního filofaxu. Ale je dobré uvědomit si, že nejminimalističtější moleskine (který bude předpokládám obsahovat pouze desky s jedinou kartičkou) ani šestá generace iPhonu nás nepřiblíží produktivitě  opravdu podstatným krokem. Protože

produktivita je problém uvědomění. Rovnováhy. Sebekontroly. Jednoduchých návyků.

Taky rád vyzkouším nový program nebo si přečtu článek na svých oblíbených fórech o produktivitě. Ale obecně jsem přesvědčen, že pokud trávíme nad jakýmkoli systémem produktivity (jeho udržováním, umisťováním položek, kategorizováním, plánováním práce, nastavováním, upravováním, čtením článků, diskutováním na fórech) dohromady více než půl hodiny denně, máme problém. Jeho léčba není a zároveň je složitá: Všímejte si, co funguje. Nedělejte, co nefunguje. Toho, co funguje, dělejte více; toho, co nefunguje, méně. A konečně, zvedněte se a prostě běžte udělat to, co je v současnosti pro váš úspěch, pokrok, zakončení projektu, životní spokojenost… v tuto chvíli opravdu důležité. Vy dobře víte, co to je. TEĎ.

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 16

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

  1. Martin napsal:

    Dalibor dost přesně vystihl a popsat to, co začínám cítit v poslední době… podobný osud má IMHO veškerá činnost lidstva. Situaci popsanou v odstavci ‚Jak vzniká “Průmysl produktivity”‘ jsem zažil analogicky již mnohokrát v různých kontextech.

  2. Stefan Huska napsal:

    Velmi dobry clanok.

    Musim povedat ze od kedy som sa zacal zaujimat o produktivitu, posunul som sa vpred.

    Vela ludi si ale musi uvedomit, ze produktivita nie su tie knizky a seminare, ale samotna praca. Treba makat. Na podstatnych veciach.

    Sam sa niekedy prichytim, ze ked sa mi nic nechce (toho sa nezbavite, je to ludska vlastnost), tak sa uchylim k clankom o produktivite. Zacnem citat a cakam ze ma to „nakopne“. Casto to funguje. Ale lepsie je si dat prestavku, ist von na vzduch a vratit sa k praci s cerstvou hlavou.

  3. Josef Jasansky napsal:

    Pevně věřím, že situace popsaná v článku se mě dotýká jen „okrajově“:), ale jinak 100% souhlas …velmi se mi líbí myšlenka „pocitu produktivity“ vs. „být produktivní“…
    Dovolil bych si možná trochu polemizovat s „…dělejte jen to důležité, vy dobře víte, co to je“; znám kolem sebe nespočet lidí (a klidně se mezi ně mohu počítat i já), kteří to (možná) dobře nevědí;) …a proto to třeba (marně) hledají v knihách, přednáškách, metodách a nástrojích osobní produktivity:)
    Díky za článek.
    JJ

    • Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

      JJ: Josefe, děkuji za komentář. Svým apelem na závěr jsem rozhodně neměl na mysli, že víme naprosto přesně, co vše je pro nás životě důležité, jen se nám do toho nechce… to samozřejmě hledáme celý život. Většina z nás ale dobře ví, která aktivita by nám velmi prospěla v současnosti. Teď, dnes – z hlediska současných projektů, současných několika úkolů, našeho současného stavu. A ruku na srdce – ne vždy se pustíme do toho, co je takto zjevně důležité…

  4. Jiří Knesl napsal:

    Myslím, že touhle fází si projde leckdo a zároveň si myslím, že to až tak nevadí. Každý člověk, má-li něčemu skutečně porozumět, musí nějakou dobu investovat nemalý čas do „produktivismu“, aby pochopil nějaké principy. Pak, když už se pochopí, je schopný si poradit a nemusí už trávit čtením o produktivitě žádný čas.

    Samotnému mi trvalo 4 roky, než jsem zjistil, že k produktivitě mi vyhovuje program Things, papírový blok, pero a kuchyňská minutka a nic víc nepotřebuju (a spoustu věcí, jako je třeba mobilní aplikace) jsem odhodil.

    Kdybych si tou cestou neprošel, nejspíš bych si organizoval pořád práci štítkováním v e-mailové schránce (jako jsem to dělal a jak to bohužel dělá dodnes plno lidí). To zvýšení produktivity mi ušetří 4-7 hodin denně a jestli jsem v životě strávil několik set hodin čtením o produktivitě, stejně se mi to už mnohokrát vrátilo.

    • Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

      JK: To je moc zajímavý pohled – že i zkušenost „produktivismu“ může být z dlouhodobého kontextu užitečná. Máte určitě pravdu. Určitě i tato oblast odráží to, co všichni známe – fáze přílišného nadšení, vystřízlivění, reálného očekávání. Dokážu si ale představit i jiné případy – „věčné bojovníky“ (kteří neúspěch řeší ještě hlubším ponorem do produktivismu) a nebo ty, co vylijí s vaničkou i dítě, a na jakékoli další pokusy s vlastní produktivitou zanevřou…

  5. Jaroslav Luhan Jaroslav Luhan napsal:

    Díky za skvělý článek! Perfektně pojmenovává věci, o kterých možná někteří nechceme slyšet a raději hledáme další tipy a další články a aplikace. Jenže souhlasím s Jiřím Kneslem, že „produktivismus“ po určitou (sebepoznávací a studijní) dobu je produktivní. Mě to také trvalo cca 2-3 roky. Ale nesmí přerůst k fanatismu, kdy ostatní přesvědčujeme o tom, že metoda XY nebo ABC je ten zlatý grál. Ty 2-3 roky jsem dělal právě to, co je v závěru článku napsáno tučně: Zkoušel, měnil, zahazoval zbytečné, až jsem si systém upravil a „vynalezl“ pro sebe. Teď už funguju automaticky a intuitivně a moc systém neměním. Ale pohled kolem sebe a zpětná vazba od jiných hledajících mě ujišťuje, že předávat know how z období „produktivismu“ má smysl. Věčný koloběh vzájemného učení se a učení. Kdo ví, kde bych byl, nebýt těch ostatních hledačů a produktivistů, kteří mě inspirovali? :)

  6. Woody napsal:

    Cituji:“Zeptejte se co do úkolů vysoce exponovaných lidí – podnikatelů, manažerů, umělců, aktivistů… jaký systém organizování a produktivity používají. Myslím, že se na vás budou dívat dost pobaveně. Obvykle je jejich time management systém MAXIMÁLNĚ jednoduchý a intuitivní a ZDALEKA jej není možno srovnat s propracovanými systémy přívrženců hnutí osobní produktivity.“…
    S touhle částí se nedá nesouhlasit. Viz odkaz, čas 15:20 délky videa
    http://www.stream.cz/uservideo/765564-5-ivo-toman-a-andrej-babis

    Skvěle napsaný článek, ve kterém se jistě mnoho čtenářů MVH pozná.

  7. Bob napsal:

    Moc pěkně napsané. Ke to skutečně o návycích a vlastní kázni. Ostatní jsou jen podpůrné prostředky.

  8. Tomáš Bleša napsal:

    Sákryš, málem jsem čtením tohoto článku vyčerpal svoji denní kvótu studia produktivity. Teď už musím zbytek dne jen pracovat.
    Pěkně napsaný zralý názor.

  9. Kamil Kukura napsal:

    Zajímavá knížka ohledně přehlcení informacemi – http://www.informationdiet.com

  10. Siddha napsal:

    Zatím absolutně nejlepší článek na celém tomto serveru a myslím, že i na všech mi známých blozích o produktivitě a osobním rozvoji v ČR.

    Autorovi třikrát bravo. Taky jsem se dobrovolně nechal tímto průmyslem zachytit a na zatraceně dlouhé období mu podlehl :( Jak už názory výše i samotný autor řekl, není to jediný kruh ve kterém člověk dnes může bloudit.

    Téměř všichni bloudí v nějakém kruhu. Když už úspěšný podnikatel, vizionář ( mám v okolí a mezi přáteli takové ) dokonale unikne z kruhu produktivismu ( někteří do něj ani nevkročí), často se pak točí v kruzích workoholismu, egoismu a dalších. Typické klape to v práci, dře to doma atd. Snažím se od druhých kopírovat/učit se to co funguje. Ti nejlepší se prý učí z chyb druhých a samozřejmě i svých, protože všichni děláme chyby. 100% úspěšných (dle finančních hodnot), které znám mají, jak autor říká systém produktivity naprosto primitivní (i oproti ZTD). Někteří z nich dosáhli takového úspěchu s tímto systémem, že přeložili svou agendu na zaměstnance/kolegy a pak zahodili i tento jednoduchý systém a věnují se tomu čemu chtějí a kdy chtějí naprosto intuitivně. Nebo si myslíte, že například Steve Jobs jel na omnifocusu/things/the hit list atd., nebo že dokonce měl nějaký to-do list? Já o tom dost silně pochybuji. Určitě mel asistenta/asistentku, na domlouvání schůzek a termínů atd. ale jak víme z jeho biografie i na ty občas chodil pozdě nebo je zcela ignoroval. Jeho hláška k týmu „Nedělejte si poznámky, prostě si to budete pamatovat“ to imho vystihuje. Asi bych u něj na poradě tehdy s fungl novým Moleskinem žádné body navíc nenasbíral :). Steve tedy produktivismem a uváznutím v jeho pastích rozhodně netrpěl, je však tímto průmyslem hojně využíván. Knih jako „jak myslí SJ, tajemství SJ, zen a SJ atd. atd.“ jsou plné police v knihkupectvích. I tento zakladatel krásných a skvělých nástrojů pro naše Things/OF a další aplikace se však točil v kruzích a bohužel dopadl hůře než, je být rozladěn, zklamán, vyhořet, když za nás náš nový vytuněný GTD systém naši práci nevykoná.

    Takže keep it simple, protože jednoduché věci fungují, jen je neskutečně těžké se k nim propracovat. Tato čistá, krásná jednoduchost nás chrání od uvíznutí v kruzích, které jsou zlatým dnem pro průmyslové komplexy. A ne nemyslím minimalismus to je další ismus, další a další knížky, systémy, názory, komplikace.

    Život je cesta za smyslem života, která vede přes mnoho chození v kruzích, což jsou takové okliky a vracečky zpět než dojdeme k cíli. Pro někoho dům, strom a dítě. Pro jiného mocná korporace, pro dalšího splynutí s Bohem. Být zdravý,fit a čilý do smrti. Pro někoho všechno tohle dohromady, ale fakt je že na všechny tyto cíle/touhy je nalepený průmysl knížek, seminářů, kazatelů a dalších.

    • Dalibor Špok Dalibor Špok napsal:

      Ad Siddha: Děkuji za pozitivní hodnocení článku. S tím, co píšete v komentáři, nelze než souhlasit. Na druhou stranu bych nerad, aby můj článek vyzněl jako kritika toho, co „průmysl“ produktivity přináší. Myslím, že přináší spoustu skvělých rad, knih, tipů, seminářů… Otázka je – jako vždy – po správné míře a po tom, netrávit více času přemýšlením o produktivitě, než se skutečně snažit experimentovat, učit se ze zkušeností a být produktivní. Chtěl bych přitom podtrhnout (a v dalších článcích se budu snažit dále přiblížit), že pro produktivitu/efektivitu je podle mého názoru důležitý především systém návyků a zažitých principů a pravidel, kterými se řídíme. Ty formují naši sebedisciplínu, naše prioritizování, náš přístup k tomu, co a jak budeme dělat. Nemusí to být pravidla nějak formalizovaná, někde vypsaná nebo dokonce připíchnutá někde na nástěnce. To není nutné. Musí to však být pravidla, kterými (většinou) žijeme, která (většinou) aplikujeme, zvyky, které (většinou) dodržujeme…to je na nich to nejdůležitější.

  11. evelyna napsal:

    Diky za dalsi prinosny clanek….byt dosti rozsahly, takze jsem chvilemi mela pocit, ze nepochopim a neuchopim spravne smysl:)), ale obzvlaste posledni odstavec me potesil. Uz jsem myslela, ze na toto hodnoceni problematiky GTD tady na techto strankach nikde nenarazim. Sdilim naprosto stejny nazor na vec. A pro me jako pro novacka jak v uzivani Apple produktu/mimochodem uzasnych/, tak GTD je to momentalne to nejdulezitejsi….totiz ,,neutopit se“ v te zaplave info a v hledani toho nej…uzitecnejsiho, -psiho atd. produktu z oblasti GTD a nejen teto. Zkratka nestravit svuj volny cas hledanim v te zaplave uzitecnych aplikaci, ktere jsou k mani v AppleStore. Priznavam ale, ze se mne to prvnich par mesicu naprosto nedarilo!!!….

  12. Tyrael napsal:

    Skvelý článok. Totálne ma vystihuje. Ako keby sa sem vysypali moje myšlienky…Každý odstavec mi pripadal ako bodnutie nožom, keď autor trafil do živého a citlivého miesta. Presne o tomto som premýšľal, že mnoho ľudí trávi viac času čítaním o produktivite, technikách a aplikáciach ktoré by im pomohli, namiesto toho aby našli jednu ktorá im najviac imponuje a začali experimentovať a zbierať vlastné skúsenosti, vďaka čomu by nakoniec prišli na to že im k produktivite stačí naozaj minimum. Aj tu vyhráva lenivosť…znova uprednostňujeme „pocit produktivity“ namiesto tvrdej práce ktorá produkuje reálne výsledky… Pred autorom klobúk dole… snáď si toto uvedomí čo najviac ľudí ktorí sa ženú za tou povestnou produktivitou, avšak nesprávnou cestou :/

  13. Marek napsal:

    Za mě – totálně souhlasím. Vím, že to není dobře, ale prostě to potřebuju. Potřebuju, aby moje činnosti měli nějaké produktivní výsledky především. To mi třeba hodně leze do trávení volného času. Kde by měl být seriál, tam je dokument. Kde by měla být rodina, tam je taky firemní telefon.
    Vím, že to není úplně košér, na druhou stranu v mém případě se to velice optimistiky odráží na tom, jaké výkony podávám v práci. Což mi za to stojí.
    Jen okolní lidé občas nechápou a kroutí hlavou. Ale upřímně, není se čemu divit, no.
    Dostal jsem se tak daleko, že jsem poměrně často valil přes noc – v tom mi například velice pomohlo tohle http://www.kralovske-spani.cz/jak-neusnout-uceni/ – na druhou stranu pořád je to popohánění vola. A i ten občas potřebuje spát.

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru