Pevná vůle – návod na její použití

Poslení půlrok opakovaně řeším otázku silné vůle. Někdo ji má a někdo zase ne. Každý z nás ji občas máme. Nicméně, odkud přichází? Jak je možné, že jednou se donutím dělat věci bez velkého “tlačení” a jindy nejsem schopen uskutečnit drobné učitečné kroky?

Znáte ten pocit, když se vám do všeho chce, řešíte od časného rána jeden úkol za druhým a v 11h už máte super pocit, že měníte svět? Ráno jste dokonce cvičili a jedli „zdravou snídani“. Proč tento stav nezažíváme každý den? Například včera odpoledne jsem myslel, že chcípnu. Nic mě nebavilo, radovánky mých dětí mi připadaly lehce nepříjemné a nakonec jsem si pustil nepříliš kvalitní film a strávil zbytek večera v posteli. Nechtělo se mi ani nic užitečného číst.

Den před tím vypadal jinak. Na první pohled byl náročný. Od rána jsem se nezastavil, strávil jsem s dětmi příjemné odpoledne. Hráli jsme si. Blbli. Vymyslel jsem pár užitečných věciček do firmy, vyřídil požadavky zákazníků, dařilo se mi hrát i neoblíbenou roli managera.

Proč to tak je? Někdy mi připadá, že pevná vůle není atributem charakteru člověka, ale spíš přichází a odchází na základě našeho momentálního stavu. Včera bych o sobě řekl, že nemám vůle ani za mák. O den dřív bych byl schopen dělat cokoliv (kromě vyplňování daňového přiznání).

Hodně let jsem si myslel, že pevná vůle k charakteru člověka patří. Myslel jsem, že tak, jak jsme někdo cholerik, někdo kliďas, tak máme někdo vůli a někdo ne. Teď už si to myslet přestávám.

Biochemický drive

Před cca dvěma lety jsem si koupil knihu Čtyřhodinové tělo od Tima Ferrise. Jeho rady používám málo, nicméně Timovi vděčím za to, že mě nakopnul k četbě dalších asi patnácti knih o výživě, které jsou občas prošpikované informacemi o biochemickém fungování našeho těla.

S výživou a konkrétně hubnutím se to má asi takhle. Obecné povědomí má za to, že obezita je způsobena vadou charakteru nebo-li nedostatkem pevné vůle. Prostě tlusťoch málo cvičí a moc žere a důvod proč se tak chová je ten, že nemá tak silnou vůli, aby to dokázal změnit.

Bohužel, když půjdete po stopách v odborné literatuře, najdete zcela jiný obrázek. Drtivá většina obézních lidí nikdy pořádně nezhubne a když ano, novou váhu si neudrží. Není přece možné, aby měli všichni tlouštíci vadu charakteru. Pravý důvod se pokusím popsat následující metaforou.

Starosta a kmotr

Představte si malé město někde na Sicílii. Občané města byli nespokojení s jeho fungováním a zvolili si nového silného starostu. Starosta ráno první den přišel do práce a hned začal zavádět změny. Chrlí ze sebe nápady a jeho podřízení si je horlivě zapisují.

Mezi jeho první příkazy patří omezení hazardu ve městě a personální čistka na stavebním odboru. Dlouho se šuškalo, že je tam korupce kvůli novému územnímu plánu města. První tři měsíce toho nový starosta rozjel opravdu hodně. Nicméně pekelné tempo, laserový fokus a dohled médií si vyžádal alespoň krátkou dovolenou. Po návratu z dovolené byly rozjeté projekty stále v běhu a starosta mohl trochu zvolnit. Další dva měsíce tak tak stíhal kontrolovat nové změny, protože se musel věnovat i běžné agendě. Příprava rozpočtu, kladení věnců u památníku, kongres feministek ve městě, výroční projev k pětistému výročí založení města.

Rok ve funkci utekl jako voda. Najednou se v místních novinách objevuje článek o uplaceném prodeji městských pozemků blízko dálnice. Spolek křesťanské mládeže tvrdí, že ve městě je mnohem víc herních automatů než před rokem. Vedoucího dopravního odboru obviňují, že podepsal nevýhodnou zakázku na nové značení silnic ve městě. Vypadá to, že každý pracovní den je nový průšvih a o víkendech to není o moc lepší. Starosta zůstal jeden den v práci až do pozdního večera. Sednul si do svého starostenského křesla a otevřel láhev luxusní whisky, kterou dostal při nástupu do funkce od “neznámého spoluobčana”. Lehce frustrovaný z toho, že věci nejdou, jak si přál, vdechuje vůni sladu a kouře a přemýšlí jak dál. Dveře najednou rozrazil prošedivělý chlapík se smetákem v ruce. Chvilku stál zaražen, protože starostu nečekal, ale ten mu jen mlčky pokynul, aby pokračoval v práci. Uklízeč začal vyprazdňovat koše s odpadky a po chvilce se odvážil promluvit na starostu.

“Máte to těžké, když chcete měnit všechno, co tady Don Polpo vybudoval.”

“Co prosím?” zareagoval zmateně starosta.

“Říkám, že Don Polpo tady léta radil Vašim předchůdcům. Zná své město. Vy to teď chcete vše naráz změnit a půjde to těžko.”

Rodina Dona Maria Polpo měla ve městě více jako stoletou tradici. Říká se, že ve městě není prosperující firma, ve které by Rodina neměla podíl. Ovládá toky peněz, pracovních sil, potravin a alkoholu. Kontroluje obchod se dřevem, místní kamenolom a trajekt na sousední ostrovy.

“To máte od juniora, že? Dobrá?” vyrušil znovu uklízeč starostu ze zamyšlení.

“Myslím to pití.” dodal chlapík, když viděl další nechápavý pohled starosty. “Federico Pompo poslal lahvinku každému starostovi, co tu za deset let byl. Jó a nebylo jich málo. Za chvilku tu možná budete nejdýl, co si pamatuju. Už vás nechám, jen vezmu tohle a mizím.”

Uklízeč shrábnul jedním pohybem opadané květy pod ibiškem, otočil se na patě a zmizel. Zanechal starostu v ještě větší depresi, než když přišel. Starosta města ji eliminoval dalšími čtyřmi panáky vynikající sladové whisky.

Je jen málo lidí ve městě, kteří mluvili s Donem osobně. Pro většinu občanů téměř neexistoval. Dokonce ani starosta, který se pět let hrabal do svého křesla, nikdy Dona neviděl. Přesto nemohl stále víc nevidět působení jeho Rodiny. Pokaždé když se zdálo, že už už dosáhl svého, něco se zvrtlo. Stačilo chvíli nedávat pozor a věci se samy vracely do zaběhaných kolejí.

Jeden rok a osm měsíců vydržel starosta ve funkci. Byl sesazen po drobné demonstraci místního sdružení matek, kterým se nelíbilo uzavření zchátralého kláštera na kopci. Prý významné poutní místo. To určitě! Nikdy se nedověděl, kdo protest organizoval.

Starosta se odchodu ani moc nebránil. Dvacet měsíců laserového soustředění na problémy tohoto města jej zcela vyčerpalo.

Kmotr ovládá celé město

Vaše tělo a váš mozek je jako město, které ovládá náladový mafiánský Kmotr v podobě biochemických procesů. Vaše vědomí a vůle je starosta města. Žádné město nemůže déle fungovat dobře bez starosty. Starosta je velmi nutný a je třeba, aby byl ten nejlepší.

Nicméně, pokud se chce starosta udržet ve funkci, dřív nebo později musí za svým Kmotrem. Musí ho akceptovat, musí s ním vše konzultovat a nesmí dělat příliš prudké pohyby, které by Kmotr nevstřebal. Kmotr se totiž umí naštvat a dřív nebo později ukáže starostovi, kdo je ve městě skutečně pánem.

Možná to není zřejmé, ale Kmotr má své město rád. Potřebuje jej a v podstatě ví, že potřebuje i starostu. Jen nepotřebuje hlasitého naivku, který chce vše změnit za jeden den. Kmotr má pod sebou rozsáhlou Rodinu, o kterou se stará a která spolutvoří každou žilku a tepnu organizmu města. Každý starosta, který bude Rodinu významně ohrožovat, bude brzo dehonestován a následně eliminován.

A teď vážně a prakticky

Když sníte kremroli, místo abyste šli do posilovny, má to svůj důvod. Když hledíte na video místo práce, má to taky svůj důvod. Dobrá zpráva je, že tím důvodem nejspíš není to, že jste nedisciplinovaný lenoch bez kousku vůle. Vaše biochemické procesy v těle dlouhodobě vždy vyhrají nad tím, co chce vaše vědomí. Jestli bych si mohl vsadit, tak vždy sázím na “bio-drive”.

Chemie vašeho těla je extrémně silná. Představte si, že byste chtěli spáchat sebevraždu udušením (omlouvám se za příklad – opravdu si to jen představte) a chtěli byste to udělat tak, že si sednete na židli a prostě vůlí zadržíte dech. I když budete mít sebevíc silnou vůli, nevsadil bych na vás ani halíř, že to dotáhnete do konce. Mozek velmi rychle začne stupňovat puzení k nadechnutí až do okamžiku, kdy nastane jedna ze dvou věcí. Buď se nadechnete (starosta se podřídí Kmotrovi) a nebo ztratíte vědomí (starosta zbaven funkce).

Mimochodem, už Cimrman říkal, že “pud vždy zvítězí nad studem”.

Jak na to tedy vyzrát?

První, co musí schopný starosta udělat (mluvím o vás a vaší vůli), je, že si uvědomí, že nemůže Kmotra ignorovat. Chce-li něco změnit, musí vymyslet, jak Kmotra nejlépe vmanipulovat do pozice, že bude chtít změnu sám. Druhou možností je zavádět změnu tak pomalu, potichoučku, polehoučku, že si toho Kmotr nevšimne.

Správný starosta se snaží zajistit, aby byl Kmotr v pohodě. Chce z něj mít vlivného spoluobčana, který podporuje místní umělce, poctivě odvádí daně a dokonce přispívá na starostovu kampaň v dalším volebním období. Nechce mít gangsterského pošuka, který střílí na potkání a v zárodku likviduje každý nápad, který starosta vymyslí.

Příklad na závěr

Víc jak dvacet let miluju kávu. Kafe je obecně považováno za neškodnou drogu, nicméně po dvaceti letech konzumace až osmi káv denně se u mě dostavila ztráta tolerance. Jinak řečeno jsem se dostal do stavu, kdy mi bylo blbě s kávou i bez ní. Konkrétně únava a bolest hlavy byla na denním pořádku.

Kofein jsem se snažil eliminovat už asi čtyřikrát a pokaždé neúspěšně (návrat ke kofeinu po cca čtyřech týdnech). Poslední pokus jsem se snažil pojmout odlišně. Nastudoval jsem si, že pro odvyknutí kofeinu je vhodné použít dávky aminokyseliny L-tyrosin, případně DLPA.

Naordinoval jsem si cca 1000 mg aminokyseliny denně a dosáhl jsem zatím nejhladšího detoxu ze všech pokusů. L-tyrosin je aminokyselina, která je stavebním materiálem pro neurotransmiter dopamin. Ten je díky dlouhodobé konzumaci kofeinu vyčerpán, protože jej kofein do značné míry nahrazuje. Jakmile jsem cítil, že jsem “za vodou”, L-tyrosin jsem přestal brát a vezmu si ho jen příležitostně, když se cítím unavený. Předpokládám, že časem jej nebudu potřebovat vůbec.

Závěr z uvedeného příkladu je tento. Vůbec jsem se nesnažil všechno zlomit silou vůle, protože vůle často prohraje. Snažil jsem se nastavit takové podmínky, abych silnou vůli nepotřeboval. Alespoň ne v množství, za které bych si zasloužil bronzovou sochu. Pro případné zájemce ještě uvedu, že aminokyselina Glutamine pomáhá eliminovat nezvladatelné chutě na sladké. L-tryptophan vám může pomoct doplnit serotonin, váš přirozený “feel good” hormon.

 

Tomáš Bleša, blog

 

Štítky: stravování