Připoj se ke komunitě!

Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Odeslat


Základna osobního růstu

Být, či nebýt (online)?

By on 4. 10. 2012 in Rozvoj with Počet komentářů: 4

Josef Jasanský

Trochu manažer, trochu IT, trochu personalista, trochu obchodník. Má rád Apple, GTD, psaní i čtení a svůj tým.

Živě si ještě vzpomínám na ten říjnový den roku 1998, kdy jsem se po několikaminutovém pípání 56kB modemu mé čtyřistaosmdesátšestky poprvé připojil k internetu. Bylo pozdní odpoledne. Prsty jsem měl unavené z několikanásobných pokusů o instalaci nedávno vydaného balíčku Internet online od Českého Telecomu, hlavu plnou obav z rychle plynoucího času připojení, který, pokud bych se nechal hodně unést, mohl znamenat lehce neuvěřitelný účet od stejné společnosti.

Byl jsem však na sebe pyšný. K internetu jsem se připojil sám, dle návodu na zadní straně přebalu instalačního CD, který jsem si pro jistotu nechal ještě třikrát zopakovat pracovníkem, jehož telefonní číslo stálo na tom samém přebalu hned pod tím samým návodem, ale byl jsem online. Celých dvanáct minut, než mi navázané připojení spadlo.

Od té doby už „poutíkalo hodně vody”, jak by řekla moje babička, kdyby tu ještě byla, a pár věcí, nejen způsob, jak se připojit k internetu, se za ty roky změnilo. Český Telecom už není ani Telecom ani český, moje čtyřistaosmdesátšestka, stejně jako jejích několik následovnic, odpočívá někde na recyklišti datových dějin a způsob, jak se připojit k internetu, je dnes jednodušší než si vyčistit zuby. Na starosti o to, jak dlouho jsem online a kolik mě to bude stát, si už ani nevzpomínám, kdy jsem zapomněl.

Dnes jsem prostě online online.

Přemýšlím o tom, jak se můj život s internetem za těch čtrnáct let změnil. Jak se najednou z věci, která byla tajemná, drahá a fascinující zároveň, stala každodenní běžnost, hraničící se závislostí až posedlostí. Kdo není online, jako by nebyl. Na internetu je všechno. Internet je všechno.

Mým třetím nejpoužívanějším slovem se stala „synchronizace”.

Internet, hlavně v posledním roce a půl mi hodně dal. Dal mi poznat vášeň, kterou jsem našel v psaní, dal mi poznat lidi (osobně či virtuálně), kteří mne dnes a denně inspirují, dal mi pohled i vhled, který jsem ani netušil, že tam někde uvnitř mě existuje. Internet mi pomohl snížit váhu i krevní tlak, nutí mě se vzdělávat, učit se a hledat. Staví přede mne nové vzrušující projekty i výzvy, které mohu uskutečnit i realizovat klidně z pohodlí našeho obýváku, nebo, pokud bych nebyl takový srab, odkudkoli na světě.

Naučil mě vzdát se válení na gauči u televize, odnaučil mě nicnedělání a lelkování, můj negativní pohled na svět nahradil internet hledáním pocitu spokojenosti se sebou samým, hledáním příležitostí dávat, bez ruky natažené k jistotě brát.

Ne však všechno zlato třpytiti možné.

Internet není jen přítel na telefonu, který nezištně dává, aniž by nezištně bral. I internet si umí vybírat svoji daň, pokud mu to dovolíme. Pokud si nedáme pozor, a necháme se zmást.

Cítím, jak mi internet bere schopnost nebýt online, jak mi bere schopnost vnímat svět bez internetu. Nutí mě být ve střehu a na stráži, nutí mě opakovat opakované, vstávat na povel, číst na povel, psát na povel…

Mám obavu, jestli mi internet nezkresluje už tak pokřivenou realitu vnímání sebe i okolí, jestli s ním nemizí ten pocit svobody světa bez závazků, pocit radosti z nenutnosti. Cítím, že internet si začíná brát více, než jsem možná ochoten dát, než jsem možná schopen obětovat. Co dělat? Jak se bránit? Jak být online a přitom nebýt tak sám, ztracený ve vlastním prostoru jedniček a nul?

Jak se vrátit k připojení na dvanáct minut?

Možná je to paradox, možná dobrý nápad, ale i na internetu je dnes možné najít návody, jak na internetu nebýt. Jak být offline. Také jsem jich pár (zatím neúspěšně) vyzkoušel. Něco mi ale říká, že můj „problém“ není ve stavu (online/offline), v tom být, či nebýt. Můj pes je možná zakopaný v mé neschopnosti nepodlehnout, nereagovat na každý impulz, zprávu, informaci nebo nápad. Třeba je to jen má digitální imunita, která, stejně jako ta lidská, začíná s věkem oslabovat.

Ať tak nebo tak, loučit se s přáteli s rozsvíceným iPhonem v ruce asi není nejlepší způsob, jak říct ahoj, rád jsem Tě viděl, a zas někdy…

Co bude za dalších čtrnáct let? Bude (tu)to ještě internet? A budeme ho používat tak, jako dnes? Budeme se k němu připojovat tak, jako dnes? Bude nám pomáhat i škodit zároveň, jako dnes? Netuším. A je to v zásadě i jedno. Jde jen o mě. Jak se  internetu ubráním, a jak internet ubráním přede mnou.

Josef Jasanský

Štítky:

Připoj se ke komunitě Mít vše hotovo!

Stačí nám poslat tvou e-mailovou adresu. Občas ti pošleme tipy pro produktivnější práci, odkazy na zajímavé knihy nebo akce. Psát ti však budeme jen jednou za čas a pouze tehdy, budeme-li mít skutečně co říct.

Počet komentářů: 4

Trackback URL | RSS kanál s komentáři

Stránka, který odkazuje na tento příspěvek

  1. Být, či nebýt (online)? › GetDone.cz | 4. 10. 2012
  1. MartensPh napsal:

    Nepochopil jsem, co chtěl autor vlastně napsat. Že se neumí odpojit, že se nechce odpojit, že se nemůže odpojit?

    E-mail stahuji jen ručně, Nerušit funkci na iPhone, s vybranými kontakty co můžou rušit, mám nastaven na celou noc, Facebook nemám vůbec, Google+ jsem nepustil ani nepamatuji a na Twitter koukám sice denně, ale jen když se nudím nebo mám čas.

    Takže v čem je problém? Závislost? Strach, že něco uteče? Strach být sám (se)sebou?

    Ale je pravda, že na internetu se vyskytuji už tak nějak od roku 1996, tak to beru asi už jinak.

  2. Petr Jirásek napsal:

    Nebyt internetu, nejdelam dnes, to co delam. A kdyz si vemu, jak asi holne internet zmenil spolecnost, tak to z meho poohledu aspiruje na „vynalez“, ktery neuveritene zasahl spolecnost.

  3. Martin Jedlák napsal:

    Ja mám 26 a ďakujem svojim rodičom, že som mohol byť na internete doma už v roku 1998. Takisto si pamätám na obmedzenia vtedajšieho internetu. Neexistovalo pripojiť sa pred siedmou večer (kvôli tarife v „špičke“) a aj to som tam mohol byť max pár desiatok minút. V škole som bol absolútny king, keď som prehlásil, že som za mesiac stiahol 800MB (cez dial-up). Zaujímavé je, že internet nás vtedy stál asi 2x-3x viac ako teraz a bol asi 100x pomalší. Otcovi sa tie platby za telefón až tak nepozdávali a vždy sa ma pýtal, či sa z tej hlúposti, keď za ňu toľko platíme, nedajú nejakým spôsobom získať peniaze späť. … vtedy som nedokázal zistiť, že sa dajú … škoda :)

    /nostalgy off

    Mrzí ma, keď vidím dnešných mladých ľudí, ktorí pri počítačoch trávia oveľa viac času, ako kedysi ja (my) a neovládajú ani také základné veci, ako je orientácia v adresárovej štruktúre Windows. Jediné, čo vedia ovládať, je browser s facebookom, gmailom a youtubom, prípadne niečo na úpravu duckfacov (ale to zvyčajne robia aj tak cez mobily).

    Tažko by si asi vedeli predstaviť zavýjajúci modem a najväčšiu srandu v podobe telnetového talkera napísaného v Cčku :)

Přidej komentář k příspěvku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nahoru